Co se stalo s křesťanskou bdělostí?

„CO vám říkám, říkám všem: Bděte!“ Tato slova Ježíše Krista zaznívají v uších upřímných křesťanů již po celá staletí. Ale kolik členů římskokatolické církve, východní ortodoxní církve nebo hlavních protestantských církví ještě připouští, aby tato podnětná výstraha zněla i v jejich uších? — Mar. 13:37, „EP“.

Proč měli křesťané zůstávat bdělí? Ježíš prohlásil: „Zůstaňte proto ostražití, neboť nevíte, kdy přijde pán domu,. . . , aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte.“ (Mar. 13:35, 36) Ježíšovi učedníci tedy měli vyhlížet příchod svého Pána, to jest příchod Kristův.

Co mělo být účelem Ježíšova příchodu? Svůj příkaz ohledně bdělosti dal v rámci odpovědi na zcela určitou otázku, kterou mu položili jeho učedníci: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí [„skonání světa“, „KB“]?“ (Mat. 24:3) Podle paralelní zprávy uvedl Kristus mnohotvárné znamení a pak prohlásil: „Tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s mocí a velkou slávou. Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození. . . Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ — Luk. 21:27–31.

Dobré důvody k bdělosti

Tak přednesl Ježíš Kristus svým učedníkům dobré důvody, proč mají zůstávat duchovně bdělí a vyhlížet po splňování „znamení“. Až uvidí to znamení, poznají, že jejich Pán je neviditelně ‚přítomen‘. Nebylo by přece nutné žádné znamení, kdyby měla být jeho přítomnost tělesná, viditelná. Ale jeho duchovní přítomnost měla také znamenat, že tento zlý „svět“ neboli „systém věcí“ vstoupil do svého „závěru“ neboli času konce. A pro křesťany to, že ‚se přibližuje jejich vysvobození‘. Ano, mělo to znamenat, že „Boží království je blízko“.

Není to vlastní jádro křesťanské naděje? Nedostali snad všichni křesťané poučení, aby se modlili právě o to: „Náš Otče v nebi, kéž je tvé jméno uznáváno jako svaté, přijď tvé království, děj se tvá vůle, na zemi stejně jako v nebi“? (Mat. 6:9, 10, „Jeruzalémská bible“) Chceme-li vyvodit logický závěr, neměli by katolíci, kteří opakují svůj Otčenáš, nebo členové jiných církví, kteří pronášejí Pánovu modlitbu, vyhlížet po tom, jak se splňují jejich modlitby? Nebo se snad stalo, že nauky jejich církví tak okleštily význam této modlitby, že zbylo jen velmi málo, po čem by měli vyhlížet?

Proč mnozí přestali být bdělí

Křesťané měli vyhlížet po znameních Kristovy přítomnosti (řecký výraz parousia je v mnoha překladech Bible přeložen slovem „příchod“). Proč? Protože to mělo znamenat, že je blízko Boží království, jejich vysvobození a konec „světa“ neboli přítomného zlého „systému věcí“. Různé církve křesťanstva měly pomáhat svým členům, aby zůstávali duchovně bdělí a nebyli nalezeni jako spící, až přijde Pán. Splnily církve v tomto ohledu své poslání?

Jedna odborná příručka o tom říká: „Čas plynul a k parousii nedocházelo, a tak se v pojetí církve odsunovala stále do vzdálenější budoucnosti, takže nakonec vzniklo nebezpečí, že vůbec přestane být článkem víry.“ — „The New International Dictionary of New Testament Theology“.

A právě to se stalo. Církve křesťanstva zanechaly křesťanské bdělosti, kterou Ježíšovi učedníci neměli nikdy zanedbat. Už nevyhlížejí Kristovu přítomnost a příchod Božího království. Očekávání „závěru systému věcí“ neboli „konce světa“ racionalisticky odmítají.

Francouzská jednosvazková encyklopedie „QUID 1984“ uvádí nejmodernější definici náboženského přesvědčení o konci světa. Pod heslem „Charakteristika katolického náboženství“ říká: „Zdá se, že dnes církev definuje konec světa tak, že jde o individuální zkoušku, kterou podstupuje každý jednotlivec, když umírá.“ „The New Encyclopaedia Britannica“ tuto otázku dále rozvádí: „Uznávanější křesťanské církve vyloučily eschatologii [učení o „posledních věcech“] jako bezúčelnou nebo jako nevýznamný mýtus.“

Jaká je tedy překvapující, ale nevyhnutelná odpověď na otázku: „Co se stalo s křesťanskou bdělostí?“ Byla zničena „uznávanějšími křesťanskými církvemi“, to jest církví římskokatolickou, východní ortodoxní a hlavními církvemi protestantskými. Členové těchto církví na tom nenesou vinu. Mnozí z nich si možná kladou otázku, jak a proč jejich církev racionalisticky odmítla křesťanské očekávání Kristovy přítomnosti, příchodu Božího království a konce nynějšího zlého systému věcí. Historické okolnosti, které k tomu vedly, budou probrány v dalším článku.

Jak ochablo křesťanské očekávání

JEŽÍŠ řekl svým učedníkům, aby ‚zůstali ostražití‘, pokud jde o jeho přítomnost a příchod jeho království. (Mar. 13:37) V Křesťanských řeckých písmech je mnoho důkazů, že tak křesťané v prvním století jednali. Někteří se však stali velmi netrpělivými. (2. Tes. 2:1, 2) A proto, ve snaze zabránit ochabnutí křesťanského očekávání, psal Pavel, Jakub, Petr i Jan dopisy, v nichž vybízeli své bratry, aby zůstali duchovně bdělí a trpělivě očekávali Kristovu „přítomnost“ a „Jehovův den“. — Žid. 10:25, 37; Jak. 5 :7, 8; 2. Petra 3:1–15; 1. Jana 2:18, 28; 1. Petra 4:7.

Tuto skutečnost uznávají příručky, které vydali historikové i teologové křesťanstva. Uznávaný francouzský katolický slovník „Dictionnaire de la Bible“ ve svém rozsáhlém dodatku uvádí: „Je marné snažit se za každou cenu popírat stav očekávání konce, který je patrný ve většině novozákonních textů. . . V raném křesťanství hraje. . . očekávání parousie [přítomnosti] důležitou úlohu a projevuje se v N[ovém] Z[ákoně] od začátku do konce.“

Ale proč se někteří teologové křesťanstva snaží „za každou cenu popírat stav očekávání konce“, který byl patrný mezi křesťany v rané době? Bezpochyby proto, aby se ospravedlňoval stav duchovní letargie, která se dnes projevuje u mnoha takzvaných křesťanů a jejich duchovních vůdců. Jak došlo k této změně?

Jak očekávání ochabovalo

Polevování v křesťanském očekávání bylo jedním z důsledků odpadnutí, které se začalo projevovat již před smrtí Kristových apoštolů. Apoštol Pavel varoval, že odpadnutí je již za jeho doby v křesťanském sboru „v činnosti“. (2. Tes. 2:3, 4, 7) O několik let později upozornil apoštol Petr své spolukřestany, aby se měli na pozoru před ‚falešnými učiteli‘ a ‚posměvači‘, kteří budou říkat: „Kde je ta jeho zaslíbená přítomnost? Vždyť ode dne, kdy naši předkové usnuli ve smrti, všechno pokračuje přesně tak jako od počátku stvoření.“ — 2. Petra 2:1; 3:3, 4.

Je zajímavé, že ještě po nějaký čas projevovali ti, kteří věřili biblické pravdě, pravé křesťanské očekávání, že Ježíšova slíbená „přítomnost“ bude znamením nadcházejícího tisíciletého panství nad zemí. Justin Martyr (zemřel asi v roce 165 n. l.), Irenaeus (zemřel kolem roku 202 n. l.) a Tertullian (zemřel po roce 220 n. l.), ti všichni věřili v Kristovo tisícileté panství a v to, že je doporučeno dychtivě očekávat konec nynějšího zlého systému věcí.

Jak plynul čas a pokračovalo odpadnutí, byla naděje na tisíciletí, v němž bude země pod Kristovým královstvím přeměněna v celosvětový ráj, postupně nahrazována pomyslným očekáváním založeným na řeckém filozofickém názoru, že člověk je nesmrtelný. Naděje na život v ráji na zemi se změnila na představu rajského života v nebi, jehož je možno dosáhnout po smrti. Tak ochablo křesťanské očekávání Kristovy parousie neboli přítomnosti a příchodu jeho království. ‚Proč tak dychtivě očekávat znamení Ježíšovy přítomnosti,‘ uvažovali, ‚když lze doufat, že budeme po smrti spojeni s Kristem v nebi?‘

Tak ochabla křesťanská bdělost a odpadlí křesťané se začali organizovat do pevně uspořádané církve, jejíž zrak již nebyl zaměřen k nadcházející Kristově parousii neboli přítomnosti, ale k tomu, aby ovládala své členy, a pokud možno, svět. Dílo „The New Encyclopaedia Britannica“ říká: „[Zdánlivé] opoždění parousie vedlo k tomu, že bezprostřední očekávání v pozemské církvi ochablo. Tak došlo k ‚deeschatologizaci‘ [oslabení učení o „posledních věcech“] a organizovaná církev stále rostoucí měrou nahrazovala očekávané Boží království. Vytvoření katolické církve jako hierarchické instituce je přímo spojeno s odklonem od bezprostředního očekávání.“

Smrtelná rána

Církevní „otec“ nebo „doktor“, který dal smrtelnou ránu křesťanské bdělosti, byl bezpochyby Augustin z Hippu (354–430 n. l.). Ve svém slavném díle „Boží město“ řekl Augustin: „Dnešní církev na zemi je jak království Kristovo, tak i království nebeské.“

„Nový biblický slovník“ (angl.) vysvětluje, jak zapůsobila tato vyhlídka na katolickou teologii: „V římskokatolické teologii je charakteristickým rysem ztotožnění Božího království a církve v jejím pozemském postavení, ztotožnění, které je v podstatě důsledkem vlivu Augustinova. Prostřednictvím církevní hierarchie je Kristu přiznáváno postavení krále Božího království. Sféra tohoto království je shodná s hranicemi církevní moci a autority. Nebeské království se rozšiřuje misií a postupem církve ve světě.“

Tak se stalo zcela zbytečným ‚zůstat ostražitými‘ a vyhlížet znamení, která budou ukazovat, že je blízko Boží království. Profesor E. W. Benz to potvrzuje v díle „The New Encyclopaedia Britannica“. Říká: „[Augustin] svým prohlášením, že Boží království již v tomto světě začalo založením církve, způsobil, že původní bezprostřední očekávání ztratilo důraz; církev je historickým zastoupením Božího království na zemi. K prvnímu vzkříšení dochází podle Augustina v církvi neustále v podobě svátosti křtu, kterou jsou věrní uváděni do Božího království.“

Pod Augustinovým vlivem tak křesťanstvo s konečnou platností opustilo biblickou naději na tisícileté panství Ježíše Krista, v němž Kristus obnoví ráj na zemi. (Zjev. 20:1–3, 6; 21:1–5) „Katolická encyklopedie“ (angl.) připouští: „Sv. Augustin nakonec zastával názor, že žádné milénium nebude. . . Tisíciletý sabat po šesti tisíci letech dějin je celý věčný život; nebo jinými slovy počet tisíc má vyjádřit dokonalost.“ Dílo „Britannica Macropaedia“ (1977) dodává: „Pro [Augustina] se milénium stalo duchovním stavem, do něhož církev kolektivně vstoupila o letnicích. . . Neočekával se žádný bezprostřední nadpřirozený zásah do dějin.“ Tak se pro katolíky stala modlitba „Přijď tvé království“ bezpředmětnou.

Středověká temnota

Je známo, že Augustinovo pojetí se „stalo ve středověku všeobecně uznávanou doktrinou“. Křesťanské očekávání tedy dosáhlo nejnižší úrovně všech dob. Čteme: „Novozákonní eschatologie dostala ve středověkém křesťanstvu své místo v systému dogmat, jehož filozofický základ byl zpočátku platonistický [od řeckého filozofa Platóna] a později na západě aristotelovský [od řeckého filozofa Aristotela]. Tradiční pojetí o parousii, vzkříšení a podobných pojmech se kombinovalo s řeckou představou o duši a její nesmrtelnosti. . . Středověké křesťanství. . . ponechávalo málo místa eschatologickému cítění. . . Toto cítění však nebylo mrtvé; žilo v některých kacířských hnutích.“ — „Encyclopaedia Britannica“, vydání 1970.

Římskokatolická církev mluví zlehčujícím způsobem o „kacířských hnutích“ a nazývá je „milenistickými sektami“. Její historikové zesměšňují například „paniku kolem roku 1 000“. Čí to však byla vina, jestliže se mnoho prostých lidí bálo, že v roce 1 000 bude konec světa? Tato „panika“ byla přímým důsledkem teologie katolického „svatého“ Augustina. Tvrdil, že satan byl svázán v době Kristova prvního příchodu. Zjevení 20:3, 7, 8 říká, že satan bude svázán na 1 000 let a pak bude „puštěn. . . aby sváděl národy“ („Škrabal“), a proto se nelze divit, že se někteří lidé v desátém století obávali toho, co se může stát v roce 1 000.

Oficiální římskokatolická církev přirozeně tuto „paniku“ odsuzovala, stejně jako ji odsuzoval cisterciácký opat Joachim z Flory, který předpověděl konec křesťanské éry na rok 1 260. Konečně v roce 1 516 přikázal papež Lev X. na pátém lateránském koncilu, že žádný katolík nesmí předpovídat, kdy má přijít antikrist a poslední soud. Porušení takového zákona vedlo k trestu v podobě exkomunikace!

Protestantský racionalismus

Reformace v šestnáctém století, se svým údajným návratem k Bibli, mohla teoreticky vést k oživení křesťanského očekávání. A na čas tomu opravdu tak bylo. Ale v tomto ohledu, stejně jako v mnoha jiných směrech, nesplnila reformace své sliby. Neznamenala návrat k pravému biblickému křesťanství. Protestantské církve, které se zrodily z reformace, ztratily rychle svou křesťanskou bdělost a dosáhly dohody s přítomným světem.

Čteme: „Reformační církve se však brzy staly institučními teritoriálními [národními] církvemi, což opět potlačilo očekávání času konce, a tak se nauka o ‚posledních věcech‘ stala dodatkem dogmatiky.“ „V náboženském liberalismu, který vyvstal koncem osmnáctého a během devatenáctého století zejména mezi protestanty a Židy, neměla eschatologie místo. Byla považována za část nepropracovaných, primitivních, omšelých rekvizit tradičního náboženství, které již osvícenský věk nemohl přijímat. Ve většině případů byly eschatologické ideje úplně opuštěny a za cíl člověka se považoval prostě posmrtný život. Jiní teologové interpretovali očekávání Božího království v pojmech etických, zdánlivě mystických nebo sociálních.“ — „Encyclopaedia Britannica“, angl.

A tak protestantští teologové nepomohli křesťanům, aby ‚zůstali ostražití‘ vzhledem ke Kristově přítomnosti a příchodu Božího království, a místo toho pravé křesťanské očekávání racionalisticky odmítli. Mnozí z nich „začali stále více chápat Boží království. . . v individualistickém smyslu je to svrchované panství milosti a pokoje v lidských srdcích“. Pro jiné „spočívá příchod království v postupující sociální spravedlnosti a společenském vývoji“. — „Nový biblický slovník“ (protestantský, angl.).

Očekávání katolíků

Teoreticky by měli být alespoň katolíci duchovně ostražití vzhledem ke Kristově přítomnosti. Ačkoli augustinská teologie skoncovala pro katolíky s očekáváním království a s nadějí na tisíciletí, přece jen je v římskokatolickém dogmatu zahrnuta pro křesťany povinnost ostražitě očekávat Kristův návrat. Vatikánský sbor pro věrouku rozeslal například katolickým biskupům po celém světě dopis schválený papežem Janem Pavlem II., s datem 17. května 1979. Bylo v něm řečeno: „V souladu s Písmem očekává církev ‚slavné zjevení našeho Pána Ježíše Krista‘.“

Takové je teoreticky učení katolické církve. Ale prakticky vzato, jak často slyší průměrný katolík, že by jeho kněz kázal o tom, jak je nutné ostražitě vyhlížet Kristovu přítomnost a příchod Božího království? Je zajímavé, že vlastním účelem výše uvedeného dopisu od římské kurie bylo „posílit víru křesťanů v bodech, o kterých pochybují“. Proč však takzvaní křesťané pochybují o Kristově návratu? Mohly by poskytnout odpověď následující citáty z díla „The New Encyclopaedia Britannica“? „Církev dlouho zanedbávala učení o celé sféře posledních věcí.“ „Od doby reformace byla římská církev v podstatě imunní vůči eschatologickým hnutím.“

Křesťanská bdělost není mrtvá

Křesťanská bdělost ochabla v církvích křesťanstva, protože tyto církve opustily čisté biblické nauky a rozhodly se pro řeckou filozofii a teologii „svatého“ Augustina. Následující články ukáží, že Boží praví služebníci žili vždy v očekávání Kristovy přítomnosti a že i dnes existují lidé, kteří během let dokázali svou křesťanskou bdělost a znovu objevili podivuhodnou naději, kterou můžeš sdílet i ty. Čti prosím dále a pak požádej někoho ze svědků Jehovových, aby ti pomohl ‚zůstat ostražitým‘, pokud jde o splňování této biblické naděje.

[Praporek na straně 5]

„Je marné. . . popírat stav očekávání konce, který je patrný ve většině novozákonních textů“

Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí

„Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!“ — LUKÁŠ 12:37.

1. Proč jsou Jehovovi služebníci stále „v očekávání na něho“, ale jakou otázku je možno položit ohledně církví křesťanstva?

„JEHOVA je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kteří jsou stále v očekávání na něho.“ (Iz. 30:18) Od chvíle, kdy Jehova oznámil konečnou porážku hada a osvobození prostřednictvím zaslíbeného semene, žili jeho věrní služebníci v očekávání, že se tento slib splní. (1. Mojž. 3:15) Pomáhají však teologové křesťanstva členům svých církví, aby zůstávali bdělými, pokud jde o toto konečné osvobození od satana a jeho semene?

2. Proč by měly být „národy“ v očekávání na „Šilo“?

² Jákob pronesl na smrtelném loži proroctví, že zaslíbené semeno přijde prostřednictvím kmene Juda. Jákob dal tomuto semeni symbolické jméno Šilo a prohlásil, že „jemu bude patřit poslušnost národů“. Podle řeckého překladu „Septuaginta“ bude Šilo „očekáváním národů“. (1. Mojž. 49:10) „Národy“ by měly tím spíše vyhlížet Šilo, protože Jehova řekl Jákobovu dědovi Abrahamovi: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojž. 22:18) Ale toto semeno, Šilo neboli Mesiáš, mělo nejprve přijít na zem mezi Abrahamovy potomky a mělo se narodit v kmeni Juda.

Bdělý židovský ostatek

3. Co říká Lukáš o očekávání židovského lidu v roce 29 n. l.? Potvrzují to dějiny?

³ Židovský historik Lukáš říká, že „v patnáctém roce vlády césara Tiberia [29 n. l.]“ „lidé byli v očekávání a všichni uvažovali v srdci o Janovi: ‚Je to snad Kristus [hebrejsky Mašia, Mesiáš]?‘ “ (Luk. 3:1, 15) Potvrzují světské dějiny tento Lukášův výrok? V novém anglickém vydání díla Emila Schürera „Dějiny židovského národa ve věku Ježíše Krista“ (angl.) je položena otázka: „Zůstala tato naděje [očekávání Mesiáše] v národu stále živá?“ Odpověď zní: „V posledních předkřesťanských stoletích a zejména v prvním století př. n. l. se opět velmi oživila, jak to jednoznačně ukazují Pseudoepigrafy, [židovská apokalyptická literatura], Kumran [spisy obce u Mrtvého moře], Josephus a evangelia. . . Vidění z knihy Danielovy. . . silně ovlivnila vytváření mesiášské myšlenky.“

4, 5. a) Proč Židé tehdy očekávali Mesiáše a jak je to potvrzeno? b) Mesiáše jakého druhu očekávali mnozí Židé, ale komu zjevil Jehova příchod pravého Mesiáše?

⁴ V komentáři k Matoušovi 2:2 napsal jeden odborník: „V té době bylo všeobecně rozšířené očekávání, že se má v Judeji objevit nějaká význačná osobnost. Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše. Na základě výpočtů času, o němž se zmínil Daniel (kap. ix. 25–27), věděli, že se blíží doba, kdy se má objevit Mesiáš.“ Lze rovněž uvést, že se o takovém očekávání zmiňují římští historikové Suetonius a Tacitus a rovněž židovští historikové Josephus a Philo. Francouzská příručka „Manuel Biblique“ od Bacueze a Vigourouxe (svazek 3, strana 191) to potvrzuje slovy: „Lidé věděli, že se blíží ke konci sedmdesát týdnů let, které určil Daniel; nikdo nebyl překvapen, když slyšel Jana Křtitele oznamovat, že se přiblížilo Boží království.“

⁵ Existují proto historické důkazy, že Židé dychtivě očekávali příchod Mesiáše neboli zaslíbeného semene a že toto očekávání bylo důsledkem toho, že dychtivě vyhlíželi splnění jednoho časového proroctví.a (Dan. 9:24–27) Je pravda, že většina Židů v prvním století, kteří patřili k různým judaistickým sektám, doufala v politického Mesiáše, který by, jak je řečeno v „Stručné židovské encyklopedii“ (angl.), „zničil nepřátele Izraelitů a zavedl éru pokoje a dokonalosti“. Ale ostatek věrných Židů pozorně vyhlížel po pravém Mesiášovi. Patřil k nim Zecharjáš a Alžběta, rodiče Jana Křtitele, a také Simeon, Anna, Josef a Marie. (Mat. 1:18–21; Luk. 1:5–17, 30, 31, 46, 54, 55; 2:25, 26, 36–38) Nikoli náboženským vůdcům judaismu, ale těmto lidem potvrdil Jehova to, co vyhlíželi na základě Danielova časového proroctví, totiž příchod zaslíbeného semene neboli Mesiáše, „když přišla plná hranice času“. — Gal. 4:4.

Bdělost prvních křesťanů

6. Jak byli vychováváni mladí Židé a jak to některým pomohlo, aby se stali Ježíšovými učedníky?

⁶ Josef a Marie věděli, že dítě Ježíš, které vychovávali, se má časem stát Mesiášem. V díle „Nová britská encyklopedie“ (angl.) se mluví o jeho výchově: „Ježíš vyrůstal velmi pravděpodobně ve zbožnosti, která se pěstovala doma i v synagóze (patřilo k ní studium Bible, poslušnost Zákona, modlitba a očekávání konečného příchodu Mesiáše).“ Jiné děti vychovávané v domácnostech věrného židovského ostatku byly také naplněny mesiášskou nadějí a toto správné očekávání umožnilo alespoň některým z nich, aby bezodkladně uposlechly výzvy a staly se Ježíšovými učedníky. — Mar. 1:17–20; Jan 1:35–37, 43, 49.

7. a) Učil Ježíš, že je království v nitru jednotlivých křesťanů? b) Co měli křesťané stále vyhlížet?

⁷ Ke konci své pozemské služby učil Ježíš své učedníky, aby zůstávali bdělí, pokud jde o jeho budoucí „přítomnost“ a příchod jeho království. „Nová britská encyklopedie“ o tom říká: „V Ježíšových výrocích, jak se zachovaly v tradici evangelií, nechybí tyto tradiční náměty o konci světa, posledním soudu a o Božím novém světě. Ježíš tedy rozhodně nezměnil nebeské království v čistě náboženský zážitek jednotlivé lidské duše. Nedal také Židům eschatologickou naději v tom smyslu, že by tomuto světu byl vlastní nějaký evoluční proces nebo že by šlo o cíl, který by byl dosažitelný lidským úsilím. . . Nesdílel také naději v nějakého národního mesiáše ani k ní nepovzbuzoval. . . a nepodporoval ani snahy zelotů urychlit příchod Božího království.“ Nikoli, dal křesťanům mnohotvárné znamení, podle něhož budou jako první schopni rozeznat blížící se zničení Jeruzaléma a potom, mnohem později, budou moci rozeznat ‚znamení jeho přítomnosti a závěru systému věcí‘. — Mat. 24:3–25:46; Luk. 21:20–22.

8. Co ukazuje, že se Ježíš nedomníval, že přijde do svého království velmi brzy? Jakou radu dal proto svým následovníkům?

⁸ Podle tvrzení volnomyšlenkářů, a dokonce i některých teologů křesťanstva, věřili prý první křesťané, že ke Kristově parousii neboli přítomnosti má dojít v jejich době. Někteří dokonce naznačují, že sám Ježíš byl přesvědčen, že vejde do svého království velmi brzy. Ale ve svých podobenstvích o talentech a minách Ježíš ukázal, že se v královské moci vrátí teprve „po dlouhé době“, a pak bude účtovat se svými otroky, jimž svěřil svůj majetek. (Mat. 25:14, 19; Luk. 19:11, 12, 15) A ve svém proroctví o ‚znamení své přítomnosti a závěru systému věcí‘ připouští, že „o tom dnu a hodině“, kdy přijde konec, „neví ani nebeští andělé ani Syn, ale pouze Otec“. Dodal: „Zůstaňte proto ostražití, protože nevíte, který den váš Pán přijde.“ — Mat. 24:3, 14, 36, 42.

9. Vyvolal apoštol Pavel dojem, že považuje Kristovu přítomnost ve své době za blízkou? Vysvětli to.

⁹ Pokud jde o víru prvních křesťanů, že Kristova přítomnost je blízko, říká jedna odborná příručkab: „Předpoklad, že podle 1. Tesaloničanům očekával Pavel parousii zakrátko, rozhodně není nezvratný. Již v 1. Tesaloničanům 5:10 počítal Pavel s tím, že může zemřít. Nelze přehlédnout možnost, že když Pavel v 1. Tesaloničanům 4:15 a 17 užívá označení ‚my‘, se ztotožňuje s poslední generací, aniž nutně předpokládá, že k ní bude sám patřit.“ Ve svém druhém dopise Timoteovi řekl Pavel jasně, že nedoufá, že by dostal svou odměnu dříve než v ‚tom dni‘, ve dni Kristova „zjevení“ v jeho království, až bude ‚soudit živé a mrtvé‘. — 2. Tim. 4:1, 8.

10. Jak se ukázalo v případě křesťanů v Judeji v prvním století, že křesťanská bdělost zachraňuje život?

¹⁰ Křesťané měli očekávat přítomnost Ježíše Krista a příchod jeho království a měli přitom zůstat bdělí. Pravá křesťanská bdělost umožnila židovským křesťanům v Judeji rozeznat znamení, které dal kdysi Ježíš ohledně nadcházejícího zničení Jeruzaléma. (Luk. 21:20–24) Když v roce 66 n. l. zaútočil Cestius Gallus na Jeruzalém, využili bdělí křesťané jeho náhlého nevysvětlitelného odchodu a uprchli z města a také z okolního judského území. Podle raných církevních historiků Hegesippa, Eusebia a Epifania uprchli judejští křesťané přes Jordán na místo zvané Pella. Byli duchovně bdělí, a to je ušetřilo smrti nebo zajetí, když se v roce 70 n. l. římské armády pod velením generála Tita vrátily a zničily Jeruzalém. Jak šťastní jistě byli tito křesťané, že zůstali bdělí!

Křesťanské očekávání po roce 70 n. l.

11, 12. Jaký měl být správný postoj křesťanů po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a jak je to mělo chránit?

¹¹ Jestliže měla Ježíšova přítomnost nastat teprve „po dlouhé době“, jaký správný postoj měli zaujímat křesťané po zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. a po celá staletí až do času konce? Mělo snad křesťanské očekávání ochladnout, mělo být jakoby „uloženo k ledu“? Ne! Tři dopisy apoštola Jana a Zjevení neboli Apokalypsa byly napsány po roce 70 n. l. Ve svém prvním dopise Jan varuje před „antikristem“ a říká křesťanům, aby zůstali v jednotě s Kristem, zatímco budou očekávat Kristovu „přítomnost“ a jeho zjevení. (1. Jana 2:18, 28; 3:2) Ve všech třech dopisech varuje Jan před odpadlíky. Pokud jde o Zjevení, od začátku až do konce je zaměřeno ke Kristovu příchodu ve slávě jeho království a jeho předposlední výrok zní: „Amen! Přijď, Pane Ježíši.“ — Zjev. 22:20.

¹² Křesťané se měli zaměřovat na parousii. To znamená, že měli den co den žít v očekávání Kristovy „přítomnosti“. Ernst Bent, profesor církevních dějin, píše: „ ‚Poslední věci‘ byly co do naléhavosti věcmi prvními pro věrné v rané církvi. Ústředním obsahem jejich víry a jejich naděje byl příchod Božího království.“ I když království nemělo přijít za jejich života, měl tento správný postoj, který se vyznačoval očekáváním, křesťany chránit, aby se nestali duchovně ospalými a aby se nesmísili se satanovým světem. — 1. Jana 2:15–17.

13, 14. Které dva extrémní názory panovaly mezi odpadlými křesťany ve druhém a třetím století n. l.?

¹³ Připusťme, že po smrti apoštolů, když se rozvinulo odpadnutí, někteří přijali nesprávné myšlenky ohledně blízkosti Kristova příchodu v jeho království. C. J. Cadoux ve svém díle „Raná církev a svět“ (angl.) říká: „Irenaeus [ve druhém století n. l.] a Hippolytus [konec druhého a začátek třetího století n. l.] se domnívali, že je možné do jisté míry přesně vypočítat, kdy přijde konec.“ Někteří se v důsledku chybné chronologie domnívali, že již téměř uplynulo 6 000 let lidských dějin a že se blíží příchod sedmého tisíciletí. Mýlili se ovšem. Alespoň se však snažili zůstat duchovně bdělými.

¹⁴ Na druhé straně většina odpadlých křesťanů úplně přestala pociťovat naléhavost, s níž měli očekávat království. „Teologický slovník Nového zákona“ (angl.) nám říká: „Křesťanští apologeti [církevní „otcové“ ve druhém a začátkem třetího století] ovlivnění metafyzickou [filozofií] Platóna a etikou stoiků málo užívají myšlenky o Božím království. Pokud vůbec mají nějakou eschatologii, převládá v ní otázka zdokonalování jednotlivého křesťana. . . Řecké představy o nesmrtelnosti, věčném životě a poznání jsou důležitější než biblické pojetí o [Božím království]. . . Podobně u Origena [asi v letech 185–254 n. l.]. . . není téměř místo pro biblické poselství o Božím království.“

15. Jaký postoj zaujaly uznávané církve k učení o „posledních věcech“, když se rozvíjelo odpadnutí?

¹⁵ To je tedy v hlavních rysech postoj, který panoval v takzvaných křesťanských církvích po celá staletí. „Nová britská encyklopedie“ (angl.) o tom říká: „Od doby římského císaře Konstantina (zemřel roku 337) se politické uznání křesťanství chápe jako splněná naděje na Kristovo království. Eschatologie zaměřená do budoucnosti přetrvávala v potlačovaných podzemních sektách.“ „V období před reformací v 16. století obviňovaly kacířské skupiny. . . římskokatolickou církev z toho, že zrazuje původní eschatologické bezprostřední očekávání.“

‚Šťastní jsou ti, kteří jsou nalezeni bdělí‘

16. Které skupiny se objevily v 19. století a čemu některé z nich věřily?

¹⁶ „Uznávanější křesťanské církve“ přestaly být bdělé, pokud jde o Kristovu přítomnost a o to, že Ježíš přijme královskou moc, a proto nezbylo, než aby byli bdělí ti, které tyto církve označovaly jako „kacířské skupiny“. V 19. století se objevilo několik takových skupin v zemích, kde měl prostý lid k dispozici Bibli a pomůcky k jejímu studiu. Hlavní církve, pro něž učení o „posledních věcech“ ztratilo význam, označovaly tyto skupiny pohrdavě jako adventisty nebo milénisty, protože tyto skupiny vyhlížely po Kristově druhém příchodu a věřily, že Kristus má panovat tisíc let. Mnohé z těchto skupin očekávaly, že se Kristus vrátí na zem, aby zřídil své tisícileté království. Některé z nich vypočítávaly, že ke Kristovu druhému příchodu má dojít v roce 1835 (Irvingite v Anglii), v roce 1836 (následovníci Bengelovi v Německu), v roce 1843 (Millerovi následovníci ve Spojených státech) a v roce 1889 (jedna mennonitská skupina v Rusku).

17, 18. Jak reagovaly uznávané církve křesťanstva, ale co bude Ježíš, podle svého prohlášení, hledat, až ‚přijde‘?

¹⁷ „Uznávanější křesťanské církve“ se přirozeně radovaly, když se tyto předpovědi prokázaly jako mylné. Katolická a ortodoxní církev a hlavní protestantské církve se zcela jistě takových chyb nedopustily. Pro ně učení o „posledních věcech“ „nemělo význam“. Už dávno přestaly být „ostražité“. — Mar. 13:37.

¹⁸ Ježíš však řekl svým učedníkům: „Šťastní jsou ti otroci, které pán při příchodu nalezne bdělé!. . . Kdo je skutečně věrný správce, ten rozvážný, kterého jeho pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával jejich vyměřenou zásobu jídla? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán při příchodu nalezne, že to dělá!“ — Luk. 12:37–43.

19, 20. a) Která skupina se objevila na scéně kolem roku 1870 a proč se rozešla s ostatními skupinami? b) Který časopis používala tato skupina a jak tento časopis pomáhá rostoucímu počtu pravých křesťanů?

¹⁹ Mezi takzvanými kacířskými skupinami, které vyhlížely po znamení Kristova návratu v poslední třetině 19. století, byla jedna biblická studijní skupina, které předsedal Charles Russell v Pittsburghu, ve Spojených státech. Russell napsal: „Léta 1870–1875 byla obdobím stálého růstu v milosti a poznání a lásce k Bohu a jeho Slovu. . . Teprve jsme však získávali všeobecný přehled o Božím plánu a zbavovali jsme se mnoha dlouho pěstovaných omylů. . . Cítili jsme velký zármutek nad omylem Druhých adventistů, kteří očekávali Krista v těle.“

²⁰ Russell a jeho druhové brzy pochopili, že Kristova přítomnost bude neviditelná. Odloučili se od jiných skupin a v roce 1879 začali vydávat duchovní pokrm v „Siónské Strážné věži a hlasateli Kristovy přítomnosti“. Tento časopis již od prvního roku vydávání poukazoval na základě rozumného biblického výpočtu kupředu k roku 1914 jako k rozhodujícímu datu v biblické chronologii. Když tedy v roce 1914 nastala Kristova neviditelná přítomnost, byli tito křesťané šťastní, že byli shledáni jako bdělí! Již déle než sto let pomáhá tento časopis, který se nyní nazývá „Strážná věž — hlásající Jehovovo království“, stále rostoucímu počtu pravých křesťanů, aby ‚vyhlíželi‘ a ‚zůstali bdělí‘. (Mar. 13:33) Jak se to děje, o tom bude pojednávat následující článek.

[Poznámky pod čarou]

Několik otázek pro přehled

◆ Co dokazuje, že Židé v prvním století očekávali Mesiáše?

◆ Jak pomáhala bdělost křesťanům v Judeji?

◆ Jak zapůsobilo odpadnutí na křesťanské očekávání?

◆ Jaké otroky bude Kristus hledat, až se přiblíží konec?

◆ Která skupina křesťanů splňovala tyto požadavky a s pomocí kterého časopisu?

Zůstaňte připraveni!

„Zůstaňte připraveni, protože Syn člověka příjde v hodinu, kdy to nebudete považovat za pravděpodobné.“ — LUKÁŠ 12:40.

1. Co řekl Kristus o tom, že je nutno zůstat ostražitými?

JEŽÍŠ Kristus nabádal své následovníky, aby byli bdělí. Řekl například: „Mějte se tedy na pozoru. Řekl jsem vám všechno předem. . . A tehdy uvidí Syna člověka přicházet v oblacích s velkou mocí a slávou. . . O tom dnu nebo hodině neví nikdo, ani andělé v nebi ani Syn, ale Otec. Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, protože nevíte, kdy je ustanovený čas. Je to jako člověk, který když cestoval do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal ostražitý. Zůstaňte proto ostražití, neboť nevíte, kdy přijde pán domu, zda pozdě ve dne, nebo o půlnoci, nebo při kuropění, nebo časně ráno, aby vás, až náhle přijde, nenalezl, jak spíte. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — Mar. 13:23–37.

2. Proč podněcuje vzorová modlitba k bdělosti, ale jak ochromily církve křesťanstva očekávání vzhledem ke království?

² Předcházející články přinesly hojnost důkazů z nezaujatých pramenů, že církve křesťanstva nezůstaly ‚ostražité‘. Podle „Katolické encyklopedie“ (angl.) ochromily očekávání na království tvrzením, že „Boží království znamená. . . , že Bůh panuje v našem srdci“, a tím byla vzorová neboli Pánova modlitba zbavena veškerého významu. Ale dílo „Nová britská encyklopedie“ (angl.) říká: „Prosby v Pánově modlitbě předpokládají hluboce znepokojující okolnost, že Boží jméno a Boží vůle jsou zneužívány a že jeho království ještě nepřišlo.“ Ano, vzorová modlitba předpokládá bdělost. Které zvláštní věci měli křesťané ostražitě vyhlížet?

„Ostražití“ — Proč?

3. Proč měli křesťané důvod nepřehlížet časový prvek?

³ Podrobné zkoumání biblických proroctví o „posledních věcech“ přesně ukazuje, vzhledem ke kterým věcem měli křesťané ‚zůstat ostražití‘. V první řadě neměli ztratit ze zřetele otázku času, protože Ježíš Kristus mluvil o ‚ustanoveném čase‘, který zná pouze jeho Otec. (Mar. 13:32, 33) Ježíš také řekl svým učedníkům, že „Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů [pohanů]“. (Luk. 21:24) Ježíš dal zřejmě svým následovníkům tuto informaci proto, aby jim pomohl poznat čas konce, protože to patří k jeho odpovědi na otázku: „Učiteli, kdy to vlastně bude a co bude znamením, kdy to má nastat?“ — Luk. 21:7.

4. Které „znamení“ měli křesťané pozorně vyhlížet?

⁴ Křesťané měli nejen dávat pozor na čas, ale měli také vyhlížet požadované „znamení“, o němž je zmínka též u Matouše 24:3 a u Marka 13:4. Toto mnohotvárné znamení — zahrnující mezinárodní války, hlad, zemětřesení, morové nákazy a pronásledování pravých křesťanů — mělo být spjato se splňováním časových proroctví, a tak měla být identifikována „generace“, která „rozhodně nepomine“, dokud se opravdu nestane všechno, co se má stát v čase konce. — Luk. 21:10–12, 32.

5. Jak měl být Kristus se svými věrnými následovníky po celá staletí, ale měl na mysli jen to, když dal znamení o své „přítomnosti“?

⁵ Které důležité věci spojené se ‚závěrem systému věcí‘ mají být oznamovány tímto znamením? Učedníci se zeptali Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti [řecky parousia]?“ (Mat. 24:3) Co měla znamenat Kristova „přítomnost“? Mnohem více než to, že je duchovně přítomen se svými pravými následovníky, když se sejdou nebo když vykonávají své poslání a činí učedníky. Tímto způsobem podporuje své následovníky po celá staletí. (Mat. 18:20; 28:18–20) I teologové křesťanstva připouštějí, že slovo „přítomnost“ má zvláštní význam. „Nový mezinárodní slovník teologie Nového zákona“ (angl.) říká: „Myšlenka parousie je nyní spjata s očekáváním církve, že se Kristus objeví na konci věku.“ Křesťanská řecká písma vybízejí od začátku až do konce křesťany, aby žili v očekávání Kristovy přítomnosti. — Mat. 24:3, 27, 37, 39; Jak. 5:7, 8; 2. Petra 3:3, 4; 1. Jana 2:28; Zjev. 1:7; 22:7.

6. a) Co měla znamenat Kristova přítomnost pro tento zlý systém věcí? b) Jak měla zapůsobit Kristova přítomnost na pomazané křesťany, kteří předtím zemřeli ve věrnosti, a na ty, kteří ještě byli živí na zemi?

⁶ Kristova přítomnost neměla znamenat nic menšího než „závěr systému věcí“. (Mat. 24:3; Mar. 13:4) Měla upozornit, že přítomný systém věcí vstoupil do svého „času konce“ neboli do „posledních dnů“. (Mat. 12:4, 9; 2. Tim. 3:1–5) Měla být důkazem, že Kristus přijal od svého Otce příkaz vykonávat nad zemí královské panství ‚uprostřed svých nepřátel‘. (Žalm 110:2; 2:6–9; Zjev. 11:15–18) Než bude Kristus soudit svět všeobecně, prozkoumá svůj sbor a vzkřísí pomazané křesťany, kteří zemřeli jako věrní. (1. Kor. 15:21, 23; 1. Tes. 2:19; 3:13; 4:13–17; 2. Tes. 2:1) Tyto pomazané křesťany, kteří stále ještě žijí na zemi a věrně působí jako Kristův „otrok“ tím, že zůstávají duchovně bdělí a poskytují duchovní „pokrm v pravý čas“, Kristus ustanoví „nade vším svým majetkem“ neboli nad pozemskými zájmy svého království. (Mat. 24:45–47; Luk. 12:42–44) Tento „věrný a rozvážný otrok“ se bude muset věnovat celosvětovému dílu kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘ a bude muset nad ním dohlížet, a „potom přijde konec“. — Mat. 24:14.

7. Které další znamení měli křesťané stále vyhlížet i během Kristovy přítomnosti? Proč se měli dále modlit, aby ‚přišlo‘ Boží království?

⁷ Praví křesťané měli ‚zůstat ostražití‘ vzhledem ke všem těmto věcem, které budou dokazovat, že žijí v čase Kristovy přítomnosti a ‚závěru systému věcí‘. Budou však muset zůstat ostražití i během „času konce“ a vyhlížet „znamení Syna člověka“, jeho „příchod“, kdy má vykonat rozsudek nad satanovým zlým systémem věcí. (Mat. 24:30, 44; Mar. 13:26, 35; Luk. 12:40; 21:27; 2. Tes. 1:7–10) A tak bude sice ‚přítomen‘ a jeho království již bude zřízeno, ale jak on, tak i jeho království ještě budou muset „přijít“ a ‚zničit a ukončit‘ národy a království satanova světa. (Dan. 2:44) To vysvětluje, proč Kristus, když uvedl podrobnosti „znamení“ své přítomnosti, dodal: „Až uvidíte, že se to děje, vězte, že Boží království je blízko.“ (Luk. 21:31) Ano, i během Kristovy přítomnosti se budou křesťané stále modlit, aby přišlo Boží království, a stále budou muset „vyhlížet“ a ‚zůstávat bdělí‘, pokud jde o ustanovený čas „konce“ a jejich „vysvobození“. — Mar. 13:7, 29, 32–37; Luk. 21:9, 28.

Kdo se prokázal jako ‚bdělý‘?

8. Zopakuj důvody, proč měli křesťané zůstat ostražití.

⁸ Právě jsme viděli, že křesťané měli žít v očekávání konce ‚ustanovených časů národů‘. Měli vyhlížet po ‚znamení Kristovy přítomnosti a závěru systému věcí‘. Měli očekávat vzkříšení pomazaných křesťanů, kteří zemřeli věrní, a měli očekávat, že se jasně ukáže, kdo je třída ‚věrného a rozvážného otroka‘, která bude ustanovena nad pozemskými zájmy Kristova království. Nakonec bude tento „otrok“ dále opatřovat duchovní pokrm a bude stát v čele kázání ‚tohoto dobrého poselství o království. . . po celé obydlené zemi‘, než přijde „konec“. „Znamení Syna člověka“ se objeví tím, že on „přijde“, aby zničil satanův zlý systém věcí.

9. Kdo prokázal, že vyhlíží konec „ustanovených časů národů“, a jak pomáhala „Siónská Strážná věž“ křesťanům, aby zůstali duchovně bdělými?

⁹ Kdo prokázal, že je „ostražitý“ vzhledem ke všem těmto věcem? Již v roce 1876 vyhlížel Charles T. Russell z Pittsburghu v Pennsylvánii pozorně konec „ustanovených časů národů“ neboli „časů pohanů“ („KB“). Toho roku vydal článek nazvaný „Časy pohanů: kdy skončí?“ V něm prohlásil, že „sedm časů skončí v roce 1914 n. l.“ Od roku 1880 nadále byla tatáž informace publikována ve sloupcích „Siónské Strážné věže“. Vydání z března 1880 obsahovalo výrok: „ ‚Časy pohanů‘ sahají do roku 1914, a nebeské království do té doby nebude panovat v plném rozsahu.“ Je pravda, že badatelé Bible, kteří psali tyto články, neměli v té době přesné biblické a historické porozumění v otázce, co vlastně bude znamenat konec těchto „ustanovených časů národů“, jak rozumíme této věci dnes.a Důležité však je, že byli „ostražití“ a pomáhali spolukřesťanům, aby byli duchovně bdělí.

10. Jak byl objasněn skutečný význam Kristovy „přítomnosti“?

¹⁰ Táž skupina badatelů Bible spojených s Charlesem Russellem a s časopisem „Siónská Strážná věž“ také pomáhala upřímným křesťanům, aby pochopili, že Kristovu „přítomnost“ máme chápat jako neviditelnou a že se Kristus nevrátí na zem, aby zde panoval jako tělesný král. Stále obraceli pozornost Pánovy „čeledi“ na světové události ve spojení se „znamením“ Kristovy přítomnosti a „času konce“.

11. a) Čemu se v té době plně nerozumělo, pokud jde o pozemská království? Jak bylo chápáno to, že budou pomazaní křesťané „uchváceni“? b) Jaké máme dnes lepší porozumění ohledně Daniela 2:44 a 1. Tesaloničanům 4:15–17?

¹¹ Panoval ovšem názor, že zřízení království v nebesích bude znamenat okamžité zničení pozemských království a že pomazaní křesťané budou „uchváceni“, aby se připojili k zesnulým pomazaným křesťanům, kteří mají být vzkříšeni v době Kristovy přítomnosti. (2. Tes. 2:1) Kdo jim však může vytýkat, že tehdy plně nerozuměli velkému shromažďovacímu dílu, které se má konat mezi začátkem a koncem splňování Daniela 2:44, nebo tomu, že se výraz „uchváceni“, uvedený v 1. Tesaloničanům 4:15–17, vztahuje na bezprostřední vzkříšení pomazaných, kteří zemřou po začátku prvního vzkříšení? — 1. Kor. 15:36, 42–44; Řím. 6:3.

12. a) Co měl podle Kristova očekávání dělat jeho věrný „otrok“, až Kristus přijde zkoumat svou domácnost? Koho našel v takové práci? b) Co od té doby koná třída věrného „otroka“?

¹² Dnes těmto věcem rozumíme, díky rostoucímu světlu, které bylo vrženo na Boží slovo prostřednictvím třídy „věrného a rozvážného otroka“. (Přísl. 4:18) O tomto „otrokovi“ řekl Ježíš: „Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas? Šťastný je ten otrok, jestliže ho jeho pán najde při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Mat. 24:45–47) Když na trůn dosazený Pán Ježíš prozkoumal v roce 1919 svou domácnost, našel skupinu křesťanů spojených s časopisem „Strážná věž“, kteří se loajálně snažili ‚zůstat ostražitými‘ pomocí duchovního ‚pokrmu v pravý čas‘. Až dodnes pokračuje tato třída „otroka“ věrně v opatřování duchovního pokrmu, aby umožnila Pánově „čeledi“ a jejich druhům ‚vyhlížet, zůstat bdělými‘. — Mar. 13:33.

Bdělost, nebo netečnost?

13. Jaké otázky by si měli položit ti, kteří kritizují svědky Jehovovy?

¹³ Uznávané církve křesťanstva a jiní lidé mohou snadno kritizovat svědky Jehovovy za to, že bylo v jejich publikacích někdy uvedeno, že by se něco mohlo v určité době stát. Ale nemohlo se stát něco takového pod vlivem Kristova podnětu, abychom ‚zůstali ostražití‘? (Mar. 13:37) Podněcují snad naproti tomu církve křesťanstva křesťanskou bdělost, jestliže učí, že království je „Boží panství v našich srdcích“? Nevedou naopak k duchovní netečnosti, jestliže považují očekávání „konce“ za „bezpředmětné“ nebo za „nepodstatný mýtus“? Napomáhají snad ke křesťanské bdělosti odpadlíci, kteří tvrdí, že „poslední dny“ začaly o letnicích a trvají po celou křesťanskou éru? Nevedou naopak k duchovní ospalosti?

14. Které příklady ukazují, že Jehovovi věrní služebníci v minulosti velmi dychtili po tom, aby viděli splnění Božích předsevzetí?

¹⁴ Je pravda, že se v předpokládané době nesplnila některá očekávání, o nichž se zdálo, že jsou založena na biblické chronologii. Ale není mnohem lepší dopustit se nějakých chyb z přílišné dychtivosti po tom, abychom byli svědky splnění Božích předsevzetí, než být duchovně ospalými v otázce splňování biblických proroctví? Nezmýlil se Mojžíš v propočtu o 40 let, když se snažil jednat předčasně a zbavit Izrael trápení? (1. Mojž. 15:13; Sk. 7:6, 17, 23, 25, 30, 34) Nebyli Kristovi apoštolové až příliš dychtiví, když chtěli být svědky zřízení království, nehledě na to, že vůbec nerozuměli, co vlastně království je? (Sk. 1:6; srovnej Lukáše 19:11; 24:21.) Nebyli pomazaní křesťané v Tesalonice netrpěliví, když chtěli vidět „přítomnost našeho Pána Ježíše Krista“ a „Jehovův den“? — 2. Tes. 2:1, 2.

15. Které příklady ukazují, že není nebiblické užívat chronologie ve snaze zjistit, kdy se asi splní Boží předsevzetí, a jak volali mnozí Jehovovi věrní služebníci v minulosti i v dnešní době?

¹⁵ Není to v podstatě nic nebiblického, jestliže se užívá chronologie ve snaze dovědět se „ustanovený čas“ ke splnění Božích předsevzetí. (Habakuk 2:3) Daniel vypočítal, kdy má skončit zpustošení Jeruzaléma. (Dan. 9:1, 2) Věrný židovský ostatek v prvním století očekával příchod Mesiáše, protože na základě proroctví vypočítali konec jednoho času. (Dan. 9:25; Luk. 3:15) Koncem 19. a začátkem 20. století mohli žít křesťané v očekávání panství Božího království, a to již před rokem 1914, protože vypočítali, kdy mají skončit „ustanovené časy národů“. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 17; 4:13, 14, „KB“) Proto bylo pochopitelné, proč se snažili použít také jiných biblických náznaků o času, a pokoušeli se zjistit, kdy se asi mohou uskutečnit dlouho chované naděje. Jehovovi věrní služebníci v minulosti volali: „Jak dlouho, Jehovo?“ — Iz. 6:11; Žalm 74:10; 94:3.

Proč „zůstat připraveni“?

16. a) Máme rozumět slovům u Marka 13:32 tak, že se nemáme zajímat o to, kdy přijde konec? b) Které „znamení“ je patrné, ale které jiné „znamení“ očekáváme?

¹⁶ Ježíš jasně prohlásil, že žádný člověk nebude moci vědět o „tom dni“ nebo „té hodině“, kdy Otec přikáže svému Synu, aby ‚přišel‘ proti satanovu zlému systému věcí, a proto se někteří mohou ptát: ‚Proč je tak naléhavé žít v očekávání konce?‘ Je to naléhavé, protože vlastně týmž dechem Ježíš dodal: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí,. . . zůstaňte. . . ostražití.“ (Mar. 13:32–35) „Znamení“ Ježíšovy parousie je patrné od roku 1914. Nyní očekáváme „znamení Syna člověka“, kdy ‚přijde‘ jako Jehovův vykonavatel rozsudku.

17, 18. a) Proč přikázal Ježíš křesťanům v prvním století, aby uprchli z Jeruzaléma, jakmile uvidí znamení jeho nadcházejícího zničení? b) Proč by bylo nebezpečné příliš rozumovat o tom, zda je naše doba naléhavá?

¹⁷ Když dal Ježíš židovským křesťanům v prvním století znamení, podle něhož poznají, že přišel čas k útěku z Jeruzaléma, zdůraznil, že je nutno jednat okamžitě. (Luk. 21:20–23) Proč to bylo tak naléhavé, jestliže od chvíle, kdy se v roce 66 n. l. objevilo znamení, do skutečného zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. uplynuly téměř čtyři roky? Protože Ježíš věděl, že kdyby otáleli, odkládali by svůj útěk a nakonec by byli římskými vojsky zadrženi.

¹⁸ Podobně by bylo dnes velice nebezpečné, kdyby křesťané příliš rozumovali, zda je naše doba naléhavá, a kdyby se rozhodli jít „vycházkovým tempem“, z čehož je patrné, že pochybují o blízkém konci.

19. Jakou výstrahu dal Petr a Ježíš?

¹⁹ Kristova parousia neboli přítomnost již nyní trvá 70 let a rychle se blíží okamžik, kdy Kristus ‚přijde‘, aby v ‚Jehovově dni‘ vykonal rozsudek nad satanovým světem. Apoštol Petr říká, že tento den „přijde jako zloděj“, a dodává, že bychom měli ‚očekávat a pevně chovat v mysli přítomnost Jehovova dne‘. (2. Petra 3:10–12) Ježíš nás také varoval: „Dávejte. . . na sebe pozor, aby vaše srdce nikdy nebylo obtíženo přejídáním a přílišným pitím a úzkostlivými životními starostmi a aby na vás náhle v jednom okamžiku nepřišel ten den jako léčka. . . Zůstaňte tedy bdělí.“ — Luk. 21:34–36.

20. Zač bychom měli být vděční a jak nás bude pravé křesťanské očekávání chránit?

²⁰ Jak by tedy měli být svědkové Jehovovi šťastní a vděční za to, že je třída věrného a bdělého „otroka“ udržuje duchovně bdělými! Správné křesťanské očekávání nás bude v těchto nebezpečných „posledních dnech“ chránit a bude nás podněcovat, abychom se horlivě účastnili kázání ‚tohoto dobrého poselství o království‘. Tak budeme pomáhat jiným, aby zůstali ostražitými a přežili do nového systému věcí, v němž „bude přebývat spravedlnost“. — 2. Tim. 3:1–5; Mat. 24:14; 2. Petra 3:13.

Éfa

Míra pro sypké věci, která se rovnala 10 ómerům (2. Mojž. 16:36) nebo desetině choméru. Éfa odpovídala batu, což je míra pro tekutiny, a je tedy srovnatelná s 22 litry. — Ezech. 45:11.