své spravedlnosti a ve skutečnosti činí nespravedlnost a já musím před něj položit kámen klopýtání, on sám zemře, protože jsi jej nevaroval. Zemře pro svůj hřích a na jeho spravedlivé skutky, které činil, nebude vzpomínáno, ale jeho krev požádám zpět z tvé vlastní ruky. A pokud jsi ty varoval někoho spravedlivého, aby spravedlivý nehřešil, a on sám skutečně nehřeší, nepochybně zůstane naživu, protože byl varován, a ty sám zachráníš svou vlastní duši.“ — Ezech. 3:19–21; 33:2–9.

11. Jak se podobá práce „věrného a rozvážného otroka“ práci strážného?

¹¹ Žalm 127:1 říká: „Nestřeží-li sám Jehova město, pak stráž nadarmo zůstala bdělá.“ Přesto je ale strážnému na hradbách města svěřeno bezpečí lidí, kteří žijí uvnitř. Je povinen varovat občany před každým ohrožením jejich životů a svobody. Rozhodně by nechtěl nést vinu za jejich krev. Za to, že zůstává bdělý a pozoruje, je mu připsáno ke cti bezpečí jiných lidských duší. Takové je tedy postavení třídy „věrného a rozvážného otroka“ v tomto čase, kdy se starý systém věcí chýlí ke svému konci. Jehova určil třídu „otroka“ jako svého „strážného“, aby střežila věčné zájmy všech, kdo vyznávají, že jsou Božím lidem, jako tomu bylo v případě Ezechiela.

VAROVÁNÍ NOVODOBÉHO STRÁŽNÉHO

12, 13. a) Když dává Bůh zaznít varování, jakou odpověď si přeje? b) Co umožňuje varování? Co se stane s těmi, kdo na ně nedbají?

¹² Stojí však před hrozbou zničení na konci tohoto systému věcí pouze ti, kdo se prohlašují za křesťany? Ne, stejně jsou na tom příslušníci všech ostatních náboženství i ti, kdo odmítají připojit se ke kterémukoli organizovanému náboženství. Stvořitel Země, Jehova Bůh, to ví. Raději by svět lidstva neničil. Jeho vroucím přáním je, aby bylo co nejvíce lidí zachráněno před věčným zničením a prokázalo se hodnými života v jeho spravedlivém novém systému věcí. Proto dává do daleka zaznívat svému varování.

¹³ Nejprve milosrdně varoval třídu „otroka“ znázorněnou Ezechielem. Tak učinil z této třídy svého kolektivního „strážného“. Tato třída „strážného“ je zvláště pověřena ohlašováním božského varování. Díky jejímu včasnému varování stále více lidí může slyšet a jednat podle toho, co slyší, s nadějí, že budou ušetřeni během konce starého světa. A pokud jde o ty, kdo odmítají dbát božského varování, jejich krev padne na jejich vlastní hlavy.

14, 15. a) Kdo se bezúspěšně pokouší umlčet ty, kdo varují, ale kdo naslouchal a reagoval? b) Kdy tedy skončí období „dobré vůle ze strany Jehovy“ a co to bude znamenat?

¹⁴ Třída Jehovova „strážného“ je dnes známá po celém světě. Její nepřátelé by rádi umlčeli její varovný hlas. Dívají se na varování, jako kdyby rozvracelo jejich systém věcí. Ale marně! Varování jim bije do uší, a to zejména od roku 1919, kdy se svět začal pracně zotavovat z ran zasazených 1. světovou válkou. Od tohoto roku probíhá časové období, jež je částí toho, co Izaiáš nazývá „rok dobré vůle ze strany Jehovy“. To znamená, že jeho hněv dosud nebyl vylit na systém věcí odporující Bohu. Jakému účelu to slouží? Umožnilo to, aby se až dodnes uskutečňovalo Ježíšovo proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Mat. 24:14) V důsledku toho mnozí, kteří dnes tvoří ostatek dědiců onoho království, reagovali na poselství o království. Tak využili „dobré vůle ze strany Jehovy“. Byli učiněni částí třídy „strážného“. Připojili se k hlásání božského varování.

¹⁵ Symbolický „rok“, který je vyměřen pro „dobrou vůli ze strany Jehovy“, je omezený čas. Dnes všechno nasvědčuje, že pomalu končí. Jeho konec nebude znamenat „Šťastný Nový rok!“, ale čas, kdy se Jehovova „dobrá vůle“ změní v hněv. To bude znamenat příchod „dne pomsty ze strany našeho Boha“. (Iz. 61:1, 2) Bude to nejtemnější den, který kdy zakusí tento svět lidstva.

16. Čeho dociluje třída „strážného“, když dává zaznít varování?

¹⁶ Proto je naléhavě nutné, aby třída „strážného“ dala zaznít varování, že „rok“ Jehovovy dobré vůle už končí a že brzy nastane „den pomsty“. To, že poslušně dává zaznít božskému varování, neuchrání tento záplatovaný starý systém věcí a jeho podporovatele od zničení v nadcházejícím „velkém soužení“. Tato skutečnost „strážné“ nesráží. Jsou ujišťováni, že obrátí-li zlé lidi od jejich zlé cesty ke spravedlnosti, budou tito lidé zachráněni před záhubou tohoto starého světa. Tak bude třída „strážného“ zproštěna viny za krev těch, které varovala před zhoubnou špatností. Třída „strážného“ má také ujištění, že vytrvalým varováním přesvědčí mnoho spravedlivých lidí, aby se nezkazili, nepřipojili se k zlému světu a neodsoudili se tak k tomu, že s ním zaniknou ve „velkém soužení“. To je od třídy „strážného“ velmi záslužné. Její služba nemá být marná!

17. a) Jakou odměnu již třída „strážného“ získala? b) Kdo se teď připojil k varování?

¹⁷ Hlas třídy „strážného“ se ještě neunavil varovným voláním o dni „pomsty ze strany našeho Boha“. Ani se neztišil, a „strážný“ je rozhodnut, že jej neztiší. Jaká podívaná k oslavě Jehovy potěšuje za odměnu jeho upřeně hledící oči! Před „třídou strážného“ se objevuje nespočetný „velký zástup“ vnímavých posluchačů božského varování. (Zjev. 7:9) Oči tohoto „velkého zástupu“ byly otevřeny, aby viděly „meč“ Jehovova vykonavatele rozsudku, který brzy srazí zlé odpůrce jeho mesiášského království. Čtyři roky před začátkem 2. světové války začal tento „velký zástup“ nabývat určitých obrysů a spojovat se s třídou „strážného“. Druhá světová válka milosrdně neskončila dnem „pomsty ze strany našeho Boha“. Druhá světová válka a její žeň také nezastavily ani nezpomalily shromažďování „velkého zástupu“ po bok třídy „strážného“ uprostřed světaširého pronásledování. Tím i na něj padla povinnost připojit se k třídě „strážného“ a nebojácně hlásat božské varování. Nevyhnul se této odpovědnosti. Chce nejen vyjádřit svou milující poslušnost Jehovovi Bohu, ale také svou lásku k bližnímu, k druhým lidem.

18, 19. a) Jaké činnosti je dnes nejvíce třeba v souladu se slovy Izaiáše 52:8? b) Co by nás mělo podnítit, abychom se podíleli na božském varování?

¹⁸ V tuto pokročilou dobu, v závěrečných dnech křesťanstva a celého zbytku odsouzeného systému věcí, je nanejvýš zapotřebí jednotného jednání. Před dávným časem prorok Ezechiel a současně prorok Jeremiáš — třebaže vzdáleni od sebe mnoho set kilometrů — spojili své hlasy a varovali svůj bloudící národ před „dnem pomsty“, který měl pro něj nastat. Nyní, v našem století, se od konce 1. světové války na Jehovově oddaném lidu uplatňují slova Izaiáše 52:8: „Naslouchejte! Vaši vlastní strážní pozvedli hlas. Stále jednohlasně radostně volají; vždyť tváří v tvář uvidí, až Jehova shromáždí zpět Sión.“ Všichni, kdo se znovu shromáždili pod ‚nebeským Siónem‘, viděli ve světle tehdy se splňujícího biblického proroctví totéž vidění; společně viděli Jehovovu ruku jednat ve svůj prospěch. Pozvedli hlas k jednotnému poselství celému světu. Dnes, o více než 60 let později, musí dál jednotně svědčit, ale musí přidávat naléhavé varování o Jehovově „dni pomsty“. „Velký zástup“ z mnoha národů a jazyků musí sladit svůj hlas s hlasem „strážného“.

¹⁹ Postupujme tedy jednotně dál s varováním o „dni pomsty ze strany našeho Boha“! Zachovávejme se čistí od viny krve, chceme-li být ušetřeni během onoho „dne pomsty“. Mnoho našich bližních by se rádo těšilo ze stejné záchrany. Kéž nás naše láska k Jehovovi, která všechno převyšuje, naše láska ke Kristu a naše lidská láska k bližnímu, k druhému člověku, neodolatelně podněcuje, abychom nechali zaznívat varování, jež zachraňuje život. Vzejde nám z toho nesmírná radost! Ale co více, Jehova bude ospravedlněn jako ten, kdo projevoval láskyplnou péči!

Ti, kdo milují Boha, se usnášejí

1. Jaké varování oznamují svědkové Jehovovi? Proč?

VÍCE než sto let přináší Jehova Bůh skrze své svědky varovné oznámení, že tento svět neboli systém věcí nemůže trvat. Ze zájmu o naše bližní z kteréhokoliv národa, kmene, lidu či jazyka nás božská láska vede, abychom jednotlivcům ukazovali Boží cestu jako jediné řešení problémů lidstva.

2. Co se ve světě nevydařilo?

² Nastala osmdesátá léta. Co ale vidíme jako následek toho, že jednotlivci i národy přehlížejí Boží cestu nebo jí odporují a sledují vlastní samovládný a nezávislý způsob života? Všude vyjadřují odpovědné osoby vážnou starost nad neuspokojivým a zmateným stavem světových záležitostí. A není divu — tolik věcí se nevydařilo. Na poli dopravy, spojů, lékařství, vědy i techniky se různé věci, jež byly svého času vynášeny jako naděje nebo požehnání, až příliš často ukázaly jako zklamání, ba dokonce vedly k smrti. Lidskou společnost dnes zaplavují nekonečné problémy — zločinnost, úplatkářství, zvrácenosti, společenské zlořády, terorismus a jiná hrozivá nebezpečí. Ano, dnešní světová scéna lidstva je opravdu zarážející. Budoucí existence nynějšího světového pořádku je dnes vážnou otázkou i z čistě lidského hlediska. A přece, kolik lidí dnes střízlivě uvažuje o významu těchto podmínek, které nemají obdoby, ve světle Božího slova, Bible?

3. Splnění kterých biblických proroctví přesvědčuje svědky Jehovovy, že konec tohoto systému je blízko? Co říkají tato proroctví?

³ Ježíš Kristus předložil podrobné složení znamení ohledně závěru tohoto systému věcí a času, kdy má on sám začít vykonávat moc svého království nad světem lidstva. Jeho prorocký komentář k naší době je zaznamenán u Matouše ve 24. a 25. kapitole, u Lukáše ve 21. kapitole a u Marka ve 13. kapitole. V souladu s jeho velkým proroctvím jsou inspirované popisy těchto posledních dnů v 2. Timoteovi 3:1–5, ve Zjevení 6. kapitole a v příslušných prorockých částech Hebrejských a Křesťanských řeckých Písem. Vnímaví badatelé Bible mezi námi se stali svědky splňování většiny těchto proroctví během tohoto století.

4. Z čeho je názorně vidět, že ‚všechno tvorstvo je spolu v bolesti‘?

⁴ Na každé životní cestě a na každé úrovni společnosti je názorně vidět, „že všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud“. (Řím. 8:22) Vidíme jednotlivce postižené spoustou tělesných, duševních i citových onemocnění, a to bez ohledu na vyhlašovaný pokrok lékařské vědy. Manželské svazky se rozpadají. Odluky a rozvody se v mnoha zemích rovnají počtu sňatků, nebo je převyšují. Rodinný život je v takovém nepořádku, že se mnozí ptají, zda tato základní jednotka společnosti může vůbec ještě vydržet. Města jsou drcena finančními břemeny a stojí před zhroucením. Národy jsou v úzkosti, rozervány zevnitř proti sobě bojujícími stranami a zvenčí ohrožovány nepřátelskými a útočnými sousedy. Celý svět trpí hospodářskými a peněžními krizemi, nedostatkem energie, znečištěním a ohrožením zdraví a na mnoha místech přelidněním a podvýživou. Nade vším visí přízrak závodu ve zbrojení, který hrozí rozpoutat nad lidstvem nepředstavitelné bědy a jadernou zkázu. Srdce lidí opravdu selhávají strachem z toho, co vidí přicházet na obydlenou zemi.

5. a) Co dělá většina lidstva v nynějším neklidu? b) Jaké jednání pomůže lidem přežít nadcházející velké soužení a jaké příklady přežití máme?

⁵ Uprostřed takového vření zůstávají mnozí lhostejní. Jiní se dají unášet úpadkovým proudem a duchem toho, co je v dané chvíli populární. Jsou i Boží nepřátelé, kteří se skutečně staví proti jeho spravedlivým zásadám a univerzální svrchovanosti. Jak svět zasévá, tak i sklízí — shnilé ovoce. Blíží se Boží určený čas, aby byl prudce a násilně zničen. Lidé se spravedlivými sklony, kteří cítí nebezpečí sobeckého, hmotařského, bezohledného běhu lidstva žíznícího po rozkoších, jsou vybízeni, aby dbali božského varování, než bude příliš pozdě. Učiní-li to, mohou se v souladu s dosavadním Božím jednáním dostat mezi ty, kdo mají vyhlídku na přežití nadcházejícího velkého soužení. Před čtyřiceti třemi stoletími uchránil Bůh Noema a jeho rodinu před celosvětovou potopou. O staletí později vysvobodil Lota a jeho dvě dcery, když byly ničeny Sodoma a Gomora. To je nám příkladem, jak bude Bůh jednat s těmi, kdo jednají podle víry a reagují na věčné dobré poselství, které je oznamováno po celé toto století.

6. a) Proč bylo na světě od roku 1914 tolik běd? b) Co se stane ve „velkém soužení“ s falešným náboženstvím a potom se světskými národy? (Zjev. 18:9, 10, 21–24; 19:11–16)

⁶ Novodobí historici rozeznali, že rok 1914 je obratem v dějinách. Od tohoto významného roku žije lidstvo v bouřlivém období ohromných změn. Co si mnozí neuvědomují, je skutečnost, že Bible je označuje za období běd pro lidstvo, „neboť k vám sestoupil ďábel s velkou zlobou, protože ví, že má krátké časové období“. (Zjev. 12:7–12) Rychle se blíží den účtování. Přijde na tuto generaci v tom, co Ježíš popsal jako „velké soužení“. V něm bude proveden Boží rozsudek nad Velikým Babylónem, světovou říší falešného náboženství, jehož hlavní částí je křesťanstvo. Potom se všechny národy odporující Božímu království, Boží nastupující vládě nad světem, zapletou do války velikého dne Boha, Všemohoucího, biblicky nazvané Armageddon, kde utrpí věčnou porážku. — Zjev. 16:14–16.

7. a) Co se stane po Armageddonu s ďáblem a jeho duchovními silami? (Zjev. 20:1–3) b) Z jaké budoucnosti se pak bude lidstvo těšit, jak naznačují biblická proroctví? (Zjev. 21:3,4; Žalm 37:9–11; Iz 11:6–9; 33:24; 65:21–24)

⁷ Nakonec budou ďábel a jeho zlé duchovní síly svrženi do symbolické propasti znehybnění, a to uvolní cestu celosvětové vládě Božího tisíciletého království, jemuž nebude nic překážet. (Zjev. 20:1–3; 21:3, 4) Jak jsme vděční, že jsme poznali způsob, jak Bůh odstraní zlo z pozemské scény! Neočekáváme takový božský zásah s dychtivostí? Ano, a radostně vítáme nová vládní nebesa a očištěnou novou pozemskou společnost, kterou Bůh zaslíbil! — 2. Petra 3:13.

PROTO ČINÍME USNESENÍ, ŽE

8. Jakým životním během chceme napodobovat Krista jako věrní poddaní Božího království? (Mar. 1:38; Luk. 4:43; Jan 6:15; 15:19; 17:16; 18:36)

⁸ MY, svědkové Jehovovi, budeme během doby, kterou nám Bůh dopřává, ještě usilovněji a horlivěji ohlašovat dobré poselství o království a zároveň odvážně oznamovat Boží soudní výroky. Budeme dál celou duší podporovat Boží království a budeme se snažit být jeho věrnými poddanými. Jsme rozhodnuti činit to podle příkladu věrného životního běhu Ježíše Krista: budeme se udržovat odděleni od světa a budeme dbát, abychom se do něho nezapletli, odmítneme nechat se vtáhnout do jeho sporů a nedopustíme se žádného kompromisu. I když proto budeme nepopulární a přivodíme si nenávist světa, jsme rozhodnuti nechat se vést biblickou zásadou, že ten, kdo si přeje být přítelem světa, činí ze sebe nepřítele Božího. — Jak. 4:4.

9. a) Jaké biblické varování jsme rozhodnuti poskytovat? b) Co všechno musíme dělat, když vytrváváme ve svém rozhodnutí přinášet ovoce království a ovoce Božího ducha? (Mar. 13:10; Jan 13:34, 35; Gal. 5:22, 23; Kol. 3:12–14)

⁹ Když jsme sami vyšli z Velikého Babylóna, budeme postupovat dál a předávat biblické varování: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom.“ (Zjev. 18:4) S duchem sebeobětování jsme rozhodnuti dále pomáhat mnoha lidem, kteří by se ještě mohli postavit na stranu pravdy, než bude vykonán na světové říši falešného náboženství božský rozsudek. Zatímco trestuhodné jednání křesťanstva uvedlo na Boží jméno pohanu, jsme rozhodnuti prokázat se jako opravdoví učedníci Ježíše Krista tím, že budeme přinášet ovoce království a také ovoce Božího ducha, a tak oslavíme našeho nebeského Otce Jehovu. — Jan 15:8.

10. a) Jakým způsobem budeme předkládat pravdu, když jsme rozhodnuti přinášet Bohu svatou službu? (Kol. 4:6; 1. Petra 3:15) b) Jaký příklad smělosti a odvahy, a zároveň úcty k autoritám, nám dali apoštolové, a my jsme rozhodnuti jej následovat?

¹⁰ Bez ohledu na své individuální podmínky a místo se budeme těšit z toho, že prokazujeme Bohu svatou službu dnem i nocí. Nepovolíme a budeme využívat všech příležitostí, abychom vydali důkladné svědectví pro Boží jméno a záměr, předkládali pravdu působivě, ‚aby byla naše řeč vždy líbezná, okořeněná solí‘. (Kol. 4:6) Zároveň se budeme snažit být odvážnými, mluvit Boží slovo se vší smělostí, zejména tváří v tvář výhrůžkám, pronásledování nebo jiným formám odporu. Jako apoštolové „nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli“. (Sk. 4:19, 20) Budeme sice vzdávat patřičnou čest nadřízeným, dávat césarovi, co je césarovo, ale když vzniknou spory ohledně našeho uctívání a služby Bohu, budeme napodobovat apoštoly tím, že budeme ‚poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi‘. — Sk. 5:29.

11. a) Jakou práci jsme rozhodnuti dokončit? (Mat. 24:14) b) U koho hledáme vedení? Je nějaký skutečný základ pro očekávání jeho podpory? (Fil. 4:13)

¹¹ Stavíme duchovní věci na první místo ve svém životě, a tak jsme rozhodnuti dokončit dílo oznamování dobrého poselství o království a hlásání božského varování z Božího slova. Proto budeme celým srdcem důvěřovat v Jehovu, vždy spoléhat na jeho vedení a péči a na další projevy jeho lásky. Ve svých upřímných modlitbách budeme žádat našeho nebeského Otce, aby byl tento náš postup příjemný a přijatelný v jeho očích, v očích toho, ‚který může učinit více než v nadbytku vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme‘. (Ef. 3:20) Ať se stane jeho vůle a kéž přinese bezmeznou radost a požehnání nám a všem ostatním, kdo milují Boha, nyní a navždy.

Tato rezoluce byla loňského léta nadšeně přijata statisíci přítomných na oblastních sjezdech svědků Jehovových „Božská láska“.