mnohá požehnání, ale ten, kdo spěchá, aby získal bohatství, nezůstane nevinný. Muž se závistivým okem pospíchá za hodnotnými věcmi, ale neví, že na něho přijde nouze.“ (Přísl. 28:20, 22) I když na některé chtivé a závistivé osoby nepřijde chudoba okamžitě, buď zemřou bez Boží přízně nebo smutně skončí v závěru tohoto systému věcí. — Mat. 24:3; Luk. 12:13–21.

14. a) Jak se může projevit „okázalé vystavování prostředků, které má někdo k životu“? b) Co je u kořene takového „okázalého vystavování“, chlubení a dychtění po postavení? c) Proč máme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali a čeho jsme podle svého názoru dosáhli?

¹⁴ Jehovovi služebníci se také musí vyvarovat „okázalého vystavování prostředků, které má někdo k životu“. Může být skutečně lákavé chlubit se nákladnými věcmi, které člověk získal. Taková nesprávná žádost vede často nejen k tomu, že se lidé snaží držet krok s druhými, ale také k tomu, že se snaží hmotně je daleko předstihnout. Podobně jedná i ten, kdo se chlubí tím, co podle svého mínění dokázal. Doufá, že dosáhne společenského postavení, a proto snad dokonce i pěstuje přátelství s význačnými osobami a projevuje jim podporu. Ale ti, kteří se dávají takovým způsobem k dispozici, jsou pošetilí. Mimořádně ctižádostivý člověk se může nakonec začít podobat oněm ‚bezbožným lidem‘ z doby Judovy, jejichž „ústa mluví nabubřelosti, zatímco pro svůj prospěch obdivují osobnosti“. (Juda 4, 16) U kořene veškeré takové touhy po postavení a takového okázalého vystavování je hříšná pýcha. (Přísl. 8:13; 16:18; 21:4) Jistě tedy musíme odolávat pokušení chlubit se tím, co jsme získali, a tím, čeho jsme domněle dosáhli. Vhodné je zde přísloví: „Jíst příliš mnoho medu není dobré; a je to sláva, když lidé prozkoumávají svou vlastní slávu?“ (Přísl. 25:27) Mnoho lidí jde širokou cestou, která vede ke zničení. Jak časová jsou proto Ježíšova slova: „Běda, kdykoli o vás všichni lidé mluví dobře!“ — Luk. 6:26.

„Svět pomíjí“

15. a) Jaký základní důvod poskytuje apoštol Jan k tomu, že nemáme být „částí světa“? b) K čemu by měli zaměřovat věrní a oddaní křesťané své hlavní úsilí?

¹⁵ Jan nám poskytuje základní důvod, proč nemáme být „částí světa“, když dodává: „Mimoto svět pomíjí a stejně i jeho žádost, ale ten, kdo činí Boží vůli, zůstává navždy.“ (1. Jana 2:17) „Svět“, nespravedlivá lidská společnost, spěje ke svému konci v rychle se přibližujícím „velkém soužení“. (Mat. 24:21) V tom časovém období bude zničena každá stopa politických, obchodních a falešných náboženských prvků tohoto světa. Jak by tedy mohli praví Jehovovi svědkové věnovat všechen svůj čas, energii a hmotné statky těmto prvkům, které brzy zmizí? Věrní a oddaní křesťané budou naopak zaměřovat své hlavní úsilí k tomu, aby podporovali zájmy království a hodnoty, které jsou trvalé, věčné. A takovou věrnou oddaností a vírou kromě toho Jehovův lid ‚zvítězí nad světem‘ nespravedlivé lidské společnosti, stejně jako Ježíš Kristus. (Jan 16:33) Ano, a až tento svět božským zničením pomine, přežijí stejně, jako přežil potopu Noe se svou rodinou. — 2. Petra 2:5.

16. O kterých otázkách ještě musíme uvažovat?

¹⁶ Jestliže tento svět pomíjí, jak by se tedy měli dívat křesťané na svou účast v jeho společenských záležitostech? Jaký by měli mít postoj ke vzdělání, k obchodním záležitostem a k rekreaci? O těchto věcech ještě musíme pečlivě uvažovat.

Zůstaň „bez poskvrny od světa“

„Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ — JAKUB 1:27.

1, 2. Co patří k požadavkům čistého uctívání?

JEHOVA vyžaduje čisté uctívání. (Jan 4:23, 24) Neposkvrněné náboženství mezi jiným podporuje aktivní, milující zájem o potřebné. (Gal. 2:10) Vyzývá nás také, abychom se zachovávali neposkvrněnými od světa, totiž od nespravedlivé lidské společnosti, která je odcizená Bohu a „leží v moci toho ničemného“, satana ďábla. — 1. Jana 5:19.

² „Způsob uctívání, který je čistý a neposkvrněný ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový,“ napsal učedník Jakub, „starat se o sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se bez poskvrny od světa.“ Jiné podání zní: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“ — Jak. 1:27, „EP“.

3. O kterých otázkách budeme nyní uvažovat?

³ Ale jak se můžeme jako Jehovovi služebníci „chránit před poskvrnou světa“? Jaký je biblický názor na takové věci, jako jsou světské společenské záležitosti, vzdělávací programy, obchodní záležitosti a rekreační činnost?

‚Chránit se před poskvrnou světa‘

4. Co je patrné z Jana 17:14 a Izaiáše 2:2–4 ohledně našeho vztahu k tomuto světu?

⁴ Jako svědkové Jehovovi nejsme „částí světa“, a proto se musíme lišit od nespravedlivé lidské společnosti. (Jan 17:14) Mimo jiné to vyžaduje, abychom zůstávali neutrální, pokud jde o světské politické záležitosti. Nesmíme se také vměšovat do jeho násilností a musíme usilovat o pokoj jako ti, kteří ‚překovali své meče v radlice‘. — Iz. 2:2–4.

5. Chceme-li zůstat neposkvrněnými tímto světem, co musíme podniknout, jak je to naznačeno v a) 1. Korinťanům 6:9–11? b) Efezanům 5:3–5?

⁵ Jako lidé, kteří touží zůstat neposkvrnění tímto světem, se musíme vyvarovat řeči, chování a postojů, jež jsou tak obvyklé mezi světskými osobami, ale neodpovídají Božímu slovu. V našem životě nemá například místo nenávist, chtivost, hanebné chování a oplzlé vtipy.