zachránit si život útěkem, protože Saul po něm opět vrhl kopí. Král také poslal muže, kteří měli hlídat v noci Davidův dům a měli Davida ráno zabít. Té noci se Davidovi podařilo uniknout oknem ze svého domu. — 1. Sam. 19:1–12.

Potom Jonata spolupracoval s Davidem a snažil se zjistit, jak otec smýšlí o jeho příteli. Saul se rozzuřil a vybuchl proti svému synovi: „Ty synu vzpurné služky, cožpak dobře nevím, že si vybíráš syna Jesseho ke své vlastní hanbě a k hanbě přirození své matky? Vždyť po všechny dny, kdy bude syn Jesseho žít na půdě země, nebudeš pevně založen ani ty, ani tvé kralování. Pošli tedy pro něj a přiveď jej ke mně, protože je určen ke smrti.“ Když Jonata protestoval, jeho rozzuřený otec po něm vrhl kopím. — 1. Sam. 20:1–33.

Jonata se pak na předem určeném místě setkal s Davidem. Oba muži potvrdili své přátelství a věrnou oddanost. (1. Sam. 20:35–42) Je skutečně pozoruhodné, že vzniklo a dále trvalo takové přátelství. Jonata byl přímým dědicem trůnu a věděl, že kralování nakonec připadne Davidovi. Kromě toho byl asi o třicet let starší než David. A přece se Jonata mohl radovat z Davidova úspěchu a plakat s ním v jeho zármutku. Jonatovo přátelství bezpochyby pomohlo Davidovi, aby si zachoval správnou úctu ke králi a nevyužil příležitosti, kdy mu mohl ublížit. Saul nemilosrdně pronásledoval Davida, ale Jonata měl možnost posilovat svého přítele. O jednom takovém případu čteme: „Jonata, syn Saulův, tedy vstal a šel k Davidovi do Choreše, aby posílil jeho ruku vzhledem k Bohu. A dále mu řekl: ‚Neboj se, protože ruka mého otce Saula tě nenajde a ty sám budeš králem nad Izraelem, a já sám se stanu druhým po tobě; a můj otec Saul také o tom dobře ví.‘ “ — 1. Sam. 23:16, 17.

Jak ušlechtilý byl Jonata, když se spokojil s druhým místem v království! Jonata mohl být tak nesobecky oddán proto, že přijal Davida jako Jehovova vyvoleného, který se má ujmout království, a miloval jej pro jeho znamenité vlastnosti.

Jonata se však nestal druhým v království, ale zemřel v bitvě spolu se svým otcem. (1. Sam. 31:2) Na smrt Saula a Jonaty složil David žalozpěv nazvaný „Luk“. Tento žalozpěv se nejdříve dostal do sbírky básní, zpěvů a jiných spisů, jež tvořily knihu Jašar. Potom byl „Luk“ obsažen v inspirovaném záznamu ve 2. Samuelově. Této skladbě se učili judští synové. — 2. Sam. 1:17–27.

Uvědomíme-li si, jak nádherné pouto přátelství existovalo mezi Davidem a Jonatou, pochopíme způsob, jak se David vyjadřoval v „Luku“. Naříkal: „Jsem pro tebe zarmoucen, můj bratře Jonato, byl jsi mi velmi příjemný. Tvá láska byla pro mne obdivuhodnější než láska žen.“ (2. Sam. 1:26) Jonata byl skutečně „jeden muž z tisíce“.

„Dobrá rada“ pro mladé

V jednom dopise časopisu „New Castle News“ v Pennsylvánii napsal pastor jedné reorganizované Církve Ježíše Krista svatých posledních dní (odvětví mormonů): „Většině z nás je jasné, že je mládež vystavena mnoha pokušením a že musí činit nesnadná rozhodnutí. Rodiče jsou také často velice bezradní ve své úloze vychovatelů a nemají žádného rádce. Nedávno jsem četl knihu ‚Využij co nejlépe své mládí‘, kterou vydali svědkové Jehovovi a která obsahuje mnoho dobrých rad pro příslušníky všech církví. . . Nedělám této církvi jako celku ‚reklamu‘, ale jestliže nabízí něco dobrého, věřím, že moudrost vyžaduje, aby se toho využilo.“