skutky, které jsou v souladu s Biblí, je oslavován Kristus, protože skrze něho stojíme před Bohem s nadějí na záchranu. A je oslavován Bůh, protože on je původcem toho, že byl vyslán jeho Syn; a tak oslavováním Krista oslavujeme také Boha.

JAK UTRPENÍ PŮSOBÍ K NAŠEMU DOBRU

16. Proč může mít křesťan důvod k radosti, i když musí čelit tlaku a pronásledování?

¹⁶ Takový způsob života oslavuje jak Jehovu Boha, tak i jeho Syna Ježíše Krista, a pro nás to nyní znamená radost, že jim můžeme sloužit. Toto poznání nám může přinášet spokojenost a radostnou náladu. Můžeme být vystaveni tlaku různého druhu, i těžkostem a pronásledování. Bez ohledu na to však můžeme ve svém způsobu života zůstat šťastní. Apoštol Petr ve svých dvou dopisech říká mnoho o utrpení — o jeho příčině, účelu i o tom, k čemu to vede, jestliže v něm věrně vytrváme. Psal křesťanům ve své době o jejich naději a o ochraně, kterou jim Bůh poskytl. Řekl: „Z této skutečnosti se velmi radujete, ačkoli jste byli nyní na chvilku, musí-li to být, zarmouceni rozmanitými zkouškami, aby vyzkoušená jakost vaší víry, mnohem cennější než zlato, jež pomíjí, přestože je zkoušeno ohněm, byla shledána jako příčina ke chvále a slávě a cti při zjevení Ježíše Krista.“ — 1. Petra 1:6, 7.

17, 18. a) Proč apoštol Petr v souvislosti s křesťanským utrpením říká, „je-li to Boží vůle“? b) Jak by se měl křesťan dnes, podobně jako apoštol Pavel, dívat na utrpení, jež přichází za to, že se pevně drží toho, co si zvolil?

¹⁷ Ve třetí kapitole svého prvního dopisu Petr obrací pozornost na křesťanovo utrpení a říká: „Je totiž lépe, abyste trpěli pro činění dobra, je-li to Boží vůle, než pro činění zla.“ (1. Petra 3:17) Proč o takovém utrpení říká, „je-li to Boží vůle“? Vysvětluje: „Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného. Naopak se dále radujte, kdykoli jste účastníky Kristových utrpení, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastní, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ — 1. Petra 4:12–14; srovnej Skutky 5:41, 42.

¹⁸ Křesťan sice nedává přednost utrpení a netouží po tom, aby byl mučedníkem, ale je šťastný, má-li trpět za to, že věrně následuje svého Mistra, Krista. Křesťanu se nemůže dostat větší cti, než aby zemřel za svou víru. Apoštol Pavel se rozhodl následovat Krista, což s sebou neslo mnoho potupy a utrpení, ale předtím to byl člověk, který měl ty nejskvělejší vyhlídky na slávu, čest i postavení. Povšimni si, jak vyjádřil, co si o tom myslí: „To, co pro mne bylo ziskem, to jsem považoval za ztrátu pro Krista. Ano, opravdu to všechno považuji také za ztrátu pro vynikající cenu poznání Krista Ježíše, svého Pána. Pro něj jsem snesl ztrátu všeho a považuji to za množství smetí, abych získal Krista. . . chci ho poznat i moc jeho vzkříšení a podíl na jeho utrpeních a sám se podrobit smrti podobné jeho.“ (Fil. 3:7–10) Pavel toužil být jako Kristus v každém ohledu a považoval za největší slávu, kdyby měl zemřít jako Kristus.

19, 20. a) Do jaké míry Bůh připouští, aby na jeho služebníky přišlo takové utrpení? b) Jak může zloba odpůrců a pronásledovatelů působit nakonec k Boží chvále? c) Který další činitel, pokud jde o rozsah Bohem připuštěného utrpení, nás může povzbudit k vytrvalosti?

¹⁹ Apoštol Petr dále zdůrazňuje nejen to, že existuje odměna, ale také to, že Bůh, když připouští utrpení, připouští je jen do té míry, aby nám to poskytlo školení a kázeň v tom směru, jak to kdo z nás potřebuje. Žalmista napsal: „Vždyť samotná zloba člověka tě bude chválit.“ (Žalm 76:10; 76:11, „KB“) Jestliže Bůh připouští, aby člověk dal průchod své zlobě proti nám, můžeme si být jisti, že naše utrpení nebo smrt přinese dobrý výsledek. Nejenže nám to poslouží ke školení, ale Bůh také zkříží plány zlých lidí a způsobí, že jiní budou oslavovat Boha, když uvidí, že věrně trpíme pro jeho jméno. Kromě toho utrpení trvá relativně krátkou dobu a skončí.

²⁰ Apoštol Petr proto utěšuje křesťany: „Potom, co jste chvilku trpěli, Bůh vší nezasloužené laskavosti, který vás povolal ke své věčné slávě ve spojení s Kristem, sám dokončí vaše školení, upevní vás, posilní vás.“ — 1. Petra 5:10.

21. a) Jaké užitečné osobní otázky bychom si nyní měli položit? b) Které posilující myšlenky uvádí apoštol Petr v závěru svého druhého dopisu?

²¹ Máš pocit, že jsi se rozhodl správně? Máš pocit, že se můžeš držet této své volby nejen tím, že pasivně vydržíš v tom, co přichází, ale také tím, že aktivně sloužíš? Jsi ochoten vynakládat své síly a používat své dary, abys pomáhal svým bratrům? Toužíš dokonce horlivě pomáhat druhým, aby poznali „dobré poselství“ a aby se rozhodli stejně? Jsi ochoten pomáhat jim, aby stáli pevně a nadále jednali podle svého rozhodnutí? Petr nás utěšuje a posiluje závěrečnými slovy svého druhého dopisu: „Milovaní, když tedy máte předem takové poznání, střezte se, abyste s nimi nebyli svedeni omylem těch, kteří vzdorují zákonu, a neodpadli od svého vlastního pevného postoje. Ne, ale vyrůstejte dále v nezasloužené laskavosti a v poznání našeho Pána a zachránce Ježíše Krista. Jemu buď sláva jak nyní, tak ke dni věčnosti.“ — 2. Petra 3:17, 18.

Zprávy a jejich hlubší význam

Sexuální zájmy po smrti?

● Psychiatrička dr. Elisabeth Kübler-Rossová, rodem Švýcarka, se proslavila svým průkopnickým výzkumem a hojně prodávanou knihou o smrti a umírání. Došla také k přesvědčení, že mnohé zkušenosti, jež jí vyprávěli lidé, kteří byli oživeni po své klinické smrti, dokazují, že se lidé, když umírají, „velmi jednoduše zbaví svého těla, podobně jako motýl opouští svou kuklu“. Podle časopisu „Time“ se nyní spojila se spiritistou Jay Barhamem, který „provádí seance zahrnující sexuální styky mezi účastníky a ‚existencemi‘ z duchovního světa“. Barham tvrdí, že se tyto „existence“ zhmotňují a k tomu používají buněk jeho těla.

„Time“ k tomu poznamenává: „Tyto existence mají neobyčejný zájem o sex.“ Ale ať již jsou Barhamovy smyslné „existence“ skutečné, nebo je to podvod, Bible zjevuje, že „duchové“, s nimiž se lidé při seancích dostávají do styku, nejsou mrtvé osoby. Je ukázáno, že to jsou tytéž sexuálně zaměřené „nadpřirozené bytosti“, které v Noemových dnech chtěly získat lidské dcery a zhmotňovaly se, aby si braly za manželky „všechny, jichž se jim zachtělo“. — 1. Mojž. 6:1, 2, „Ekumenický překlad“.

Po potopě jim Bůh znemožnil přijímat lidskou podobu, a od té doby tito zlí ‚duchové ve vězení‘ neboli démoni používají lidských prostředníků k provádění svých zkažených plánů. Proto Bůh varuje: „Neměl by v tobě být nalezen žádný, . . . kdo se dotazuje spiritistického média, ani člověk, který z povolání předpovídá události, ani žádný, kdo se dotazuje mrtvých.“ — 1. Petra 3:19, 20; 5. Mojž. 18:10–12; viz též 2. Petra 2:4; Juda 6.