Dát zaznít božskému varování
„Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Matouš 24:21, 22.
1, 2. a) Jak se celý svět stal jedním velkým sousedstvím? b) Jaké jsou nebezpečné následky toho, že jsme blízkými sousedy?
DNES je celý svět jedno veliké sousedství. Nejrychlejšími dopravními prostředky můžeme obletět Zemi kolem rovníku nebo přes severní i jižní pól za necelý den. Mezinárodními telefonními linkami nebo radiofonem můžeme v několika minutách hovořit se známými v kterékoli jiné části světa. Můžeme jíst spoustu cizích druhů potravy a za každý z nich jsme zavázáni mnoha lidem ve vzdálených částech světa.
2 Celé lidstvo je spolu tak pevně svázáno, že sdílí i společná nebezpečí. Právě před 67 lety, tedy již v tomto století, se lidé všech končin světa probudili do skutečnosti tak strašlivé, jako je světová válka. Jedenadvacet let po tom, co skončil nejhorší světový konflikt, vstoupil svět do mnohem horšího hrůzného válečného snu. A teď, 36 let po tomto velikém světovém zvratu, nám hrozí cosi ještě mnohem děsivějšího. Nikdo opravdu nemůže říci: ‚To, co se děje někde tam daleko, to se mě zde nemůže dotknout.‘ Uvažovat a mluvit tímto způsobem je sebeklam. Všichni jsme teď sousedy, ale jednáme přitom tak nesousedsky, že vzniká problém, ano, světové nebezpečí. Zvedají se vážné varovné hlasy.
3. a) Proč pozorní lidé věří, že svět je smrtelně ohrožen? b) Jaký je postoj světsky moudrých lidí k Bohu?
3 Protože je všechno tak rozsáhlé, někteří pochybovači se mohou ptát: Je skutečně celý svět ve smrtelném nebezpečí? Pozorní lidé, kteří rozhodně nejsou sýčkové, na tuto otázku odpovídají: Ano! Jejich pochmurná odpověď není založena jen na tom, co si lidstvo může způsobit samo. Musíme vzít v úvahu něco mnohem vážnějšího. Je to opravdu tak? Ano. Jak to? Je zde totiž osoba, jíž patří celá Země a všechen zvířecí a lidský život. Pravda, dnes ji chce brát v úvahu málokdo. Světsky moudří lidé z tohoto vědecky pokročilého století si připadají příliš nezávislí v myšlení, než aby věřili ve stvořitele nebo se ptali sami sebe: Co asi zamýšlí? Stvořitel však nemá tak tvrdé srdce, aby se nestaral o lidskou bídu. Oni však nad ním mávají rukou, jako by neexistoval nebo byl tak daleko, že se ho to netýká, ba ani ho to nezajímá.
4. a) Jakou starost má Jehova jako vlastník Země o svůj majetek? b) Co je třeba udělat, aby byla Země příjemným prostředím k životu?
4 Neměl by se však majitel starat o to, co mu patří? Měl by to chtít udržovat v nejlepším stavu. Zejména, je-li jeho majetek skutečně cenný. Tak smýšlí i náš stvořitel. A pokud jde o stav Země, nelze popřít, že je dnes ničena a hrozí jí nebezpečí, že bude pustošena v neslýchaném rozsahu. Zdá se, že je již dávno na čase, aby ji zbavil těch, kdo jsou odpovědní za ničení jeho původně dokonalého majetku. Čas, kdy by měl provést tuto očišťující práci, by už měl být nyní blízko. Dal o tom napsat knihu. Co má podle ní v úmyslu vykonat?
DŘÍVĚJŠÍ SITUACE PODOBNÁ DNEŠNÍ
5. Kdy v minulosti byli lidé v situaci, jež se podobá dnešní?
5 Mnohé možná překvapí, že celé žijící lidstvo bylo už jednou v podobné situaci, v jaké je obyvatelstvo země dnes. Tehdy se přihodilo cosi ve světovém měřítku. Bylo to za dnů muže, od něhož my všichni, kdo dnes žijeme, odvozujeme svůj původ. Tento náš společný předek se jmenoval Noe, syn Lámechův. O Noemových dnech říká stvořitelova inspirovaná kniha: „Po čase se Noe stal otcem tří synů, Sema, Chama a Jáfeta. A země byla zkažená v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím. Tak viděl Bůh zemi a hle, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.“ — 1. Mojž. 6:10–12.
6, 7. a) Jaké varování zaznělo v Noemových dnech? b) Jak se Země opět stala pokojným místem k životu?
6 Co se tehdy stalo, aby se z této Země stalo pokojné, bezpečné místo k životu? Rozpoutali ti násilní ničitelé Země světovou válku a navzájem se vyhladili? Bylo varování, které měl tehdy Noe dávat, varováním před nějakou lidmi vyvolanou katastrofou, kterou by lidstvo nemohlo přežít? Ne! On dal zaznít božskému varování, k němuž ho vybídl samotný Bůh. Všem lidem oznámilo, co hodlá Bůh stvořitel učinit pro klidnou, bezpečnou zemi, na níž by se slušní lidé mohli radovat ze života. Bůh Noemovi naznačil, že mu lidé nebudou naslouchat, a že si má tedy Noe postavit archu neboli plovoucí truhlu pro sebe a pro svou rodinu, celkem pro osm lidských duší. V předpověděný den roku 2370 př. n. l. začala světaširá potopa. Byl to „Boží skutek“. Utonulé lidstvo zaplatilo pokutu.
7 Starověký „Boží skutek“ způsobil dobro celému lidstvu. Dal lidskému rodu nový počátek ze spravedlivé, bohabojné rodiny, a to na zemi dočasně pokojné a bezpečné.
PODOBNÁ CELOSVĚTOVÁ ZKÁZA NABLÍZKU
8. a) Jak srovnal Ježíš Kristus Noemovy dny s dneškem? b) Jaká událost se blíží? Co je tedy třeba v té věci dělat?
8 To byla jediná situace před naší dobou, kdy bylo celé lidstvo ohroženo zánikem. Předobrazovala naši dobu, kdy je ohrožen svět s miliardami lidí. To nejsou naše pesimistické lidské úvahy nebo nějaký extrémistický výmysl. Není to nic, co by bylo nadnesenější než názor jedné světoznámé postavy, proroka většího než Noe. Byl to Ježíš Kristus. Poukázal na naše dny slovy: „Jako totiž byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Proto jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:37–39) Podle Ježíšova vlastního proroctví o světových poměrech během doby jeho neviditelné přítomnosti na zemi se naše světová situace od roku 1914 podobá Noemovým dnům. Musí být tedy nablízku i podobný, odpovídající „Boží skutek“. Je to čas, aby zaznělo božské varování celému ohroženému lidstvu. Osobní otázkou zůstává: Kdo bude jako ti, kteří vstoupili s Noemem do archy?
9. a) Proč máme důvod věřit, že předpověděné „velké soužení“ je blízko? b) Přestože na Jeruzalém přišlo „velké soužení“ v roce 70 n. l. , proč musí být větší splnění Ježíšova proroctví o „velkém soužení“ ještě v budoucnosti?
9 I bez toho, co říká stvořitelova inspirovaná kniha, máme důvod věřit, že je tento systém věcí v „čase konce“. Jeho poslední dny již dobíhají. Jeho úplný konec přijde s očekávaným časem trápení, „velkého soužení“, jež překoná svými viditelnými projevy a svou ničivostí potopu Noemových dnů. Tento Ježíšův odkaz na Noemovy dny byl součástí jeho posledního proroctví vysloveného v roce 33 n. l. Rozšířil jeho předpovědi až za dobu zničení Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l. , ano, až do našich dnů. Zničení onoho svatého města bylo vyvrcholením „velkého soužení“ pro Židy v římské provincii Judeji na Středním východě. Ježíš ovšem musel mít na mysli zřejmě více než tehdejší zničení Jeruzaléma, když řekl: „Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud [do roku 33 n. l.], ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22; Mar. 13:19, 20.
10, 11. a) Jak popsal apoštol Petr přicházející světovou zkázu? b) Jaký je dnes obecný postoj vůči takové světové zkáze způsobené Bohem?
10 Ježíšův učedník, apoštol Petr, prorocky spojil konec světa v Noemových dnech s koncem dnešního systému věcí ve vyvrcholení tohoto „času konce“. (Dan. 12:4) Na rozdíl od přívalu vod v Noemových dnech předpověděl Petr „oheň“, který pohltí nejen symbolickou zemi, ale i symbolická nebesa. (2. Petra 3:5, 12) Do svého srovnání nezahrnul Petr obraz zničení Jeruzaléma Římany, k němuž došlo krátce po jeho mučednické smrti.
11 V Petrových dnech věřili křesťané v to, čemu se obecně říká ‚konec světa‘. (Mat. 24:3, „KB“) Ale jak je to dnes, o 19 století později, zejména mezi těmi, kdo se prohlašují za křesťany neboli kdo jsou členy církví křesťanstva? Věří v něco takového? Stěží! Stačí jen podívat se na to, jak jednají v honičce za hmotnými věcmi tohoto odsouzeného světa.
12. a) Jaké světové katastrofy se dnes obávají odpovědné osoby? b) Jak hodlají lidé zabránit světovému vyhlazení?
12 Přesto dnes žijí odpovědné osoby, které vůbec nezakládají své předpovědi na Bibli, a přece předpovídají více méně ‚konec světa‘. Varují nás, že je pravděpodobný. Tak tomu je od té doby, co vybuchly dvě atomové bomby v závěru 2. světové války v roce 1945. Dnes jsou jaderné bomby v rukou národů, kterým se říká „jaderné velmoci“, a je jich takové množství, že by mohly vyhladit všechny živé tvory na zemi několikrát, kdyby to jen bylo možné. Šeptá se i o radiologických bombách. Ty by vyhubily všechny lidi, ale nechaly by jejich hmotné vlastnictví stát. Jaký účel však mají budovy, které by zůstaly stát, kdyby neexistovali žádní živí lidé, kteří by v nich bydlili? Tvořily by pouhé „strašidelné město“ nebo „strašidelný svět“. A koho těší pomyšlení na něco takového? Nebezpečí je tedy velmi skutečné. Vzhlíží se ke Spojeným národům, které mají dnes 153 členů, aby takovému vraždění zabránily. Jenže naděje, že by Spojené národy, v nichž jsou zastoupeny také všechny jaderné velmoci, oddálily zničení lidského rodu jeho vlastními prostředky, je marná.
13. a) Jaká životní otázka musí být zodpovězena? b) Proč nemají nenáboženské osoby žádnou uspokojivou odpověď? Existuje nějaká?
13 Kdo může skutečně zachránit lidstvo před sebezničením, sebevraždou? Lidé, kteří rozhodně nejsou nábožní, dnes musejí o této otázce vážně uvažovat. Protože nevěří Bibli, nemohou přijít s žádnou uspokojivou odpovědí. Nemohou ukázat na žádného zachránce. Znamená to, že žádný není? Naštěstí ne!
JEDINÝ ZDROJ OPRAVDOVÉ NADĚJE
14. Proč je rozumné věřit, že stvořitel má se Zemí určitý záměr?
14 Vědci nemohou prokázat, že naše Země a lidstvo na ní se vytvořily samy. Musel být nějaký stvořitel. Co tedy on? Již v 16. století před naším letopočtem inspiroval ryzího muže jménem Job, aby konstatoval vědeckou pravdu, že On zavěsil Zemi v prostoru na ničem. Zavěsil ji tam tedy pronic zanic? (Job 26:7) Je to náhoda, že jsou nás tu miliardy? Byla to jeho chyba? Nebyl to snad jeho záměr? Až dodnes dovolil, aby Země téměř přetékala živými tvory. Měl na mysli, aby se všechny dnešní miliardy lidských tvorů vyhubily a nechaly naši Zemi plout prostorem jako mrtvou planetu? Vzhledem k tomu, co nám říká, mu takovou pošetilost připisovat nemůžeme.
15. a) Jaký je Boží záměr vzhledem k Zemi? b) Jaký Boží čin tedy můžeme s důvěrou brzy očekávat?
15 Inspiroval moudrého muže Šalomouna, syna krále Davida, aby do Bible zapsal: „Generace [lidstva] odchází a generace přichází, ale Země trvá dokonce na neurčitý čas.“ (Kaz. 1:4) Inspiroval také Izaiáše, aby napsal: „Tak řekl Jehova. . . který utvořil Zemi a který ji udělal. . . který ji nestvořil jen tak naprázdno, ale vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána: ‚Já jsem Jehova a není nikdo jiný.‘ “ (Iz. 45:18) Proto slibuje, že Zemi nikdy nenechá bez obyvatel. To, co tedy naprosto vymaže s povrchu Země, je tento systém věcí, který na Božím majetku postavili násilníci. Za to můžeme vznést slova díkůvzdání zapsaná v poslední knize Bible: „Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, . . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi vládnout jako král. Ale národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas. . . aby byli zničeni ti, kteří ničí zem.“ — Zjev. 11:17, 18.
16. a) Jaké dokonale promyšlené plány dnes mají národy a jaké varování se v tomto ohledu ozývají? b) Jakému varování však budeme moudře věnovat pozornost my všichni?
16 K získání vojenských výhod mají národy již dokonale promyšlené plány, jak „ničit zemi“ v nejvyšší míře a nejhorším představitelným způsobem. Bakterie, chemikálie a také strašlivé výbušniny jsou připraveny k okamžitému strategickému použití proti jakémukoliv nepříteli. Nedělají se s tím žádné tajnosti. Tu a tam se ozývají chabá varování, že lidská existence je ohrožena. Třebaže jsou taková varování časová a oprávněná, nemají podporu stvořitele, Jehovy Boha. Jeho varování zapsané v Bibli se týká jeho vlastního zásahu, aby „byli zničeni ti, kdo ničí zem“, jež je jeho stvořitelským dílem. Jeho zásah bude ovládaný. Zanechá schválené přežijící. Ti, kdo milují život, především věčný život v ráji, chtějí být mezi nimi.