a nevíme také, jak dlouho potom budou žít. Ale ať to bude jakkoli dlouho, budou dále pro „velký zástup“ „jiných ovcí“ jako osvěžující „rosa“. To nebude pro ostatek nijak obtížné, protože „jiné ovce“ již budou učiněny „jedním stádem“ s ostatkem, který je v „tomto ovčinci“, do něhož znamenitý pastýř uvedl „malé stádo“. (Jan 10:16; Luk. 12:32) Mezi „velkým zástupem“ přežijících nebude tedy muset ostatek jednat jako lítý lev mezi bezbrannými ovcemi.

14. Kterému zvířeti, jež pošlapává, se bude při té příležitosti podobat nebeský Sión? Jak tvrdý nebo silný bude „roh“ proti nepřátelům?

¹⁴ Ostatek se nebude vojensky podílet na Armageddonu. Jako Izraelité za dnů krále Jozafata, budou jen stát a dívat se na záchranu, kterou Jehova způsobí prostřednictvím „lva, který je z kmene Juda“, Ježíše Krista. (2. Par. 20:17) Jehova Bůh, Všemohoucí, při té příležitosti způsobí, že „roh“ nebeského Sióna bude jako železo a že nebeský Sión jako býk pošlape Boží nepřátele jakoby na mlatě. Jistě ‚rozdrtí na prach mnohé lidi‘, takže budou zničeni. (Mich. 4:13) Všechno, co zde zůstane po jejich zničení, bude k použití pro ty, kteří přežijí Armageddon.

JAK JE NYNÍ TŘEBA JEDNAT UPROSTŘED ZKAŽENÉHO SVĚTA

15. Chce-li někdo plnit Boží požadavek vyjádřený u Micheáše 6:8, smí přitom zůstat v křesťanstvu, nebo ne? A proč?

¹⁵ O křesťanstvu, novodobém protějšku nevěrného Izraele, je u Micheáše 7:2, 6 řečeno: „Věrně oddaný zmizel ze země, a mezi lidstvem není nikdo přímý. . . mužovi nepřátelé jsou lidé z jeho vlastní domácnosti.“ Co mají dělat lidé, kteří tvrdí, že jsou křesťané a patří k novodobému křesťanstvu, jestliže chtějí uniknout následkům tohoto zkaženého stavu? Mají snad přinášet hmotné oběti a zůstat přitom částí zkažené náboženské organizace? Ne! Musí místo toho jednat podle slov vyjádřených u Micheáše 6:8: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ Chce-li někdo plnit tento božský požadavek, musí vyjít i z křesťanstva, protože to nepravdivě tvrdí, že je křesťanské. Dokazuje to jeho náboženská a mravní zkaženost. Jestliže v něm někdo zůstane a bude je chtít zreformovat, nikdy nebude mít úspěch. Bůh, o němž křesťanstvo tvrdí, že mu slouží, je odsoudil ke zničení.

16. 17. a) K jakému proudu lidí se musí dnes člověk připojit? Jak se musí rozhodnout v otázce božství? b) Které božstvo vyvyšuje takový člověk, jestliže zpívá píseň Mojžíšovu a Beránkovu?

¹⁶ Dům křesťanstva, v němž údajně prokazuje uctívání, bude smeten stejně, jako byl v roce 607 př. n. l. zničen jeruzalémský chrám Micheášových dnů. Chce-li někdo z křesťanstva ‚být skromný, když chodí se svým Bohem‘, musí se stejně jako kdokoli z celé světové říše falešného náboženství připojit k lidem ze všech národností, kteří nyní proudí „k Jehovově hoře a k domu Jákobova Boha“. Takový člověk musí přijmout Jehovovo vyučování z nebeského Siónu a musí chodit po cestě, kterou Bůh nyní ukazuje. To neznamená, že by měl přijmout židovské náboženství neboli stát se židovským proselytou. Znamená to, že se má stát učedníkem Jehovova jednozplozeného Syna a takovým svědkem, jakým byl on. Cože? Má se stát oddaným, pokřtěným svědkem Jehovovým? Ano! Znamená to, že se musí rozhodnout tak, jak to vyjadřují slova u Micheáše 4:5: „Neboť všichni lidé, ano všichni, budou chodit každý ve jménu svého Boha; ale my, ano my budeme chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ Je nutno připojit se ke zpěvu „písně Mojžíše, Božího otroka, a písně Beránkovy“:

¹⁷ „Velká a podivuhodná jsou tvá díla, Jehovo Bože, Všemohoucí. Spravedlivé a pravé jsou tvé cesty, Králi věčnosti. Kdo se tě, Jehovo, nebude skutečně bát a oslavovat tvé jméno, protože ty sám jsi věrně oddaný? Všechny národy totiž přijdou a budou se před tebou klanět, protože byla zjevena tvá spravedlivá nařízení.“ — Zjev. 15:3, 4.

18. Proč se Micheášova závěrečná otázka a odpověď výstižně vztahuje na Jehovu?

¹⁸ Jehova věrně dodrží všechno, co nám slíbil, stejně jako dodržel slib patriarchovi Abrahámovi a jeho vnuku Jákobovi neboli Izraelovi a poskytl požehnání všem rodinám a národům země prostřednictvím svého Syna Ježíše Krista. Jehova sám v tom bude jednat jako protiobrazný Abrahám, jako větší Abrahám. Až dodnes nám projevil neochvějnou oddanost, a proto se můžeme ztotožnit s Micheášovými závěrečnými slovy a můžeme říci:

„Kdo je Bůh jako ty, který odpouštíš omyl a přecházíš přestupek ostatku svého dědictví? Jistě nebude chovat svůj hněv navždy, protože má zalíbení v milující laskavosti. Opět nám prokáže milosrdenství, potlačí naše omyly. A uvrhneš všechny jejich hříchy do mořských hlubin. Dáš opravdovost, jež byla dána Jákobovi, milující laskavost, jež byla dána Abrahámovi, které jsi přísahal našim předkům od dávno minulých dnů.“ — Mich. 7:18–20.

19. Kdo je nesrovnatelný Bůh a čí uctívání chceme vyvyšovat během „závěrečné části dnů“ i potom?

¹⁹ Neexistuje takový Bůh jako svrchovaný Pán Jehova, Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista. Vyvyšujme jeho čisté uctívání, a to nyní, „v závěrečné části dnů“, a navždy!

Jehova — silná věž

ZÁCHRANA přichází skrze důvěru v Jehovu, jak zjistily dvě tělesné sestry z jihovýchodní Francie. Jedna z nich vypráví:

„Bylo půl jedné v noci a obě jsme pokojně spaly. Náhle nás probudil nezvyklý hluk z kuchyně a pak se ve dveřích objevil muž. Má sestra zděšeně vykřikla: ‚Jehovo, Jehovo, prosím tě, pomoz nám!‘ Na ta slova nám muž přikázal být zticha a přitom nás ohrožoval nožem a rašplí. Díky Jehovovi se nám vrátil klid a my jsme se oblékly.

Vetřelec vyšplhal na náš balkón v šestém poschodí a pořezal si ruku, když rozbíjel kuchyňské okno, aby se vloupal dovnitř. Ošetřila jsem jeho řeznou ránu a udělala mu kávu a něco k jídlu, aby se zbavil následků alkoholu. Mluvila jsem s ním také o Jehovovi a ukázala mu, jak v něho musíme důvěřovat. Odvětil, že Jehovu nezná, a dokonce urážel jeho jméno. Přihlížel, zatímco má sestra četla Bibli a já se mlčky modlila. Klid ho zřejmé podráždil. Zvedl kus rozbité okenní tabule, podržel jej sestře u hrdla a na zátylku jí držel nůž. Prohlásil: ‚Jen maličko přitlačím a poteče krev!‘ Vyskočila jsem a řekla jasným hlasem: ‚Nemůžete nás zastrašit, protože máme Jehovu, aby nás podepřel a vysvobodil. I kdybyste nás zabil, máme naději na vzkříšení.‘ Ta slova jím otřásla a přestal.

Asi ve tři čtvrtě na tři řekl, že odejde, a já ho doprovodila ke dveřím. Cestou ven řekl: ‚Dobře, přijímám. Jehova je silnější než já.‘ Když jsme v kuchyni zavřely okenice, vděčně jsme se pomodlily k našemu Bohu Jehovovi, který nás neopustil.“ — Přísl. 18:10.