„velkému soužení“, jež přijde na svět a jež bylo předstíněno zničením Jeruzaléma. Nyní je nutno zvolit si „cestu života“ nebo „cestu smrti“. Jeremiášova třída si zvolila „cestu života“. Tato třída poukazuje jiným na to, aby učinili totéž. Všichni, kteří milují věčný život ve spravedlivém novém pořádku, využijí bez váhání tuto Bohem danou příležitost a zvolí si „cestu života“. Uprchnou na stranu Jehovových výkonných sil. — Mat. 24:3, 34.

Královský „pastýř“, o němž mluví biblické proroctví

1. Jak političtí „pastýři“ světa zacházejí s národy? Jak bude tento stav napraven?

POD vedením politických „pastýřů“ tohoto systému věcí zůstávají lidé podobající se ovcím rozděleni. Každý národ je v odděleném národnostním ovčinci. Neexistuje jediný ovčinec, v němž by mohlo být celé lidstvo. Organizace pro světový mír a bezpečnost, Spojené národy, nevytvořila takový univerzální ovčinec, ačkoli počet členských národů dosáhl nyní 151a. Nesplňuje potřeby lidí, aby byl jeden ovčinec pod jedním Pastýřem. Pouze stvořitel, který „učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země“, se může postarat o to, aby zde byl vládnoucí Pastýř, který by shromáždil všechny lidi do jednoho ovčince. — Sk. 17:26.

2, 3. a) Proč Jehova uznal za dobré sesadit z trůnu pastýře, kteří pocházeli z rodu krále Davida? b) Proč Jeremiáš 23:1, 2 oznamuje „běda“ takovým pastýřům?

² Prostřednictvím svého vyvoleného izraelského lidu stvořitel ukázal celému světu, že v přítomném systému věcí žádný nedokonalý člověk nemůže spojit všechno lidstvo v jedno stádo a vládnout nad ním jako jeden pastýř. To platilo i pro dynastii králů z rodu krále Davida, který v roce 1070 př. n. l. dobyl Jeruzalém a učinil jej hlavním městem. Jako pozemští zástupci Boha Izraele seděli na trůnu, který se nazýval „Jehovův trůn“. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:8) Vládnoucí pastýři se (až na malé výjimky) stále zhoršovali, a proto Bůh po 463 letech vlády uznal za dobré sesadit tuto dynastii.

³ „ ‚Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují ovce mé pastvy,‘ je Jehovův výrok. Proto tak řekl Jehova, Bůh Izraele, proti pastýřům, kteří pasou můj lid: ‚Vy sami jste rozptýlili mé ovce; a stále jste je rozháněli a neobrátili jste k nim svou pozornost. Hle, já obracím svou pozornost k vám, pro špatnost vašeho jednání,‘ je Jehovův výrok.“ — Jer. 23:1, 2.

4. Jak se dařilo Sallumovi (Joachazovi) a Joakimovi jako „pastýřům“?

⁴ Po smrti dobrého krále Joziáše v roce 628 př. n. l. jeho tři synové a jeho vnuk jednali špatně. Proto byli jejich poddaní rozptýleni. Byl to například Sallum neboli Joachaz, který první nastoupil po Joziášovi na „Jehovův trůn“. Vládl čtvrt roku a pak byl odveden do vyhnanství do Egypta, kde zemřel. (Jer. 22:10–12) Jeho starší bratr Joakim vládl jedenáct let tak utlačujícím způsobem a nesl takovou vinu krve, že si nezasloužil nic lepšího, než aby jeho mrtvé tělo bylo vyhozeno za jeruzalémské brány a jeho pohřeb aby byl „jako pohřeb osla“. — Jer. 22:13–19.

5. Jak se dařilo Koniášovi (Joakinovi) a Sedechiášovi jako „pastýřům“?

⁵ Po Joakimovi nastoupil jeho mladý syn Joachin, který se také jmenoval Jekoniáš neboli Koniáš. (Mat. 1:11, 12) Byl potomkem