• Křesťanské svatby, jež působí radost
    Strážná věž – 1985 (vydáno v Rakousku) | 1. ledna

    • Křesťanské svatby, jež působí radost

      1, 2. Jak reagují mnozí lidé na slovo „svatba“ a proč? (Mat. 19:4–6)

      APOŠTOL Jan, očitý svědek, vypráví: „Konala [se] svatební hostina v Káně Galilejské a byla tam Ježíšova matka. Ježíš a jeho učedníci byli také pozváni.“ (Kurzíva od nás.) JAN 2:1, 2.

      2 Jak reaguješ na tato slova u Jana 2:1, 2? Nebylo by překvapující, kdybys reagoval vřele, protože slovo „svatba“ vyvolává radostnou představu. Lidé se při svatbě radují. V 1. Mojžíšově 2:18–24 čteme, že k první svatbě došlo v ráji, když byli lidé bez hříchu. Tuto svatbu dokonalého muže a dokonalé ženy uspořádal náš stvořitel a schválil ji. Měla povznesený ráz a poskytla první radostný příklad pro budoucí svatby.

      3. Jaké duševní rozpoložení spojuje Písmo se svatbami, ale jaká obtíž vzniká? (Jer. 7:34)

      3 Radost ze svatby odpovídá tomu, co čteme v Božím slově. Žalm 45:15 (45:16, „KB“) říká: „Budou přivedeny s radováním a radostným pocitem; vstoupí do králova paláce.“ Radost se zrcadlí i v biblických podobenstvích, v nichž je zmínka o svatbě. (Mat. 22:2–4; 25:1–10; Zjev. 19:6–9) Ano, podniká se sice vážný krok — dvojice vstupuje do posvátného manželského uspořádání —, ale na svatby by se přitom mělo pamatovat jako na radostné, důstojné události. Zprávy z celého světa však ukazují, že se mnoho svateb míjí cílem, a to vyvolává problémy a smutek na straně dvojice a stísněnost pro účastníky. To se stalo i při některých svatbách Jehovových služebníků. Proč?

      4. a) Proč jsou svatby většinou veřejnou událostí? b) Co řekl Ježíš o svatbách v naší době?

      4 Ve většině zemí uzavírá dvojice sňatek soukromým obřadem, který splňuje zákonné požadavky. Jestliže se dvojice rozhodne pro takový obřad, neměli by ji ostatní kritizovat a neměli by si myslet, že se snad za něco stydí. Prostě tomu snad dají přednost a může to být dokonce skutečná výhoda, protože jim to například po hospodářské stránce umožní plněji se podílet na Jehovově službě. (Luk. 12:29–31) Většina svateb je však veřejná, a účastní se jich mnoho přátel a příbuzných. Tak obec v širokém měřítku uzná změněné postavení této dvojice. Je-li vykonán náboženský obřad nebo biblický proslov, je do události vnesen duchovní prvek. A ostatní se mohou podílet s dvojicí na jejich radosti. To jsou kladné hodnoty. Ale větší svatby přinášejí nebezpečí, zejména v dnešní době, kdy se svět věnuje ‚ženění a vdávání‘, takže si ‚nevšímají‘, že zlý systém věcí má brzo skončit. — Mat. 24:37–39.

      5. Kdo by se měl zajímat o biblické rady ohledně svateb?

      5 Představuješ-li si, že tebe samotného čeká v budoucnosti radostná křesťanská svatba, měl bys uvažovat o některých věcech. Ale z úvahy o biblických radách k této věci můžeme mít užitek my všichni, kteří snad někdy budeme hosty nebo účastníky křesťanských svateb.

      Problém výstřednosti

      6. Jaké problémy mohou vzniknout při velkých svatbách?

      6 Mnozí světští lidé považují velkou svatbu za symbol svého postavení, za viditelný důkaz své finanční nebo společenské nadřazenosti. Tomu však mohou podlehnout i křesťané, a pak se snaží zapůsobit na druhé luxusním oblečením nebo komplikovanými přípravami. (Gal. 5:26) Někteří křesťanští starší v Západní Africe nedávno veřejně kritizovali „silnou tendenci ‚opičit se‘ po světských zvycích“ a při svatbách pěstovat „okázalost a nevázané zábavy“. To odvádí pozornost od důstojnosti a radosti, jimiž se má vyznačovat život těch, kteří se již nechovají „v souladu se žádostmi svého těla“ a nedělají ‚to, co chce tělo‘. (Ef. 2:3) Často se stává, že z takových svateb není radost a nejsou na ně pěkné vzpomínky, ale vyvolávají ‚volné chování, nepřátelství, žárlivost, sváry, závist, hýření‘ — skutky těla. — Gal. 5:19–21.

      7. Co může vést některé lidi k přání uspořádat nákladnou svatbu?

      7 Dějiny nám vyprávějí, že když Ptolemaios VI. Filometor vdával svou dceru za Alexandra Balase Syrského, „oslavovali její svatbu v Ptolemaidě s velkou okázalostí, jak to činí králové“. (1. Makabejská 10:58, „Oxfordská anotovaná bible“) Mnozí lidé, kteří mají omezené finanční prostředky, si dnes myslí, že musí oni (nebo jejich děti) mít také svatbu „s velkou okázalostí, jak to činí králové“. K této představě je může dovést reklama. Obchodníci, kteří mají finanční zájem na honosných a výpravných svatbách, podporují představu, že nevěsta je „královna dne“ a že například určité typy tištěných pozvánek, fotografií, květin nebo prstýnků jsou zárukou dokonalé svatby. Chtějí, aby sis myslel: ‚Tentokrát si zasluhuji to nejlepší‘ — ať si to můžeš dovolit, nebo ne. Takové „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“ patří ke světu, jenž pomíjí. (1. Jana 2:15–17) Někteří křesťanští starší k tomu poznamenali: „Pozorovali jsme ducha soutěžení. [Například] nevěsta se pod vlivem světských zvyků se svou společností převléká snad do čtyř nebo pěti nákladných oděvů.“

      8. a) Co se dovídáme z biblických veršů o svatebním oblečení? b) Co vedlo některé křesťany při volbě svatebního oblečení?

      8 Bible neříká, že by svatby musely být spartánsky přísnou záležitostí. Čteme například o ‚ženichovi, který si po kněžsku nasazuje přikrývku hlavy, a. . . [o] nevěstě, která se zdobí svými ozdobnými věcmi‘. (Iz. 61:10; Žalm 45:13, 14; 45:14, 15, „KB“; Iz. 49:18; Jer. 2:32; Ezech. 16:9–13; Zjev. 21:2) Symbolická nevěsta Kristova je popsána jako ‚oděná do světlého, čistého, jemného plátna‘. Je tedy vhodné, aby ženich a nevěsta (a členové jejich společnosti) byli oblečeni čistě a pěkně, ale nepotřebují oděvy, které by jim způsobily finanční těžkosti. Některé dvojice si úmyslně vybraly oblečení méně nákladné, než jaké si mohli dovolit. Proč? Aby neměli oděvy, které by sice vyvolávaly posvátnou úctu, ale hosté by se kvůli tomu necítili dobře, nebo jež by odvracely pozornost od jednoduché důstojnosti, radosti a duchovního zaměření svatby. — Zjev. 19:8; Přísl. 11:2; 1. Tim. 2:9.

      9. Jak bychom se měli dívat na svatební zvyky nebo tradice?

      9 Jinou příčinou výstřednosti při svatbách je nepatřičné zdůrazňování společenské etikety — množství rituálů, které se podle tvrzení „expertů“ v etiketě musí dodržovat. To neznamená, že Boží služebníci záměrně zavrhují jakékoli místní zvyky související se svatbou. Bible vypráví, že Samson při své svatbě ‚uspořádal hostinu; tak to totiž dělávali mladí lidé‘. (Soudců 14:10) Ale otrocké dodržování společenských formalit může vést k tomu, že při svatbě nastane hlučný zmatek, zastíní se skutečný význam oslavy a každý je oloupen o radostnou náladu, která by měla panovat.

      Zákonný sňatek — V biblických dobách a dnes

      10. Jaké byly svatby v biblických dobách?

      10 Můžeme vytěžit užitek z toho, co říká Bible o svatbách, i když jsou dnes na různých místech různé zvyky. V biblické době nebylo zapotřebí žádného zvláštního zákonného nebo náboženského obřadu. Ženich šel do domu své snoubenky a veřejně si ji odvedl do svého domu. Při tom oba jásali, a stejně i jejich blízcí příbuzní a přihlížející, kteří projevovali vzrušený zájem o tuto radostnou událost. Nevěsta i ženich byli obvykle oblečeni krásnými rouchy a v jeho domě byla obvykle svatební hostina pro pozvané hosty. — 1. Mojž. 24:65–67; Mat. 1:24; 25:1–10; srovnej 1. Makabejskou 9:37, 39.

      11. Jak tomu bylo ve starověku se svatebními doklady?

      11 Národy, jež žily kolem Hebrejců, měly zákony, které vyžadovaly psané manželské smlouvy. Bible sice o takových dokladech nemluví, ale přece mluví v souvislosti s manželstvím o „smlouvě“. (Mal. 2:14) Z podrobných biblických rodopisů lze usuzovat, že manželství byla nějakým způsobem zaznamenávána, a je zajímavé, že Josef a Marie vyhověli určitému typu zákonné registrace. (Luk. 2:1–5; 3:23–38) Papyry z pátého století př. n. l. pocházející ze židovské kolonie v Elephantinu (Egypt) obsahují manželské úmluvy, z nichž jedna říká:

      ‚. . . Přišel jsem do tvého domu, abys mi dal svou dceru Miphtahiah do manželství. Je mou manželkou a já jsem jejím manželem od tohoto dne navždy. Dal jsem ti za tvou dceru Miphtahiah cenu za nevěstu (obnos) 5 šekelů. . .‘

      12. a) Jak se dívají svědkové Jehovovi na občanské sňatky? b) Co je vhodné v případě, že je občanský i náboženský obřad?

      12 Svědkové Jehovovi uznávají, že by svatba měla odpovídat místnímu zákonu, a tak ‚splácejí césarovy věci césarovi‘. (Mar. 12:17; Řím. 13:1, 7) Zákon snad vyžaduje, aby si dvojice dala udělat krevní zkoušku, dostala povolení a složila sliby před kompetentním oddávajícím úředníkem. V některých zemích mohou uzavírat sňatky jen civilní úředníci, například starosta nebo soudce. Ale členové církví křesťanstva mají často pocit, že ve skutečnosti nejsou oddáni, dokud se neprovede církevní sňatek. Praví křesťané uznávají, že civilní uzavření sňatku je platné, ale někteří dají přece přednost (nebo místní cítění k tomu vede), aby po civilním úkonu následoval biblický proslov. Pokud tomu tak má být, pak by měl tento úkon následovat brzo po civilním uzavření sňatku.a

      13. Co se pravděpodobně stane před svatbou, má-li jako úřadující osoba působit křesťanský starší?

      13 Některé země poskytují služebníkům svědků Jehovových právo provádět obřad uzavření sňatku. Obvykle to vykonávají sboroví starší, muži vyznačující se zkušeností, pochopením, zralostí a poznáním Božího slova. Starší, který je požádán, aby provedl tento úřední úkon, se pravděpodobně předem sejde s budoucí nevěstou a ženichem. Budou jej chtít přirozeně ujistit, že neexistují žádné morální ani zákonné překážky jejich sňatku. On jim snad poskytne zdravé biblické rady a otcovská ponaučení. Pravděpodobně s nimi také bude chtít prohovořit způsob, jak proběhne obřad a jakékoli následující společenské setkání, protože chce mít čisté svědomí při události, v níž má mít podle jejich žádosti závažnou úlohu. — Přísl. 1:1–4; 2:1; 3:1; 5:15–21; Žid. 13:17, 18.

      14. Jaké svatební proslovy jsou vhodné?

      14 Bez ohledu na to, zda předchází civilní obřad nebo ne, může svatební proslov služebníka svědků Jehovových pomoci ke zdůraznění, že v manželství se má již od začátku sledovat duchovní hledisko. Takové proslovy nejsou příliš dlouhé a nemusí obsahovat vše, co Bible říká o manželství, ani v nich nemá být příliš mnoho humoru nebo příliš chvály pro dvojici. Vyrovnaný, radostný biblický obsah těchto proslovů může být k užitku těch, kteří vstupují do manželství, i ostatních přítomných. — 2. Tim. 3:16.

      15. Jak se liší sliby, jež vyjadřují svědkové Jehovovi, od jiných slibů, jichž se užívá dnes?

      15 K uzavření sňatku většinou patří sliby. Při některých „moderních“ světských svatbách se užívá slibů posbíraných z rozmanitých básní nebo se vyjadřují osobní názory na život. V časopisu „Time“ vyšel článek na téma „Nebezpečí doma sestavených slibů“, v němž je zmínka o duchovním, který se zeptal: „Gino, souhlasíš s tím, že budeš mít Petra raději než čokoládu?“ Potom se zeptal Petra: „Souhlasíš s tím, že budeš mít Ginu raději než ranní noviny?“ Článek však zdůrazňoval, že „sňatek je veřejná záležitost“ a měl by důstojně představovat důležitý společenský krok, který se podniká. Sliby pronášené při svatbách svědků Jehovových budou odpovídat požadavkům místního zákona. Kde je to dovoleno, užívají se sliby, jež vyjadřují čest Bohu, zdroji manželství:

      „Já. . . si beru tebe. . . za svou manželku, a budu tě milovat a pečovat o tebe v souladu s božským zákonem pro křesťanské manžely, jak je vyjádřen ve svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“

      „Já. . . si beru tebe. . . za svého manžela, a budu tě milovat a pečovat o tebe a budu si tě hluboce vážit, v souladu s božským zákonem pro křesťanské manželky, jak je vyjádřen ve svatém Písmu, a to po celý čas, kdy budeme spolu žít na zemi podle Božího manželského uspořádání.“

      Tyto sliby by neměly být měněny ani nahrazovány podle rozmaru dvojice.b

      Svatby v sále království

      16, 17. a) Co má rada starších společného se svatbami v sále království? (Jak. 3:17) b) Proč je správné, aby se o to starší zajímali?

      16 Křesťanům je řečeno, aby vstupovali do manželství „pouze v Pánu“. (1. Kor. 7:39) Jestliže si dva křesťané, kteří mají ve sboru dobrou pověst, přejí mít svatbu (nebo svatební proslov) v sále království, měli by si vyžádat povolení od rady starších.c Starší nebudou chtít ovlivňovat svatební uspořádání podle svého osobního vkusu, ale zjistí, zda dvojice nemá v plánu podnikat v sále něco, co by mohlo znepokojit sbor. — Srovnej 1. Korinťanům 14:26–33.

      17 Přišly například znepokojivé zprávy o svatbách, které se nekonaly v sále království. Nejdříve hrála hlasitá hudba, a pak do najatého sálu vtančila nevěsta se ženichem a jejich společnost. Připojili se hosté a tančili, dokud je předsedající nepřerušil, takže mohl po modlitbě začít svatební proslov. Je jasné, že to není správné ovzduší pro křesťanskou svatbu. Ukazuje to však, proč mají být starší opatrní, jde-li o svatby v sále království. V sále se hraje pouze povznášející hudba, jaká je ve zpěvnících svědků Jehovových. Květiny a jiná výzdoba by měly být skromné a rozumné, a stejně i způsob, jak svatební společnost vstupuje do sálu a jak se fotografuje. — Fil. 4:5.

      18. Kdo může být při svatbě s nevěstou a ženichem? (1. Kor. 5:13; Jak. 2:1–4)

      18 V biblických dobách byl obvykle přítomen „přítel ženicha“ a nevěsta měla družky. (Jan 3:29; Žalm 45:14; 45:15, „KB“) To se také často stává při svatbách v sále království. Je však nutné rozumně uvážit, kolik má být takových účastníků, a také jak budou oblečeni a jak budou jednat. Nebylo by vhodné, aby byli ve svatební společnosti vyloučení nebo osoby, jejichž nechvalně známý způsob života byl v příkrém rozporu s biblickými zásadami. (2. Kor. 6:14–16) Mnohé křesťanské dvojice (i řečníci) se rozhodnou, že nebudou zvát osoby, jež jsou významné nebo by mohly přinést nějaký drahý dar, ale pozvou ke svatební společnosti raději ty, kteří jsou jim blízcí ve službě Jehovovi.

      19. Na co je dále správné brát ohled, aby svatba v sále království byla radostná?

      19 Má-li se použít sál království, je možné učinit krátké oznámení o době svatby. Tak se sbor doví, že bude použito sálu a že se může účastnit, bude-li chtít. Sál království slouží v první řadě křesťanským shromážděním, a proto se bude svatba konat v době, kdy to nenaruší shromáždění. Ať je určena kterákoli doba, je přesnost ze strany všech projevem lásky a ohleduplnosti. V Ježíšově podobenství o svatbě „se ženich pozdržel“, což přineslo některým značné problémy. — Mat. 25:1–12.

      20. Které další věci související se svatbami si zaslouží naši pozornost?

      20 Prorok Izaiáš psal o ‚jásotu ženicha nad nevěstou‘. (Iz. 62:5) I nevěsta se raduje ve svém svatebním dnu. Z křesťanských svateb ‚mají velkou radost‘ také mnozí, kteří přicházejí blahopřát. (Jan 3:29) Projevem takové radosti a přispěním k ní také často bývá společenské setkání po uzavření sňatku, recepce neboli slavnostní hostina. Jaké rady poskytuje Jehova ve svém Slově, aby při takových setkáních nevznikly problémy, ale aby přispěly ke štěstí? Uvidíme.

      [Poznámky pod čarou]

      a Uplyne-li mezitím delší doba, lidé v obci by mohli klopýtat o způsob jednání této dvojice, ať již by ti dva žili jako manžel a manželka, nebo ne. — 2. Kor. 6:3.

      b Jestliže byl sňatek slavnostně uzavřen již předtím občanským úředníkem a pak následuje křesťanský svatební proslov, může se služebník zmínit o tom, že zákonný krok již byl učiněn. Některé dvojice se přesto rozhodnou, že budou tyto sliby opakovat před Bohem a sborem.

      c Příležitostně mohou být v sále království oddány i dvě osoby, jež slouží Bohu a čekají na sjezd, při němž mají být pokřtěny.

      Pamatuješ si?

      ◆ Před kterými nebezpečími se mají mít křesťané na pozoru, jde-li o nákladné svatby?

      ◆ Jaký postoj zaujímají svědkové Jehovovi k občanským nebo náboženským svatebním obřadům?

      ◆ Jak může rozhodnutí dvojice ohledně svatebního obřadu přispět ke křesťanské radosti z této události?

      ◆ Svatby jakého druhu se mohou konat v sále království?