nerozumný zájem o své nynější zdraví, jako kdybychom nyní usilovali o tělesnou dokonalost. Projevujme spíše moudrost a rozumnost tím, že se soustředíme na své duchovní zdraví.

Ježíš ukázal, kam bychom měli zaměřit svou pozornost: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Nesmíme se nechat odvrátit od tohoto božského úkolu. Nesmí se stát, že bychom pro zdravotní problémy přestali celým srdcem podporovat království. ‚Hledat nejprve království‘, to je moudrý a rozumný způsob jednání. Přinese nám „Boží pokoj“, a tak se může dokonce i zlepšit naše nynější zdraví. Ale daleko důležitější je, že se tak naším pokladem stane Boží schválení, se všemi těmi nádhernými vyhlídkami, jež se uskuteční teprve tehdy, až bude na lidstvo uplatněna Kristova vykupující oběť. — Fil. 3:8–11; 4:6, 7; Mat. 6:33.

Otázky čtenářů

◼ Jak by se měli jednotliví křesťané a sbor jako celek dívat na biblickou radu, že máme vstupovat do manželství „pouze v Pánu“?

Ohledně ženy, jejíž manžel zemřel, radil apoštol Pavel: „Je volná, aby se provdala, za koho chce, pouze v Pánu.“ (1. Kor. 7:39) To není jen nějaká osobní rada od nějakého člověka. Pavel ji napsal pod inspirací; tato moudrá a milující rada tudíž pochází od Boha. Proto by se na ni křesťané měli dívat jako na radu vážnou, ne jako na něco, co je možné přehlížet nebo brát na lehkou váhu. Historická zpráva v Bibli to potvrzuje.

Když Abrahám vybíral pro Izáka manželku, nevybral žádnou ženu z lidí, kteří pěstovali falešné náboženství, z okolních Kananejců. Raději podstoupil obtíže, aby ve vzdálené zemi našel manželku z příbuzných, kteří uznávali pravého Boha. Podobně také Izák řekl Jákobovi: „Nevezmeš si manželku z dcer kananejských.“ (1. Mojž. 28:1; 24:1–67) Abrahám a Izák si uvědomovali, že manželství není věcí pouhého romantického vztahu. Jde přitom o oddanost Jehovovi, protože vstoupit do manželství s nevěřícím by mohlo přinést vážné problémy a mohlo by to člověka odvést od čistého uctívání.

A přece ne všichni Hebrejci se drželi odděleni od těch, kteří neuctívali Jehovu. Například Dína chodila do společnosti mladých lidí v sousedství, kteří nesloužili pravému Bohu. K čemu to vedlo? Jeden mladý muž pocítil vášnivé vzrušení a znásilnil ji. Zdá se, že Juda načas odešel od své rodiny a vzal si kananejskou ženu. K čemu to vedlo? Z tohoto nerovného svazku se zrodili tři synové, ale Jehova musel dva z nich zničit, protože byli špatní. Také Simeon měl syna s jednou Kananejkou. To bylo zřejmě považováno za tak neobvyklé nebo nežádoucí, že na to bylo upozorněno v seznamu Jákobových potomků. — 1. Mojž. 34:1, 2; 38:1–10; 46:8–10.

Když Bůh opatřil zákony, které měly vést Izrael, varoval před tím, aby nevytvářeli manželské svazky s osobami, které neuctívaly Jehovu. (5. Mojž. 7:2–4) Jak to bylo moudré, vidíme z tragédie, která postihla Šalomouna. Snad měl pocit, že pro svou výjimečnou moudrost může vyřešit jakýkoli problém nebo jakoukoli zkoušku, jež by vznikla, kdyby si vzal ženy, které nesloužily Jehovovi. Když však Šalomoun nedbal Boží rady, i on selhal. — 1. Král. 11:1–6.

Konečně v Křesťanských řeckých písmech Bůh opakoval radu: Nevstupujte do manželství s někým, kdo neslouží Pánu. lnspirovaná rada nezněla: ‚Najdeš-li čistou, slušnou osobu, je přípustné o takovou