CO TO ZNAMENÁ PRO TEBE?

Když Ježíš přestal být děckem a stal se mužem, projevoval vlastnosti, které v nás vyvolávají vřelý vztah k němu. Měl soucit s utiskovanými a litoval nemocné a snažil se jim pomáhat. (Mat. 14:14) Miloval děti a děti se cítily k němu přitahovány. (Mat. 19:13–15) Miloval spravedlnost a nenáviděl bezzákonnost. (Žid. 1:9) Kromě toho hluboce miloval své učedníky „až do konce“. — Jan 13:1.

Má stále ještě tyto vlastnosti, i když je nyní nebeským králem? Jistěže ano. Pro tyto vlastnosti, které projevoval, dokud byl člověkem na zemi, je pro lidský rod ideálním panovníkem.

Téměř před 2 000 lety bylo oznámeno Ježíšovo narození a andělé v nebi projevovali velkou radost. Ale z děťátka se stal dospělý muž. Nemůžeme přehlížet to, že je nyní „Králem těch, kteří vládnou jako králové, a Pánem těch, kteří panují jako páni“. (1. Tim. 6:15) Ne tedy jako děťátko, ale jako panující král způsobí „na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle“, což si mnozí z nás tak upřímně přejí.

Proč bys neprozkoumal Bibli sám a nepoznal Ježíše, jaký skutečně je jako Boží nyní panující král? Proč bys nestudoval, abys zjistil, jak i ty můžeš patřit k těmto „lidem dobré vůle“, kteří zažijí ‚pokoj na zemi‘, jejž Bůh zaslíbil téměř před 2 000 lety? A nezapomeň, že Ježíš sám tě osobně zve: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad je lehký.“ (Mat. 11:28–30) Bylo by moudré, kdybys přehlížel toto laskavé pozvání od takového krále?

Učinil z „těžkého nákladu“ lehký

JEŽÍŠ řekl o znalcích Písma a farizeích: „Svazují těžký náklad a vkládají jej na ramena lidí, ale sami nejsou ochotni jím ani prstem pohnout.“ (Matouš 23:4) Jak pravdivé se to prokázalo, čteme v „Biblickém slovníku“ (angl.) vydaném Jamesem Hastingsem.

„Znalci Písma nebyli filozofové; byli to vykladači svatého Zákona. . . Ten ovládal každou oblast života. . . Každé biblické přikázání bylo obklopeno sítí malicherných pravidel. Vůbec se nepočítalo se změnami okolností; od každého Žida se nevyhnutelně vyžadovala plná poslušnost Zákona ve všech jednotlivostech. K předpisům psaného Zákona se přidávaly předpisy ‚Halacha‘ čili tradičního zákona, které se jako svatá svěřená věc předávaly z generace na generaci a nakonec byly včleněny do talmudu. . . Tak byl učiněn pokus včlenit každý možný případ do okruhu Zákona a s nemilosrdnou logikou ovládat celé lidské chování přísnými pravidly. Podrobné předpisy se množily, až se z náboženství stalo řemeslo a ze života nesnesitelné břímě. Lidé byli sníženi na mravní automaty. Hlas svědomí byl zadušen; živá moc božského slova byla neutralizována a zastřena hromadou věčných pravidel. Proto ono obvinění našeho Pána, že farizeové svými tradicemi učinili Zákon neplatným.“

Jak povzbudivé muselo být pro pokorné, upřímné lidi, když se dozvěděli, že Boží Syn nepohlíží na uctívání takovým způsobem! Jak příjemná jim musela být jeho slova: „Pojďte ke mně všichni, kteří se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť já jsem mírné povahy a pokorný v srdci, a naleznete občerstvení pro své duše. Vždyť mé jho je jemné a můj náklad lehký.“ — Mat. 11:28–30.