Nebojácně mluvit Boží slovo v nukleárním věku

‚Nebojácně mluv Boží slovo.‘ — Filipanům 1:14.

1. Co dával nebojácně oznamovat stvořitel atomu a jeho jádra během uplynulých 48 let?

NADEŠEL nukleární věk. Celý svět je nyní ohrožen jadernou válkou. Všemohoucí stvořitel atomu a jeho jádra o tom dobře ví. Co je dnes jeho slovem, jež má být kázáno po celém světě? V naší době vyslal symbolického ‚muže oblečeného do plátna, s kalamářem zapisovatele u boku‘, který vykonává dílo označování.

2. Jaké dílo označování postupuje a proč?

² Tento „muž“ označuje na čele lidi, kteří naříkají a vzdychají nad všemi těmi odpornými věcmi, které se dějí, zejména v náboženské říši křesťanstva, jež tvrdí, že uctívá Boha. (Ezechiel, 9. kapitola) Když si tito lidé vzpomínají na to, jak se chovalo duchovenstvo křesťanstva za první a druhé světové války, cítí oprávněné obavy při představě, co by asi dělali náboženští vůdci v případě celosvětové jaderné války. Od takzvaných křesťanských vůdců očekávají lepší věci, a proto je silně znepokojuje, co všechno dnes duchovenstvo připouští v tomto velice nemravném, násilném a nábožensky rozděleném světě. V systému věcí, který je odsouzen k brzkému zničení, jsou tito lidé správného srdce označováni k tomu, aby byli zachováni do nového a spravedlivého systému věcí.

3. Zármutek nad čím je důležitější než zármutek nad případným hromadným zničením? Co je nutné k tomuto dílu označování?

³ Zlepšení světových věcí není v dohledu. Co uklidní obavy tolika lidí se správným srdcem uvnitř i mimo křesťanstvo, kteří se bojí, že budou zakrátko hromadně vyhlazeni? Trápí se snad na tím, jak věci vypadají. Nejdůležitější však je otázka: Trápí se proto, že jde o jméno Boha svaté Bible a že se toto jméno stalo terčem pohany následkem jednání těch, kteří tvrdí, že jsou jeho lidem? Kdo však je ten symbolický „muž oblečený do plátna“, který označuje stále větší počet těchto zarmoucených osob, a jak to dělá? Duchovenstvo křesťanstva nechápe význam tohoto díla označování a silně mu odporuje. Má-li tedy být dílo označování vykonáno, je nutné projevovat velkou nebojácnost.

4. Kým byl předstíněn muž, který vykonává toto označování, a jaké vlastnosti proto musí mít ti, kteří vykonávají označování v dnešní době?

⁴ A přece toto dílo postupuje, a to od roku 1935 ještě intenzívněji. Vykonává je třída křesťanů oddaných Jehovovi Bohu skrze Ježíše Krista, kteří byli předstíněni prorokem Ezechielem, knězem starověkého Izraele. Právě ten měl vidění ‚muže oblečeného do plátna, s kalamářem zapisovatele u boku‘. Jsou oddáni témuž Bohu, jemuž byl oddán Ezechiel, a jsou tedy stejně jako on svědky Jehovovými. Dnešním Ezechielem v roce 1984 je kněžská třída, jež patří k duchovnímu izraeli, kterému napsal apoštol Petr slova v 1. Petrově 2:9: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“

5. Kolik nižších kněží má být pod tím, jemuž Jehova dává s přísahou velekněžské postavení?

⁵ Uznáváme tedy, že dnešní Ezechielova třída se skládá z těch, kteří slouží duchovním způsobem jako nižší kněží pod veleknězem, Ježíšem Kristem. Toho dosadil Jehova Bůh na základě přísahy do kněžského úřadu „podle způsobu Melchisedechova“, který byl král starověkého Sálem a „kněz nejvyššího Boha“. (Žalm 110:4; 1. Mojž. 14:8; Žid. 5:10; 6:20; 7:10, 11, 15–17) Od prvního století, kdy napsal apoštol Petr svůj dopis, vybíral Jehova Bůh členy tohoto „královského kněžstva“, jichž má být nakonec pod veleknězem, Ježíšem Kristem, 144 000. — Zjev. 7:1–8; 14:1–4.

6. Jak velký počet z tohoto „královského kněžstva“ je ještě v těle na zemi a jako která symbolická osoba slouží?

⁶ Dnes je v těle na zemi již jen malý zbytek členů „královského kněžstva“, jak to vyplývá z celosvětové zprávy o oslavě Pánovy večeře 29. března 1983. Ti slouží společně jako symbolický muž oblečený do plátna, jenž označuje na čelech ty, kteří jsou toho hodni.

7. Na jakou Jehovovu pomoc se musí spoléhat ti, kteří byli předstíněni mužem, jenž měl kalamář a byl oblečen do plátna?

⁷ Starověký prorok Ezechiel musel projevit velkou odvahu, aby se ve své době nebál izraelských odpůrců. Ale všemohoucí Bůh slíbil, že učiní Ezechielovu tvář stejně tvrdou jako tvář jeho odpůrců, dokonce ještě tvrdší. Proto se nemusel bát svých odpůrců, kteří byli pouhými lidmi. (Ezech. 2:4; 3:8; Iz. 51:12) Zbývající duchem pomazaní křesťané, kteří dnes tvoří třídu předstíněnou mužem oblečeným do plátna, s kalamářem po boku, musí důvěřovat, že Ezechielův Bůh utvrdí jejich tváře, aby mohli neochvějně čelit zatvrzelému vzezření odpůrců uvnitř i vně křesťanstva.

8. Jaké pokyny vhodné pro dnešní dobu dal Ježíš?

⁸ Jehovův hlavní posel, Ježíš Kristus, vyslal před devatenácti stoletími své učedníky, aby šli s poselstvím a mluvili ve své vlastní zemi nebojácně Boží slovo. Než je rozeslal, řekl: „Nestaňte se bázlivými před těmi, kteří zabíjejí tělo, ale nemohou zabít duši, ale spíše mějte strach před tím, který může zničit duši i tělo v gehenně.“ (Mat. 10:28) V poslední knize Bible také říká pomazanému ostatku v naší době: „Neboj se toho, co máš vytrpět. Pohleď, ďábel bude uvrhovat některé z vás do vězení, abyste byli plně vyzkoušeni a abyste měli soužení deset dnů. Prokaž se věrným až do smrti a dám ti korunu života.“ (Zjev. 2:10) Jak povzbuzující jsou tato slova!

9. a) Které výše uvedené pokyny poslouchají dnešní svědkové Jehovovi, jak je to patrné z mnoha případů věznění? b) Jaký opačný účinek je patrný z Pavlova případu?

⁹ Uvědomíme-li si, že jsou dnes svědkové Jehovovi ve více než 40 zemích, kde je jejich dílo zakázáno nebo zákonem omezeno — ve vězeních je dnes bezpochyby více křesťanů, než kolik jich bylo vězněno v prvním a druhém století —, pak vidíme, že se dnes svědkové Jehovovi nebojí toho, co musí trpět, ani věznění. Věznění křesťanů může mít na spolukřesťany opačný účinek, než jaký zamýšlel nepřítel. Uvězněný apoštol Pavel napsal z vazby: „Protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ — Fil. 1:14.

10. a) Poselství ze kterého zdroje mají dnes vyjadřovat svědkové Jehovovi? b) Jaký postoj musí zaujímat podobně jako apoštolové před devatenácti stoletími?

¹⁰ Poselství, které dnes nebojácně mluví svědkové Jehovovi, není lidského původu, stejně jako nebylo lidského původu v době Pavlově. Je to aktuální poselství ze svaté Bible, inspirovaného Slova nejvyššího Boha, Jehovy. Ve svém Slovu říká svému oddanému, pokřtěnému lidu, že musí být jeho svědky a musí svědčit o jeho božství a kralování. (Iz. 43:10, 12) Říká jim, že mají vyjadřovat jeho neselhávající slovo. Které stvoření, ať již vysokého nebo nízkého postavení, jim tedy má právo nebo autoritu přikázat nebo je přinutit, aby přestali o tomto slovu mluvit? Musí zaujmout stejný postoj jako křesťanští apoštolové před devatenácti stoletími, kteří řekli úředníkům: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.“ — Sk. 5:29.

11. Stali se lidé bohy tím, že vynalezli jadernou bombu? Mají oprávnění bránit ohlašování poselství o království?

¹¹ Lidé sice vynalezli jadernou bombu, ale tím ze sebe neučinili bohy, a z toho, jak ji používají, se musí zodpovídat nejvyššímu Bohu. (Povšimni si Žalmu 82:6, 7.) Vlády vyrábějí nukleární bombu jako odstrašující prostředek, a tím se snaží udržovat své panství nad zemí, místo aby podporovaly zájmy Božího království v rukou Ježíše Krista. Nesouhlasí s tím, že praví, poslušní následovníci Ježíše Krista dnes oznamují toto království, a brání tomu. V tomto nukleárním věku se nestala zastaralými ani nepraktickými Kristova prorocká slova: „To je počátek tísnivých bolestí. Pokud jde o vás, dejte na sebe pozor. Budou vás vydávat místním soudům a budete kvůli mně biti v synagógách a stavěni před místodržitele a krále, jim na svědectví. Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství. Až vás však povedou, aby vás vydali, nebuďte předem úzkostliví, co máte mluvit. Ale cokoli je vám v tu hodinu dáno [abyste mluvili], to mluvte, protože to nemluvíte vy, ale svatý duch.“ — Mar. 13:8–11.

12. Co se mělo nejprve kázat, i přes prudký odpor? Čeho velice význačným znamením to mělo být?

¹² Světové tísnivé bolesti začaly v roce 1914. Následovalo předpověděné pronásledování věrných a poslušných následovníků Ježíše Krista a trvá až dodnes. Všechny důkazy naznačují, že žijeme v „závěru systému věcí“, ano že se blížíme v tomto nukleárním věku k jeho velkolepému vyvrcholení. (Mat. 24:3; Mar. 13:3, 4) Ale ještě než přijde úplný konec, musí být „nejprve kázáno dobré poselství“. Toto ‚nebojácné mluvení Božího slova‘ ve prospěch království je tedy jedním z nejvýznačnějších důkazů, že žijeme v „závěru systému věcí“. — Mat. 24:14.

JÍST BOŽÍ SLOVO A MLUVIT JE PO CELÉM SVĚTĚ

13. Jakou zkušenost podobnou tomu, co je popsáno v 10. kapitole Zjevení, zažil pomazaný ostatek po první světové válce? Jaký příkaz byl dán, když se osvěžili?

¹³ Poslední z žijících učedníků, Jan, kterého Ježíš vybral jako apoštola, ukončil svůj pozemský běh koncem prvního století. V tomto „závěru systému věcí“ od roku 1914 je zde ostatek Bohu oddaných, pokřtěných křesťanů pomazaných Jehovovým duchem. Tento ostatek byl předstíněn Janem, pisatelem poslední knihy biblického kánonu, Zjevení. Tento ostatek měl v prvním poválečném roce, roku 1919, podobný zážitek, jaký popisuje Jan ve Zjevení v 10. kapitole. K tomuto zážitku mělo dojít, až se přiblíží doba, kdy má být ukončeno „tajemství Boží“, neboli jeho ‚svatá tajná věc‘. (Zjev. 10:7, „KB“, „NS“) Když ti, kteří tvoří tuto novodobou třídu předstíněnou Janem, dostali duchovní osvěžení, jako by snědli sladký „malý svitek“, jenž jim byl podán, bylo jim ve skutečnosti řečeno: „Musíš opět prorokovat vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům.“ — Zjev. 10:10, 11.

14. Kdo plní poslání, které bylo dáno apoštolu Janovi na Patmu?

¹⁴ Nemáme inspirovanou zprávu o tom, zda apoštol Jan mohl splnit svůj služební úkol v tak velkém rozsahu a v tak pokročilém věku, když byl na ostrově Patmos. Ale co ti dnešní pomazaní, které Jan předstiňoval? Právě tato třída splňuje jeho prorocké poslání a stará se o to, aby byl plně vykonán úkol, který mu byl dán. Výrok: „Musíš opět prorokovat“ ukazuje, že vyhnanstvím na ostrově Patmos mu bylo bráněno svobodně vykonávat svědecké dílo. Je zřejmé, že slova, která mu tam byla řečena, platila ve skutečnosti jeho novodobému protějšku dnes. Proto si musíme položit otázku: V kolika zemích a jazycích mluví svědkové Jehovovi nebojácně Boží slovo, když se snaží kázat „toto dobré poselství o království . . . po celé obydlené zemi na svědectví“? — Mat. 24:14.

15. V jakém rozsahu se káže v dnešní době?

¹⁵ „Ročenka svědků Jehovových 1983“ podává zprávu o 205 zemích, přičemž biblická literatura je vydávána asi v 190 jazycích. V těchto zemích žijí lidé černé, bílé, žluté, rudé i hnědé pleti, také různé kmeny, klany a sekty a nářečí. Od první světové války se velmi zmenšil počet „králů“ na trůnech, ale úřaduje mnoho jiných typů politických panovníků. Poselství svědků Jehovových se dnes týká všech a platí na ně všechny, bez ohledu na jejich oficiální označení nebo politické ražení. Důkazem toho je skutečnost, že svědkové Jehovovi jsou dnes v tolika zemích zakázáni.

16. Jaké ohlašování tedy neodvolatelně pokračuje? Zač se však modlí vedoucí osobnosti světa?

¹⁶ Nebojácné oznamování Božího království v rukou Kristových jako jediné naděje lidstva tedy neodvolatelně pokračovalo bez ohledu na Společnost národů a její nástupce, Spojené národy, jež byly zřízeny jako prostředek k podpoře a udržení jednotného světa. Vedoucím osobnostem světa se takové „dobré poselství o království“ nezdá „dobré“, protože se příliš liší od toho, co oni považují za dobré, ano za nejlepší pro postižené lidstvo. Domnívají se, že je jejich věcí postarat se o pozemské záležitosti, a že to dokáží. Mají-li dojem, že potřebují nadlidskou pomoc, dostaly se jejich náboženské modlitby nanejvýše k „bohu světa tohoto“. Božský původce „tohoto dobrého poselství o království“ neprojevuje přízeň ‚tomuto světu‘, jehož bohem je satan, ďábel. — 2. Kor. 4:4, „KB“.

17. a) Proč se odpůrcům nepodařilo vymýtit Boží psané slovo? b) Kdo způsobil, že se od roku 1919 stalo toto slovo zvučným?

¹⁷ Prorocká Bible otevřeně prohlašuje, že Boží slovo je na neurčitý čas a že bude trvat navždy. (1. Petra 1:23–25) Tento výrok až dodnes nikdo nevyvrátil. Bible, Boží inspirované psané slovo, nebyla vyhlazena, ačkoli lidé vynaložili veškeré úsilí, aby ji zničili náboženskými zákazy a pálením. Ke kázání tohoto psaného Božího slova zde rovněž musel být někdo, kdo by je učinil zvučným a slyšitelným. Od poválečného roku 1919 mluví svědkové Jehovovi nebojácně a neústupně dále toto Boží slovo a počet úst roste, ačkoli se rozzlobení odpůrci snaží nebojácné mluvčí umlčet.

18. Dokdy bude Jehova dále působit, aby byla jejich čela tvrdá?

¹⁸ Je vůbec možné pochybovat, že nebeský dárce tohoto Slova bude dále působit, aby čelo jeho novodobé Ezechielovy třídy a jejích statečných druhů bylo tvrdé jako diamant, aby tak mohli čelit zatvrzelým odpůrcům, dokud nebude jejich odpor zlomen zničením? Rozhodně ne. Až do této chvíle poskytoval svým svědkům úspěch. Bude dále poskytovat jejich cestě zdar, dokud nebude nebojácně dokončeno opětovné ‚prorokování vzhledem k lidem a národům a jazykům a mnoha králům‘. Můžeme očekávat, že to učiní, sobě samému ke cti a pro ospravedlnění své univerzální svrchovanosti.

Šířit Boží slovo ve světě plném strachu

1. Jaký nesrovnatelný stav strachu na světě předpověděl největší prorok v lidských dějinách?

NEJVĚTŠÍ prorok celých lidských dějin, Ježíš Kristus, pronesl předpověď ohledně období, které způsobilo na světě změnu a vypuknutím první světové války v roce 1914 vyvolalo v mezinárodním rozsahu myšlenkový stav popsaný slovy: „Lidé budou omdlévat strachem a očekáváním věcí, jež přijdou na obydlenou zem, neboť nebeské moci budou otřeseny.“ — Luk. 21:26, 27.

2. Kteří lidé se nepoddávají strachu a proč?

² Jsou zde však lidé, kteří nedostávají strach a neomdlévají v pocitu bezmocnosti, jakkoli se to snad zdá podivné. Jsou to svědkové Jehovovi, kteří jsou v dnešní době ve 205 zemích. Jednají podle Ježíšova vybídnutí: „Až se to však začne dít, vzpřimte se a pozdvihněte hlavu, protože se přibližuje vaše vysvobození.“ — Luk. 21:28.

3. Proč nebylo mesiášské království zřízeno v izraelském Jeruzalémě? Proč Společnost národů a její nástupce neodvrátily nukleární věk?

³ Více než kdy jindy je dnes potvrzena skutečnost, že ve druhé polovině roku 1914 skončily „ustanovené časy národů“, „časové pohanů“, a že bylo tehdy zřízeno v nebesích slíbené království Jehovy Boha v rukou Ježíše Krista, aby panovalo uprostřed svých nepřátel. (Luk. 21:24, „NS“, „KB“) Toto mesiášské království tedy nebylo až dodnes zřízeno v pozemském Jeruzalémě. Je také logické, že ani Společnost národů nebyla „politickým vyjádřením Božího království na zemi“. Spojené národy, jež nastoupily po Společnosti národů, nesplnily ani po 35 letech své činnosti modlitby křesťanstva; nezabránily nukleárnímu věku.

4. Proti čemu byla vlastně Společnost národů spiknutím?

⁴ Již od chvíle, kdy byla koncem první světové války navržena Společnost národů, upozorňovali svědkové Jehovovi nebojácně, že takové lidmi vytvořené náhražky skutečnosti, Jehovovy královské vlády v rukou Kristových, zklamou. Ve svém jednání se řídili proroctvím u Izaiáše 8:12: „Neříkejte ‚spolek‘ všem těm, jimž tito lidé řeknou ‚spolek‘; ani se nebojte jejich strachu a nemějte bázeň.“ („AV“) Tento lidmi vytvořený projekt je ve skutečnosti „spiknutí“ — ano, spiknutí proti drahocenným zájmům Božího království v rukou Kristových. („NS“) Jak by tedy mohl mít požehnání a podporu Krále králů, Jehovy Boha?

5. a) Jak chutnal Ezechielovi i přes svůj obsah „svitek knihy“, když jej snědl? b) Jaký je to zážitek mít v ústech Boží slovo, abychom sloužili jako Boží svědkové?

⁵ Poselství o království, které svědkové Jehovovi stále ještě ohlašují, znamená ve světě jinak orientovaném skutečnou výzvu. Mají podobnou zkušenost jako prorok Ezechiel, když byl zajatcem v babylónské zemi několik let předtím, než Babylóňané v roce 607 př. n. l. zničili Jeruzalém. Ezechiel dostal „svitek knihy“, podobně jako později apoštol na ostrově Patmos. Prorok nám říká: „Byl popsán vpředu i vzadu; a byly v něm napsány žalozpěvy a bědování a nářek.“ (Ezech. 2:9, 10) Ezechiel uposlechl Boží pokyn, aby tento „svitek knihy“ snědl a potom poznamenává: „V mých ústech to bylo sladké jako med.“ (Ezech. 3:1–3) My všichni, jimž bylo vloženo do úst Boží slovo, abychom sloužili jako nositelé jeho poselství, to považujeme za sladkou přednost, i když k celému obsahu tohoto slova patří i žalozpěvy a bědování a nářek. (Srovnej Žalm 19:7–10; 19:8–11, „KB“.) Svědkové Jehovovi jedí toto zjevené Boží slovo od poválečného roku 1919 až dosud, a velmi si ho váží. Posílilo je, stejně jako posílil Jonatu doslovný med. — 1. Sam. 14:26, 27.

6. Proč je třeba odvahy, když se blíží den Jehovovy pomsty? Čím si však mohou být svědkové Jehovovi jisti?

⁶ „Den pomsty ze strany našeho Boha“ přichází spěšně, a proto musí mít svědkové Jehovovi odvahu, mají-li poukazovat na „žalozpěvy a bědování a nářek“, jež čekají v blízké budoucnosti celou lidskou společnost. (Iz. 61:1, 2) Lidé, kteří v tomto ohroženém světě hledají úlevu, nemají chuť naslouchat takovým informacím z úst svědků Jehovových. Bůh je však vysílá, aby rozšiřovali jeho slovo, a proto si mohou být jisti, že je bude podporovat až do dne své pomsty.

7. Jak pomohl Jehova Ezechielovi, aby dostál svému poslání?

⁷ Není příjemné být příčinou toho, že lidé nechtějí naslouchat, ale povšimněme si, co Bůh řekl Ezechielovi: „Izraelský dům, oni ti nebudou chtít naslouchat, protože nechtějí naslouchat mně; protože všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví a tvrdého srdce. Hle, učinil jsem tvou tvář právě tak tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo právě tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nesmíš se jich bát a z jejich tváří tě nesmí zachvátit hrůza, protože to je vzpurný dům . . . Jdi a vstup mezi lid ve vyhnanství, mezi syny svého lidu, a budeš jim mluvit a řekneš jim: ‚Tak pravil Pán Jehova‘, bez ohledu na to, zda uslyší nebo ne.“ — Ezech. 3:7–11.

8. Jaké odstrašující situaci čelila Ezechielova třída po první světové válce? Co by se stalo, kdyby duchovenstvo naslouchalo?

⁸ Před podobnou odstrašující situací stál ostatek křesťanů, kteří byli zplozeni Božím duchem, aby byli jeho duchovními syny, a kteří byli jeho duchem pomazáni za jeho pomazané svědky. Tvoří ve dvacátém století Ezechielovu třídu. Jednali tedy podobně jako Ezechiel a necouvli před odstrašujícím vzezřením profesionálních působivě oděných duchovních křesťanstva, kteří snad tvrdí, že jsou duchovními izraelity. Kdyby tito náboženští vůdci obměkčili svou tvář a uposlechli poselství o království, jež od roku 1919 ohlašoval pomazaný ostatek, nebylo by křesťanstvo rozpoutalo druhou světovou válku, která měla daleko větší rozsah a způsobila po celém světě více zničení než první.

9. Jak byl ostatek spolu se svými Bohu oddanými druhy vyzbrojen, aby mohli dostát svému poslání?

⁹ Dnes sice roste hrozba nukleární války, ačkoli existuje Organizace spojených národů, ale náboženští představitelé nezměnili svou tvář vůči hlasatelům království. Pomazaný ostatek jako vyslanci království a také jejich Bohu oddaní, pokřtění druhové ze všech národů museli tedy učinit svou tvář tvrdou jako diamant, protože náboženský odpor se zostřil. Bez bázně a soustavně mluví Boží slovo.

10. Proč mohli duchovní i jejich farníci naslouchat svědkům Jehovovým? Co budou muset přesto uznat takoví stoupenci náboženství?

¹⁰ Poselství a radě svědků Jehovových mohli porozumět především duchovní křesťanstva a jejich farníci. Svědkové čerpají svá slova z téže Bible, kterou údajně přijímají stoupenci náboženství takzvaného křesťanského světa a kterou rozšiřují jejich biblické společnosti v mnoha jazycích. Je to právě tak, jak řekl Jehova Bůh Ezechielovi, podle „Překladu nového světa“: „Synové nestoudné tváře a tvrdého srdce — posílám tě k nim a řekneš jim: ‚Tak pravil Pán Jehova.‘ A oni ať uslyší, nebo ne — protože jsou vzpurný dům —, jistě také poznají, že sám prorok byl v jejich středu.“ — Ezech. 2:4, 5.

11. Jaké vlastnosti projevilo křesťanstvo vůči Jehovovu pověřenému ostatku? Jak umožnil Jehova ostatku, aby vykonával toto náročné poslání?

¹¹ Křesťanstvo, jež tvrdí, že je duchovním Izraelem, projevilo drzou tvář a tvrdé srdce vůči pomazanému ostatku, který pověřil svrchovaný Pán Jehova, aby během tohoto „závěru systému věcí“ sděloval jeho konečné poselství. (Mat. 24:3, 14) Všemohoucí Bůh věděl, že novodobému Ezechielovu protějšku může vštípit nebojácnost, která dodá pomazanému ostatku sílu, aby se ujal tohoto náročného poslání a vykonal je.

12. Jakou falešnou obžalobu tak Jehova odvrací a která správná událost způsobí, že bude shledán bezúhonným?

¹² Bezúhonný Bůh si předsevzal učinit všechno, aby jej nikdo nemohl obvinit z nedbalosti, z toho, že neposkytl ohroženým potřebnou výstrahu. Postupně kolem nás vznikají takové okolnosti, že se bude muset ukázat, co zastáváme. Ti, kteří nedbali, budou pak nuceni připustit, že byl mezi nimi prorok od Jehovy. To se stane tehdy, až Veliký Babylón, světová říše falešného náboženství, podlehne věčnému zničení z rukou politických mocností, s nimiž se dopouštěl hanebného duchovního smilstva. Pak bude zřejmé, že Bůh čistého uctívání je bezúhonný.

13. Jaký slib plní Jehova pomazanému ostatku? V jakém směru to slouží „jiným ovcím“ jako znamenitý příklad?

¹³ Pomazaný ostatek mluví až dodnes nebojácně, protože Jehova jedná podle svého slibu: „Hle, učinil jsem tvou tvář právě tak tvrdou jako jejich tváře a tvé čelo právě tak tvrdé jako jejich čela. Jako diamant, tvrdší než křemen, jsem učinil tvé čelo. Nesmíš se jich bát a z jejich tváří tě nesmí zachvátit hrůza, protože to je vzpurný dům.“ (Ezech. 3:8, 9) Tak byl ostatek posílen a slouží jako povzbuzující příklad rostoucímu zástupu „jiných ovcí“, který shromažďuje Ježíš Kristus, znamenitý Pastýř, na stranu svého pomazaného ostatku. (Jan 10:16; Zjev. 7:9–17) Tyto „jiné ovce“ se jako svědkové Jehovovi staly odvážnými jako lev.

14, 15. a) Pro jakou odlišnost trpí mnozí svědkové Jehovovi ve vězeních v zemích křesťanstva i mimo ně? b) Jak působí takové věznění na ty svědky, kteří jsou na svobodě, na rozdíl od toho, co by se dalo čekat?

¹⁴ Svědkové Jehovovi nenapodobují Veliký Babylón. Proto mají uvnitř i vně zemí křesťanstva bratry v křesťanské víře, kteří pro svou přísnou neutralitu trpí ve vězeních. V těch svědcích, kteří jsou dosud svobodní a nejsou vězněni, to nevyvolalo strach, a tak jednají podobně jako křesťanští bratři apoštola Pavla v Římě. Pavel se při soudním přelíčení odvolal v otázce práva k římskému césarovi, a soudce rozhodl: „K césarovi ses odvolal, k césarovi půjdeš.“ (Sk. 25:10–12) Pavel byl tedy v poutech dopraven do Říma a tam byl uvězněn a čekal na přelíčení. Za těchto okolností psal svým milovaným spolukřesťanům v řeckém městě Filipech. Řekl:

¹⁵ „A protože většina bratrů v Pánu pociťuje důvěru pro má vězeňská pouta, tím více se odvažují nebojácně mluvit Boží slovo.“ — Fil. 1:14.

16. Jakou vlastnost projevovali hned po první světové válce ti svědkové Jehovovi, kteří byli na svobodě, ačkoli jejich křesťanští bratři byli ve vězení? Proč je dnes nutné projevovat stejnou vlastnost?

¹⁶ Do jisté míry podobně se úředníci a členové personálu ústředí Biblické a traktátní společnosti Strážná věž ocitli na konci první světové války v roce 1918 ve vězení na základě falešných obžalob. Nastal mír a bratři venku začali ihned podnikat statečné kroky, aby zajistili jejich propuštění. V roce 1919 byli propuštěni z vězení a jejich případ byl soudně anulován. Tak byli zproštěni falešných obžalob. Kázání dobrého poselství o Božím zřízeném království v rukou Kristových zaznělo s větší odvahou než kdy dříve, navzdory Velikému Babylónu i jeho milencům. Dnes je ve vězení daleko více svědků Jehovových než tehdy za první světové války, a proto záleží na jejich svobodných bratrech, kteří jsou venku, aby ‚nebojácně mluvili Boží slovo‘.

TI, KTEŘÍ ZAHANBUJÍ KŘESŤANSTVO, PROTOŽE NASLOUCHAJÍ

17. a) Co řekl Jehova Ezechielovi o těch, kteří budou projevovat větší chuť naslouchat? b) Na koho se soustředilo úsilí dříve, než se během doby obrátila pozornost k těm, kteří měli větší touhu naslouchat? Jak se to stalo?

¹⁷ Vznikla zajímavá otázka: Kdo asi bude naslouchat? Jehova o tom řekl Ezechielovi: „Lid, k němuž jsi posílán, . . . nemá nesrozumitelnou řeč ani těžký jazyk, . . . jejichž slova nemůžeš poslouchat s porozuměním. Kdybych tě byl poslal k nim, takoví by ti naslouchali.“ (Ezech. 3:5, 6) Prorok byl povinen dále mluvit Boží slovo svému vlastnímu lidu, desetikmenné části Izraele v jejich zajetí v babylónské zemi. Podobně soustřeďoval i pomazaný ostatek duchovního izraele až do poloviny čtvrtého desetiletí našeho dvacátého století své snahy na shromáždění konečného počtu duchovního izraele do „ovčince“ „malého stáda“. Nebeskému Otci se zalíbilo dát jim království, aby vládli s jeho synem k požehnání vykoupeného lidstva. (Luk. 12:32) Pak byla včas znovu věnována pozornost slovům jeho Syna u Jana 10:16 a jejich vztahu ke Zjevení 7:9–17.

18, 19. Proč bylo v roce 1935 třeba nebojácnosti, aby se ukázalo, že „velký zástup“ jsou „jiné ovce“, jež mají být učiněny „jedním stádem“ s pomazaným ostatkem?

¹⁸ U Jana 10:16 řekl Ježíš, Boží Syn: „A mám jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince; i ty musím přivést, a budou naslouchat mému hlasu, a stanou se jedním stádem jednoho pastýře.“

¹⁹ V té době bylo třeba nebojácnosti, aby ti, kteří byli označeni jako „jiné ovce“, mohli naslouchat hlasu „jednoho pastýře“. Svědkové Jehovovi byli terčem prudkého pronásledování ze strany nacionalistické moci pod vedením Adolfa Hitlera, jež byla podporována duchovenstvem římskokatolické církve, k níž nacista Hitler patřil. V takové světové situaci bylo třeba velké víry, přesvědčení a nebojácnosti, aby prezident Společnosti Strážná věž v roce 1935 poukázal na to, že „velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17 se má skládat z těchto předpověděných „jiných ovcí“, jež se mají stát „jedním stádem“ s pronásledovaným pomazaným ostatkem, který byl v „tomto ovčinci“. Prezident však musel „nebojácně mluvit Boží slovo“. A to skutečně činil.

20. Jak reagovali ti, kteří se stali „jinými ovcemi“? Jak dalece dnes vyrostlo toto „stádo“?

²⁰ Mnoho set osob kladně reagovalo hned od samého začátku. Bezvýhradně se oddali Jehovovi Bohu prostřednictvím jeho „jednoho pastýře“ a symbolizovali tuto oddanost veřejným ponořením ve vodě. A přestože druhá světová válka znamenala přerušení, stalo se až dodnes z těchto „jiných ovcí“ „stádo“ v počtu dvou a půl miliónu členů nebo více, a to ve 205 zemích. Mnohé z těchto zemí leží mimo sféru takzvaného křesťanstva, například Japonsko, kde je roční průměr přes 70 000 Bohu oddaných zvěstovatelů poselství o království, Korea s více než 30 000 a Nigérie s více než 100 000.

21. Čí kladná reakce na volání „jednoho pastýře“ zahanbuje křesťanstvo?

²¹ Je nutné připustit, že křesťanstvo s tvrdou tváří a tvrdým srdcem je zahanbováno takovou odezvou, s níž se setkává volání „jednoho pastýře“ v takových zemích. Jazyk, jímž se tam mluví, je možná obtížný a poněkud nesrozumitelný lidem z křesťanstva, zejména náboženský jazyk jejich náboženských systémů. Ti, kteří se stávají Kristovými „jinými ovcemi“, projevují chvályhodnou odvahu, když nedbají na mínění světa a shromažďují se k „jednomu pastýři“ jako k Bohem danému vůdci a zachránci. Stejně jako jejich pastýř, mluví i oni nebojácně Boží slovo.

22. S jakým myšlenkovým postojem mluví svědkové Jehovovi dále Boží slovo tváří v tvář světu?

²² Svět projevuje stále větší strach. Pod démonským vlivem jsou národy nuceny postupovat k závěrečnému otevřenému boji na armageddonském bitevním poli. Svědkové Jehovovi budou stát v bezpečí stranou a budou sledovat, jak jejich Bůh vítězí. Přežijí bitvu všech bitev a připojí se k jásajícím nebeským zástupům ve chvále nepřemožitelného Boha a jeho mocného vrchního velitele, Ježíše Krista. (Zjev. 16:13 až 16) Dnes není čas na ústup. Proto kupředu, sjednocené stádo Jehovových svědků, a ‚nebojácně mluvme Boží slovo‘, dokud nebude země naplněna poznáním o Jehovově slávě, jako vody pokrývají moře. — Iz. 11:9; Ezech. 47:1–5.

Povšiml sis?

• Co prožil Ezechiel v Babylóně a jakou dnešní obdobu to má?

• Proč musí vzhledem k postoji duchovních šířit Boží lid Jehovovo slovo nebojácně?

• Jak Jehovův oddaný lid oznamuje své poselství lidem „nesrozumitelné řeči“?

• Jaký postoj musíš projevovat nyní i budoucnosti?

Zprávy a jejich hlubší význam

Síla pornografie

Po celém světě je pornografie mnohamiliardovým obchodem. Je součástí toho, co se má dít v „posledních dnech“, kdy „lidé budou . . . chtiví peněz“ a „milovníci rozkoše víc než milovníci Boha“. (2. Tim. 3:1, 2, 4, „Žilka“) Její silný vliv může pokradmu zasáhnout i běžné životní věci, třeba nápoje.

Nyní se skvrna pornografie objevila na obchodu s pivem. „The Wall Street Journal“ informuje o novém výrobku nazvaném Nahaté pivo. Na každé nálepce lahve je vyobrazena žena v bikinách. Když se po ní škrábne nehtem, bikiny zmizí! Bude se to prodávat? „První týden jsme ho v Kalifornii prodali za půl miliónu dolarů,“ říká výrobce. Nyní má v plánu vyrábět pivní nálepky s muži v seškrábnutelných plavkách. Proč? „Ozvaly se ženy,“ říká v „Journalu“. „Chtějí tam mít muže.“ Výrobce do budoucna doufá, že bude dodávat na trh Nahaté víno. Odbyt pornografie roste, protože jako v nemravném Jeruzalémě starých dob ‚lid to tak miluje‘. — Jer. 5:7, 8, 31.

Přepsání Bible

Rudolph Gelsey, unitářský duchovní v michiganském Detroitu, přepsal některé ze známých biblických příběhů. Podle nové Gelseyho knihy „Představ si novou Bibli“ nezabil Kain Ábela, Adam a Eva směli zůstat v Edenu a David si nakonec podal ruku s Goliášem.