roky nato, co začal svou veřejnou službu v izraelské zemi. Nyní již vstoupil do čtvrtého roku svého evangelizačního díla. Za méně než šest měsíců jej měl izraelský národ zavrhnout a odsoudit k smrti na kůlu za jeruzalémskými hradbami. V průběhu tříapůlleté činnosti mezi Izraelity získal jako plody své práce pouze několik set učedníků. Tento symbolický izraelský strom vypěstoval jeho nebeský Otec, Jehova Bůh. Po třech a půl letech zvláštní péče a pozornosti svého Syna a zástupce na zemi hledal ovoce. Ale obrazně řečeno, žádné ovoce v podobě následovníků svého Syna, Mesiáše, nenašel. Jako „vinař“ z podobenství ‚okopával‘ jeho Syn symbolický fíkovník téměř po čtyři roky své služby. Ale vcelku bezvýsledně.

5, 6. a) Jak naznačil Ježíš na skutečném fíkovníku, že symbolický fíkovník bude poražen? b) Jaké události naznačují, kdy byl symbolický fíkovník poražen?

⁵ Asi v polovině čtvrtého roku naznačil Ježíš, že neplodný národní „fíkovník“ má být poražen. V pondělí 10. nisana roku 33 n. l. procházel Ježíš na své cestě do Jeruzaléma kolem jednoho fíkovníku. Ačkoli měl fíkovník listy, nenesl ovoce. Ježíš proklel fíkovník slovy: „Ať z tebe již navždy nikdo nejí ovoce!“ A co se stalo? Čteme: „Ale když časně ráno šli kolem, viděli fíkovník již od kořenů uschlý. Petr si na to vzpomněl a řekl mu: ‚Rabi, podívej se, fíkovník, který jsi proklel, uschl.‘ “ — Mar. 11:12–21.

⁶ Měl snad Ježíš v nenávisti strom, který nemá rozum? Ne, ale použil tento neplodný fíkovník jako znázornění. Fíkovník se podobal izraelskému národu, k němuž Jehova poslal svého Syna, aby shromáždil ovoce v podobě podporovatelů pravého Mesiáše neboli Krista. Když národ pod vedením velekněze a jiných náboženských vůdců zavrhl Ježíše jako představitele Božího království, bylo několik set jednotlivců, kteří jej přijali, jako nic. Jako strom, který zasluhuje pokárání, protože vyčerpává půdu, musel být symbolický fíkovník poražen, jelikož se dostal pod Boží kletbu. (Srovnej 5. Mojž. 28:15–68.) Jednapadesát dní po tom, co byl Ježíš zabit jako nějaký falešný Mesiáš, byl izraelský „fíkovník“ poražen. protože Bůh pak pěstoval nový národ, křesťanský izrael, duchovní izrael, aby přinášel ovoce království. (Mat. 21:43; 1. Petra 2:9; Gal. 6:16; Jak. 1:1) Poražený „fíkovník“ byl vržen do ohně při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l.

DVA KOŠE FÍKŮ

7. Jak se v roce 617 př. n. l. Jehova odvolal v Jeremiášově vidění na symbolický fíkovník?

⁷ Deset let před národním neštěstím, kdy byl Jeruzalém zničen Babylóňany pod Nabuchodonozorem v roce 607 př. n. l., tedy v roce 617 př. n. l. , použil Bůh fíkovník, aby symbolizoval židovský národ. Dal svému proroku Jeremiášovi zlověstné vidění, o němž nám Jeremiáš říká:

„Jehova mi ukázal, a hle, dva koše fíků, postavené před Jehovovým chrámem, po tom, když Nabuchodonozor, babylónský král, odvedl z Jeruzaléma do vyhnanství Jekoniáše [neboli Joachina], syna Joakimova, krále judského, a judská knížata a řemeslníky a stavitele hradeb, aby je dovedl do Babylóna. V jednom koši byly fíky velmi dobré, jako rané fíky; v druhém koši byly fíky velmi špatné, takže se pro špatnost nedaly jíst.“ — Jer. 24:1, 2.

8. Jak vysvětlil Jehova, co znamená koš dobrých fíků?

⁸ Když byl tázán, co viděl ve vidění, Jeremiáš to přesně popsal. (Jer. 24:3) Co však tyto fíky znázorňovaly? Izraelity, kteří měli být odvedeni do Babylóna. Čteme o tom:

„Tak řekl Jehova, Bůh Izraele: ‚Jako na tyto dobré fíky, tak se budu v dobrém dívat na judské vyhnance, které odtud pošlu pryč do země Kaldejců. A v dobrém na ně zaměřím své oko a jistě způsobím, že se vrátí do této země. Vystavím je, a nestrhnu je; budu je pěstovat a nevykořením je. A dám jim srdce, aby mne poznali, že já jsem Jehova; stanou se mým lidem a já sám se stanu jejich Bohem, protože se ke mně vrátí celým svým srdcem.‘ “ — Jer. 24:5–7.

9. Z jakého symbolického stromu pocházely tyto „fíky“ a kdo mezi ně patřil?

⁹ Tyto symbolické „fíky“ pocházely z nějakého symbolického stromu. Z jakého „stromu“? Z izraelského národa, jehož králem byl Joachin, syn Joakima, přesně tři měsíce a 10 dní. (2. Par. 36:9, 10; Mat. 1:11, 12) Mezi těmi, které babylónský král odvedl do vyhnanství, byl Daniel a jeho tři hebrejští přátelé, Chananiáš, Mizael a Azariáš a také Ezechiel. (Dan. 1:11–17; Ezech. 1:1–3) Jehova tedy v Jeremiášově době použil fíkovník, aby znázornil národ svého vyvoleného lidu. V době odvedení do vyhnanství prorokoval Jeremiáš již třicet let.

10. Jak splnil Jehova své ohlášené předsevzetí s „dobrými fíky“ a jak mu poskytly „sladkost“?

¹⁰ Tím, co Jehova řekl ve spojení s viděním dobrých fíků, naznačil lepší časy. Mluvil o dobrých věcech, které učiní věrnému ostatku svého smluvního lidu. To se mělo stát na konci „sedmdesáti let“, které předpověděl o osm let dříve. (Jer. 25:11, 12) Jehova je Bůh pravdy a dějinné záznamy ukazují, že v roce 537 př. n. l. splnil své ohlášené předsevzetí. Použil Peršana Cýra Velikého, aby v roce 539 př. n. l. porazil Babylón, a pak jej přiměl, aby obnovil symbolické „dobré fíky“ v zemi, kde původně byl pěstován symbolický strom, z něhož povstaly. Ti potom znovu vystavěli Jeruzalém a zřídili nový chrám pro Jehovovo uctívání. Tak jako velmi dobré fíky projevili „sladkost“ vůči svému Bohu, pěstiteli národa, který se podobal stromu.

11, 12. a) Čí jméno je dnes vzýváno nad „dobrými fíky“? b) Co byl politický Babylón staré doby a co je Veliký Babylón?

¹¹ Má to vše nějaký význam pro naše dny? Ano, v našem 20. století se ve větším měřítku a s konečnou platností splňuje Jehovovo proroctví, které ohlásil Jeremiáš. To znamená, že jsou s námi stále ještě křesťané, kteří odpovídají „dobrým fíkům“. Jeremiášův Bůh se také na ně dívá „v dobrém“. Osvobodil je z Velikého Babylóna. Jako v předchozím případě je nad nimi vzýváno Boží vlastní jméno. V Jeremiášově době byli Izraelité, kteří se nazývali jménem jeho Boha, symbolické „dobré fíky“. I prorokovo jméno Jeremiáš obsahovalo Boží jméno, protože znamená „Jehova uvolňuje (lůno)“. V Jeremiášových dnech se stal Babylón jako politická organizace vládnoucí světovou mocí. Působil déle než 90 let a šířil falešné náboženství, které pocházelo z Nimrodova Babylóna. Na jeho náboženské rysy je zaměřena pozornost v poslední knize Bible, kde se mluví o Velikém Babylónu jako o nevěstce politických mocí. Jako byl říší starověký Babylón, tak je i Veliký Babylón říší, světovou říší falešného náboženství.

¹² Starověký politický Babylón padl a nakonec přestal existovat, ale náboženský Veliký Babylón pokračuje. Je stále ještě světovou říší falešného náboženství. — Zjev. 14:8; 17:1–8.

13. Jaký příkaz je dán Božímu lidu, pokud jde o Veliký Babylón, a jak se stal „opilý“ krví svědků?

¹³ Bude však také Veliký Babylón zničen? Ano, poslední kniha Bible to předpovídá. Ve Zjevení 18:4, 5 je proto dán Božímu lidu ve vyhnanství, křesťanskému sboru, tento příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho skutky nespravedlnosti.“ Zjevení 17:6 vypisuje část jeho hříchů a popisuje tuto záletnou náboženskou říši jako opilou „krví svatých a krví Ježíšových svědků“. Zavinila prolévání krve Jehovova oddaného lidu za první světové války (1914–1918) a mnoho z nich zajala, aby zastavila jejich kázání o Božím království.

14. Jak se chovaly symbolické „dobré fíky“ v poslušnosti Božího příkazu a kdo se k nim připojil v jejich duchovním stavu?

¹⁴ Tito utlačovaní zajatci Velikého Babylóna byli jako „dobré fíky“ Jeremiášova vidění. Když skončila první světová válka, zlomil Jehova moc Velikého Babylóna a v roce 1919 jim otevřel cestu, aby jednali podle jeho příkazu: „Vyjděte z něho, můj lide!“ Duchovní izraelité, kteří reagovali tím, že se osvobodili od jakéhokoli společenství s Velikým Babylónem (včetně křesťanstva), byli obnoveni v Jehovově přízni a byli použiti, aby pracovali ve službě jeho Království. Pohotově začali na celém světě kázat „toto dobré poselství o království“, jak Ježíš předpověděl u Matouše 24:14 a Marka 13:10. Jehova až dodnes nepovažoval za dobré, aby je dal vykořenit z jejich rajského duchovního stavu, do něhož je uvedl. Naopak, více než 2 000 000 lidí, kteří nejsou duchovními izraelity, se ujalo kázání a zvolilo si spojit se s Jehovovým obnoveným lidem v jeho duchovním stavu. Začali tak žít ve více než 200 zemích pod symbolickým fíkovníkem s jeho dobrou úrodou a sladkými plody.

„ŠPATNÉ FÍKY“

15, 16. a) Kdo byl v Jeremiášově době počítán k symbolickým „dobrým fíkům“? b) Jakým druhem „fíku“ se stal král Sedechiáš a co Jehova předpověděl o „špatných fících“?

¹⁵ Mezi těmi, kteří byli v Jeremiášově době počítáni do třídy „dobrých fíků“, byl i judský král Joachin (neboli Jekoniáš). Ježíš Kristus se stal jeho adoptivním potomkem skrze jeho významného potomka Zorobábela, který byl jako „dobrý fík“. (1. Par. 3:17–19; Mat. 1:12; Luk. 3:23–27) V roce 617 př. n. l. , když král Joachin vydal Jeruzalém babylónskému králi, učinil Nabuchodonozor novým judským králem Joachinova strýce, Sedechiáše, a to pod přísahou před Jehovou, že bude věrným vazalem Babylóna. Ale král Sedechiáš se stal jakoby „špatným fíkem“. A tak jej Jehova Bůh, při němž přísahal, přirovnal k nejedlému fíku, když řekl:

¹⁶ „A jako špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst, tak Jehova ve skutečnosti řekl: ‚Vydám tedy Sedechiáše, judského krále, a jeho knížata a zbytek Jeruzaléma, který zůstává v této zemi [po Joachinově odchodu do vyhnanství], a ty, kteří bydlí v egyptské zemi [kam Židé uprchli ze strachu před Babylóňany] — vydám je také chvění, neštěstí ve všech královstvích země, potupě a příslovečnému rčení, výsměchu a zlořečení na všech místech, kam je rozeženu. A pošlu proti nim meč, hlad a mor, dokud nedojdou ke svému konci mimo půdu, kterou jsem dal jim a jejich předkům.‘ “ — Jer. 24:8–10.

17. Jak se stal Sedechiáš „špatným fíkem“ a k čemu to vedlo?

¹⁷ Jehova jistě neměl radost ze symbolických „špatných fíků“, o nichž rozhodl, že je dovede k tak nešťastnému konci s mezinárodní potupou a opovržením. Jak špatným se stal král Sedechiáš! Porušil svou přísahu, vzbouřil se proti Babylónu a pod tlakem svých knížat dal Jeremiáše do vazby jako nepřítele národa. Kromě „meče“ babylónských vítězů a moru mezi poraženými Židy začal po 18 měsících obléhání krutý hlad nahlodávat odolnost jeruzalémských obránců. Vítězný král usmrtil význačné politické a kněžské osoby. Zajatý Sedechiáš viděl, jak zabíjejí jeho vlastní syny, pak byl oslepen a odvlečen do vězení v Babylóně, kde zemřel v necti.

18. Co bychom nyní měli vzhledem k takovému varovnému příkladu dělat, abychom přežili přicházející „velké soužení“?

¹⁸ Děsíme se dnes hrozného konce symbolických „špatných fíků“? Mělo by nám to být varovným příkladem, abychom nenapodobovali jejich špatné jednání. Jestliže dnešní duchovní izraelité nežijí podle nové smlouvy, jestliže se nezastávají Jehovovy univerzální svrchovanosti, jestliže nepodporují mesiášské království jeho Syna Ježíše Krista, skončí v přicházejícím „velkém soužení“ stejně jako starověké „špatné fíky“. (Mat. 24:21, 22) Také náboženští příslušníci křesťanstva, kteří předstírají, že jsou duchovními izraelity, dojdou jako „špatné fíky“ k nešťastnému konci. Je tedy nyní skutečně vhodné, abychom se podobali Jeremiášovi, jeho tajemníku Baruchovi a jeho několika oddaným přátelům, lidem věrným Jehovovi, kteří přežili zničení Jeruzaléma. — 1. Kor. 10:11.

„Pohár“, který musí pít z Boží ruky všechny národy

1. Jaké otázky si můžeme klást o nápoji, který je podáván lidstvu k pití, vzhledem k předem oznámené budoucnosti?

SVĚTOVÉ události v naší generaci se podobají tomu, co bylo předem oznámeno. Podle toho, co říkají informovaní lidé o vývoji světových událostí, nejsou úvahy o tak zvaném „osudu národů“ nijak příjemným rozjímáním. Je to opravdu hořký nápoj, který má lidstvo vypít. Kvůli neustálým zklamáním nad zoufalými lidskými snahami zastavit světovou katastrofu cítíme potřebu zeptat se: Spolupůsobí tu nějaká vyšší inteligence, snad dokonce Bůh?

2. Co nám dnes ukazuje Žalm 75:7, 8; a Žalm 75:nadpis tak důležitého?

² Přicházejí nám přitom na mysl významná slova jedné staré písně. Podle záhlaví písně měla být zpívána na melodii „Nezahlazuj“. („KB“) Izraelský národ, k němuž náležel skladatel písně, nebyl nadobro zničen spolu se sousedními národy, ale pod božskou prozřetelností se opět pozvedl. Je zde tedy píseň, která se dobře hodí pro naši dobu. Nás bude zajímat zejména sedmý a osmý verš, protože ty říkají: „Vždyť Bůh je soudce. Toho ponižuje a onoho povyšuje. Pohár je totiž v Jehovově ruce, a víno šumí, je plný namíchaného nápoje. A jistě z něj bude vylit jeho kal; všichni zlí země jej budou vysávat, a budou jej pít.“ — Žalm 75:7, 8; Žalm 75:nadpis.

3. Jak posuzuje Jehova národy podle nápoje, který jsou nuceny pít? Jak můžeme uniknout, abychom nepili společně s nimi?

³ „Pohár“, z něhož budou v budoucnosti pít všechny národy, obsahuje nejhořčejší nápoj, jaký kdy pily. Poučení, které si můžeme vzít ze staré i nové historie, to naznačuje. Skutečnost, že všechny národy budou nuceny pít takový trpký nápoj, nás utvrzuje v tom, že Bůh, „Král národů“, je odsoudil jako „špatné“. (Žalm 75:8; 75:9, „KB“;