Dát zaznít božskému varování

„Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Matouš 24:21, 22.

1, 2. a) Jak se celý svět stal jedním velkým sousedstvím? b) Jaké jsou nebezpečné následky toho, že jsme blízkými sousedy?

DNES je celý svět jedno veliké sousedství. Nejrychlejšími dopravními prostředky můžeme obletět Zemi kolem rovníku nebo přes severní i jižní pól za necelý den. Mezinárodními telefonními linkami nebo radiofonem můžeme v několika minutách hovořit se známými v kterékoli jiné části světa. Můžeme jíst spoustu cizích druhů potravy a za každý z nich jsme zavázáni mnoha lidem ve vzdálených částech světa.

² Celé lidstvo je spolu tak pevně svázáno, že sdílí i společná nebezpečí. Právě před 67 lety, tedy již v tomto století, se lidé všech končin světa probudili do skutečnosti tak strašlivé, jako je světová válka. Jedenadvacet let po tom, co skončil nejhorší světový konflikt, vstoupil svět do mnohem horšího hrůzného válečného snu. A teď, 36 let po tomto velikém světovém zvratu, nám hrozí cosi ještě mnohem děsivějšího. Nikdo opravdu nemůže říci: ‚To, co se děje někde tam daleko, to se mě zde nemůže dotknout.‘ Uvažovat a mluvit tímto způsobem je sebeklam. Všichni jsme teď sousedy, ale jednáme přitom tak nesousedsky, že vzniká problém, ano, světové nebezpečí. Zvedají se vážné varovné hlasy.

3. a) Proč pozorní lidé věří, že svět je smrtelně ohrožen? b) Jaký je postoj světsky moudrých lidí k Bohu?

³ Protože je všechno tak rozsáhlé, někteří pochybovači se mohou ptát: Je skutečně celý svět ve smrtelném nebezpečí? Pozorní lidé, kteří rozhodně nejsou sýčkové, na tuto otázku odpovídají: Ano! Jejich pochmurná odpověď není založena jen na tom, co si lidstvo může způsobit samo. Musíme vzít v úvahu něco mnohem vážnějšího. Je to opravdu tak? Ano. Jak to? Je zde totiž osoba, jíž patří celá Země a všechen zvířecí a lidský život. Pravda, dnes ji chce brát v úvahu málokdo. Světsky moudří lidé z tohoto vědecky pokročilého století si připadají příliš nezávislí v myšlení, než aby věřili ve stvořitele nebo se ptali sami sebe: Co asi zamýšlí? Stvořitel však nemá tak tvrdé srdce, aby se nestaral o lidskou bídu. Oni však nad ním mávají rukou, jako by neexistoval nebo byl tak daleko, že se ho to netýká, ba ani ho to nezajímá.

4. a) Jakou starost má Jehova jako vlastník Země o svůj majetek? b) Co je třeba udělat, aby byla Země příjemným prostředím k životu?

⁴ Neměl by se však majitel starat o to, co mu patří? Měl by to chtít udržovat v nejlepším stavu. Zejména, je-li jeho majetek skutečně cenný. Tak smýšlí i náš stvořitel. A pokud jde o stav Země, nelze popřít, že je dnes ničena a hrozí jí nebezpečí, že bude pustošena v neslýchaném rozsahu. Zdá se, že je již dávno na čase, aby ji zbavil těch, kdo jsou odpovědní za ničení jeho původně dokonalého majetku. Čas, kdy by měl provést tuto očišťující práci, by už měl být nyní blízko. Dal o tom napsat knihu. Co má podle ní v úmyslu vykonat?

DŘÍVĚJŠÍ SITUACE PODOBNÁ DNEŠNÍ

5. Kdy v minulosti byli lidé v situaci, jež se podobá dnešní?

⁵ Mnohé možná překvapí, že celé žijící lidstvo bylo už jednou v podobné situaci, v jaké je obyvatelstvo země dnes. Tehdy se přihodilo cosi ve světovém měřítku. Bylo to za dnů muže, od něhož my všichni, kdo dnes žijeme, odvozujeme svůj původ. Tento náš společný předek se jmenoval Noe, syn Lámechův. O Noemových dnech říká stvořitelova inspirovaná kniha: „Po čase se Noe stal otcem tří synů, Sema, Chama a Jáfeta. A země byla zkažená v očích pravého Boha a země byla naplněna násilím. Tak viděl Bůh zemi a hle, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.“ — 1. Mojž. 6:10–12.

6, 7. a) Jaké varování zaznělo v Noemových dnech? b) Jak se Země opět stala pokojným místem k životu?

⁶ Co se tehdy stalo, aby se z této Země stalo pokojné, bezpečné místo k životu? Rozpoutali ti násilní ničitelé Země světovou válku a navzájem se vyhladili? Bylo varování, které měl tehdy Noe dávat, varováním před nějakou lidmi vyvolanou katastrofou, kterou by lidstvo nemohlo přežít? Ne! On dal zaznít božskému varování, k němuž ho vybídl samotný Bůh. Všem lidem oznámilo, co hodlá Bůh stvořitel učinit pro klidnou, bezpečnou zem_i, na níž by se slušní lidé mohli radovat ze života. Bůh Noemovi naznačil, že mu lidé nebudou naslouchat, a že si má tedy Noe postavit archu neboli plovoucí truhlu pro sebe a pro svou rodinu, celkem pro osm lidských duší. V předpově_děný den roku 2370 př. n. l. začala světaširá potopa. Byl to „Boží skutek“. Utonulé lidstvo zaplatilo pokutu.

⁷ Starověký „Boží skutek“ způsobil dobro celému lidstvu. Dal lidskému rodu nový počátek ze spravedlivé, bohabojné rodiny, a to na zemi dočasně pokojné a bezpečné.

PODOBNÁ CELOSVĚTOVÁ ZKÁZA NABLÍZKU

8. a) Jak srovnal Ježíš Kristus Noemovy dny s dneškem? b) Jaká událost se blíží? Co je tedy třeba v té věci dělat?

⁸ To byla jediná situace před naší dobou, kdy bylo celé lidstvo ohroženo zánikem. Předobrazovala naši dobu, kdy je ohrožen svět s miliardami lidí. To nejsou naše pesimistické lidské úvahy nebo nějaký extrémistický výmysl. Není to nic, co by bylo nadnesenější než názor jedné světoznámé postavy, proroka většího než Noe. Byl to Ježíš Kristus. Poukázal na naše dny slovy: „Jako totiž byly Noemovy dny, právě taková bude i přítomnost Syna člověka. Proto jako byli v těch dnech před potopou, když jedli a pili, muži se ženili a ženy se vdávaly, až do dne, kdy Noe vstoupil do archy, a nepovšimli si, dokud nepřišla potopa a všechny je nesmetla, taková bude přítomnost Syna člověka.“ (Mat. 24:37–39) Podle Ježíšova vlastního proroctví o světových poměrech během doby jeho neviditelné přítomnosti na zemi se naše světová situace od roku 1914 podobá Noemovým dnům. Musí být tedy nablízku i podobný, odpovídající „Boží skutek“. Je to čas, aby zaznělo božské varování celému ohroženému lidstvu. Osobní otázkou zůstává: Kdo bude jako ti, kteří vstoupili s Noemem do archy?

9. a) Proč máme důvod věřit, že předpověděné „velké soužení“ je blízko? b) Přestože na Jeruzalém přišlo „velké soužení“ v roce 70 n. l. , proč musí být větší splnění Ježíšova proroctví o „velkém soužení“ ještě v budoucnosti?

⁹ I bez toho, co říká stvořitelova inspirovaná kniha, máme důvod věřit, že je tento systém věcí v „čase konce“. Jeho poslední dny již dobíhají. Jeho úplný konec přijde s očekávaným časem trápení, „velkého soužení“, jež překoná svými viditelnými projevy a svou ničivostí potopu Noemových dnů. Tento Ježíšův odkaz na Noemovy dny byl součástí jeho posledního proroctví vysloveného v roce 33 n. l. Rozšířil jeho předpovědi až za dobu zničení Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l. , ano, až do našich dnů. Zničení onoho svatého města bylo vyvrcholením „velkého soužení“ pro Židy v římské provincii Judeji na Středním východě. Ježíš ovšem musel mít na mysli zřejmě více než tehdejší zničení Jeruzaléma, když řekl: „Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud [do roku 33 n. l.], ano jaké již nikdy nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo; ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:21, 22; Mar. 13:19, 20.

10, 11. a) Jak popsal apoštol Petr přicházející světovou zkázu? b) Jaký je dnes obecný postoj vůči takové světové zkáze způsobené Bohem?

¹⁰ Ježíšův učedník, apoštol Petr, prorocky spojil konec světa v Noemových dnech s koncem dnešního systému věcí ve vyvrcholení tohoto „času konce“. (Dan. 12:4) Na rozdíl od přívalu vod v Noemových dnech předpověděl Petr „oheň“, který pohltí nejen symbolickou zemi, ale i symbolická nebesa. (2. Petra 3:5, 12) Do svého srovnání nezahrnul Petr obraz zničení Jeruzaléma Římany, k němuž došlo krátce po jeho mučednické smrti.

¹¹ V Petrových dnech věřili křesťané v to, čemu se obecně říká ‚konec světa‘. (Mat. 24:3, „KB“) Ale jak je to dnes, o 19 století později, zejména mezi těmi, kdo se prohlašují za křesťany neboli kdo jsou členy církví křesťanstva? Věří v něco takového? Stěží! Stačí jen podívat se na to, jak jednají v honičce za hmotnými věcmi tohoto odsouzeného světa.

12. a) Jaké světové katastrofy se dnes obávají odpovědné osoby? b) Jak hodlají lidé zabránit světovému vyhlazení?

¹² Přesto dnes žijí odpovědné osoby, které vůbec nezakládají své předpovědi na Bibli, a přece předpovídají více méně ‚konec světa‘. Varují nás, že je pravděpodobný. Tak tomu je od té doby, co vybuchly dvě atomové bomby v závěru 2. světové války v roce 1945. Dnes jsou jaderné bomby v rukou národů, kterým se říká „jaderné velmoci“, a je jich takové množství, že by mohly vyhladit všechny živé tvory na zemi několikrát, kdyby to jen bylo možné. Šeptá se i o radiologických bombách. Ty by vyhubily všechny lidi, ale nechaly by jejich hmotné vlastnictví stát. Jaký účel však mají budovy, které by zůstaly stát, kdyby neexistovali žádní živí lidé, kteří by v nich bydlili? Tvořily by pouhé „strašidelné město“ nebo „strašidelný svět“. A koho těší pomyšlení na něco takového? Nebezpečí je tedy velmi skutečné. Vzhlíží se ke Spojeným národům, které mají dnes 153 členů, aby takovému vraždění zabránily. Jenže naděje, že by Spojené národy, v nichž jsou zastoupeny také všechny jaderné velmoci, oddálily zničení lidského rodu jeho vlastními prostředky, je marná.

13. a) Jaká životní otázka musí být zodpovězena? b) Proč nemají nenáboženské osoby žádnou uspokojivou odpověď? Existuje nějaká?

¹³ Kdo může skutečně zachránit lidstvo před sebezničením, sebevraždou? Lidé, kteří rozhodně nejsou nábožní, dnes musejí o této otázce vážně uvažovat. Protože nevěří Bibli, nemohou přijít s žádnou uspokojivou odpovědí. Nemohou ukázat na žádného zachránce. Znamená to, že žádný není? Naštěstí ne!

JEDINÝ ZDROJ OPRAVDOVÉ NADĚJE

14. Proč je rozumné věřit, že stvořitel má se Zemí určitý záměr?

¹⁴ Vědci nemohou prokázat, že naše Země a lidstvo na ní se vytvořily samy. Musel být nějaký stvořitel. Co tedy on? Již v 16. století před naším letopočtem inspiroval ryzího muže jménem Job, aby konstatoval vědeckou pravdu, že On zavěsil Zemi v prostoru na ničem. Zavěsil ji tam tedy pronic zanic? (Job 26:7) Je to náhoda, že jsou nás tu miliardy? Byla to jeho chyba? Nebyl to snad jeho záměr? Až dodnes dovolil, aby Země téměř přetékala živými tvory. Měl na mysli, aby se všechny dnešní miliardy lidských tvorů vyhubily a nechaly naši Zemi plout prostorem jako mrtvou planetu? Vzhledem k tomu, co nám říká, mu takovou pošetilost připisovat nemůžeme.

15. a) Jaký je Boží záměr vzhledem k Zemi? b) Jaký Boží čin tedy můžeme s důvěrou brzy očekávat?

¹⁵ Inspiroval moudrého muže Šalomouna, syna krále Davida, aby do Bible zapsal: „Generace [lidstva] odchází a generace přichází, ale Země trvá dokonce na neurčitý čas.“ (Kaz. 1:4) Inspiroval také Izaiáše, aby napsal: „Tak řekl Jehova. . . který utvořil Zemi a který ji udělal. . . který ji nestvořil jen tak naprázdno, ale vytvořil ji dokonce proto, aby byla obývána: ‚Já jsem Jehova a není nikdo jiný.‘ “ (Iz. 45:18) Proto slibuje, že Zemi nikdy nenechá bez obyvatel. To, co tedy naprosto vymaže s povrchu Země, je tento systém věcí, který na Božím majetku postavili násilníci. Za to můžeme vznést slova díkůvzdání zapsaná v poslední knize Bible: „Děkujeme ti, Jehovo Bože, Všemohoucí, . . . protože ses ujal své velké moci a začal jsi vládnout jako král. Ale národy se rozhněvaly a přišel tvůj vlastní hněv a ustanovený čas. . . aby byli zničeni ti, kteří ničí zem.“ — Zjev. 11:17, 18.

16. a) Jaké dokonale promyšlené plány dnes mají národy a jaké varování se v tomto ohledu ozývají? b) Jakému varování však budeme moudře věnovat pozornost my všichni?

¹⁶ K získání vojenských výhod mají národy již dokonale promyšlené plány, jak „ničit zemi“ v nejvyšší míře a nejhorším představitelným způsobem. Bakterie, chemikálie a také strašlivé výbušniny jsou připraveny k okamžitému strategickému použití proti jakémukoliv nepříteli. Nedělají se s tím žádné tajnosti. Tu a tam se ozývají chabá varování, že lidská existence je ohrožena. Třebaže jsou taková varování časová a oprávněná, nemají podporu stvořitele, Jehovy Boha. Jeho varování zapsané v Bibli se týká jeho vlastního zásahu, aby „byli zničeni ti, kdo ničí zem“, jež je jeho stvořitelským dílem. Jeho zásah bude ovládaný. Zanechá schválené přežijící. Ti, kdo milují život, především věčný život v ráji, chtějí být mezi nimi.

Čas pro strážného, jako byl Ezechiel

1. a) Odkdy dává Bůh zaznívat varování prostřednictvím svého „strážného“? Proč? b) Co dělá křesťanstvo, místo aby dávalo zaznít varování?

VÍCE než 30 let předtím, než vybuchly na Dálném východě atomové bomby, postavil Jehova milosrdně svého strážného, aby dal zaznít varování před tím, co je dnes očividně blízko, v rozmezí této generace. Již před vypuknutím 1. světové války v roce 1914 byla třída jeho „strážného“ na místě, aby dala zaznít varování. Nejen proto, aby varovala ty, kdo chtějí vědět, jak přežít, ale aby upozornila i Jehovovy svévolné nepřátele. Tak budou tito nepřátelé vědět, z jakého zdroje přichází zničení. Žádný reptal nebude mít důvod ke stížnosti, že nedostal varování předem. Křesťanstvo, které má Svatou bibli ve více než tisíci jazycích, mělo být hlasatelem varování podle toho, zač se prohlašuje. Nekoná však tuto službu. Zapojilo se naopak do obou světových válek a jiných válek tohoto století, jež značně zničily zemi. Kdo je tedy oním kolektivním „strážným“?

2, 3. a) Koho vyvolil Bůh, aby varoval před přicházející světovou potopou, a koho používá k podobnému varování dnes? b) Proč nemůže být Jehova obviňován, že způsobil ztráty na životech?

² Noe za svých dnů nejen kázal, ale také stavěl ohromnou archu na potvrzení svého slovního poselství. Tak byl tehdy Noe Jehovovým význačným svědkem a strážným. Jeho sedmičlenná rodina se k němu připojila v povinnostech strážného. Židům 11:1–7 nám říká, že Noemovi bylo dosvědčeno, že se líbí Bohu. Byl schváleným svědkem Jehovy Boha. Byl „kazatelem spravedlnosti“. (2. Petra 2:5) Dnes stojíme před „Božím skutkem“ stejně celosvětovým, jako byla potopa za Noemových dnů. Co ukazují záznamy? Koho používá, aby na to upozorňoval celý svět? Oddané křesťany, známé všude jako „svědkové Jehovovi“. Proto má Jehova stále čistý štít. Neselhal v tom, že by nedal zaznít božskému varování ústy miliónů svých svědků!

³ Odpovědnost za ztráty na lidských životech na celém světě během přicházejícího konce systému věcí tedy nespočine na Jehovovi. Plně dopadne na všechny, kdo nejednali podle božského upozornění. Samo křesťanstvo nedbalo na varování oznamované svědky Jehovovými. Co kdyby se bylo připojilo ke svědkům Jehovovým v oznamování božského varování? Jak jinak by se byly vyvíjely lidské záležitosti!

STRÁŽNÝ STAROVĚKÉHO IZRAELE

4. a) Koho vzbudil Jehova, aby byl prorokem svému vlastnímu národu, a koho tento prorok předstiňoval? b) Jaké pověření dostal Ezechiel?

⁴ Díky své božské moci věděl Jehova předem, že i křesťanstvu bude třeba oznámit konečné varování. Věděl, co naznačuje či předstiňuje historie jeho vyvoleného lidu z předkřesťanských dob. V roce 613 před naším letopočtem vzbudil Žida jménem Ezechiel, aby byl prorokem svému vlastnímu národu. Třebaže byl tehdy Ezechiel vyhnancem v babylónské zemi, stal se Jehovovým strážným pro Izrael. Jeho proroctví se nesla na jihozápad do Jeruzaléma v judské zemi. Je pro nás zajímavé, co tehdy řekl Jehova Ezechielovi, protože ten zobrazoval dnešní Jehovovy pomazané svědky. Tato pomazaná třída jedná podle toho, co řekl Jehova Ezechielovi těmito slovy: „Synu člověka, učinil jsem tě strážným pro izraelský dům a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat. Řeknu-li někomu zlému: ‚Jistě zemřeš‘, a ty jej ve skutečnosti nebudeš varovat a nebudeš mluvit, abys varoval zlého před jeho zlou cestou, aby byl uchován naživu, on zemře ve svém provinění, protože je zlý, ale jeho krev budu požadovat zpět z tvé vlastní ruky.“ — Ezech. 3:17, 18.

5, 6. a) V jakém časovém období žil Ezechiel? b) Proč nemohl být Jehova obviněn, že vnucuje Ezechielovi těžké poslání?

⁵ Proč mluvil Jehova tak vážně k tomuto Židu Ezechielovi? Protože v onom roce 613 př. n. l. žil Ezechiel v posledních dnech odsouzeného judského království s hlavním městem Jeruzalémem. Jeho národ v tomto království byl uveden do národní smlouvy s Jehovou skrze Božího prostředníka proroka Mojžíše. Ezechiel jako příslušník onoho národa byl tudíž celoživotně vázán k Jehovovi. Byl i knězem, který měl sloužit Jehovovi v jeho chrámu v Jeruzalémě. Přirozeně tedy Bohu cosi dlužil. Bůh nemohl být obviněn, že neprávem vnucuje těžké poslání Ezechielovi, který se narodil pod národní smlouvou a s povinnostmi aronského kněžství, jehož hlavou byl tehdy velekněz Seraiáš. — 2. Král. 25:18.

⁶ Ezechielův národ byli ti, komu předtím Jehova řekl skrze svého proroka Izaiáše: „ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil.‘ “ (Iz. 43:10–12) Ezechiel tak zobrazoval organizovaný sbor Jehovových duchem pomazaných svědků v dnešní době, duchovní izraelity. Tito pomazaní svědkové žijí v mnohem významnějším čase, než byla Ezechielova doba.

7. a) Která vláda byla v nebezpečí za Ezechielových dnů a jak je tomu dnes? b) Jak dlouho varoval Ezechiel předtím, než přišlo předpovězené zničení?

⁷ Tenkrát to byla jen jedna vláda, malé judské království, co bylo ohroženo. Dnes je v nebezpečí to, co ono starověké království zobrazovalo, totiž křesťanstvo spolu se všemi jeho světskými spojenci. Ve skutečnosti je souzen celosvětový systém věcí, právě jako za Noemových dnů to byl svět, který byl odsouzen k zničení. Božího varování prostřednictvím Ezechiela bylo třeba naléhavěji, protože Ezechiel je začal oznamovat pouhé čtyři roky předtím, než babylónská armáda vpadla do jeho domoviny, a šest let předtím, než zničila obležené město Jeruzalém a jeho chrám. Mnoho obyvatel obklíčeného Jeruzaléma zemřelo hladem, nákazami a mečem války. Mnozí přežijící byli odvlečeni do vyhnanství, aby zemřeli v dalekém Babylóně. V nebezpečí byla tehdy Ezechielova vlastní generace.

8. a) Jaká zkáza, jež přišla v prvním století, nám pomáhá určit čas příchodu celosvětové zkázy způsobené Bohem? b) Kdo dal tehdy zaznít Božímu varování? Jak důležitá byla tato varovná práce?

⁸ Jak krátký čas nám dnes může ještě zbývat, můžeme odvodit jedině z toho, co se podle biblického proroctví děje na zemi. V proroctví zaznamenaném u Matouše ve 24. a 25. kapitole varoval Ježíš před zkázou ty učedníky, kteří měli tvořit první část „věrného a rozvážného otroka“. Tato zkáza měla postihnout Jeruzalém během jejich vlastní generace. Tak svým učedníkům ukázal, že mají určitou odpovědnost vůči židovským obyvatelům provincie Judeje. Vzhledem k nadcházející národní katastrofě byli totiž ve vážném nebezpečí. Kdyby v kritické době křesťanská třída „otroka“ nevarovala a nevybízela Židy, jichž se to týkalo, aby co nejrychleji unikli z nebezpečné oblasti, potom by se podílela na odpovědnosti za ztráty životů a svobody nevarovaných Židů.

9. Jak byl Ezechiel vynikajícím příkladem pro dnešního Božího pomazaného „otroka“?

⁹ Co kdyby byl Ezechiel před dávným časem nesplnil svěřený úkol varovat na dálku své ohrožené spoluobčany? Nebyl by přežil zničení Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. , protože Jehova by ho volal k odpovědnosti za jejich krev. Ezechiel zřejmě věrně plnil své božské pověření, dokud existovalo spojení s odsouzeným Jeruzalémem, protože Jehovovi se líbilo nechat ho naživu. Jehovovi se líbilo použít ho k vyslovení proroctví ve 27. roce jeho vyhnanství v Babylóně, což bylo 16 let po strašné krvavé lázni v Jeruzalémě roku 607 př. n. l. (Ezech. 29:17; 40:1) V tomto ohledu byl vynikajícím příkladem pro pomazanou třídu „otroka“ v našem nebezpečném čase. Pravda, přestanou-li někteří jedinci ze třídy „otroka“ varovat a upozorňovat špatné lidi, budou muset účtovat s Jehovou. Ve velké většině se však třída „otroka“ prokáže jako Ezechiel. Nebude jí možno připsat žádnou vinu krve.

10. a) Jak důležité je postavení strážného? b) Jak ukazuje Bůh svou starost o toho, kdo potřebuje varování, i o svého strážného?

¹⁰ Postavení strážného je očividně vysoce odpovědné. Když ve válce voják usne na stráži, je zastřelen, protože ohrozil životy ostatních a mohl způsobit porážku. (Soud. 7:19) Bůh se tedy stará nejen o životy těch, kdo potřebují být varováni, ale také o život svého strážného. To ukazují jeho další slova Ezechielovi: „Ale jestliže jsi ty varoval někoho zlého a on se ve skutečnosti neodvrátí od své špatnosti a od své zlé cesty, on sám zemře pro své provinění, ale ty zachráníš vlastní duši. Odvrací-li se někdo spravedlivý od své spravedlnosti a ve skutečnosti činí nespravedlnost a já musím před něj položit kámen klopýtání, on sám zemře, protože jsi jej nevaroval. Zemře pro svůj hřích a na jeho spravedlivé skutky, které činil, nebude vzpomínáno, ale jeho krev požádám zpět z tvé vlastní ruky. A pokud jsi ty varoval někoho spravedlivého, aby spravedlivý nehřešil, a on sám skutečně nehřeší, nepochybně zůstane naživu, protože byl varován, a ty sám zachráníš svou vlastní duši.“ — Ezech. 3:19–21; 33:2–9.

11. Jak se podobá práce „věrného a rozvážného otroka“ práci strážného?

¹¹ Žalm 127:1 říká: „Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstala bdělá.“ Přesto je ale strážnému na hradbách města svěřeno bezpečí lidí, kteří žijí uvnitř. Je povinen varovat občany před každým ohrožením jejich životů a svobody. Rozhodně by nechtěl nést vinu za jejich krev. Za to, že zůstává bdělý a pozoruje, je mu připsáno ke cti bezpečí jiných lidských duší. Takové je tedy postavení třídy „věrného a rozvážného otroka“ v tomto čase, kdy se starý systém věcí chýlí ke svému konci. Jehova určil třídu „otroka“ jako svého „strážného“, aby střežila věčné zájmy všech, kdo vyznávají, že jsou Božím lidem, jako tomu bylo v případě Ezechiela.

VAROVÁNÍ NOVODOBÉHO STRÁŽNÉHO

12, 13. a) Když dává Bůh zaznít varování, jakou odpověď si přeje? b) Co umožňuje varování? Co se stane s těmi, kdo na ně nedbají?

¹² Stojí však před hrozbou zničení na konci tohoto systému věcí pouze ti, kdo se prohlašují za křesťany? Ne, stejně jsou na tom příslušníci všech ostatních náboženství i ti, kdo odmítají připojit se ke kterémukoli organizovanému náboženství. Stvořitel Země, Jehova Bůh, to ví. Raději by svět lidstva neničil. Jeho vroucím přáním je, aby bylo co nejvíce lidí zachráněno před věčným zničením a prokázalo se hodnými života v jeho spravedlivém novém systému věcí. Proto dává do daleka zaznívat svému varování.

¹³ Nejprve milosrdně varoval třídu „otroka“ znázorněnou Ezechielem. Tak učinil z této třídy svého kolektivního „strážného“. Tato třída „strážného“ je zvláště pověřena ohlašováním božského varování. Díky jejímu včasnému varování stále více lidí může slyšet a jednat podle toho, co slyší, s nadějí, že budou ušetřeni během konce starého světa. A pokud jde o ty, kdo odmítají dbát božského varování, jejich krev padne na jejich vlastní hlavy.

14, 15. a) Kdo se bezúspěšně pokouší umlčet ty, kdo varují, ale kdo naslouchal a reagoval? b) Kdy tedy skončí období „dobré vůle ze strany Jehovy“ a co to bude znamenat?

¹⁴ Třída Jehovova „strážného“ je dnes známá po celém světě. Její nepřátelé by rádi umlčeli její varovný hlas. Dívají se na varování, jako kdyby rozvracelo jejich systém věcí. Ale marně! Varování jim bije do uší, a to zejména od roku 1919, kdy se svět začal pracně zotavovat z ran zasazených 1. světovou válkou. Od tohoto roku probíhá časové období, jež je částí toho, co Izaiáš nazývá „rok dobré vůle ze strany Jehovy“. To znamená, že jeho hněv dosud nebyl vylit na systém věcí odporující Bohu. Jakému účelu to slouží? Umožnilo to, aby se až dodnes uskutečňovalo Ježíšovo proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:14) V důsledku toho mnozí, kteří dnes tvoří ostatek dědiců onoho království, reagovali na poselství o království. Tak využili „dobré vůle ze strany Jehovy“. Byli učiněni částí třídy „strážného“. Připojili se k hlásání božského varování.

¹⁵ Symbolický „rok“, který je vyměřen pro „dobrou vůli ze strany Jehovy“, je omezený čas. Dnes všechno nasvědčuje, že pomalu končí. Jeho konec nebude znamenat „Šťastný Nový rok!“, ale čas, kdy se Jehovova „dobrá vůle“ změní v hněv. To bude znamenat příchod „dne pomsty ze strany našeho Boha“. (Iz. 61:1, 2) Bude to nejtemnější den, který kdy zakusí tento svět lidstva.

16. Čeho dociluje třída „strážného“, když dává zaznít varování?

¹⁶ Proto je naléhavě nutné, aby třída „strážného“ dala zaznít varování, že „rok“ Jehovovy dobré vůle už končí a že brzy nastane „den pomsty“. To, že poslušně dává zaznít božskému varování, neuchrání tento záplatovaný starý systém věcí a jeho podporovatele od zničení v nadcházejícím „velkém soužení“. Tato skutečnost „strážné“ nesráží. Jsou ujišťováni, že obrátí-li zlé lidi od jejich zlé cesty ke spravedlnosti, budou tito lidé zachráněni před záhubou tohoto starého světa. Tak bude třída „strážného“ zproštěna viny za krev těch, které varovala před zhoubnou špatností. Třída „strážného“ má také ujištění, že vytrvalým varováním přesvědčí mnoho spravedlivých lidí, aby se nezkazili, nepřipojili se k zlému světu a neodsoudili se tak k tomu, že s ním zaniknou ve „velkém soužení“. To je od třídy „strážného“ velmi záslužné. Její služba nemá být marná!

17. a) Jakou odměnu již třída „strážného“ získala? b) Kdo se teď připojil k varování?

¹⁷ Hlas třídy „strážného“ se ještě neunavil varovným voláním o dni „pomsty ze strany našeho Boha“. Ani se neztišil, a „strážný“ je rozhodnut, že jej neztiší. Jaká podívaná k oslavě Jehovy potěšuje za odměnu jeho upřeně hledící oči! Před „třídou strážného“ se objevuje nespočetný „velký zástup“ vnímavých posluchačů božského varování. (Zjev. 7:9) Oči tohoto „velkého zástupu“ byly otevřeny, aby viděly „meč“ Jehovova vykonavatele rozsudku, který brzy srazí zlé odpůrce jeho mesiášského království. Čtyři roky před začátkem 2. světové války začal tento „velký zástup“ nabývat určitých obrysů a spojovat se s třídou „strážného“. Druhá světová válka milosrdně neskončila dnem „pomsty ze strany našeho Boha“. Druhá světová válka a její žeň také nezastavily ani nezpomalily shromažďování „velkého zástupu“ po bok třídy „strážného“ uprostřed světaširého pronásledování. Tím i na něj padla povinnost připojit se k třídě „strážného“ a nebojácně hlásat božské varování. Nevyhnul se této odpovědnosti. Chce nejen vyjádřit svou milující poslušnost Jehovovi Bohu, ale také svou lásku k bližnímu, k druhým lidem.

18, 19. a) Jaké činnosti je dnes nejvíce třeba v souladu se slovy Izaiáše 52:8? b) Co by nás mělo podnítit, abychom se podíleli na božském varování?

¹⁸ V tuto pokročilou dobu, v závěrečných dnech křesťanstva a celého zbytku odsouzeného systému věcí, je nanejvýš zapotřebí jednotného jednání. Před dávným časem prorok Ezechiel a současně prorok Jeremiáš — třebaže vzdáleni od sebe mnoho set kilometrů — spojili své hlasy a varovali svůj bloudící národ před „dnem pomsty“, který měl pro něj nastat. Nyní, v našem století, se od konce 1. světové války na Jehovově oddaném lidu uplatňují slova Izaiáše 52:8: „Naslouchejte! Vaši vlastní strážní pozvedli hlas. Stále jednohlasně radostně volají; vždyť tváří v tvář uvidí, až Jehova shromáždí zpět Sión.“ Všichni, kdo se znovu shromáždili pod ‚nebeským Siónem‘, viděli ve světle tehdy se splňujícího biblického proroctví totéž vidění; společně viděli Jehovovu ruku jednat ve svůj prospěch. Pozvedli hlas k jednotnému poselství celému světu. Dnes, o více než 60 let později, musí dál jednotně svědčit, ale musí přidávat naléhavé varování o Jehovově „dni pomsty“. „Velký zástup“ z mnoha národů a jazyků musí sladit svůj hlas s hlasem „strážného“.

¹⁹ Postupujme tedy jednotně dál s varováním o „dni pomsty ze strany našeho Boha“! Zachovávejme se čistí od viny krve, chceme-li být ušetřeni během onoho „dne pomsty“. Mnoho našich bližních by se rádo těšilo ze stejné záchrany. Kéž nás naše láska k Jehovovi, která všechno převyšuje, naše láska ke Kristu a naše lidská láska k bližnímu, k druhému člověku, neodolatelně podněcuje, abychom nechali zaznívat varování, jež zachraňuje život. Vzejde nám z toho nesmírná radost! Ale co více, Jehova bude ospravedlněn jako ten, kdo projevoval láskyplnou péči!

Ti, kdo milují Boha, se usnášejí

1. Jaké varování oznamují svědkové Jehovovi? Proč?

VÍCE než sto let přináší Jehova Bůh skrze své svědky varovné oznámení, že tento svět neboli systém věcí nemůže trvat. Ze zájmu o naše bližní z kteréhokoliv národa, kmene, lidu či jazyka nás božská láska vede, abychom jednotlivcům ukazovali Boží cestu jako jediné řešení problémů lidstva.

2. Co se ve světě nevydařilo?

² Nastala osmdesátá léta. Co ale vidíme jako následek toho, že jednotlivci i národy přehlížejí Boží cestu nebo jí odporují a sledují vlastní samovládný a nezávislý způsob života? Všude vyjadřují odpovědné osoby vážnou starost nad neuspokojivým a zmateným stavem světových záležitostí. A není divu — tolik věcí se nevydařilo. Na poli dopravy, spojů, lékařství, vědy i techniky se různé věci, jež byly svého času vynášeny jako naděje nebo požehnání, až příliš často ukázaly jako zklamání, ba dokonce vedly k smrti. Lidskou společnost dnes zaplavují nekonečné problémy — zločinnost, úplatkářství, zvrácenosti, společenské zlořády, terorismus a jiná hrozivá nebezpečí. Ano, dnešní světová scéna lidstva je opravdu zarážející. Budoucí existence nynějšího světového pořádku je dnes vážnou otázkou i z čistě lidského hlediska. A přece, kolik lidí dnes střízlivě uvažuje o významu těchto podmínek, které nemají obdoby, ve světle Božího slova, Bible?

3. Splnění kterých biblických proroctví přesvědčuje svědky Jehovovy, že konec tohoto systému je blízko? Co říkají tato proroctví?

³ Ježíš Kristus předložil podrobné složení znamení ohledně závěru tohoto systému věcí a času, kdy má on sám začít vykonávat moc svého království nad světem lidstva. Jeho prorocký komentář k naší době je zaznamenán u Matouše ve 24. a 25. kapitole, u Lukáše ve 21. kapitole a u Marka ve 13. kapitole. V souladu s jeho velkým proroctvím jsou inspirované popisy těchto posledních dnů v 2. Timoteovi 3:1–5, ve Zjevení 6. kapitole a v příslušných prorockých částech Hebrejských a Křesťanských řeckých Písem. Vnímaví badatelé Bible mezi námi se stali svědky splňování většiny těchto proroctví během tohoto století.

4. Z čeho je názorně vidět, že ‚všechno tvorstvo je spolu v bolesti‘?

⁴ Na každé životní cestě a na každé úrovni společnosti je názorně vidět, „že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. (Řím. 8:22) Vidíme jednotlivce postižené spoustou tělesných, duševních i citových onemocnění, a to bez ohledu na vyhlašovaný pokrok lékařské vědy. Manželské svazky se rozpadají. Odluky a rozvody se v mnoha zemích rovnají počtu sňatků, nebo je převyšují. Rodinný život je v takovém nepořádku, že se mnozí ptají, zda tato základní jednotka společnosti může vůbec ještě vydržet. Města jsou drcena finančními břemeny a stojí před zhroucením. Národy jsou v úzkosti, rozervány zevnitř proti sobě bojujícími stranami a zvenčí ohrožovány nepřátelskými a útočnými sousedy. Celý svět trpí hospodářskými a peněžními krizemi, nedostatkem energie, znečištěním a ohrožením zdraví a na mnoha místech přelidněním a podvýživou. Nade vším visí přízrak závodu ve zbrojení, který hrozí rozpoutat nad lidstvem nepředstavitelné bědy a jadernou zkázu. Srdce lidí opravdu selhávají strachem z toho, co vidí přicházet na obydlenou zemi.

5. a) Co dělá většina lidstva v nynějším neklidu? b) Jaké jednání pomůže lidem přežít nadcházející velké soužení a jaké příklady přežití máme?

⁵ Uprostřed takového vření zůstávají mnozí lhostejní. Jiní se dají unášet úpadkovým proudem a duchem toho, co je v dané chvíli populární. Jsou i Boží nepřátelé, kteří se skutečně staví proti jeho spravedlivým zásadám a univerzální svrchovanosti. Jak svět zasévá, tak i sklízí — shnilé ovoce. Blíží se Boží určený čas, aby byl prudce a násilně zničen. Lidé se spravedlivými sklony, kteří cítí nebezpečí sobeckého, hmotařského, bezohledného běhu lidstva žíznícího po rozkoších, jsou vybízeni, aby dbali božského varování, než bude příliš pozdě. Učiní-li to, mohou se v souladu s dosavadním Božím jednáním dostat mezi ty, kdo mají vyhlídku na přežití nadcházejícího velkého soužení. Před čtyřiceti třemi stoletími uchránil Bůh Noema a jeho rodinu před celosvětovou potopou. O staletí později vysvobodil Lota a jeho dvě dcery, když byly ničeny Sodoma a Gomora. To je nám příkladem, jak bude Bůh jednat s těmi, kdo jednají podle víry a reagují na věčné dobré poselství, které je oznamováno po celé toto století.

6. a) Proč bylo na světě od roku 1914 tolik běd? b) Co se stane ve „velkém soužení“ s falešným náboženstvím a potom se světskými národy? (Zjev. 18:9, 10, 21–24; 19:11–16)

⁶ Novodobí historici rozeznali, že rok 1914 je obratem v dějinách. Od tohoto významného roku žije lidstvo v bouřlivém období ohromných změn. Co si mnozí neuvědomují, je skutečnost, že Bible je označuje za období běd pro lidstvo, „neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období“. (Zjev. 12:7–12) Rychle se blíží den účtování. Přijde na tuto generaci v tom, co Ježíš popsal jako „velké soužení“. V něm bude proveden Boží rozsudek nad Velikým Babylónem, světovou říší falešného náboženství, jehož hlavní částí je křesťanstvo. Potom se všechny národy odporující Božímu království, Boží nastupující vládě nad světem, zapletou do války velikého dne Boha, Všemohoucího, biblicky nazvané Armageddon, kde utrpí věčnou porážku. — Zjev. 16:14–16.

7. a) Co se stane po Armageddonu s ďáblem a jeho duchovními silami? (Zjev. 20:1–3) b) Z jaké budoucnosti se pak bude lidstvo těšit, jak naznačují biblická proroctví? (Zjev. 21:3,4; Žalm 37:9–11; Iz 11:6–9; 33:24; 65:21–24)

⁷ Nakonec budou ďábel a jeho zlé duchovní síly svrženi do symbolické propasti znehybnění, a to uvolní cestu celosvětové vládě Božího tisíciletého království, jemuž nebude nic překážet. (Zjev. 20:1–3; 21:3, 4) Jak jsme vděční, že jsme poznali způsob, jak Bůh odstraní zlo z pozemské scény! Neočekáváme takový božský zásah s dychtivostí? Ano, a radostně vítáme nová vládní nebesa a očištěnou novou pozemskou společnost, kterou Bůh zaslíbil! — 2. Petra 3:13.

PROTO ČINÍME USNESENÍ, ŽE

8. Jakým životním během chceme napodobovat Krista jako věrní poddaní Božího království? (Mar. 1:38; Luk. 4:43; Jan 6:15; 15:19; 17:16; 18:36)

⁸ MY, svědkové Jehovovi, budeme během doby, kterou nám Bůh dopřává, ještě usilovněji a horlivěji ohlašovat dobré poselství o království a zároveň odvážně oznamovat Boží soudní výroky. Budeme dál celou duší podporovat Boží království a budeme se snažit být jeho věrnými poddanými. Jsme rozhodnuti činit to podle příkladu věrného životního běhu Ježíše Krista: budeme se udržovat odděleni od světa a budeme dbát, abychom se do něho nezapletli, odmítneme nechat se vtáhnout do jeho sporů a nedopustíme se žádného kompromisu. I když proto budeme nepopulární a přivodíme si nenávist světa, jsme rozhodnuti nechat se vést biblickou zásadou, že ten, kdo si přeje být přítelem světa, činí ze sebe nepřítele Božího. — Jak. 4:4.

9. a) Jaké biblické varování jsme rozhodnuti poskytovat? b) Co všechno musíme dělat, když vytrváváme ve svém rozhodnutí přinášet ovoce království a ovoce Božího ducha? (Mar. 13:10; Jan 13:34, 35; Gal. 5:22, 23; Kol. 3:12–14)

⁹ Když jsme sami vyšli z Velikého Babylóna, budeme postupovat dál a předávat biblické varování: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ (Zjev. 18:4) S duchem sebeobětování jsme rozhodnuti dále pomáhat mnoha lidem, kteří by se ještě mohli postavit na stranu pravdy, než bude vykonán na světové říši falešného náboženství božský rozsudek. Zatímco trestuhodné jednání křesťanstva uvedlo na Boží jméno pohanu, jsme rozhodnuti prokázat se jako opravdoví učedníci Ježíše Krista tím, že budeme přinášet ovoce království a také ovoce Božího ducha, a tak oslavíme našeho nebeského Otce Jehovu. — Jan 15:8.

10. a) Jakým způsobem budeme předkládat pravdu, když jsme rozhodnuti přinášet Bohu svatou službu? (Kol. 4:6; 1. Petra 3:15) b) Jaký příklad smělosti a odvahy, a zároveň úcty k autoritám, nám dali apoštolové, a my jsme rozhodnuti jej následovat?

¹⁰ Bez ohledu na své individuální podmínky a místo se budeme těšit z toho, že prokazujeme Bohu svatou službu dnem i nocí. Nepovolíme a budeme využívat všech příležitostí, abychom vydali důkladné svědectví pro Boží jméno a záměr, předkládali pravdu působivě, ‚aby byla naše řeč vždy líbezná, okořeněná solí‘. (Kol. 4:6) Zároveň se budeme snažit být odvážnými, mluvit Boží slovo se vší smělostí, zejména tváří v tvář výhrůžkám, pronásledování nebo jiným formám odporu. Jako apoštolové „nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli“. (Sk. 4:19, 20) Budeme sice vzdávat patřičnou čest nadřízeným, dávat césarovi, co je césarovo, ale když vzniknou spory ohledně našeho uctívání a služby Bohu, budeme napodobovat apoštoly tím, že budeme ‚poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi‘. — Sk. 5:29.

11. a) Jakou práci jsme rozhodnuti dokončit? (Mat. 24:14) b) U koho hledáme vedení? Je nějaký skutečný základ pro očekávání jeho podpory? (Fil. 4:13)

¹¹ Stavíme duchovní věci na první místo ve svém životě, a tak jsme rozhodnuti dokončit dílo oznamování dobrého poselství o království a hlásání božského varování z Božího slova. Proto budeme celým srdcem důvěřovat v Jehovu, vždy spoléhat na jeho vedení a péči a na další projevy jeho lásky. Ve svých upřímných modlitbách budeme žádat našeho nebeského Otce, aby byl tento náš postup příjemný a přijatelný v jeho očích, v očích toho, ‚který může učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme‘. (Ef. 3:20) Ať se stane jeho vůle a kéž přinese bezmeznou radost a požehnání nám a všem ostatním, kdo milují Boha, nyní a navždy.

Tato rezoluce byla loňského léta nadšeně přijata statisíci přítomných na oblastních sjezdech svědků Jehovových „Božská láska“.