tohoto starého systému věcí, jež oznamuje Jeremiášova třída, je správné a aktuální. Život člověka, jeho „duše“, je nyní v sázce. Jehova se nyní chystá vykonat své dílo strhávání a vykořeňování, a to prostřednictvím někoho mocnějšího než byl Nabuchodonozor, prostřednictvím Ježíše Krista. Chceme snad, aby nad námi byl vykonán rozsudek společně s novodobým protiobrazem odpadlého Jeruzaléma, s křesťanstvem? Jestliže ne, musíme se rozhodnout, dokud je ještě čas, že učiníme to, co měl podle Jehovových slov učinit Jeremiášův tajemník Báruch, že totiž přestaneme hledat „velké věci“ v tomto světě.

13. Na čem se nyní máme podílet spolu s Jeremiášovou třídou?

¹³ Žijme jako jednotlivci v souladu s poselstvím, které oznamuje Jeremiášova třída. Odkládejme sobeckou ctižádost a nevěnujme svou náklonnost pomíjivým věcem tohoto odsouzeného systému věcí. Je přitom zapotřebí, abychom odvážně společně s Jeremiášovou třídou oznamovali varování před Jehovovým nadcházejícím ‚dnem pomsty‘. Nyní nesmíme mít rozdělené srdce. — Iz. 61:1, 2.

14, 15. a) Co měl mít Jeremiáš jako „kořist“ odměnou za poslušnost? b) Dopadlo to tak?.

¹⁴ Jaká je za to odměna? Je vyjádřena slovy, která měl Jeremiáš říci Báruchovi: „ ‚Neboť hle, já přivádím neštěstí na všechno tělo,‘ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam snad půjdeš.‘ “ — Jer. 45:5b.

¹⁵ S Báruchem to opravdu tak dopadlo. To dokazuje, že se bez zbytečného váhání skutečně rozhodl správně. Potvrzení o tom máme v jedné z předcházejících kapitol, u Jeremiáše 43:5–7, kde se dovídáme, co se stalo po zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Čteme o tom, že bojácní Židé, kteří přežili, se dali na útěk z judské země do Egypta a vzali s sebou „proroka Jeremiáše a Bárucha, syna Neriášova. Nakonec přišli do egyptské země, protože neuposlechli Jehovova hlasu; a postupně přišli až do Tachpanches,“ v severním Egyptě. Ale i potom Jeremiáš dále prorokoval těmto neposlušným Židům. — Jer. 43:8 až 44:30.

16. Jestliže se Báruch dožil doby, kdy babylónský král porazil Egypt, co mohl očekávat od tohoto dobyvatele?

¹⁶ Tito svévolní Židé neunikli nadvládě babylónské světové říše na dlouho, protože časem Nabuchodonozor připojil Egypt k území své říše. Jestliže se Jeremiáš s Báruchem dožili tohoto zásahu ze strany Babylóna, nestali se obětí Nabuchodonozorova hněvu. Nabuchodonozor na ně vzpomínal laskavě. Báruch měl dále vlastnit svou „duši“ jako kořist, čímž by se prokázala pravdivost Jehovova slibu u Jeremiáše 45:5. Pak mohl plně ocenit, jak to bylo moudré a správné, že kdysi přestal v nevhodný čas hledat pro sebe „velké věci“.

17. Jaký užitek můžeme vytěžit z příkladu, který nám dal Báruch svým poslušným jednáním?

¹⁷ Můžeme dnes mít skutečně užitek z toho, že se Báruch poslušně podřídil Jehovově usměrňující radě? Jistě. Bez ohledu na to, jak úzce jsme spojeni s Jeremiášovou třídou, jednáme způsobem, který Bůh schvaluje, jestliže v těchto posledních dnech křesťanstva neusilujeme pro sebe o „velké věci“. Naše „duše“, náš osobní život, má daleko větší cenu než „velké věci“, které jsou odsouzeny k zániku spolu s tímto zlým světem, přičemž každému zůstane jen pouhá jeho „duše“. Být potom naživu jako „duše“ s božským schválením bude nekonečně cennější, než kdybychom na chvíli užívali jakýchkoli pomíjivých věcí křesťanstva a celého organizovaného náboženství.

VYVARUJME SE PROKLETÍ ZA TO, ŽE BYCHOM NEPOUŽÍVALI „MEČE“

18, 19. Proč Jehovův „den pomsty“ neskončil katastrofou, která přišla na Judu a Jeruzalém?

¹⁸ Báruch a Jeremiáš byli zarmouceni nad zkázou Jeruzaléma a nad tím, že byla vylidněna země. Ale sousední pohanské národy, jež žily kolem, se nesmírně radovaly z tohoto neštěstí, jež postihlo Jehovův smluvní lid. (Žalm 83:6–8; 83:7–9, „KB“; 137:7) Egypt se nad tím ovšem vůbec neradoval, protože měl Judu a Jeruzalém rád jako poddané a spojence. Území judského království kromě toho sloužilo jako nárazník mezi Egyptem a hrozící světovou velmocí, Babylónem. A přece si Egypt učinil hanebnou pověst v souvislosti s Judou a jejím hlavním městem Jeruzalémem, kde kdysi na „Jehovově trůně“ seděli králové z Davidova královského rodu. Jehova neponechal bez povšimnutí hanebnou nenávist, kterou národy projevovaly jeho smluvnímu lidu; bylo s tím totiž spojeno jeho uctívání.

¹⁹ Jehovův „den pomsty“ tedy neskončil, když použil babylónského krále k rozvrácení judského království. Pohár národního neštěstí, který byl přiložen ke rtům Judy a Jeruzaléma, měl být podán dále těmto zlovolným národům, které měly být rozvráceny pro svou nenávist k Jehovovi.

20. a) Jak měl Jeremiáš podle Jehovovy inspirace jednat vůči těmto zlovolným národům? b) Vzhledem ke komu byl vysloven výrok u Jeremiáše 48:10? Zasloužili si takové prokletí?

²⁰ Jehova proto inspiroval Jeremiáše, aby doplnil své prorokování předpovědí, že budou násilně rozvráceny takové zkažené národy, jako byl Egypt, Filištínští, Moáb, Ammon, Edom, Cedar a dokonce i Elam. (Jer. 46:1 až 49:39; 25:15–33) Jehova měl v úmyslu použít Babylóňany pod vládou krále Nabuchodonozora, aby se rozmáchli „mečem“ k vykonání rozsudku proti národům, které vzdorovaly pravému Bohu. Inspiroval proto Jeremiáše, aby o těchto výkonných silách řekl: „Ať je prokletý ten, kdo vykonává poslání od Jehovy nedbale! Ať je prokletý ten, kdo zdržuje svůj meč od krve!“ (Jer. 48:10) Babylóňané ani jejich král Nabuchodonozor nevykonali své „poslání“ od Boha nedbale, a nevztahovalo se na ně toto prokletí.

21. a) Byli Jeremiáš a Báruch „prokleti“ za to, že nepoužívali kovový „meč“? b) Budou snad odstraňovat křesťanstvo Jehovovi svědkové, nebo kdo to učiní?

²¹ Co však my dnes? Mohlo by se na nás vztahovat takové prokletí, kdybychom vykonávali své poslání nedbale, kdybychom byli zdrženliví, pokud jde o „meč“? Víme ovšem, že Jeremiáš ani Báruch netasili proti těmto nepřátelským národům nějaký kovový meč. To nebylo jejich posláním. Takové poslání bylo dáno Babylóňanům pod vedením jejich císaře Nabuchodonozora, který byl právě dosazen na trůn. Dnešní Jeremiášova třída, jako Jehovovi svědkové, nepozdvihne násilně ruku proti křesťanstvu, protiobrazu odpadlého Jeruzaléma, a proti jeho říši. Křesťanstva se nelítostně zbaví jeho bývalí političtí spojenci a jiné bezbožné živly, jako se národy, které přežily, rády zbavily Jeruzaléma a jeho království ve svém sousedství. — Zjev. 17:12–18.

22. Kdo nebude sdílet naděje těch, kteří rozvrátí veškeré organizované náboženství, a jaký postoj budou mít tito lidé k novým vládnoucím mocem?

²² Co však zůstane na pozemské scéně, až bude vyhlazeno křesťanstvo a všechny ostatní části světové říše falešného náboženství? Nenáboženské politické síly, které mají převzít vládu nad všemi lidskými záležitostmi! Učiní to s veškerou nadějí na úspěch a budou cítit úlevu, že jim organizované náboženství již nemá co diktovat. (Srovnej s 23. kapitolou Ezechiela.) Takové naděje odporující Bohu však nebude sdílet Jeremiášova třída a jejich bohabojní druhové, i když snad projeví relativní poddanost novým vládnoucím silám jako novým „vyšším mocem“. — Řím. 13:1, 2.

23. Co potom způsobí, že se splní zbývající část Jehovova „dne pomsty“?

²³ Jehovův „den pomsty“ bude v této době již probíhat, ale zničením organizovaného náboženství, světové říše falešného náboženství, neskončí. Musí pokračovat až do chvíle, kdy bude plná Boží „pomsta“ uvalena na všechny odpůrce Jehovovy univerzální svrchovanosti. Ti se však nejprve pokusí přinutit Jeremiášovu třídu a její věrné druhy, aby se neomezeně přizpůsobili bezbožnému systému věcí, stejně jako Jochanan a jeho následovníci vzali do vazby Jeremiáše a Bárucha a násilím je odvedli do Egypta. Nebudou však mít úspěch, a proto na tyto nekompromisní ctitele Jehovovy ze všech stran zaútočí. Jako mezinárodní hordy pod vedením Goga ze země Magog se pokusí vpadnout do duchovního ráje Jehovova ostatku a jeho nerozlučných druhů. Tak budou usilovat o absolutní vládu nad světem, čímž si zaslouží, aby proti nim vzplanula Jehovova pomsta. — Ezech. 38:1 až 39:20.

24. Kdo pak povstane k protiútoku, a zaslouží si snad „prokletí“ za nedbalost nebo zdrženlivost?

²⁴ Co potom? Zjevení 19:11–21 ukazuje, že Ježíš Kristus, dobyvatel větší než král Nabuchodonozor, vyjde s andělskými zástupy do protiútoku. Nebude se na ně vztahovat prokletí za to, že by své poslání od Jehovy vykonávali nedbale. Nezaslouží si prokletí za to, že by zdrželi od nepřátelské krve „meč“, jímž mají vykonat rozsudek. (Jer. 48:10) Vykonají Jehovovu pomstu nad útočnými národy. Obdrží za to požehnání v podobě slavného vítězství, a Jehova bude navždy ospravedlněn.

25. Jak v té době budou muset svědkové Jehovovi napodobovat Jeremiáše, když byl odvlečen do země, proti které prorokoval?

²⁵ Od roku 1914 žijeme v „čase konce“. (Dan. 12:4) Nyní tedy musí Jeremiášova třída a jejich oddaní druhové upozorňovat svět na hrozící „meč“, na nástroj, který Jehova použije k vykonání rozsudku v nadcházejícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) Musí napodobovat Jeremiáše, který byl sice násilím odvlečen z judské země, ale i potom ohlašoval, že „meč“ krále Nabuchodonozora hrozí zemi, do níž byl odvlečen, do Egypta, a také filištínské zemi, Moábu, Ammonu, Edomu a jiným nepřátelským zemím. I nyní před vypuknutím „velkého soužení“ pro ně platí božské příkazy, aby ‚provolávali. . . den pomsty našeho Boha‘ proti organizovanému náboženství a všem světským národům. (Jer. 46:1 až 49:39) Jejich ‚posláním‘ je, aby dali zaznívat varovnému poselství: „Jehova má totiž den pomsty, rok odplat pro právní při ohledně Sióna.“ — Iz. 34:8.

26, 27. Která slova, jež Jehova řekl Ezechielovi jako strážci, si nyní musí vzít k srdci Jeremiášova třída?

²⁶ Nyní platí Ježíšova prorocká slova u Lukáše 21:22: „To jsou dny pro vykonání spravedlnosti, aby se splnilo všechno, co bylo napsáno.“ Nyní je načase, aby si zvláště Jeremiášova třída vzala k srdci Jehovova slova Ezechielovi, který začal prorokovat v Babylóně v roce 613 př. n. l. , sedm let předtím, než byl Jeremiáš proti své vůli odveden do Egypta:

²⁷ „ ‚Pokud jde o strážce, jestliže uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh a lid sám nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme od nich duši: Ta má být odňata pro své vlastní provinění, ale její krev budu požadovat zpět z ruky samotného strážce.‘ A tebe, synu člověka, jsem učinil strážcem izraelského domu a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu. Řeknu-li někomu zlému: ‚Zlý, ty jistě zemřeš!‘, ale ty ve skutečnosti nepromluvíš, abys varoval zlého před jeho cestou, on sám zemře jako zlý ve svém vlastním provinění, ale jeho krev budu vyžadovat z tvé vlastní ruky. Ale ty, pokud budeš skutečně varovat někoho zlého před jeho cestou, aby se od ní odvrátil, ale on se ve skutečnosti neodvrátí od své cesty, on sám zemře ve svém vlastním provinění, zatímco ty sám jistě vysvobodíš svou vlastní duši.“ — Ezech. 33:6–9; srovnej Ezechiela 9:2–10.

28. Po čem v tomto směru touží Jeremiášova třída a její druhové, ale co se může stát a co by to pro ně znamenalo?

²⁸ Dnešní Jeremiášova třída a její druhové, kteří s ní spolupracují, nechtějí takovým způsobem nést vinu krve. Mohlo by se jim to však stát. Kdyby ze strachu před člověkem nevarovali všechny lidi před „mečem“ Jehovova „dne pomsty“ a tak by nekonali své „poslání“, zasloužili by si jeho prokletí. Znamenalo by to, že nepřežijí, protože se provinili.

29. Co si musí nyní vybrat ti, kteří hledají život, chtějí-li se vyhnout cestě, po níž půjdou nedbalí lidé po zničení organizovaného náboženství?

²⁹ Až v rychle se blížícím „velkém soužení“ „meč“ božské pomsty smete celé organizované náboženství, budou se lidé, kteří nedbali na Jehovova „strážce“, na Jeremiášovu třídu, snažit najít útočiště u odsouzených politických živlů — což povede k jejich jistému zničení ve „válce velikého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. (Zjev. 16:14, 16) Kdo s nimi nechce jít touto cestou, musí si vybrat správnou cestu nyní, dokud je tato správná cesta otevřena. Lidé, kteří hledají život, nebudou na ní nikdy muset změnit svůj směr. (Závěrečný článek z této série o Jeremiášově proroctví bude uveřejněn později.)

Žalmy

Kniha Žalmů — léčivý prostředek pro srdce

KNIHA Žalmů byla pro starověký hebrejský národ knihou poezie a písní. Její lyrika byla zhudebněna a používána při uctívání Jehovy v jeruzalémském chrámu a tyto písně také na prvním místě zaznívaly v domovech a srdcích jednotlivých Izraelitů. Tato poezie nebyla založena na rýmování slov ani na rytmickém uspořádání veršů. Často je zde paralela myšlenková, někdy myšlenek shodných, někdy protikladných. Tak může čtenář myslí i duchem plynule sledovat myšlenku, což vede k daleko lepšímu pochopení a podnítí jej to k jednání. Pravdy, jež jsou zde vyjádřeny, se zdůrazňují opakováním a variacemi, a tak vyniknou plněji a jasněji. Z tisíců příkladů si uveďme těchto několik veršů pro znázornění:

„Jehovův zákon je dokonalý, přivádí duši zpět.

Jehovovo napomenutí je spolehlivé, činí nezkušeného moudrým.“ — Žalm 19:7; 19:8, „KB“.

„Zlý člověk si vypůjčuje a nesplácí,

ale spravedlivý projevuje přízeň a dává dary.“ — Žalm 37:21.

„Kdybych snad chodil uprostřed tísně, ty mne zachováš naživu.

Pro hněv mých nepřátel vztáhneš ruku

a tvá pravice mne zachrání.“ — Žalm 138:7.

Žalmy jsou zaměřeny k srdci. Jejich vliv je tak pronikavý proto, že prostřednictvím žalmů Bůh odhaluje lidské srdce a dotýká se každého citu a všeho, čím je zkoušeno. Láska, radost, nadšení, chvála, zármutek, sklíčenost, pokání, naděje — čtenář se může v tom všem vidět. Sklíčenost, jež doprovází nemoc, rozhořčené nepřátelství