17. Jakou věc Ježíš Kristus prosazoval? Proč musí bojovat za nový pořádek spravedlnosti?

¹⁷ Světští vládci neprojevují před Bohem žádnou pokoru. Neustupují pokojně oprávněnému Králi země, Ježíši Kristu, který projevil největší pokoru před Bohem a který se zastával všech bezmocných, pokorných lidí na zemi, obzvláště svých pronásledovaných učedníků. Nyní, v těchto „posledních dnech“, lidská nespravedlnost „přináší plody“ a znepokojivě se všude rozrůstá stále větší bezzákonnost. Lidstvo musí znovu začít, a to ve spravedlnosti. Proto musí bojovník, Král Ježíš Kristus vyjet ve věci spravedlnosti a bojovat za zavedení nového pořádku nad celou zemí. — Iz. 26:9.

18. Jakou výstrahu poskytují národům slova, jež platí králi: „Tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň“? Jaké velké pobíjení je naznačeno v Žalmu 45:5, (45:6, „KB“)?

¹⁸ V dnešní době bojová technika daleko převyšuje používání mečů a šípů. Militaristické supervelmoci nyní spoléhají na to, že by užily nukleárních a neutronových bomb a interkontinentálních balistických střel. Neměli by si však myslet, že oslavený Ježíš Kristus je nemůže překvapit vědeckými válečnými zbraněmi, které jsou daleko účinnější než jejich. Žalm 45:4 (45:5, „KB“) obsahuje výstrahu národům, že Kristova pravice jej bude poučovat o „věcech, jež vzbuzují bázeň“. Jeho nadlidské střely nebudou méně přesné než střely lidské a zasáhnou svůj lidský cíl. Se smrtelnou přesností zasáhnou ‚srdce králových nepřátel‘. Že dojde k velkému pobíjení, to je patrné z válečné zprávy, že pod nim „stále padají národy“, když on bojuje za pravdu, pokoru a spravedlnost. — Žalm 45:5; 45:6, „KB“.

19. Jestliže jsou někteří lidé „otřeseni“ takovým zobrazením Krista a jeho nebeského Otce, jakou otázku by si měli klást ohledně svých vlastních národů? Jak bude očištěna zem, která je poskvrněna nevinnou krví?

¹⁹ Lidé v dnešním křesťanstvu mohou říci, že při takové vyhlídce se Ježíš Kristus jeví jako někdo, kdo prolévá krev, a jeho nebeský Otec jako krutý, krvežíznivý Bůh. Takoví lidé snad tvrdí, že jsou otřeseni, když jim je takovým způsobem představen Bůh a Ježíš Kristus. Co si však myslí o národech křesťanstva, jejichž vlasteneckými občany sami jsou? Jsou snad ruce těchto národů čisté, neposkvrněné krví vylitou nikoli v teokratickém válečném tažení, ale v nekřesťanské válce? Ať si takové národy, na nichž spočívá vina krve, vzpomenou, že po potopě, která vyhladila ze země všechno obyvatelstvo kromě Noema a jeho rodiny v arše, jim Bůh řekl: „Kdokoli prolije lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť k Božímu obrazu učinil člověka.“ (1. Mojž. 9:6) Křesťanstvo šlo v čele národů při krveprolévání v politických válkách, v náboženských křižáckých válkách a při pronásledovaní svědomitých křesťanů, kteří se drží Bible. Jakým způsobem tedy bude očištěna země, jež je poskvrněna lidskou krví? Jedině vylitím krve těch, kteří se provinili krví, aby bylo na váze spravedlnosti dosaženo rovnováhy.

20. Jak to odpovídá Božímu zákonu ohledně útočištných měst pro ty, kteří někoho neúmyslně zabili? Jak bude naše země učiněna způsobilou, aby na ní mohl být založen ráj?

²⁰ To odpovídá Božímu zákonu, který se vztahoval na útočištná města, jež Bůh zřídil v Izraeli pro lidi, kteří někoho neúmyslně zabili. Prostřednictvím proroka Mojžíše řekl: „Nebudete znečišťovat zem, ve které jste; protože je to krev, jež znečišťuje zem, a pro zem nesmí být smíření, pokud jde o krev, jež na ní byla prolita, jedině krví toho, který ji prolil. A neposkvrníš zemi, v níž bydlíte a uprostřed níž přebývám já, protože já, Jehova, přebývám uprostřed synů Izraele.“ (4. Mojž. 35:33, 34) Jestliže má být někdy naše krví poskvrněná země způsobilá k tomu, aby zde mohl být založen ráj jako věčný domov člověka, musí být očištěna. Musí být učiněno smíření za nevinnou krev, která na ni byla vylita, a to krví národů, které nám nyní vyhrožují třetí světovou válkou.

21. Proč musí Bůh dát Kristu vítězství vzhledem ke spravedlnosti? Jak prospěšné bude národům, že spojují své síly ve Spojených národech?

²¹ Právě proto musí všechny národy velmi brzy počítat s Ježíšem Kristem. Musí nad nimi zvítězit. Jinak by nebyly splněny požadavky spravedlnosti. Jehova Bůh mu dá vítězství nad nimi. To, že spojují své síly v Organizaci spojených národů, je neušetří úplné porážky. Budou bojovat proti zájmům království kdysi obětovaného Beránka Božího, a o tom je v poslední knize Bible řečeno: „Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou sílu a moc divokému zvířeti [Spojeným národům]. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ (Zjev. 17:13, 14) O tomto boji dále čteme:

22, 23. a) Co nám dále o tomto boji říká Zjevení 19:11–16, 19? b) Kde bude tato válka probíhat a jak bude usmířena nevinná krev prolitá na zemi, aby byla země očištěna?

²² „Hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, se nazývá Věrný a Pravý, a soudí a vede válku ve spravedlnosti. . . A na hlavě má mnoho diadémů. . . Je oděn svrchním oděvem potřísněným krví a jeho jméno je Slovo Boží. Také vojska, jež byla v nebi, ho následovala na bílých koních, a byli oblečeni do bílého, čistého, jemného plátna. . . A na svém svrchním oděvu, totiž na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.

²³ A viděl jsem divoké zvíře a zemské krále a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni a s jeho vojskem.“ (Zjev. 19:11–16, 19) Shromážděné národy trvají na své národní svrchovanosti a na tom, že chtějí dále lidskou vládu po celé zemi, a tak si vynucují následující boj. Světová situace, k níž nechávají události vyvrcholit, je přirovnána k bitevnímu poli, které se hebrejsky jmenuje Armageddon. (Zjev. 16:14–16) Tam probíhá „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“. Tam musí krev všech národů posloužit k usmíření veškeré nevinné krve, jíž byla poskvrněna zem. Tak bude celá země očištěna, aby mohl být všude zřízen světaširý ráj.

24. Přežije některý z národů den účtování? Oč bychom se měli zajímat jako jednotlivci?

²⁴ Jaký to jen bude den účtování pro všechny národy země, ať již jsou v křesťanstvu nebo mimo ně! Přežije ten den některý z národů? To byla důležitá otázka, kterou jsme již v tomto pojednání vyjádřili. A nyní je zde rozhodná odpověď: Nikoli, žádný! Proto bychom se my, kteří jsme občany těchto odsouzených národů, měli o věc vážně zajímat. Měli bychom se chtít dovědět, jak můžeme jako jednotlivci přežít a být zproštěni viny.

Proč se nesměl med přinášet jako oběť

Bůh přikázal Izraelitům: „Žádné kvašené těsto a žádný med nenecháte shořet jako zápalnou oběť Jehovovi.“ (3. Mojž. 2:11) Zde uvedený med znamenal zřejmě ovocný med, protože jen takový med — nikoli med včelí — bylo možné označit za prvotinu ovoce. (3. Mojž. 2:12; 2. Par. 31:5) Ovocný med mohl kvasit, a proto nesměl být právem přinášen na oltář jako obětní dar.