Kdo způsobí, aby nám den účtování přinesl dobro?

„Co potom udělám, až Bůh povstane? Až požádá vyúčtování, co mu odpovím?“ — Job 31:14.

1. Proč my, kteří bezmocně trpíme dnešní situací, toužíme po tom, aby den účtování nastal ještě za našeho života? V jakém rozsahu by měl být?

DEN účtování je dobrá věc. Je mezi námi mnoho lidí, kteří touží po tom, aby věci byly napraveny ve prospěch všech. Ano, mohli bychom takový den vítat. Dotýká se nás páchané bezpráví, útlak, podvádění, a nemůžeme si sami pomoci a nemůžeme získat úlevu. Nejsme schopni povolat k účtování ty, kteří se dopouštějí zlého jednání. Naší útěchou je, že působí určitý „zákon odplaty“. A tak bude nakonec prosazena spravedlnost. Kdyby se to tak stalo ještě za našeho života! Ano, a to v celosvětovém měřítku! Potom z toho bude mít užitek každý, kdo trpí bezprávím.

2. Co je možné říci o našem společenském a přírodním životním prostředí? Jaká obava vzniká?

² Naše okolí ve společenském smyslu je dnes na tom velmi špatně. Také naše přirozené životní prostředí je znečišťováno a ničeno. Za to musí přijít den účtování, a to velmi brzy, jak to říkají odborníci v oboru životního prostředí. Lidská společnost nemůže neustále porušovat rovnováhu v přírodě na zemi, aniž nakonec sklidí důsledky. Je obava ze smrti celé lidské společnosti na zemi, na níž již život nebude možný.

3. Co je možné říci o účtování s ohledem k morálce, k válečným přípravám a k něčemu, co je považováno za nedotknutelné a posvátné?

³ Mohli bychom také myslet na to, že se blíží den účtování za úpadek dobré morálky, k němuž dochází ve všech zemích. Podobně také za závody ve zbrojení, v nichž Organizace spojených národů nedává podnět ke zpomalení, ale v nichž všechny národy spoléhají na to, že jejich bezpečí tkví ve vojenské připravenosti. Existuje však ještě jiná oblast lidských záležitostí, v níž je nutné účtování, oblast, kterou mnozí z nás snad považují za nedotknutelnou a posvátnou. Jaká je to oblast? Je to náboženství.

4. Proč si náboženství zaslouží, aby na ně přišel den účtování? K čemu to povede, až se to stane?

⁴ Stále více lidí vynechává ze svého života náboženství jako něco nepodstatného, neužitečného, a dokonce škodlivého. A přece náboženství zůstává v životě lidstva jako jedna z nejmocnějších sil. Jen málo lidí může uniknout jeho vlivu, jestliže mu vůbec někdo uniká. Náboženství nese odpovědnost za tolik špatností v chování lidí a národů, že si zaslouží, aby na ně přišel den účtování. Až k tomu dojde, budou tím stamilióny lidí překvapeny a výsledek bude opravdu hrozný.

5. a) Jak se náboženství projevilo jako síla, která na zemi způsobila nejvíce rozdělení? b) Proč není možné, aby všechna ta náboženství křesťanstva a ostatního světa byla pravdivá a správná?

⁵ V dějinách lidstva bylo náboženství silou, která působila na zemi největší rozdělení. Rozdělovalo rasy, národy, lidi, kmeny, a dokonce i příslušníky rodin. Tak vedlo lidstvo k nejednotě. Náboženské rozdíly vedly k rozhořčené nenávisti a předsudkům a také žel, k násilným konfliktům, ke svárům, které trvaly po celá staletí až dodnes. Výjimkou nebyla ani ta část náboženského světa, jež je známa jako křesťanstvo. To ve skutečnosti v tomto směru nejvíce vyniklo. Následkem strašných válek je jeho půda prosáklá mořem lidské krve. Je to dáno tím, že křesťanstvo je rozštěpeno do mnoha set náboženských sekt a denominací. Jeho nejednotnost sama o sobě dokazuje, že není tím, co o sobě tvrdí — není křesťanské. Náboženský bábel křesťanstva a rozmanitá náboženství ostatního světa nemohou být všechny správné. Existuje jen jedna absolutní pravda, a ta je sama se sebou v souladu.

6. a) Proč dnes musí na všechny národy přijít den účtování? A proč nyní na všechny společně? b) Jaká to musí být osobnost, která bude účtovat s národy?

⁶ Nejednotná náboženství, přírodní životní prostředí, měřítka morálky, řízení lidských záležitostí, to vše ovlivňuje všechny národy. Žádný národ nezůstal bez viny. Všechny porušovaly správná pravidla chování a vládnutí. Příklady z celých minulých lidských dějin ukazují, že na všechny národy musí přijít den účtování. Ale teprve v dnešní době, která se vyznačuje rychlými sdělovacími a dopravními prostředky a vzájemnou závislostí národů, vstoupí národy do tohoto dne účtování společně. Kdo nebo co však s nimi bude účtovat? Snad jejich národní bůh nebo jejich božstva? Snad takzvaná „svatá kráva“ — věda? Snad Spojené národy nebo nějaká jiná mezinárodní organizace pro řízení vztahů mezi komunistickými národy a národy kapitalistickými nebo mezi pracující třídou a vedením? To rozhodně ne, protože selhání takových organizací přivedlo lidstvo do dnešní neblahé situace. Musí to tedy logicky být nějaká inteligentní bytost, která může posoudit všechny ty hluboce zakořeněné lidské těžkosti z vyššího stanoviska a nemá předsudky vůči žádným rasám a národům, všemohoucí inteligence, která může způsobit, aby tento den účtování přinesl osvobození všem, kdo milují právo.

CO JE NUTNÉ, ABY ÚČTOVÁNÍ BYLO NESTRANICKÉ

7. a) V jaké situaci budou národy v den účtování, o němž zde mluvíme? b) Jaká soudní autorita bude způsobilá k provedení takového účtování?

⁷ Nemluvíme zde o nějakém utopickém „dni soudu“ v nějakém světě duchů, kam by občané národů přišli po smrti. Mluvíme o dni účtování, který přijde na všechny národy, dokud ještě fungují a snaží se pokračovat ve svém panství na základě takových forem, jimž dávají přednost. Přežijí národy nadcházející den zkoumání a účtování s nadlidským soudcem, vůči němuž mají všechny národy odpovědnost? Tato otázka se týká každého z nás, protože jsme všichni členy těchto národů, jež nesou vinu. Proto si přejeme, aby v den účtování zde byl soudce, který je vyšší než všichni nemohoucí bohové národů, kterého by nemohly podplatit bohaté, vysoce vyspělé národy a který se nebojí těžce vyzbrojených světových supervelmocí, jako jsou Spojené státy americké a komunistické Rusko.

8. a) Po kom tedy ze srdce toužíme jako po nejvyšším soudci a vykonavateli spravedlnosti? b) Kdyby taková bytost neexistovala, co všechno na nebi i na zemi by mohlo být považováno za nelogické?

⁸ Ano, naše srdce si instinktivně přeje, aby jako nejvyšší soudce a ochránce spravedlnosti působila nejvyšší bytost vesmíru. Když o tom přemýšlíme, kde by vůbec byla naše nepatrná Země, a kde by dokonce byl celý vesmír bez takové nejvyšší bytosti, bez univerzálního svrchovaného vládce? Kde by byl soulad, pořádek, přesné působení našeho vesmíru, kdyby zde nebyl takový univerzální zákonodárce? Kde by bylo užitečné spolupůsobení všech vzájemně závislých činitelů, z nichž se skládá naše přirozené životní prostředí, kdyby zde nebyl takový konstruktér a stvořitel, zdroj života všech zvířat, rostlin i lidských tvorů? Nic z toho by neexistovalo, kdyby zde nebyla taková nejvyšší, všemohoucí bytost.

9. a) Jak se projevuje věčná existence a činnost takové bytosti? b) Jak jej Mojžíš právem nazval a jaký má vztah ke všem národnostním skupinám?

⁹ Je sice uznáváno, že taková bytost zde musí být, ale to není příčina její existence. Naopak existence všech tvorů před tím, než se na zemi objevil člověk, potvrzuje a dokazuje, že nejvyšší bytost existovala a působila věčně. Právem je označována jako „Bůh bohů a Pán pánů“. Tak jej nazval nejvýznamnější zákonodárce a právník starověku, Mojžíš. Mojžíš mohl rozumně učinit takové srovnání, protože osobně věděl o bozích starověkého Egypta a byl také vzdělaný ve „vší egyptské moudrosti“. (5. Mojž. 10:17; Sk. 7:22) O staletí později byl na tohoto svrchovaného Boha upozorněn nejvyšší soudní dvůr ve starověkém Řecku, dvůr, který zasedal na Martově pahorku v Athénách. Křesťanský apoštol Pavel tehdy řekl tomuto soudnímu dvoru: „Ten Bůh, který učinil svět a všechno v něm, . . . učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země.“ (Sk. 17:24–26) Má svrchované postavení nad všemi národnostními skupinami, a proto je nazýván „Král národů“. — Jer. 10:7.

10. Proč je tento „Král národů“ schopen přijmout za své odpůrce všechny vojenské politické supervelmoci dnešní doby?

¹⁰ O tomto nadnárodním Bohu se můžeme dočíst více ve svaté knize, kterou napsali Mojžíš, Pavel a jiní lidé, v mnoha případech očití svědkové událostí, o nichž psali pro naši informaci. Žádné národy nemohou obstát proti tomuto Bohu. Byl schopen dokázat, že převyšuje takové světové velmoci, jako byl starověký Egypt, Asýrie a Babylón. Je pošetilé domnívat se, že to byl jen nějaký jiný bůh starověkých dějin a že jeho existence pominula s napsáním poslední knihy Bible před 19 staletími. Tento Bůh je nesmrtelný a má existenci sám v sobě. Dnes je schopen přijmout za své odpůrce všechny mocné politické supervelmoci moderního světa. Jako „Král národů“ je všechny povolá k odpovědnosti. Všem milovníkům spravedlnosti a dobroty to přinese trvalé dobrodiní.

BOŽÍ POVĚŘENEC, S NÍMŽ JE NUTNO POČÍTAT

11. Co si Bůh podle Skutků 17:31 ustanovil pro den účtování a jakou dal záruku?

¹¹ Pro tento nadcházející den účtování jmenoval Bůh osobního představitele, spolusoudce. Křesťanský apoštol Pavel mluvil o tomto zástupci, když dále řekl nejvyššímu soudu na Martově pahorku v řeckých Aténách: „Neboť ustanovil den, ve kterém zamýšlí soudit obydlenou zemi ve spravedlnosti mužem, jehož jmenoval, a opatřil záruku všem lidem tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“ — Sk. 17:31.

12. Proč existence této záruky není nic, nad čím by bylo možno pokrčit rameny, jak to učinili řečtí soudci po Pavlově vysvětlení?

¹² Jakou by mohl všemohoucí Bůh dát významnější „záruku“ o tom, že stanovil den soudu pro všechny obyvatele země, než že vzkřísil svého spolusoudce z mučednické smrti? Většina členů nejvyššího soudu na Martově pahorku odbyla tuto Boží „záruku“ pouhým pokrčením ramen, ale my bychom se na ni neměli dívat tímto způsobem, i kdybychom snad měli nějaké jiné náboženské názory. Tuto „záruku“ opatřil „Král národů“. Není to něco, čemu by bylo možno se posmívat jako něčemu nevědeckému nebo směšnému. V prvním století n. l. bylo více než 500 očitých svědků toho, že tato „záruka“ od Boha existovala; byl mezi nimi i sám apoštol Pavel.

13, 14. a) Proč vzkříšený Ježíš Kristus není dnes na zemi? Jak to dokazuje Boží záruku? b) Jak se stalo, že Bůh nezůstal ve své duchovní říši sám jako poustevník?

¹³ „Muž“, jehož vzkříšení z mrtvých je „zárukou“ nadcházejícího „ustanoveného“ dne soudu, je Ježíš Kristus. (1. Kor. 15:3–8, 12–20) Dnes již není na zemi, protože své dokonalé lidské tělo obětoval a byl vzkříšen, aby mrtví lidé mohli být také vzkříšeni a mohli získat příležitost k nekonečnému životu na očištěné zemi, která bude přeměněna ve světaširý ráj. Za odměnu byl vyvýšen do nebe a je po pravici nejvyššího soudce, Boha, který má moc vzkřísit mrtvé. Ježíš Kristus sám o sobě řekl, že je ‚Boží jednozplozený Syn‘ a „počátek Božího stvoření“. (Jan 3:16; Zjev. 3:14) Proč?

¹⁴ Protože byl Božím prvním stvořením v nebi a Bůh jej pak používal jako svého spolupracovníka při vytváření všech ostatních věcí, včetně naší Země a jejích prvních obyvatel, Adama a Evy. (Kol. 1:15–18) Neviditelní nebeští andělé byli stvořeni před vytvořením lidstva. Bůh vytvořil svého „jednozplozeného Syna“ a všechny svaté anděly, a nezůstal tudíž sám jako poustevník ve své vlastní duchovní říši. Podle biblické zprávy existují stamilióny těchto nadlidských andělů. — Žalm 104:4; Dan. 7:9, 10; Žid. 1:7; 12:22.

15. Jak byl Boží jednozplozený Syn kdysi učiněn „maličko nižší nežli andělé“?

¹⁵ Až nadejde den účtování se všemi národy země, budou tyto myriády andělů Bohu k dispozici. Jsou také k službám jeho spolusoudci, jehož prostřednictvím bude v ustanoveném dni soudit obydlenou zem. (Mat. 25:31, 32) Když Bůh zázračným způsobem poslal svého jednozplozeného Syna, aby se na zemi stal dokonalým člověkem, tím, že se narodil ze židovské panny, stal se tento Boží Syn „maličko nižším nežli andělé“. — Žid. 2:9; Žalm 8:4, 5; 8:5, 6, „KB“.

16. Do jakého postavení byl Ježíš Kristus vzkříšen a jaký to má užitečný účel?

¹⁶ V jakém postavení je však tento Boží jednozplozený Syn dnes, v dnešní době? Bůh jej vzkřísil do nebeského postavení, jež daleko převyšovalo postavení andělů, protože prokázal věrnost Bohu až do nevinné obětní smrti. Aby tento Boží Syn, podobný beránkovi, mohl poskytnout dobrodiní své oběti celému lidstvu, vzkřísil jej Bůh třetího dne, ne ovšem jako člověka, protože svou lidskou podstatu obětoval navždy. Bůh jej tedy vzkřísil k nebeskému životu, k nesmrtelnosti a k ještě vyšší nadřazenosti nad všemi anděly. (1. Petra 3:22) A tak mohl sloužit jako „semeno“ k požehnání všem národům na zemi. — 1. Mojž. 22:18; Gal. 3:8–16.

17. Co napsal Pavel v Židům 1:3–9 o tom, že Ježíš Kristus byl oslaven jako Boží Syn?

¹⁷ Neměli bychom tedy být šťastní, že Ježíš Kristus byl takto oslaven v nebesích? Ano, protože nyní máme radostnou vyhlídku na život v budoucnosti. Křesťanský apoštol Pavel, který zázračně viděl vzkříšeného Ježíše Krista, psal o jeho oslavení. V dopise Židům, kteří přijali Ježíše jako Mesiáše, o němž mluvila biblická proroctví, napsal Pavel: „Když přivodil očištění za naše hříchy, posadil se po pravici majestátu ve výšinách. Tak se stal lepším nežli andělé do té míry, že zdědil jméno znamenitější nežli jejich. . . O andělích také říká: ‚A činí své anděly duchy a své veřejné služebníky ohnivým plamenem.‘ Ale o Synu: ‚Bůh je navždy tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.‘ “ — Žid. 1:3–9.

18. Co Bůh učiní ohledně nadcházejícího dne účtování prostřednictvím tohoto Syna?

¹⁸ Prostřednictvím tohoto Krále, který je vyšší než andělé a je Božím zastupujícím soudcem, Bůh způsobí, aby nám den účtování se všemi národy přinesl trvale dobro.

Ježíš Kristus — vítězný Král, s nímž musí národy počítat

1. Co napsal Pavel v Židům 1:8, 9 křesťanům v Jeruzalémě, aby dokázal, že Boží Syn je daleko vyšší než andělé?

NEŽ Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém, potřebovali křesťané v tomto městě mít důkaz z inspirovaných Hebrejských písem, že Ježíš Kristus, Boží Syn, byl učiněn vyšším než nebeští andělé. Když proto těmto křesťanům prvního století psal apoštol Pavel, upozornil je na prorocká slova, jež se vztahovala na oslaveného Ježíše Krista: „Bůh je navždy tvým trůnem a žezlo tvého království je žezlem přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenáviděl jsi bezzákonnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.“ — Žid. 1:8, 9.

2. Proč se Bůh stal „trůnem“ svého Syna a jak?

² Království takového milovníka spravedlnosti, který tak nenávidí bezzákonnost, by jistě přineslo nám všem ten největší užitek. Jeho žezlo je tedy „žezlem přímosti“. Není divu, ze Bůh je pro něj „trůnem“, neboť Bůh je jediným zdrojem jeho království a jeho království sám udržuje. Žádné národy tohoto světa nemohou jeho království svrhnout, stejně jako nemohou svrhnout Boha jako svrchovaného vládce vesmíru a jako „Krále národů“.

3. Odkud Pavel citoval slova v Židům 1:8, 9 a co to dokazuje?

³ Slova, jež pisatel Židům, kteří se stali křesťany, uplatnil na oslaveného Božího Syna, byla citována z biblické knihy Žalmů, ze Žalmu 45:6, 7; 45:7, 8, „KB“. To dokazuje, že celý žalm byl prorocký. Budeme-li jej zkoumat, získáme informace o tom, co učiní Boží pomazaný král pro Boží slávu a pro věčné štěstí člověka.

4. Co je příčinou nadšení, jež vyzařuje ze 45. žalmu?

⁴ Pisatelé tohoto žalmu byli Levité v úředním postavení, kteří sloužili v Božím chrámu v Jeruzalémě. Ze žalmu plně vyzařuje nadšení. Je v něm vyjádřeno nadšení z toho, že přijde dobrá vláda, jež bude v rukou neporušitelného, spravedlivého panovníka. Je to vzrušující událost, neboť žalmista překypuje slovy: „Mé srdce se vzrušilo příjemnou věcí. Říkám: ‚Mé skutky se týkají krále.‘ Kéž je můj jazyk rydlem zručného opisovače.“ — Žalm 45:1 a podnadpis; 45:2, „KB“.

5. Kdo měl za téma svého kázání ‚příjemnou věc‘, o níž pojednává Žalm 45? V jakém rozsahu měla být rozhlášena?

⁵ Ukázalo se, že „příjemná věc“, jež vzrušila srdce inspirovaného žalmisty, byla charakteristickým rysem toho, co Ježíš Kristus označil jako „toto dobré poselství o království“. Poselství o království bylo tak „příjemné“, že si zasloužilo, aby bylo „kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“ vzhledem k tomu, že se přiblížil „konec“ těchto národů. (Mat. 24:14) Je dnes naše srdce vzrušeno „příjemným“ námětem o Božím království pod Kristovou vládou?

6. a) Čemu mají obzvláště sloužit naše „skutky“? b) Jak se náš „jazyk“ stává podobným rydlu zručného opisovače?

⁶ Připojujeme se k žalmistovi a říkáme všem, kteří nás mohou slyšet: „Mé skutky se týkají krále“? Nemáme proč se stydět za tohoto krále, za Božího pomazaného. Našimi hlavními „skutky“ by tedy mělo být to, že mluvíme, učíme a kážeme o tomto královském Mesiáši. Pracujeme hlavně pro zájmy jeho království, ne pro zájmy některého ze světských království, jež se blíží ke katastrofálnímu konci. Cítíme se podněcováni k tomu, abychom používali svého jazyka a oznamovali Boží království a jeho pomazaného krále. Výroky našeho jazyka plynou tak, jako by byly psány perem nebo rydlem opisovače, který je zručný v opisování svatého Písma. Co plyne z našeho jazyka, chceme také psát, aby to druzí s radostí četli. Jsme na tom dokonce ještě lépe, protože to dnes můžeme tisknout na rychlých tiskařských strojích v miliónech exemplářů a v mnoha jazycích pro veřejnost na celém světě.

INSPIROVANÉ OSLOVENÍ KRÁLE

7. Jaká otázka vzniká ohledně popisu v Žalmu 45:2, (45:3, „KB“)?

⁷ Odpovídá Boží pomazaný král našemu vkusu? Mělo by to tak být, jestliže se nám líbí popis, jímž ho oslovuje žalmista a srovnává jej s dřívějšími králi z rodu jeruzalémského krále Davida. Říká: „Jsi skutečně statečnější než synové lidí. Půvab ti byl vylit na rty. Proto ti Bůh požehnal na neurčitý čas.“ — Žalm 45:2; 45:3, „KB“.

8. Co přispívá ke kráse nebo statnosti Ježíše Krista?

⁸ Ježíš Kristus byl dokonalý člověk, stejně dokonalý jako první člověk Adam v zahradě Eden. Způsob, jak jej na svých obrazech znázorňovali umělci křesťanstva, jistě neodpovídá jeho skutečnému vzezření, když byl na zemi. Žalmistův popis se úplně liší od popisu v 53. kapitole Izaiáše, kde je zobrazen jako Boží trpící služebník. Jestliže se však na něj díváme ve světle toho, čím skutečně je a co skutečně činí, nabývá krásu, která nezávisí na rysech obličeje a daleko převyšuje krásu všech jiných mužů, včetně Adama.

9. Co dodává půvabu rtům Ježíše Krista? Co dodává půvabu našim vlastním rtům?

⁹ Královy rty měly krásný tvar. Ale půvab jim dodávalo to, co bylo vyléváno skrze tyto rty, a tento půvab pocházel od Boha. Špatně smýšlející nepřátelé jej obviňovali, že z jeho rtů vychází rouhání proti Bohu. A přece i policejní úředníci, kteří byli posláni, aby jej zatkli a přivedli před soud, museli kritikům říci: „Tak žádný nikdy nemluvil.“ (Jan 7:46) Poselství o Božím království, které mluvil, dodávalo jeho rtům půvabu. My, kteří jej uznáváme jako svého učitele, jsme jeho slovy okouzleni. Jako jeho učedníci dodáváme půvabu svým rtům tím, že opakujeme to, co říkal on.

10. Proč poskytl Bůh Ježíši Kristu své požehnání trvající na neurčitý čas? Jak bylo toto požehnání vyjádřeno?

¹⁰ Tento statný, půvabný král má Boží požehnaní, jež bude trvat na neurčitý čas. Mluvil totiž to, co jej naučil mluvit Bůh. Kázal a učil Boží pravdu o teokratické vládě, která má požehnat celému lidstvu. Když stál Ježíš Kristus před soudem, při němž šlo o jeho život, a římský vladař Pilát Pontský se jej zeptal, zda je král, nebojácně odpověděl: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ (Jan 18:37) Za to, že věrně řekl pravdu o království, požehnal mu Bůh tím, že jej vzkřísil z mrtvých. Kromě toho mu Bůh dal nebeské království, nejen nad izraelskými poddanými krále Davida, ale také nad celým lidstvem. Boží požehnání, které nad ním spočívá na neurčitý čas, je předzvěstí dobra i pro nás všechny.

TEN, JENŽ BYL JMENOVÁN A S NÍMŽ NÁRODY MUSÍ POČÍTAT

11. Co řekl Ježíš krátce před svou smrtí svým učedníkům o nenávisti světa? Proč s ním národy musí počítat v prudké válce?

¹¹ Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, měl své nepřátele. Není tedy nic divného, že má na zemi nepřátele ještě i po tom, kdy byl dosazen v nebi na trůn jako král po uplynutí „ustanovených časů národů“ v roce 1914. (Luk. 21:24) Několik hodin před svou mučednickou smrtí řekl svým učedníkům: „Jestliže vás svět nenávidí, víte, že mne nenáviděl dříve, než nenáviděl vás.“ (Jan 15:18) Dnes se svět neobrátil tak, že by miloval Ježíše Krista. Nečiní to ani křesťanstvo. Dokazuje to tím, ze pronásleduje pravé učedníky, kteří jednají jako Kristus. Světské národy by chtěly zabránit Ježíši Kristu na trůnu, aby nevládl nad lidstvem. Chtěli by omezit jeho vládní moc na nebe a vládu nad zemí by si chtěli navždy nechat sami. Jde tedy o věc pravdy, pokory a spravedlnosti. Protože světské národy zaujaly po skončení časů pohanů v roce 1914 takové neústupné stanovisko, budou muset počítat s tím, že Ježíš Kristus proti nim vystoupí v prudké válce.

12. Čemu bude stát tváří v tvář nově dosazený král, a co proto má učinit podle slov Žalmu 45:3–5, (45:4–6, „KB“)

¹² Žalmista předem viděl pod inspirací, co bude čekat mesiášského krále, když bude nově dosazen na trůn. Proto psal dále jakoby „rydlem zručného opisovače“: „Opásej se mečem na stehně, ó mocný, svou důstojností a nádherou. A ve své nádheře postupuj k úspěchu. Jeď ve věci pravdy a pokory a spravedlnosti a tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň. Tvé šípy jsou ostré — národy pod tebou stále padají — v srdci králových nepřátel.“ — Žalm 45:3–5; 45:4–6, „KB“.

13. Jak nám žalmistův popis pomáhá poznat, kdo je ten, který byl viděn ve Zjevení 6:1, 2? Kdo to tedy je?

¹³ Mají-li šípy získat impuls k pohybu, musí zde být luk. Proto nám žalmistův popis pomáhá zjistit, kdo je znázorněn ve Zjevení 6:1, 2, kde křesťanský apoštol Jan mluví o vidění a říká: „A viděl jsem, jak Beránek [Ježíš Kristus] otevřel jednu z těch sedmi pečetí, a slyšel jsem jednoho ze čtyř živých tvorů říci jakoby hromovým hlasem: ‚Přijď!‘ A viděl jsem, a hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, měl luk; a byla mu dána koruna a vyšel vítězící a aby dovršil své vítězství.“ Tento korunovaný lučištník jedoucí na bílém koni znázorňoval oslaveného Ježíše Krista, jak postupuje do války proti svým nepřátelům. Směřuje k úplnému vítězství. Jeho vítězství musí být po celé zemi.

14. Proč je tento nově nastolený král „mocný“, jak to bylo předpověděno u Izaiáše 9:6?

¹⁴ Ve své vznešenosti a nádheře, jako úředně jmenovaný král, se Ježíš Kristus opáše válečným mečem, aby jej pozvedl proti nepřátelským národům na zemi. Již není člověkem z masa a krve, ale je oděn nebeskou silou a je nyní skutečně „mocný“. Proroctví u Izaiáše 9:6 říká, že jedním z jeho titulů mělo být označení „Mocný Bůh“. Těžce ozbrojené dnešní národy ještě musí poznat, jak je mocný.

15. Proč na rozdíl od vítězného příjezdu do Jeruzaléma pojede Ježíš Kristus na koni, až bude účtovat s národy?

¹⁵ Kdysi jel Ježíš Kristus, jako král Šalomoun při své korunovaci, na pokojném oslátku, když vítězoslavně vstupoval do Jeruzaléma, aby se tam představil jako král z Davidova rodu. (Mat. 21:1–14; Zach. 9:9) Ale až zakrátko vyjede ve věci pravdy, pokory a spravedlnosti, pojede, obrazně řečeno, na válečném hřebci. A je to správné, protože musí vykonat účtování s těmi, kteří porušují pravdu, pokoru a spravedlnost.

16. Jakou pravdu pošlapávaly nohama vlády národů, ačkoli je na to Jehovovi svědkové upozorňovali?

¹⁶ Několik dnů po tom, kdy Ježíš přijel na oslu do Jeruzaléma, řekl vládci Pilátovi, že přišel na svět proto, aby vydal svědectví o pravdě. Byla to v prvé řadě pravda o Božím království, o němž právě vydal svědectví Pilátovi. (1. Tim. 6:13) Dnes vlády národů pravdu pošlapávají, i když je Jehova prostřednictvím svých svědků upozornil na to, že časy pohanů, jejich světovlády, uplynuly v roce 1914.

17. Jakou věc Ježíš Kristus prosazoval? Proč musí bojovat za nový pořádek spravedlnosti?

¹⁷ Světští vládci neprojevují před Bohem žádnou pokoru. Neustupují pokojně oprávněnému Králi země, Ježíši Kristu, který projevil největší pokoru před Bohem a který se zastával všech bezmocných, pokorných lidí na zemi, obzvláště svých pronásledovaných učedníků. Nyní, v těchto „posledních dnech“, lidská nespravedlnost „přináší plody“ a znepokojivě se všude rozrůstá stále větší bezzákonnost. Lidstvo musí znovu začít, a to ve spravedlnosti. Proto musí bojovník, Král Ježíš Kristus vyjet ve věci spravedlnosti a bojovat za zavedení nového pořádku nad celou zemí. — Iz. 26:9.

18. Jakou výstrahu poskytují národům slova, jež platí králi: „Tvá pravice tě bude poučovat o věcech, jež vzbuzují bázeň“? Jaké velké pobíjení je naznačeno v Žalmu 45:5, (45:6, „KB“)?

¹⁸ V dnešní době bojová technika daleko převyšuje používání mečů a šípů. Militaristické supervelmoci nyní spoléhají na to, že by užily nukleárních a neutronových bomb a interkontinentálních balistických střel. Neměli by si však myslet, že oslavený Ježíš Kristus je nemůže překvapit vědeckými válečnými zbraněmi, které jsou daleko účinnější než jejich. Žalm 45:4 (45:5, „KB“) obsahuje výstrahu národům, že Kristova pravice jej bude poučovat o „věcech, jež vzbuzují bázeň“. Jeho nadlidské střely nebudou méně přesné než střely lidské a zasáhnou svůj lidský cíl. Se smrtelnou přesností zasáhnou ‚srdce králových nepřátel‘. Že dojde k velkému pobíjení, to je patrné z válečné zprávy, že pod nim „stále padají národy“, když on bojuje za pravdu, pokoru a spravedlnost. — Žalm 45:5; 45:6, „KB“.

19. Jestliže jsou někteří lidé „otřeseni“ takovým zobrazením Krista a jeho nebeského Otce, jakou otázku by si měli klást ohledně svých vlastních národů? Jak bude očištěna zem, která je poskvrněna nevinnou krví?

¹⁹ Lidé v dnešním křesťanstvu mohou říci, že při takové vyhlídce se Ježíš Kristus jeví jako někdo, kdo prolévá krev, a jeho nebeský Otec jako krutý, krvežíznivý Bůh. Takoví lidé snad tvrdí, že jsou otřeseni, když jim je takovým způsobem představen Bůh a Ježíš Kristus. Co si však myslí o národech křesťanstva, jejichž vlasteneckými občany sami jsou? Jsou snad ruce těchto národů čisté, neposkvrněné krví vylitou nikoli v teokratickém válečném tažení, ale v nekřesťanské válce? Ať si takové národy, na nichž spočívá vina krve, vzpomenou, že po potopě, která vyhladila ze země všechno obyvatelstvo kromě Noema a jeho rodiny v arše, jim Bůh řekl: „Kdokoli prolije lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť k Božímu obrazu učinil člověka.“ (1. Mojž. 9:6) Křesťanstvo šlo v čele národů při krveprolévání v politických válkách, v náboženských křižáckých válkách a při pronásledovaní svědomitých křesťanů, kteří se drží Bible. Jakým způsobem tedy bude očištěna země, jež je poskvrněna lidskou krví? Jedině vylitím krve těch, kteří se provinili krví, aby bylo na váze spravedlnosti dosaženo rovnováhy.

20. Jak to odpovídá Božímu zákonu ohledně útočištných měst pro ty, kteří někoho neúmyslně zabili? Jak bude naše země učiněna způsobilou, aby na ní mohl být založen ráj?

²⁰ To odpovídá Božímu zákonu, který se vztahoval na útočištná města, jež Bůh zřídil v Izraeli pro lidi, kteří někoho neúmyslně zabili. Prostřednictvím proroka Mojžíše řekl: „Nebudete znečišťovat zem, ve které jste; protože je to krev, jež znečišťuje zem, a pro zem nesmí být smíření, pokud jde o krev, jež na ní byla prolita, jedině krví toho, který ji prolil. A neposkvrníš zemi, v níž bydlíte a uprostřed níž přebývám já, protože já, Jehova, přebývám uprostřed synů Izraele.“ (4. Mojž. 35:33, 34) Jestliže má být někdy naše krví poskvrněná země způsobilá k tomu, aby zde mohl být založen ráj jako věčný domov člověka, musí být očištěna. Musí být učiněno smíření za nevinnou krev, která na ni byla vylita, a to krví národů, které nám nyní vyhrožují třetí světovou válkou.

21. Proč musí Bůh dát Kristu vítězství vzhledem ke spravedlnosti? Jak prospěšné bude národům, že spojují své síly ve Spojených národech?

²¹ Právě proto musí všechny národy velmi brzy počítat s Ježíšem Kristem. Musí nad nimi zvítězit. Jinak by nebyly splněny požadavky spravedlnosti. Jehova Bůh mu dá vítězství nad nimi. To, že spojují své síly v Organizaci spojených národů, je neušetří úplné porážky. Budou bojovat proti zájmům království kdysi obětovaného Beránka Božího, a o tom je v poslední knize Bible řečeno: „Ti mají jednu myšlenku, a proto dávají svou sílu a moc divokému zvířeti [Spojeným národům]. Ti budou bojovat s Beránkem, ale Beránek nad nimi zvítězí, protože je Pán pánů a Král králů.“ (Zjev. 17:13, 14) O tomto boji dále čteme:

22, 23. a) Co nám dále o tomto boji říká Zjevení 19:11–16, 19? b) Kde bude tato válka probíhat a jak bude usmířena nevinná krev prolitá na zemi, aby byla země očištěna?

²² „Hle, bílý kůň. A ten, který na něm seděl, se nazývá Věrný a Pravý, a soudí a vede válku ve spravedlnosti. . . A na hlavě má mnoho diadémů. . . Je oděn svrchním oděvem potřísněným krví a jeho jméno je Slovo Boží. Také vojska, jež byla v nebi, ho následovala na bílých koních, a byli oblečeni do bílého, čistého, jemného plátna. . . A na svém svrchním oděvu, totiž na stehně, má napsané jméno: Král králů a Pán pánů.

²³ A viděl jsem divoké zvíře a zemské krále a jejich vojska shromážděné, aby vedli válku s tím, který seděl na koni a s jeho vojskem.“ (Zjev. 19:11–16, 19) Shromážděné národy trvají na své národní svrchovanosti a na tom, že chtějí dále lidskou vládu po celé zemi, a tak si vynucují následující boj. Světová situace, k níž nechávají události vyvrcholit, je přirovnána k bitevnímu poli, které se hebrejsky jmenuje Armageddon. (Zjev. 16:14–16) Tam probíhá „válka velikého dne Boha, Všemohoucího“. Tam musí krev všech národů posloužit k usmíření veškeré nevinné krve, jíž byla poskvrněna zem. Tak bude celá země očištěna, aby mohl být všude zřízen světaširý ráj.

24. Přežije některý z národů den účtování? Oč bychom se měli zajímat jako jednotlivci?

²⁴ Jaký to jen bude den účtování pro všechny národy země, ať již jsou v křesťanstvu nebo mimo ně! Přežije ten den některý z národů? To byla důležitá otázka, kterou jsme již v tomto pojednání vyjádřili. A nyní je zde rozhodná odpověď: Nikoli, žádný! Proto bychom se my, kteří jsme občany těchto odsouzených národů, měli o věc vážně zajímat. Měli bychom se chtít dovědět, jak můžeme jako jednotlivci přežít a být zproštěni viny.

Jak je den účtování určen pro naše dobro

1. Proč národy v Armageddonu nezískají vítězství? Jak budou v den účtování vyřízeny jejich účty?

VŠECHNY pozemské národy stojí nevyhnutelně před „válkou velkého dne Boha, Všemohoucího“ v Armageddonu. Ačkoli jsou tak mohutně vyzbrojeny pro celosvětovou válku, jako nikdy předtím, nikdy nemohou očekávat, že zvítězí nad všemohoucím Bohem. Jako hlavní velitel všech nebeských vojsk dá vítězství svému velkému vojevůdci, Ježíši Kristu, protože ten je „Král králů a Pán pánů“. Ten bude jednat při závěrečném dnu účtování se všemi národy, které mu odporují. Budou váženy na vahách božské spravedlnosti a budou shledány jako nedostatečné. Jejich účty budou vyřízeny jejich konečným zničením. — Zjev. 19:11–21; 17:14.

2. Proč byla slova Žalmu 45:6, 7 (45:7, 8, „KB“) určena Králi až po boji? Co znamená pro lidstvo, že Král třímá žezlo?

² Vítězství v Armageddonu ospravedlní univerzální svrchovanost všemohoucího Boha. Bůh úspěšně použije Ježíše Krista k dosažení tohoto vítězství, a proto jej uzná hodným, aby zůstal na svém nebeském trůnu. Pokud bude trvat Bůh, bude trvat i trůn jeho pomazaného Krále Ježíše Krista. Tato důležitá skutečnost je zdůrazněna ve slovech v Žalmu 45:6, 7 (45:7, 8, „KB“), jež žalmista adresuje Králi: „Bůh je tvůj trůn na neurčitý čas, ano navždy; žezlo tvého kralování je žezlo přímosti. Miloval jsi spravedlnost a nenávidíš špatnost. Proto tě Bůh, tvůj Bůh, pomazal olejem jásání víc než tvé druhy.“ Poznáváme, že tato slova citoval apoštol Pavel, aby dokázal, že Kristus má vyšší postavení než andělé. (Žid. 1:7–9) Miloval spravedlnost a nenáviděl špatnost neboli bezzákonnost, a proto mělo být Kristovo žezlo pozvednuto ve prospěch přímosti. To je předzvěstí dobra pro lidstvo.

3. Kdo byli „druhové“ Ježíše Krista? Proč byl pomazán „olejem jásání“ více než oni?

³ Jako člověk na zemi měl Ježíš královské předky. Žalmista se zmiňuje o tom, že Ježíš bude mít pozemské předky. Mnozí z nich, od krále Joachina zpět až po krále Davida, byli jeho „druhy“, neboť se s ním podíleli na království, které ustanovil Bůh, a seděli na „Jehovově trůnu“. (1. Par. 29:23; 2. Par. 13:5, 8; Mat. 1:6–12) Tito královští předkové bezpochyby jásali nad tím, že mají královskou moc nad Božím vyvoleným lidem. Ale nikdo z těchto královských „druhů“ nemohl jásat tak mocně jako oslavený Ježíš Kristus. Jeho království je daleko vyšší než jejich, je nebeské a převyšuje i anděly. Jehova, Bůh Ježíše Krista, jej pomazal hojněji „olejem jásání“, protože projevil dokonalou, neporušitelnou oddanost Boží spravedlnosti.

MANŽELSTVÍ A DĚTI

4, 5. Co podle žalmistových slov v Žalmu 45:8–14a (45:9–15a, „KB“) dále činí vítězný král? Proč nás to snad překvapí?

⁴ Až Ježíš Kristus vybojuje vítěznou válku proti svým nepřátelům na zemi, bude moci obrátit svou pozornost k mírumilovným zájmům. Inspirovaný žalmista jej znázorňuje tak, jako by vstoupil do manželství a vytvořil rodinu. To se může zdát překvapující, protože Boží Syn se nestal na zemi mužem proto, aby vstoupil do manželství s některou z lidských dcer. Nejednal tak jako určití andělští „synové Boží“ v Noemových dnech. (1. Mojž. 6:1–4) A tak snad někdo bude chtít vědět, jak se mohou splnit další slova ze 45. žalmu.

⁵ „Všechny tvé součásti oděvu jsou myrha a dřevo aloe a kasia; z velkolepého slonovinového paláce tě rozveselily strunné hudební nástroje. Mezi tvými drahocennými ženami jsou dcery králů. Králova choť ve zlatě z Ofir zaujala své postavení po tvé pravici. Naslouchej, dcero, a viz a nakloň své ucho; a zapomeň na svůj lid a na dům svého otce. A král bude toužit po tvé kráse, vždyť on je tvůj pán, skloň se tedy před ním. Dcera týrská také s darem — bohatí z lidu budou obměkčovat tvou tvář. Celá je nádherná uvnitř domu dcera králova; její oblečení je obroubeno zlatem. Ve tkaném rouchu bude připravena ke králi.“ — Žalm 45:8–14a; 45:9–15a, „KB“.

6. Kdo je „dcera králova“, která je přivedena ke Králi? Jak s ní přišel do styku Jan Křtitel?

⁶ Kdo je ta „dcera králova“, která je přivedena k toužícímu králi, aby mezi nimi bylo uzavřeno manželství za zvuku hudby, jež při této příležitosti vyvolává radostnou náladu? Je to skutečně dcera Krále, totiž Jehovy Boha, „Krále věčnosti“. (Zjev. 15:3) Je to tedy princezna. Je to oslavený křesťanský sbor 144 000 členů, a ti jsou považováni za jeden celek, jako složené tělo. Jan Křtitel měl čestnou výsadu, že mohl Ježíši Kristu na zemi představit první členy této nevěsty. Jan řekl: „Kdo má nevěstu, je ženich. Ale přítel ženicha, když zde stojí a slyší jej, má velkou radost pro hlas ženicha. Proto je tato má radost dovršena.“ — Jan 3:29; 1:35–42; Zjev. 14:1–5.

7. Když apoštolové činili učedníky, komu je představovali? Co ti všichni tvoří v nebi?

⁷ Podobně když apoštol Pavel a jiní apoštolové činili Kristovy učedníky, představovali je jako „čistou pannu“ Ježíši Kristu jako „jednomu manželovi“. (2. Kor. 11:2) Stejně jako zasnoubená dívka, která opouští dům svých rodičů, aby se připojila ke svému manželovi a žila s ním, tak i učedníci, kteří mají vstoupit do manželství s nebeským ženichem, musí zapomenout na své vlastní pozemské lidi a na svůj pozemský otcovský dům a svou náklonnost musí zaměřit ke svému nebeskému snoubenci, Ježíši Kristu. Až věrně, v panenské čistotě, opustí svou pozemskou dráhu, musí čekat na hlas svého ženicha, který je zavolá při vzkříšení z mrtvých. (1. Tes. 4:16, 17; Jan 6:54) V nebi tvoří všech 144 000 společně „dceru“ Krále Jehovy, protože je prostřednictvím svého ducha zplodil jako jejich adoptivní otec. Společně tvoří Nový Jeruzalém, který je nazván „nevěsta, Beránkova manželka“. Při té příležitosti je ‚připravena jako nevěsta okrášlená pro svého manžela‘. — Zjev. 21:2, 9.

8. Čí přítomnost je podle Žalmu 45 vhodná v souladu s povahou této události? Kdo se účastní ve splnění tohoto žalmu?

⁸ Tato svatba Králova Syna a Královy dcery je královská událost. Proto je vhodné, že se účastní celá královská společnost, králova choť a princezny. Všichni z Boží nebeské organizace, jakoby královská „manželka“ tohoto „Krále věčnosti“, se radují jako matka, andělští členové této organizace spolu jásají, jako by to byly princezny. Všichni tito nebeští tvorové pamatují na to, že to vše umožnil Jehova Bůh, a proto říkají: „Radujme se, nesmírně se radujme a vzdejme mu slávu, protože přišla Beránkova svatba a jeho manželka se připravila.“ — Zjev. 19:7.

9. Kde jásají „panny v jejím průvodu jako její družky“ a proč tam?

⁹ Bude se však i na zemi někdo radovat spolu se svatými nebesy z této nádherné události vesmírného významu? Ano! Žalm 45:14b, 15 (45:15b, 16, „KB“) to ukazuje, když dále říká: „Panny v jejím [nevěstině] průvodu jako její družky jsou uvedeny k tobě [ke královskému ženichu]. Budou přivedeny s radostí a jásáním; vstoupí do paláce králova.“ Kde tedy budou takto jásat tyto panenské družky nevěsty? Je pravda, že je o nich řečeno, že vstoupí do paláce králova, který je v nebi, ale vstoupí snad do manželství s králem? Ne, ovšemže ne, protože mu dokonce nebyly představeny. A tak nejsou zplozeny Božím duchem k nebeskému životu. — Jan 3:3, 5.

10. Koho dnes znázorňují tyto „panny“ v jejím průvodu jako její družky? Jak to, že jsou na zemi, jestliže svatba se koná v nebi?

¹⁰ Členové třídy „královy dcery“ jsou představeny Kristu zde na zemi, a jsou tedy stále ještě lidmi. Proto družičky, které jsou pouze „v jejím průvodu“ a nemají vstoupit do manželství s královským ženichem, budou tvořit pozemskou třídu. Objevují se na zemi, když se nebeská svatba má dokončit. Tyto panenské družky tedy znázorňují „velký zástup“, který se začal objevovat v tomto „čase konce“ a který se připojuje k ostatku třídy nevěsty předtím, než oni opustí pozemskou scénu, aby se připojili k ženichu Ježíši Kristu v nebi. V naprostém souladu s tím se v roce 1935 začal tvořit „velký zástup“, jak to bylo předpověděno ve Zjevení 7:9–17, a začal se připojovat k posledním členům třídy duchem zplozené nevěsty. V nadcházejícím „velkém soužení“ budou uchráněni, a tak zůstanou naživu zde na zemi, až dojde k nebeské svatbě. Při této události bude velká radost. — Žalm 45:15; 45:16, „KB“.

„KNÍŽATA PO CELÉ ZEMI“

11. Závisí Kristova nynější a budoucí sláva na slávě někoho z jeho pozemských předků? Jak Žalm 45:16 (45:17, „KB“) ukazuje, že jeho manželství se sborem v nebesích bude plodné?

¹¹ Když byl Ježíš Kristus na zemi, měl proslulé předky. Ale jeho přítomná a budoucí sláva nezávisí na proslulosti získané po předcích. V něm zůstává upevněna rodová linie krále Davida, protože on je trvalým dědicem krále Davida a jeho království nikdy nebude předáno žádnému nástupci. (Luk. 1:31–33) Žalm 45:16 (45:17, „KB“) však znázorňuje jeho sňatek se sborem 144 000 oslavených učedníků jako plodný, jak manželství mělo být. Tento verš určený královskému ženichu zní: „Na místě tvých předků budou tvoji synové, které ustanovíš za knížata po celé zemi.“

12. Jakého nejvyššího postavení mohou dosáhnout tito „synové“ na zemi? Proč jich bude mít Král dost, aby je mohl ustanovit „po celé zemi“?

¹² Nikdo z těchto „synů“ se nestane nástupcem nebeského Krále. Knížecí postavení na zemi je nejvyšší postavení, jaké může dosáhnout někdo z těchto „synů“. Aby mohli být ustanoveni „za knížata po celé zemi“, musí jich být mnoho. Král bude k tomu mít dosti „synů“, protože kromě titulu „Mocný Bůh“ bude mít také titul „Věčný Otec“. (Iz. 9:6) Může se jím stát proto, že položil za lidstvo dokonalou lidskou oběť. Touto výkupní obětí je všechny koupil.

13. Jak se Král stane životodárným Otcem pro všechny vykoupené mrtvé? Jak bude moci „velký zástup“ poskytnout Králi jeho první „knížata“?

¹³ Král se tudíž může stát dárcem života pro „velký zástup“ družiček, jež přežijí „velké soužení“ a přejdou pod vládu tisíciletého království. Může se také stát otcem všech mrtvých lidí, včetně svých pozemských předků. Jak? Tím, že je vzkřísí z mrtvých k životu zde na zemi. (Jan 5:28, 29) Bohabojní muži, kteří toho budou mezi všemi takovými pozemskými dětmi hodni, mohou být ustanoveni „za knížata po celé zemi“. Tímto způsobem bude uplatňovat svou vládní moc po celé zeměkouli. Je logické, že „velký zástup“, který přežije „velké soužení“ a jehož členové se stanou prvními pozemskými poddanými jeho království, bude poskytovat králi tato první „knížata“, jež budou sloužit jako jeho pozemští zástupci.

14. Jak se k těmto „knížatům“ z „velkého zástupu“ připojí v úřední službě na zemi další? Zárukou čeho bude toto vládní uspořádání pro celé lidstvo?

¹⁴ Jaká to bude nádherná výsada! K těmto „knížatům“ z „velkého zástupu“ se připojí v úřední službě jiní, protože předkové Ježíše Krista a jiní věrní muži od Ábela po Jana Křtitele budou vzkříšeni a budou učiněni jeho knížecími zástupci. Takové uspořádání poskytne celému lidstvu záruku, že vláda bude skutečně velkolepá a neporušitelná. To je velmi potřebná vláda, kterou má Jehova Bůh v úmyslu ustanovit, aby nahradila dnešní národní vlády, které budou muset zakrátko počítat s jeho vítězným Králem, Ježíšem Kristem.

15, 16. a) Proč si podle Žalmu 45:17 (45:18, „KB“) žalmista přál žít dlouho? b) Kdo zná skutečné jméno Krále? Zaslouží si toto jméno, aby o něm byla tak dlouho činěna zmínka a aby bylo chváleno?

¹⁵ Nejsou i naše srdce vzrušena tak „příjemnou“ vyhlídkou pro blízkou budoucnost, jako bylo kdysi vzrušeno srdce inspirovaného žalmisty? Ano, a v radostné odpovědi se náš jazyk připojuje k závěrečným žalmistovým slovům, která adresuje půvabnému králi, jehož vláda je podporována samotným Božím trůnem: „Budou se zmiňovat o tvém jménu pro všechny budoucí generace. Proto tě národy budou chválit na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 45:17; 45:18, „KB“.

¹⁶ Žalmista chtěl žít dlouho — „po všechny budoucí generace“ —, jen aby se mohl zmiňovat o králově jménu. Nevyslovil královo jméno. Ve skutečnosti ani neznal jméno krále, o němž psal prorocky pod inspirací. Ale my dnes víme, kdo je Král, o němž prorocky psal žalmista, a známe jeho jméno. Je to Ježíš Kristus, Syn Jehovy Boha. Stojí jeho jméno za to, aby se o něm lidé zmiňovali „po všechny budoucí generace“? Žalmista předpověděl, že zde budou „národy“, které tak budou smýšlet, a proto budou „chválit“ nositele tohoto jména „na neurčitý čas, ano navždy“.

17. K čemu je proto nyní pro nás vhodný čas? Jestliže to budeme činit, co to pro nás bude znamenat?

¹⁷ Dnes máme příležitost být zachráněni a zůstat naživu v nadcházejícím dni účtování se všemi národy a máme možnost vstoupit do požehnáni Božího království, které je všechny odstraní. Již dnes můžeme vírou jásat s jeho pomazaným Králem, protože jeho královské vítězství v Armageddonu je jisté a jeho tisíciletá vláda nad očištěnou zemí je zaručená. Nyní — právě dnes, je příhodný čas, kdy se můžeme připojit k „národům“, jež budou chválit vítězného Krále „na neurčitý čas, ano navždy“. To přispěje ke slávě Jehovy Boha, jeho nebeského Otce, který sám je nejvyšším „Králem věčnosti“, a též „Králem národů“. Jestliže to budeme činit, bude to pro nás znamenat život, při němž budeme chválit a velebit jeho pomazaného Krále „navždy“. To poskytne životu skutečný význam. Dá nám to vznešený smysl pro život po celou věčnost.

Proč se nesměl med přinášet jako oběť

Bůh přikázal Izraelitům: „Žádné kvašené těsto a žádný med nenecháte shořet jako zápalnou oběť Jehovovi.“ (3. Mojž. 2:11) Zde uvedený med znamenal zřejmě ovocný med, protože jen takový med — nikoli med včelí — bylo možné označit za prvotinu ovoce. (3. Mojž. 2:12; 2. Par. 31:5) Ovocný med mohl kvasit, a proto nesměl být právem přinášen na oltář jako obětní dar.

Atom a proces stárnutí

Účastníkům mezinárodního sympozia na námět „Stárnutí“, které bylo uspořádáno v Kiotu (Japonsko), bylo vysvětleno, že proces stárnutí probíhá rychleji u lidí, kteří byli vystaveni silnému atomovému záření. Bylo již známé, že pokusná zvířata, která byla vystavena takovému záření, rychleji zestárla. Nyní se ukázalo, že u lidí je to také tak. Výsledky byly obsaženy v podrobných informacích, které byly nedávno zpřístupněny ve studii o obětech atomové bomby v Hirošimě.