20. Jak Pavlovy dopisy Galatským a Římanům ukazují, že počet duchovních izraelitů je omezený?

²⁰ Uvažuj o následující věci: Pavel ve svém dopise Galaťanům říká o křesťanech, kteří byli vyvoleni ze Židů a Nežidů a byli „pokřtěni v Krista“, že jsou „skutečně Abrahámovým semenem, dědici vzhledem k zaslíbení“, a nazývá je „Božím izraelem“. (Gal. 3:26–29; 6:16) A ve svém dopise Římanům týž apoštol mluví o „svaté tajné věci“, totiž o tom, že Bůh povolal Nežidy, protože mnozí Židé projevili „nedostatek víry“. Dodává — to je zřejmě důležitá pasáž — „dokud nevejde plný počet [„úplný počet“, „Překlad v dnešní angličtině“] lidí z národů“. Vysvětluje, že „tímto způsobem“, to znamená tím, že pohané jsou povoláni, aby vyplnili požadovaný počet, „bude celý Izrael zachráněn“. Zřejmě zde mluví o duchovním izraeli, o „vyvolených“ ze Židů a Nežidů, kteří jsou „ve skutečnosti ‚Izrael‘ “ neboli „opravdu Izrael“. — Řím. 11:7, 17–26; 9:6 („Nová anglická bible“); 2:28, 29.

21. a) Kolik je duchovních izraelitů? b) Který biblický text dokazuje, že nejsou vybráni z andělů?

²¹ Jestliže Nežidé měli přijímat toto „svaté povolání“ jen do té doby, než bude dosaženo „plného počtu“ těch, z nichž se má skládat „Boží izrael“, je logické, že počet takových duchovních izraelitů je omezen. Jaký je to tedy počet? Vyhledej si Zjevení 7:1–8. Tam je stanoven určitý omezený počet křesťanů, kteří jsou ‚zapečetěni‘, aby se stali částí duchovního izraele. Že tento omezený počet není vybrán z andělů, to dokazuje Zjevení 14:1–4, kde se mluví o tom, že tento počet byl ‚koupen ze země‘, že byli „koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi“.

22. Jakou naději založenou na Bibli má 144 000?

²² Těchto 144 000 duchem zplozených pomazaných křesťanů má nebeskou naději, která je založena na Bibli. Budou mít podíl na „prvním vzkříšení“ a potom „budou kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let“. — Zjev. 20:6.

23. Jaké otázky vznikají na základě slov „první ovoce“ a „králové“?

²³ Jestliže však tito „vyvolení“ jsou „první ovoce“, pak logicky bude následovat další ovoce. Jestliže mají „vládnout jako králové“, kdo budou jejich poddaní a jakou mají naději? Při dalším zkoumání tohoto námětu to uvidíme.

Naděje na milénium vítězí

1. Jaké otázky vznikly v souvislosti s příchodem Mesiáše?

KDYŽ přišel k Židům dlouho očekávaný Mesiáš, potvrdil jejich původní víru v budoucí život na základě vzkříšení, nebo schválil jejich nově získané pohanské pojetí o vrozené nesmrtelnosti duše? Když Ježíš Kristus uvedl na světlo nebeskou naději, mínil tím, že všichni, kteří budou zachráněni, půjdou do nebe? Nebo Hebrejská i Křesťanská řecká písma předkládají miliónům lidí naději na věčný život na zemi?

BUDOUCÍ ŽIVOT NA ZÁKLADĚ VZKŘÍŠENÍ

2. Co učil Ježíš o naději na budoucí život?

² Ježíš naprosto nesouhlasil s pohanským pojetím o vrozené nesmrtelnosti lidské duše. Ukazoval, že jakákoli naděje na budoucí život závisí na vzkříšení. Řekl: „Jako má. . . Otec život sám v sobě, tak udělil i Synu, aby měl život sám v sobě. A dal mu moc soudit, protože je Syn člověka. Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho hlas a vyjdou, ti, kteří konali dobré věci, ke vzkříšení života, ti, kteří konali hanebnosti, ke vzkříšení soudu.“ — Jan 5:26–29.

3. Co nyní připouštějí někteří teologové křesťanstva ohledně duše?

³ Je zajímavé, že někteří dnešní teologové křesťanstva opět docházejí k myšlence, že představa o vrozené nesmrtelnosti není podporována ani Hebrejskými ani Křesťanskými řeckými písmy. Například „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (sv. 3, 1978 angl.) zdůrazňuje, „jak cizí je pro SZ [Starý zákon] pojetí duše oddělené od těla, nebo duše, která se od těla odděluje při smrti“. A opět: „Mat. 10:28 neučí o možné nesmrtelnosti duše, ale o tom, že božský rozsudek nad těmi, kteří nečiní pokání, je nezvratný. . . NZ [Nový zákon] vidí člověka v zásadě jako jeden celek a slibuje přeměnu celé osobnosti, a nejen přežití jedné části. . . nemůže být nesmrtelnost bez předcházejícího vzkříšení.“

NEBESKÁ A POZEMSKÁ NADĚJE

4. Co přijímají svědkové Jehovovi, ale co popírají? Proč?

⁴ Svědkové Jehovovi nepopírají učení Křesťanských řeckých písem, že někteří křesťané obdrží „nebeské povolání“. (Žid. 3:1) Popírají však, že takové „nebeské povolání“ ruší Boží původní předsevzetí, že má být země vypěstována do rajského stavu a naplněna spravedlivým rodem mužů a žen. Nemohou přijmout myšlenku, že by se všechna proroctví Hebrejských písem, jež předpovídala obnovení ráje na zemi, stala mrtvou literou. Jejich přesvědčení je tím silnější, protože příslib „nové země“, v níž má „přebývat spravedlnost“, je potvrzen v Křesťanských řeckých písmech. — 2. Petra 3:13; Zjev. 21:1–4.

5, 6. Jak objasňuje Bible dvojí biblickou naději: a) nebeskou? b) pozemskou?

⁵ Vážné biblické studium vedlo svědky Jehovovy k víře, že biblická naděje pro křesťany je dvojí: Dar nesmrtelnosti v nebesích pro omezený malý počet a věčný život na zemi pro větší počet. Nebeská naděje na to, že budou „vládnout jako králové“ s Kristem, je jako výjimečná „milost“ [„KB“] neboli „nezasloužená laskavost“ poskytnuta 144 000 „vybraných“ („Autorizovaný překlad“) nebo „vyvolených“ počínaje apoštoly a Kristovými učedníky rané doby. (Luk. 12:32; Řím. 5:17; 8:33; Zjev. 5:9, 10; 7:1–4; 14:1–4) Z těch je dnes na zemi naživu jen malý počet ‚zbývajících‘, kteří ‚zůstali naživu do Pánovy přítomnosti‘. — 1. Tess. 4:14–17; Zjev. 12:17.

⁶ Pozemská naděje je ta původní naděje, k jejímuž splnění mohl dospět Adam s Evou, kdyby byli zůstali podřízeni Jehovově svrchovanosti a nehledali by mravní nezávislost. (Viz první tři kapitoly 1. Mojžíšovy.) Člověk je „svou povahou pozemský“. (1. Kor. 15:47, „Jeruzalémská bible“, angl.) Jeho přirozené snahy a touhy jsou pozemské. „Nebesa, nebesa patří Jehovovi, ale Zemi dal synům lidským.“ (Žalm 115:16) A Bible jasně ukazuje, že Jehova Zemi „nestvořil jen tak naprázdno, ale vytvořil ji. . . proto, aby byla obývána“. (Izaiáš 45:18) Proto naděje na věčný život na zemi v rajských poměrech je přirozená i biblická. Není to nic, zač bychom se měli stydět.

NADĚJE NA MILÉNIUM PRO DVĚ SKUPINY

7. Jakou naději poskytují lidem na zemi abrahámské sliby a proroctví Danielovo?

⁷ 144 000 duchovních izraelitů tvoří „semeno“ neboli „potomstvo Abrahámovo“ a jsou „dědicové toho, co Bůh zaslíbil“. (Gal. 3:26–29, „Ekumenický překlad“) Proto je dobré si připomenout, že ve slibu, který byl dán Abrahámovi, bylo také řečeno: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:16–18) Prorok Daniel také mluvil o ‚lidech, národnostních skupinách a jazycích‘, nad nimiž bude „Syn člověka“, Ježíš Kristus, vykonávat z nebe „království a panování“. To činí společně s „vyvolenými“, o nichž se mluví jako o ‚svatých nejvyššího‘. — Dan. 7:13, 14, 27; 2. Tim. 2:10.

8. Co ukazuje, že Pavel a Jan si uvědomovali, že záchrana není omezena jen na „vyvolené“?

⁸ Tato proroctví, která mluví o dvou skupinách, o „semeni“ a „národech“, o „svatých“ a „národnostních skupinách“, nebyla křesťanům v rané době neznámá. Apoštol Pavel to potvrdil. Nejdříve mluvil o těch, kteří budou „spoludědicové s Kristem“ a budou spolu s ním „oslaveni“ v nebi, a potom mluví o lidském „tvorstvu“, které „vyhlíží s dychtivým očekáváním“ k tomu, že bude „osvobozeno ze zotročení zkaženosti“ neboli hříchu „a bude mít slavnou svobodu Božích dětí“. (Řím. 8:15–21) Apoštol Jan psal křesťanům, kteří sdíleli stejně jako on nebeskou naději, a mluvil o Kristu jako o „usmiřující oběti za naše hříchy [za hříchy „vyvolených“], ne však pouze za naše, ale za hříchy celého světa“. — 1. Jana 2:2; 3:1–3.

9. a) Jaká vidění měl pravděpodobně Jan již dříve, než psal svůj první dopis? b) Jak potvrzují, že existují dvě skupiny zachráněných?

⁹ Když Jan psal tato slova, velmi pravděpodobně již obdržel Zjevení, v němž nejdříve viděl 144 000 „zapečetěných“ duchovních izraelitů a potom „velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. Ti přežijí „velké soužení“ a „Beránek“, Kristus Ježíš, je vede „k pramenům vod života“. (Zjev. 7 :4–17) A v témž Zjevení měl Jan také vidění Kristovy tisícileté vlády, v němž je opět zmínka o dvou skupinách: o těch, kteří budou ‚mít podíl na prvním vzkříšení‘ a budou „vládnout jako králové“, a o ‚lidstvu‘, jemuž Bůh požehná a které bude ‚jeho lidem‘. — Zjev. 20:1–21:8.

10. Které dvě skupiny dnes mají naději na milénium? Jak je možné srovnat jejich počet?

¹⁰ Naděje na milénium dnes vítězí v srdcích těch, kteří patří k „malému stádu“ a jsou povoláni k tomu, aby „seděli na trůnech“ s Kristem v nebi a vládli tam po tisíc let. (Luk. 12:32; 22:28–30) Tuto naději na milénium radostně přijali i ti z „velkého zástupu“, kteří se připojili k zbývajícím pomazaným křesťanům a spolu s nimi oznamují „toto dobré poselství o království. . . na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Tyto dvě skupiny byly reprezentovány při slavnosti Pánovy večeře 31. března 1980. Těch, kteří se podílejí na symbolech chleba a vína, bylo na celém světě jen 9 564, co je skutečně jen velmi malý počet „zbývajících“ ze 144 000, kteří mají vládnout s Ježíšem v jeho tisíciletém království. Ale spolu s nimi bylo přítomno ještě 5 717 092 jiných, kteří byli jako pozorovatelé. Vyjádřili tím ocenění pro Jehovovo velkolepé uspořádání, které umožnil prostřednictvím oběti svého Syna. Ti se radují z vyhlídky na věčný život na rajské zemi.

NADĚJE NA MILÉNIUM JE STÁLE ŽIVÁ

11. Kdy a jak se uskuteční naděje na milénium?

¹¹ Ano, naděje na milénium zůstává v dnešní době velmi živá. Uskuteční se po „velkém soužení“, kdy Kristus se 144 000 „vyvolených“ začne vládnout v nebi na 1 000 let. Tehdy „velký zástup“ těch, kteří se podobají ovcím, spolu s miliardami vzkříšených na zemi, bude mít