která přichází shora, ale je zemská, živočišná, démonská.“ (Jak. 3:15) Božská moudrost je protikladem žárlivosti a svárlivosti. — Přísl. 6:16–19.

13–15. V jakém smyslu je tato moudrost a) „zemská“, b) „živočišná“, c) „démonská“?

¹³ Zdánlivá moudrost takového učitele je typická pro lidi odcizené Bohu. Takový muž se podobá těm, kteří nemají duchovní smýšlení, ale vynakládají čas a energii na uspokojení své touhy po zábavě nebo se snaží v tomto neklidném, stále se měnícím systému věcí získat vážnost a majetek. (Fil. 3:19; Kol. 3:2) Jeho pohnutky k přání stát se učitelem jsou nesprávné. Protože je pyšný, touží po úctě a cti, které v mysli spojuje s tímto postavením.

¹⁴ Moudrost pyšného, svárlivého muže je tedy živočišná neboli ‚duševní‘, to jest, souvisí s tím, že takový člověk vnímá jako tvor neboli duše. Podle Bible je člověk i zvíře duší, vnímavým tvorem. (1. Mojž. 2:7; 4. Mojž. 31:28; Zjev. 16:3) Zatímco lidé jako vnímaví tvorové (duše) jsou obdařeni mravní a rozumovou schopností, zvířata jako vnímaví tvorové jsou bez rozumu. (2. Petra 2:12; Juda 10) Když se tedy mluví o moudrosti ‚živočišné‘ neboli ‚duševní‘, ukazuje to, že taková moudrost není duchovní, ale že spočívá na tělesných pocitech, chutích a sklonech.

¹⁵ Jakub ji také právem označuje jako démonskou. To proto, že démoni (zlí duchové) projevují zaměření opačné božské moudrosti. Nejsou jemní, ale drsní a násilní, jak je možné vidět ze smutného stavu lidí, které posedli. (Mar. 5:2–5) Pokud jde o satana ďábla, vládce démonů, poznáváme z Bible, že pýcha a ctižádost vedly k jeho pádu. — 1. Tim. 3:6.

ŽÁDOUCÍ VLASTNOSTI SPOJENÉ S NEBESKOU MOUDROSTÍ

16. Čím se vyznačuje nebeská moudrost?

¹⁶ Aby se někdo hodil za učitele svých spoluvěřících, nesmí mít rysy spojené se zemskou, ‚duševní‘ a démonskou moudrostí. Jeho život by měl prozrazovat, že se dává vést nebeskou moudrostí. Učedník Jakub popisuje tuto moudrost: „Ale moudrost shora je především cudná, pak pokojná, rozumná, připravená uposlechnout, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nedělá stranické rozdíly, není pokrytecká.“ (Jak. 3:17) Uvažme, co to znamená.

17. Co znamená být „cudný“ a „pokojný“?

¹⁷ Ti, kteří jsou způsobilí jako učitelé, mají být „cudní“, to je čistí neboli neposkvrnění v mysli i v srdci. Protože jsou „pokojní“, podporují pokoj. Nejenže nejsou výbojní a hádaví, ale snaží se o dobré vztahy k druhým i mezi nimi. (Řím. 14:19; 1. Tim. 3:3) Nečiní ani neschvalují něco, co porušuje pokoj. — Srovnej Přísl. 16:28; 17:9.

18. Jak ukáže člověk, že je a) „rozumný“, b) „připravený uposlechnout“ a c) „plný milosrdenství a dobrého ovoce“?

¹⁸ „Rozumný“ muž je poddajný, umírněný a zdrženlivý a není fanatický ve své horlivosti. Netrvá na vlastním názoru nebo na liteře zákona, ale dívá se na záležitost lidsky, s náležitým ohledem. (Srovnej 1. Petra 2:18.) Místo aby byl tvrdošíjný, ten, kdo má nebeskou moudrost, je také „plný milosrdenství a dobrého ovoce“. V jednání s druhými je soucitný. Má útrpnost se sklíčenými a souženými a snaží se s horlivostí a ochotou udělat co nejvíce, aby jim pomohl. „Dobré ovoce“ zahrnuje všechny činy, které jsou v souladu s dobrotou, spravedlností a pravdou. — Ef. 5:9.

19. Co znamená, že člověk „nedělá stranické rozdíly“?

¹⁹ Kdo se dá vést nebeskou moudrostí, ‚nedělá stranické rozdíly‘. Nedává přednost lidem podle jejich stavu, postavení, majetku, věhlasu v životě nebo vlivu ve sboru. (Srovnej Jak. 2:1–4.) Snaží se být nestranický ve styku s druhými.

20. a) Co je pokrytec? b) Jak projevuje ten, kdo má nebeskou moudrost, že není pokrytecký?

²⁰ Nebeská moudrost nečiní člověka ‚pokryteckým‘. Pokrytec předstírá, že je něco, co není. Muž, který projevuje nebeskou moudrost, nenosí tak říkajíc masku. Při jakémkoli styku je upřímný a důvěryhodný. — Ef. 4:25.

21. Jak můžeme na sebe uplatnit to, co říká Bible o požadavcích na učitele ve sboru?

²¹ Požadavky, které jsou kladeny na křesťanské učitele, by nás měly přimět k tomu, abychom se pečlivě zkoumali. Dokazujeme, že si přejeme žít v souladu s nebeskou moudrostí? I když nejsme učiteli ve sboru, všichni máme jako Kristovi učedníci odpovědnost učit pravdě druhé. Proto je velice důležité, aby náš postoj, slova a skutky souhlasily s tím, co říkáme, že jsme. (Řím. 2:21, 22) Usilujme tedy stále, abychom byli lepšími služebníky nebeského Otce, a radujme se z požehnání, která nám poskytuje. — Srovnej 1. Tim. 4:15, 16.

Otázky čtenářů

● Co myslel Job, když řekl, že uzavřel smlouvu se svýma očima, a tak nebyl pozorný k nějaké panně?

Tento verš u Joba 31:1 zní: „Uzavřel jsem smlouvu se svýma očima. Jak bych tedy mohl projevit pozornost nějaké panně?“ Job řekl, že ve svém rozhodnutí zachovat neporušenost před Bohem se chce vyvarovat i žádostivého pohledu na jinou ženu než svou manželku.

Job měl se svou manželkou mnoho dětí. I přes těžké období, kdy jeho dlouholetá manželka jej vyzývala, aby proklínal Boha a zemřel, jí zůstal věrný. (Job 2:9,10) Neexistuje žádná zpráva, že by se byl někdy odvrátil od monogamie nebo si zahrával s myšlenkou na pohlavní radost s mladou ženou, pannou. — Job 19:17.

Job poznal, že nemravnost často začíná smyslným pohledem na osobu druhého pohlaví, a pak vznikne v srdcí přání na pohlavní nemravnosti. Proto jakoby učinil formální smlouvu s vlastníma očima. Proč? Pevně se rozhodl nedívat se s vášní na jinou ženu. Musel přirozeně vidět ženy v denním životě a snad byl i pozorný, aby jim pomohl, když potřebovaly pomoc. Ale pokud šlo o pozornost z koketních nebo romantických pohnutek, to mu bylo vzdálené. Bylo to pro něj zakázáno. Jobova ‚smlouva s očima‘ mu nepochybně pomohla, aby se vyvaroval pohledu vzbuzujícího vášeň, který mohl vést k nemravnému chování. — Srovnej Joba 31:9, 11; Matouše 5:28.