situaci Izraele, Danielova lidu, v daleko ranějším období jejich dějin. Bylo to v době, kdy tábořili na okraji řeky Jordánu a byli připraveni přejít do Zaslíbené země. Cíl byl v dohledu. Ještě je však čekaly zkoušky a obtíže. Bylo třeba odvahy. Proto jiný Jehovův slavný prorok, zestárlý Mojžíš, pronesl k Izraeli: „Buďte stateční a silní. Neboj se jich ani se jich nelekni [svých nepřátel], protože Jehova, tvůj Bůh, jde s tebou. Neopustí tě ani tě úplně nezanechá.“ A svému vlastnímu určenému nástupci, Jozuovi, dal Mojžíš podobné napomenutí: „Buď statečný a silný.“ — 5. Mojž. 31:1–8.

¹⁶ Opravdu, celý lid potřeboval být velmi statečný; a proto Mojžíš dal pokyn kněžím, levitům a starším mužům Izraele ve spojení s tím, co se mělo konat každých sedm let při svátku chýší, který měli všichni dodržovat: „Shromáždi lid, muže a ženy a maličké a svého cizího usedlíka, který je uvnitř tvých bran, aby naslouchali a aby se učili, neboť se musí bát Jehovy, vašeho Boha, a dbát na to, aby prováděli všechna slova tohoto zákona.“ (5. Mojž. 31:9–12) Měl-li mít národ úspěch, bylo nutné naslouchat Jehovovu zákonu, učit se mu a poslouchat jej. To je nutné i dnes, má-li mít Boží lid odvahu, která mu umožní přežít konec světa.

17, 18. Co je nutné, abychom se stali „odvážnými a silnými“? Proč by tomu měli věnovat zvláštní pozornost obzvláště křesťanští starší?

¹⁷ V oné kritické době v Izraeli musel starší muž Jozue projevit příkladnou odvahu; a stejně musí dnes jednat křesťanští starší ve sboru. Proto bychom měli dávat bedlivě pozor na Jehovova slova, která byla řečena přímo Mojžíšovi. Potvrzovala to, co Mojžíš řekl předtím: „Buď odvážný a silný. . . Jen buď odvážný a velmi silný. . . Buď odvážný a silný. Nelekej se ani se neboj, neboť Jehova, tvůj Bůh, je s tebou, kamkoli jdeš.“ (Jozue 1:6, 7, 9) Jehova řekl Jozuovi, co bylo nutné, aby mohl být „odvážný a silný“ a aby jednal moudře v každé situaci. A co to je? Ať nám odpoví biblický text:

¹⁸ „Tato kniha [Jehovova] zákona by se neměla vzdálit od tvých úst a budeš v ní číst tlumeným hlasem ve dne i v noci, abys dbal na to a činil podle všeho toho, co je v ní napsáno; neboť tehdy se ti bude dařit na tvé cestě a budeš jednat moudře.“ — Jozue 1:8.

19, 20. K čemu to nakonec povede, budeme-li ‚odvážní a silní‘?

¹⁹ K čemu nakonec vedlo moudré jednání Jozua a odvážná poslušnost lidu? Když byly překonány všechny překážky a Jehova dal Izraeli vítězství nad všemi jejich nepřáteli a když se lid nakonec usadil v oné „zemi oplývající mlékem a medem“, mohl je Jozue povzbudit slovy: „Dobře víte svým celým srdcem a svou celou duší, že neselhalo ani jedno slovo ze všech dobrých slov, která k vám mluvil Jehova, váš Bůh. Všechna se pro vás splnila. Ani jediné slovo z nich neselhalo.“ — Jozue 5:6; 23:14.

²⁰ Až Jehovův dnešní odvážný lid nakonec vyjde z katastrofálního „času tísně“ a vstoupí do milénia Kristova pokojného panství, zažijí splnění Jehovových slibů v daleko větším, ano trvalém měřítku. Kéž jsme všichni ‚odvážní a velmi silní‘, abychom přežili do tohoto milénia, jež je nyní blízko!

Zprávy a jejich hlubší význam

1 187 náboženství!

● Nedávno uveřejněná „Encyklopedie amerických náboženství“ (angl.) uvádí seznam „základních“ náboženských denominací ve Spojených státech, jichž je omračující počet 1 187. Metodistický kazatel J. Gordon Melton strávil 15 let sestavováním svého kompendia o amerických náboženstvích a uskutečnil přitom stovky rozhovorů, aby zjistil stav věcí. Snad největší seznam, který existoval před jeho „Encyklopedií“ a nazýval se „Nárysy náboženských vyznání“ (angl.), obsahoval 735 severoamerických náboženství.

Takové šíření náboženských sekt založených na názorech různých lidí se dalo očekávat. O těch, kteří se hlásí ke křesťanství, předpověděl apoštol Pavel: „Přijde totiž doba, kdy lidé nesnesou zdravé učení, nýbrž si nahromadí podle vlastních choutek všechny možné učitele, aby tak mohli slyšet, co je příjemně šimrá v uších.“ — 2. Tim. 4:3, „Petrů“.

Již v prvním století byli lidé, kteří říkali: „‚Já patřím Pavlovi‘, ‚ale já Apollonovi‘, ‚ale já Kéfasovi‘, ‚ale já Kristu‘.“ A přece Pavel prohlásil, že mezi nimi nemají být „rozkoly“, a vysvětlil, že by to byl charakteristický rys ‚tělesných lidí‘, kteří se živí pouze „mlékem“ Božího slova, a ne silným duchovním pokrmem, který je nutný, aby se z nich mohl stát sjednocený celek „duchovních lidí“. — 1. Kor. 1:10–12; 3:1–4.

Podporoval Pavel násilí?

● Podle článku v „Saarbrückener Zeitung“ v Německé spolkové republice prohlásil 84letý duchovní Bertoni, svědek při přelíčení s korsickými teroristy: „Jsem pro násilí, je-li to zapotřebí.“ Když se snažil zdůvodňovat své stanovisko vůči terorismu, řekl o apoštolu Pavlovi: „Pavel řekl: ‚Bez vylití krve není odpuštění.‘“ Ale prokurátor namítl: „Jsem udiven, když slyším, že Pavel dával rady k terorismu.“

Krev, o níž mluvil Pavel, byla Ježíšova krev a neměla nic společného s podporováním násilí. (Žid. 9:22) Kromě toho Pavel nemohl podporovat násilí, protože řekl: „Jsem čistý od krve všech lidí.“ (Sk. 20:26) Byl také pozorným následovníkem Ježíše, který řekl Petrovi: „Dej svůj meč zpátky na jeho místo, neboť všichni, kteří berou meč, mečem zahynou.“ (Mat. 26:52) A Pavel radil: „Nikomu neoplácejte zlé zlým. . . žijte v pokoji se všemi lidmi. Nemstěte se sami, milovaní, ale poskytněte místo hněvu; neboť je psáno: ‚Pomsta je má, já odplatím, říká Jehova.‘ “ (Řím. 12:17–19) Pavel byl přísně neutrální v politických sporech svých dnů. — Jan 17:16; Jak. 1:27.

Varování před peklem

● Vatikán nedávno potvrdil víru, že nekajícní hříšníci půjdou po smrti do ohnivého pekla. V dopise biskupům tlumočil Vatikán jménem papeže Jana Pavla II., že víra v peklo je klíčovou naukou římského katolicismu, a varoval před rozšiřováním pochybností o něm.

Boží inspirované Slovo říká o lidech, kteří kdysi obětovali své děti v hořících plamenech falešným bohům: „A postavili výšiny Tofet, které je v údolí synů Hinnom, aby spalovali své syny a dcery v ohni, což jsem nepřikázal a což nevyvstalo v mém srdci.“ (Jer. 7:31) Bůh říká, že nic takového „nevyvstalo v [jeho] srdci“. Má být tedy obviňován z věčného trápení lidí?

Boží slovo ukazuje, že trestem za hřích je smrt (neexistence), a ne věčné trápení. „Duše která hřeší — ona sama umře.“ (Ezech. 18:4) Bible jasně říká: „Živí jsou si vědomi toho, že zemřou; mrtví však si nejsou vědomi naprosto ničeho. . . protože není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu, v místě, k němuž jdeš.“ (Kaz. 9:5, 10) Bible nás také povzbuzuje, abychom měli „naději v Bohu. . . — že bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých.“ — Sk. 24:15.