klopýtnou a nezískají převahu. Jistě budou velmi zahanbeni, protože nebudou mít úspěch. Jejich ponížení trvající na neurčito bude takové, že nebude zapomenuto.“ — Jer. 20:7–11.

41. Jak budeme moci dále mluvit o královském pastýři, který se jmenuje „Jehova je naše spravedlnost“?

⁴¹ Jehova nás jako „hrozný mocný“ posílí v naší slabosti. V jeho síle budeme dále mluvit o jeho královském Pastýři, který se nazývá „Jehova je naše spravedlnost“.

„Fíky“, které dělají radost i Bohu

„Tak řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Jako na tyto dobré fíky, tak se budu v dobrém dívat na judské vyhnance které odtud pošlu pryč do země Kaldejců.‘ “ — Jeremiáš 24:5.

1. Jak vstoupily fíky do našeho života?

FÍKOVNÍK stál již v první zahradě, která byla založena na naší Zemi. Již naši první lidští rodiče tedy jedli tyto lahodné plody, fíky. Směl také fíkovník růst vně první zahrady? Ano, a my můžeme být proto rádi. Proto dnes totiž můžeme s radostí jíst tento malý uzlíček sladkosti. Mimo to, první oděv, který nosili naši prarodiče Adam a Eva po krátkou dobu, aby zakryli svá bedra, byl vyroben z fíkových listů sešitých dohromady. To bylo krátce před tím, než byli vyhnáni ze svého ráje rozkoše, protože se vzbouřili proti pěstiteli a majiteli zahrady Eden. — 1. Mojž. 2:8; 3:1–7.

2. Jak použil Jotam fíkovník ve svém podobenství? Jak to ještě dnes nám slouží?

² V podobenství, které vyprávěl mnohem později Jotam, syn soudce Gedeona, fíkovník mluvil. Ptal se: „Mám se vzdát své sladkosti a svého dobrého výnosu a mám jít, abych se vlnil nad ostatními stromy?“ (Soud. 9:11) V Jotamově znázornění odmítl fíkovník opustit své dobré vlastnosti. Vskutku, i dnes má fíkovník v sobě svou dobrotu a sladkost. Tak stále ještě slouží Božímu laskavému předsevzetí.

3. Koho znázornil fíkovníkem Jotam a koho Ježíš Kristus? V kterém podobenství?

³ Jotam použil fíkovník k znázornění člověka, věrného Izraelity, který odmítá, aby byl postaven v čelo vlády demokratickými hlasy národních voleb. Mnohem později použil Ježíš Kristus fíkovník, aby znázornil celý izraelský národ. V jednom podobenství řekl:

„Jistý muž měl fíkovník, který pěstoval na své vinici, a přišel hledat jeho ovoce, ale žádné nenašel. Řekl tedy vinaři: ‚Již po tři léta chodím hledat ovoce na tomto fíkovníku, ale žádné nenalézám. Poraž ho! Proč by měl opravdu činit půdu neužitečnou?‘ Odpověděl mu: ‚Pane, nech jej ještě tento rok, dokud jej neokopám a nepohnojím; a jestliže pak v budoucnu ponese ovoce, dobře, ale jestliže ne, porazíš jej.‘ “ — Luk. 13:6–9.

4. V jakém smyslu nenašel Pěstitel na symbolickém fíkovníku, potom co tři a půl roku jeho zástupce sloužil na zemi, žádné ovoce?

⁴ Ježíš vyprávěl toto podobenství nějaký čas po tom, co Židé slavili podzimní svátek stánků [sukkoth] v roce 32 n. l. , tedy tři roky nato, co začal svou veřejnou službu v izraelské zemi. Nyní již vstoupil do čtvrtého roku svého evangelizačního díla. Za méně než šest měsíců jej měl izraelský národ zavrhnout a odsoudit k smrti na kůlu za jeruzalémskými hradbami. V průběhu tříapůlleté činnosti mezi Izraelity získal jako plody své práce pouze několik set učedníků. Tento symbolický izraelský strom vypěstoval jeho nebeský Otec, Jehova Bůh. Po třech a půl letech zvláštní péče a pozornosti svého Syna a zástupce na zemi hledal ovoce. Ale obrazně řečeno, žádné ovoce v podobě následovníků svého Syna, Mesiáše, nenašel. Jako „vinař“ z podobenství ‚okopával‘ jeho Syn symbolický fíkovník téměř po čtyři roky své služby. Ale vcelku bezvýsledně.

5, 6. a) Jak naznačil Ježíš na skutečném fíkovníku, že symbolický fíkovník bude poražen? b) Jaké události naznačují, kdy byl symbolický fíkovník poražen?

⁵ Asi v polovině čtvrtého roku naznačil Ježíš, že neplodný národní „fíkovník“ má být poražen. V pondělí 10. nisana roku 33 n. l. procházel Ježíš na své cestě do Jeruzaléma kolem jednoho fíkovníku. Ačkoli měl fíkovník listy, nenesl ovoce. Ježíš proklel fíkovník slovy: „Ať z tebe již navždy nikdo nejí ovoce!“ A co se stalo? Čteme: „Ale když časně ráno šli kolem, viděli fíkovník již od kořenů uschlý. Petr si na to vzpomněl a řekl mu: ‚Rabi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.‘ “ — Mar. 11:12–21.

⁶ Měl snad Ježíš v nenávisti strom, který nemá rozum? Ne, ale použil tento neplodný fíkovník jako znázornění. Fíkovník se podobal izraelskému národu, k němuž Jehova poslal svého Syna, aby shromáždil ovoce v podobě podporovatelů pravého Mesiáše neboli Krista. Když národ pod vedením velekněze a jiných náboženských vůdců zavrhl Ježíše jako představitele Božího království, bylo několik set jednotlivců, kteří jej přijali, jako nic. Jako strom, který zasluhuje pokárání, protože vyčerpává půdu, musel být symbolický fíkovník poražen, jelikož se dostal pod Boží kletbu. (Srovnej 5. Mojž. 28:15–68.) Jednapadesát dní po tom, co byl Ježíš zabit jako nějaký falešný Mesiáš, byl izraelský „fíkovník“ poražen. protože Bůh pak pěstoval nový národ, křesťanský izrael, duchovní izrael, aby přinášel ovoce království. (Mat. 21:43; 1. Petra 2:9; Gal. 6:16; Jak. 1:1) Poražený „fíkovník“ byl vržen do ohně při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.

DVA KOŠE FÍKŮ

7. Jak se v roce 617 př. n. l. Jehova odvolal v Jeremiášově vidění na symbolický fíkovník?

⁷ Deset let před národním neštěstím, kdy byl Jeruzalém zničen Babylóňany pod Nabuchodonozorem v roce 607 př. n. l., tedy v roce 617 př. n. l. , použil Bůh fíkovník, aby symbolizoval židovský národ. Dal svému proroku Jeremiášovi zlověstné vidění, o němž nám Jeremiáš říká:

„Jehova mi ukázal, a hle, dva koše fíků, postavené před Jehovovým chrámem, po tom, když Nabuchodonozor, babylónský král, odvedl z Jeruzaléma do vyhnanství Jekoniáše [neboli Joachina], syna Joakimova, krále judského, a judská knížata a řemeslníky a stavitele hradeb, aby je dovedl do Babylóna. V jednom koši byly fíky velmi dobré, jako rané fíky; v druhém koši byly fíky velmi špatné, takže se pro špatnost nedaly jíst.“ — Jer. 24:1, 2.

8. Jak vysvětlil Jehova, co znamená koš dobrých fíků?

⁸ Když byl tázán, co viděl ve vidění, Jeremiáš to přesně popsal. (Jer. 24:3) Co však tyto fíky znázorňovaly? Izraelity, kteří měli být odvedeni do Babylóna. Čteme o tom:

„Tak řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Jako na tyto dobré fíky, tak se budu v dobrém dívat na judské vyhnance, které odtud pošlu pryč do země Kaldejců. A v dobrém na ně zaměřím své oko a jistě způsobím, že se vrátí do této země. Vystavím je, a nestrhnu je; budu je pěstovat a nevykořením je. A dám jim srdce, aby mne poznali, že já jsem Jehova; stanou se mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem, protože se ke mně vrátí celým svým srdcem.‘ “ — Jer. 24:5–7.

9. Z jakého symbolického stromu pocházely tyto „fíky“ a kdo mezi ně patřil?

⁹ Tyto symbolické „fíky“ pocházely z nějakého symbolického stromu. Z jakého „stromu“? Z izraelského národa, jehož králem byl Joachin, syn Joakima, přesně tři měsíce a 10 dní. (2. Par. 36:9, 10; Mat. 1:11, 12) Mezi těmi, které babylónský král odvedl do vyhnanství, byl Daniel a jeho tři hebrejští přátelé, Chananiáš, Mizael a Azariáš a také Ezechiel. (Dan. 1:11–17; Ezech. 1:1–3) Jehova tedy v Jeremiášově době použil fíkovník, aby znázornil národ svého vyvoleného lidu. V době odvedení do vyhnanství prorokoval Jeremiáš již třicet let.

10. Jak splnil Jehova své ohlášené předsevzetí s „dobrými fíky“ a jak mu poskytly „sladkost“?

¹⁰ Tím, co Jehova řekl ve spojení s viděním dobrých fíků, naznačil lepší časy. Mluvil o dobrých věcech, které učiní věrnému ostatku svého smluvního lidu. To se mělo stát na konci „sedmdesáti let“, které předpověděl o osm let dříve. (Jer. 25:11, 12) Jehova je Bůh pravdy a dějinné záznamy ukazují, že v roce 537 př. n. l. splnil své ohlášené předsevzetí. Použil Peršana Cýra Velikého, aby v roce 539 př. n. l. porazil Babylón, a pak jej přiměl, aby obnovil symbolické „dobré fíky“ v zemi, kde původně byl pěstován symbolický strom, z něhož povstaly. Ti potom znovu vystavěli Jeruzalém a zřídili nový chrám pro Jehovovo uctívání. Tak jako velmi dobré fíky projevili „sladkost“ vůči svému Bohu, pěstiteli národa, který se podobal stromu.

11, 12. a) Čí jméno je dnes vzýváno nad „dobrými fíky“? b) Co byl politický Babylón staré doby a co je Veliký Babylón?

¹¹ Má to vše nějaký význam pro naše dny? Ano, v našem 20. století se ve větším měřítku a s konečnou platností splňuje Jehovovo proroctví, které ohlásil Jeremiáš. To znamená, že jsou s námi stále ještě křesťané, kteří odpovídají „dobrým fíkům“. Jeremiášův Bůh se také na ně dívá „v dobrém“. Osvobodil je z Velikého Babylóna. Jako v předchozím případě je nad nimi vzýváno Boží vlastní jméno. V Jeremiášově době byli Izraelité, kteří se nazývali jménem jeho Boha, symbolické „dobré fíky“. I prorokovo jméno Jeremiáš obsahovalo Boží jméno, protože znamená „Jehova uvolňuje (lůno)“. V Jeremiášových dnech se stal Babylón jako politická organizace vládnoucí světovou mocí. Působil déle než 90 let a šířil falešné náboženství, které pocházelo z Nimrodova Babylóna. Na jeho náboženské rysy je zaměřena pozornost v poslední knize Bible, kde se mluví o Velikém Babylónu jako o nevěstce politických mocí. Jako byl říší starověký Babylón, tak je i Veliký Babylón říší, světovou říší falešného náboženství.

¹² Starověký politický Babylón padl a nakonec přestal existovat, ale náboženský Veliký Babylón pokračuje. Je stále ještě světovou říší falešného náboženství. — Zjev. 14:8; 17:1–8.

13. Jaký příkaz je dán Božímu lidu, pokud jde o Veliký Babylón, a jak se stal „opilý“ krví svědků?

¹³ Bude však také Veliký Babylón zničen? Ano, poslední kniha