Sexuální mravnost — je opravdu dosažitelná?

ŽIJEME ve světě, který je přesycen sexem, a to ovlivňuje mladé i staré. Snad máš stejný pocit jako jeden mladý muž, který řekl: „Všechno kolem nás se soustřeďuje na sex. Je stejně běžný jako dýchání a spánek. Pokaždé, když vezmeš do ruky časopis nebo zapneš televizi, je přítomen. Když jdeš do obchodu, řídíš auto, jsi v zaměstnání nebo ve škole, je tu opět přítomen. Způsob, jakým lidé jednají, mluví a oblékají se, stále upoutává pozornost k tělu a sexu. Je to hlavní námět hovoru.“ Nedávná statistika ukázala, že se na celém světě dopouští předmanželských pohlavních styků takový počet mladistvých, ba dokonce dětí, že to nemá obdoby.

VELKÁ BRITÁNIE: „Jen každá šestá dívka dosahuje svého dvacátého roku jako panna a každá čtvrtá má první pohlavní styk do svých šestnácti let“, odhaluje průzkum z roku 1980.

KANADA: „ ‚Epidemie‘ neprovdaných matek pod dvacet let“, říká vládní zpráva z roku 1979.

SPOJENÉ STÁTY: „Čtyři z pěti mladých mužů a dvě ze tří mladých žen poznají sex do svých 19 let“, ukazuje průzkum z roku 1981.

JAPONSKO: V některých městech ‚přibylo v letech 1970 až 1979 dvacetiletých svobodných matek až šedesátinásobně‘.

FRANCIE: „Více než polovina francouzských školaček prohlašuje, že má pravidelné pohlavní styky“, ukazuje průzkum z roku 1980.

„Těhotenství do dvaceti let je rostoucím světovým problémem“, říká titulek nedávného novinového článku v „Brazil Herald“. Článek dokládal takové přírůstky v Anglii, Walesu, východním Německu a v Rusku. Až 85 procent všech hlášených případů pohlavních chorob se vyskytuje u mladých osob. Tyto choroby se staly celosvětovou epidemií.

A přesto ne všichni mladí lidé se řídí popěvkem „Cudnost je ztráta času“. Mnozí se rozhodli, že si na potěšení z pohlavního styku počkají až do manželství. Není však pro ně snadné zachovat si svou cudnost a ‚zdržovat se smilstva‘, jak přikazuje Bible. (1. Tess. 4:3) Právem se mohou ptát: ‚Existuje nějaká dostupná síla, která by člověku pomohla vypořádat se s tím úděsným přívalem sexuální promiskuity?‘

Ano, existuje. Podivuhodné důkazy této síly bylo vidět před dvěma tisíci lety během jednoho z nejúpadkovějších období v dějinách.

„OBLUDNÁ MORÁLKA ŘÍMA“

Římský státník Seneca byl očitým svědkem života v římském světě v době, kdy počínalo křesťanství. Přiznal: ‚Denně se zvětšuje touha po nesprávném jednání. Zkaženost dosáhla takové moci nad srdcem všech, že nevinnost nejenže není vzácná, ale už vůbec neexistuje.‘ Juvenál, který také žil v tomto období, píše o „obludné morálce Říma“.

„Ztratili všechen mravní smysl“, tak popsal biblický pisatel lidi své doby. (Ef. 4:19) Střídání partnerů se pokládalo za jakousi normu. Starověký historik Lampridius o tom období řekl, že neženatý musel mít dívku, s níž by měl pravidelné pohlavní styky, „protože bylo nemožné, aby mohl existovat bez ní“. Co však napomohlo vzniku tak prohnilého ovzduší?

‚JESTLIŽE TO DĚLÁ BŮH, PROČ NE JÁ?‘

Na bohy Římanů, většinou vypůjčené od Řeků, se pohlíželo jako na vzory chování. Ale ty jejich mravní charaktery! Venuše a Flora byly vyzývavé prostitutky, Bakchus pijan, Merkur silniční lupič a Apollo svůdce mnoha žen. I Jupiter, hlavní a nejmoudřejší z bohů, prý se dopustil cizoložství nebo i krvesmilstva s 59 ženami.

Jak ovlivňovaly tyto příklady lidi? Jedna z dobových her zobrazuje mladíka, který uvažuje, zda se má či nemá dopustit smilstva s krásnou mladou dívkou. Pak uvidí obraz Jupitera svádějícího ženu. „Jestliže to dělá bůh, proč ne já, člověk?“ uvažuje, a „tak jsem se rozhodl, že to udělám“. Hra zrcadlila skutečný život, protože Seneca napsal, že pohlavní nemravnost už není pro muže nijak ostudná, „když vidí, že bohové nejsou o nic lepší než on“. Neviditelnými řídícími mozky za těmito představami o bozích byli bezpochyby ti ‚synové Boží‘, kteří se vzbouřili za dnů Noemových, sestoupili na zem a měli nemravné styky s lidskými dcerami. Přestože se tito pohlavně zvrácení andělé vrátili do duchovní říše, dále zahlcují lidskou společnost duchem nemravnosti. — 1. Mojž. 6:1–4; Juda 6, 7.

„TRH NA SMILSTVO“

Spisovatel druhého století Athenagoras viní některé, že v tom čase zřídili „trh pro smilstvo a zbudovali neslavné útulky pro mladé, kde se pěstovaly všechny druhy ohavných rozkoší“. Součástí tohoto „trhu“, který veřejně „prodával“ nezákonný sex, bylo divadlo. Námětem představení byl nemravný milostný život bohů. Představitelé se často oblékali do „přiléhavých oděvů“, které budily dojem nahoty. Na stěnách domů a chrámů byly často na očích veřejnosti obrazy „nepopsatelné necudnosti“, někdy dokonce zobrazující pohlavní styk. Na očích veřejnosti, i nejmladší generace, stály rovněž sochy nemravných bohů, často zcela nahých. Od raného věku byla mysl nakažována čtením nebo předčítáním o dobrodružstvích bohů a bohyní.

K tomu všemu přidejme populární veřejné lázně, jež byly masami považovány za cosi o málo lepšího než „nevěstince pod úctyhodným jménem“; připojme i tělocvičny, kde mnoho mladých i starých mužů cvičilo neoblečených a jež se staly doupaty homosexuality, a slavnosti, které byly často jen veřejnými pohlavními orgiemi. Nastala přesně taková situace, jakou popsal apoštol Pavel ve svém dopise římským křesťanům. Mluvil o těch, kteří ‚prokazují svatou službu stvoření spíše než stvořiteli‘ a kteří se řídí současnou morálkou. Potom napsal: „Proto je Bůh vydal hanebným pohlavním choutkám, protože jak jejich ženy změnily přirozené užívání sebe za protipřirozené, tak i muži zanechali přirozené užívání žen a prudce vzplanuli ve svém chtíči k sobě navzájem, muži k mužům, a prováděli oplzlosti.“ (Řím. 1:24–27) Pavlův popis byl otřesně přesný, protože mravní zkaženost řecko–římského světa vedla k jednomu z nejodpornějších zvyků v dějinách — k pohlavnímu zneužívání mladých chlapců staršími muži. Tento nečistý zvyk oslavovala poezie i hry a byla jím nakažena celá společnost.

Kdybys býval tenkrát žil a viděl mravní špínu, kamkoli by ses obrátil, jak těžké by bývalo zůstat čistý! Ano, aby mladý muž nebo mladá žena zůstali počestní, potřebovali skutečně mravní sílu a věrnost zásadám. A přece uprostřed toho všeho si někteří jako zázrakem takovou počestnost udrželi.

MRAVNÍ ZÁZRAK

Apoštol Pavel nejprve vyjmenoval druhy nemravných osob, jež plnily starověké město Korint — smilníky, cizoložníky, homosexuály a podobně —, a pak ve svém dopise tamnímu křesťanskému sboru napsal: „Někteří z vás takoví byli. Ale byli jste čistě umyti.“ (1. Kor. 6:9–11) Nauky opravdového křesťanství dodávaly mravní sílu těm, kteří se jich drželi, takže se mohli změnit a zůstat osvobozeni od sexuální nemravnosti.

„Snad nejnápadnějším původním rysem křesťanského učení byl důraz, který kladlo na cudnost,“ konstatoval William Sanger ve své knize „Dějiny prostituce“, jež široce rozebírá starověkou morálku. Dodává: „Křesťanské obce se od počátku právem chlubily čistotou své morálky.“ Co jim vyneslo takovou pověst? S Boží pomocí dokázali napodobovat lepší „obraz“ než sexem posedlé bohy.

LEPŠÍ „OBRAZ“

„Oblékněte si novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil.“ (Kol. 3:10) Prostřednictvím informací z inspirovaných Písem a příkladem Ježíše Krista, Božího Syna, mohli křesťané dospět k „přesnému poznání“ vlastností pravého Boha, Jehovy. Jeho „obraz“ vyvstával v příkrém protikladu k obrazu římských bohů.

Praví křesťané viděli ve svém stvořiteli svého nebeského Otce, který je miluje a stará se o ně. (1. Petra 5:6, 7) Dozvěděli se, že vždycky jedná podle práva, spravedlivě a milosrdně a že je čistý a svatý. (5. Mojž. 32:4; 1. Petra 1:15, 16) Byli pohnuti jeho vlastnostmi a snažili se následovat inspirované rady: „Staňte se proto napodobiteli Boha jako milované děti.“ (Ef. 5:1) V Bohu, jak jej zjevil Kristus, viděli vždy přítomného přítele. Mohli ho milovat. Duch opravdové lásky jim plnil srdce a podněcoval je ke křesťanským skutkům.

Bůh těmto raným křesťanům pomáhal prostřednictvím svého svatého ducha, jenž jim dával „sílu, která převyšuje to, co je obvyklé“. Také na náboženských shromážděních jim bylo připomínáno, že je třeba zůstat cudný. Když se pevně drželi svých druhů v křesťanském bratrstvu, dokázali zůstat věrní. (2. Kor. 4:7; Žid. 10:24–26) „My, kteří jsme dříve mívali rozkoš ve smilstvu, nyní usilujeme o čistotu,“ prohlásil Justin Mučedník, který se v 2. století hlásil ke křesťanství. Takové usilování o mravní čistotu nebylo ovšem snadné.

KAŽDODENNÍ ZÁPAS

Neměli bychom zapomínat, že raní křesťané žili ve zkaženém světě. Mnozí, kteří se stali křesťany, byli z „césarovy domácnosti“. (Fil. 4:22) V té době byl césarem Nero a jeho morálně otřesné skutky jsou dobře známy. Pořádal ty nejnecudnější zábavy. „Oženil se“ dokonce s mladým mužem „se všemi náležitostmi řádného sňatku“.a Ale ti z jeho „domácnosti“, kteří byli křesťany (snad vládní úředníci nebo služebnictvo), zůstali cudní navzdory prostředí, v němž žili.

Křesťané byli v Římě předmětem silného tlaku a posměchu. Seneca například zrcadlí běžný názor, když píše: „Kdo nemá žádné milostné pletky, je v opovržení.“ „Cudnost je prostě důkazem šerednosti.“ Jiní si údajně stěžovali: „Jaká to bývala žena! Jak smyslná, jak veselá! Jaký to býval mládenec! Jak uvolněný, jak chtivý! Teď se z nich stali křesťané — to je ale škoda!“

Ale tyto rané učedníky nebylo proč litovat. Se značnou dávkou sebeúcty mohli nosit hlavu zpříma. Měli čisté svědomí. Jako „děti světla“ šířili do daleka své čisté poselství bez jakýchkoli rozpaků. (Ef. 5:8) Nebyl bys považoval za přednost, kdyby v tobě rozeznávali jednu z těchto mravních „skal“ v okolním moři bahna? Jejich opravdu uspokojující způsob života příkře kontrastoval s životem lidí z národů, ‚které neznaly Boha a oddávaly se pohlavním choutkám‘ ke své vlastní škodě. — 1. Tess. 4:5.

Tak například v prvním století ztratil život pro mnohé smysl. Vypili opojný pohár rozkoše až do dna — vyzkoušeli všechny druhy požitků. Nezbylo už žádné kouzlo, žádná lahůdka a také žádné uspokojení. Podle Juvenálových spisů se jeden zestárlý homosexuál, kterého odmítl jeho milenec, ptal: „Co si počít nyní, po všech těch promarněných létech a zklamaných nadějích? Květ mládí uvadá příliš brzy, naše ubohá léta na zemi dobíhají: zatímco pijeme, voláme po věncích, voňavkách a dívkách, nepozorovaně se k nám připlíží stáří.“ Věrné křesťany však taková zklamání a bída nepostihovaly.

Přestože Ježíšovi praví následovníci museli denně zápasit, aby si zachovali mravní čistotu, jejich pokoj mysli za to stál. Sexuální mravnost byla dosažitelná.

Vidíme dnes kolem sebe podobnou mravní sílu? Ano. Nesčetní mladí lidé na celém světě prohlašují, že sexuální mravnost je dosažitelná. Jsou to mladí lidé spojení se sbory svědků Jehovových. Navzdory mravně narušujícím vlivům v zábavě a společenském životě dnešní společnosti — ta není ani o krok pozadu za starověkým Římem — tito mladí lidé vyvstávají jako zářivé příklady čistoty.

A přece mají někteří mladí, kteří jsou spojení s křesťanskými sbory, v tomto ohledu těžkostí. I ti, kteří byli vychováni v křesťanských domovech, občas ztrácejí ocenění pro biblickou morálku. Jak si mohou mladí křesťané uchovat stejnou mravní čistotu, jaká byla tak zřejmá u opravdových křesťanů z prvního století, a to navzdory velikým překážkám? Jak jim mohou pomoci jejich rodiče? Dva následující články mají poskytnout určitou praktickou pomoc.

Mladí, je biblická mravnost tou nejlepší cestou?

„Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, který tě vyučuje k tvému užitku, který ti dává vstoupit na cestu, po níž bys měl chodit.“ — Iz. 48:17.

1. Proč je mládí příjemným životním obdobím, ale jaký postoj mají někteří?

„DNY našeho mládí jdou dny naší slávy,“ napsal básník. Mnoho mladých lidí souhlasí, protože je to čas vzrušení a svobody od vážných odpovědností dospělého věku. Ale mnoho mladých lidí dychtivě sahá po všech radostech pro mladé, i po těch, které patří dospělým. Jejich postoj lze shrnout: ‚Žádné čekání! My chceme každou rozkoš hned!‘

2. a) Co ukazují nedávné statistiky o mládí a mravnosti? b) Pozoroval jsi, že to ovlivňuje mládež v křesťanském sboru?

² Během těchto „nejlepších let života“ vedla honba za každou rozkoší k tomu, že předmanželských styků, kterým se říká smilstvo, se dopouští více mladých osob než kdy jindy v novodobých dějinách.a Tato záplava sexuální promiskuity ovlivnila i některé mladé v křesťanském sboru. Jako křesťan se můžeš ptát sám sebe: ‚Proč je pro mladého člověka tak obtížné zůstat cudný, zejména v těchto „posledních dnech“?‘ — Kaz. 11:10; 2. Tim. 3:1–5.

TLAK DOLÉHÁ!

3, 4. a) Proč není pro mladou osobu snadné uchovat si cudnost? b) Jaké problémy vyvolává tlak vrstevníků a potřeba porozumění?

³ Mezi desátým a dvacátým rokem ‚rozkvétají‘ pohlavní touhy. Toto období, Biblí nazývané „květ mládí“, zpravidla s sebou nese silnou přitažlivost vůči druhému pohlaví. Není tedy neobvyklé, jestliže tě jako mladou osobu znepokojují pohlavní touhy. Tuto normální touhu však vybičovává dnešní druh zábavy a reklamní prostředky, které oslavují sex. — 1. Kor. 7:36.

⁴ Silný může být i tlak ostatních mladých, jak vysvětluje jedna křesťanská školačka: „Dnes je opravdu těžké být jiný. Některé spolužačky se mne ptaly, jestli už mám nějaké pohlavní zkušenosti. Když jsem řekla, že ne, všechny se mi vysmály. Bylo mi do pláče a chtělo se mi říci, že ano.“ Mladí lidé navíc potřebují lásku a porozumění a možná, že v tom doma nejsou uspokojeni. Cení si potom chlapce nebo dívky, kteří jim věnují zvláštní pozornost a soucítí s nimi. Taková citová blízkost může vést k pohlavním důvěrnostem. Někteří mladí jsou zmateni přívalem těchto nových pocitů a snad se ptají: ‚Může být něco tak příjemného nesprávné? Je biblická morálka skutečně tou nejlepší cestou?‘

NEJLEPŠÍ CESTA

5. a) Co nám říká Izaiáš 48:17 o Bohu? b) Jaká je podle 1. Tessalonicenským 4:3–8 Boží vůle vzhledem k naší mravnosti?

⁵ Náš nebeský Otec připomněl svému vyvolenému lidu: „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, který tě vyučuje k tvému užitku, který ti dává vstoupit na cestu, kterou bys měl chodit.“ (Iz. 48:17) Jaká je to ‚cesta, po níž bychom měli chodit‘ v mravnosti? „Vždyť to, co Bůh chce [nebo požaduje], je, abyste se zdržovali smilstva; aby každý z vás věděl, jak se ujmout vlády nad svou nádobou [tělem] ve svatosti a cti, ne v chtivých pohlavních choutkách. . . Bůh nás totiž nepovolal, aby dovolil nečistotu.“ — 1. Tess. 4:3–8.

6. a) Co přikázal apoštol Pavel pomazaným křesťanům vzhledem k smilstvu a proč? b) Proč by proto mladé osoby měly uvažovat o svém chování?

⁶ Boží vůle v otázce mravnosti je jasná — ‚ovládejte svá těla‘, zdržujte se smilstva a nečistoty. Vy mladí, kteří jste oddali své životy Bohu, jste s ním navázali úzké spojení a stali se částí jeho čisté organizace. Bůh má radost z takového chování! Kdybyste se však dopouštěli předmanželských pohlavních styků, bylo by to stejné, jako kdyby se jeden z pomazaných „Kristových údů“, který je ‚připojen k Pánovi‘, ‚připojil [pohlavně] k nevěstce‘. „Ať se to nikdy nestane!“ zvolal apoštol Pavel. Byla by to největší urážka takového drahocenného vztahu. Žádný jiný hřích není takový, protože „kdo smilní, hřeší proti svému vlastnímu tělu“. Takový hřích může zničit duchovní vztah, který máme k Bohu. Není divu, že Pavel vybízel: „Utíkejte před smilstvem.“ Ano, „utíkejte“! Nevyčkávejte, abyste o něm rozvažovali nebo rozmlouvali. Vzdalte se, jak nejdále můžete — a to rychle! Ale co když někdo ‚neutíká‘ od takového chování? — 1. Kor. 6:15–18.

„SAMI UTRPÍ KŘIVDU“

7–9. a) Co říká 2. Petra 2:9–13 o těch, kteří se dopouštějí nemravnosti? b) Jak ‚utrpěli křivdu‘ ti, kteří pěstovali nečistotu?

⁷ Apoštol Petr říká, že ti, kteří ve sboru mluví urážlivě o „slavných“ a zaplétají se do nemravnosti, skončí tak, že „sami utrpí křivdu jako odměnu za činění křivdy“. (2. Petra 2:9–13) Tyto ‚odměny‘ za pohlavní křivdy jdou mnohem dále než jen k pohlavním chorobám nebo nemanželskému těhotenství. Ničí lásku, úctu a pokoj mysli. Jistí mladí lidé, kteří „zašli příliš daleko“ a dopustili se smilstva, například s bolestí přiznali:

„Bylo to veliké zklamání. Nevznikl z toho žádný dobrý pocit ani vřelá láska, jak jsem očekával. Spíše mě zasáhlo plné vědomí toho, jak špatný to byl skutek.“

„Celou noc jsem proplakala.“

„Cítil jsem se jako pes. Byl to prázdný pocit. Zvedal se mi žaludek. Ztratil jsem úctu k sobě i k té dívce. Ve skutečnosti jsem zjistil, že dívku obviňuji, proč to připustila.“

⁸ Náš nebeský Otec nám říká, abychom se vyhýbali nejen smilstvu, ale i „nečistotě“. (1. Tess. 4:7) Tento pojem má široký rozsah, ale vztahuje se k chování, které je mravně odpudivé. Například masturbace (pohlavní sebeukájení) je ‚nečistý‘ návyk, který pěstují mnozí mladí lidé. Vybičovává „pohlavní choutky“ a může způsobit pocity velké provinilosti. V některých případech, když zde nebyla vážná snaha to překonat, vytvořil tento způsob myšlení problémy v manželství. Jeden mladý muž byl otřesen zjištěním, že po svatbě mu jeho dlouhodobý návyk sebeukájení znemožnil, aby dal manželce, ‚co jí patří‘. Následovaly měsíce trápení! — 1. Kor. 7:3.

⁹ Některé dvojice pěstují vášnivé, pohlavně dráždící doteky intimních částí těla. I to je „nečistota“ a snadno může vést — a často vede — k nemravnému pohlavnímu styku. Takové chování může v někom rozpálit „pohlavní choutky“ až k doslovnému třeštění. Jeden mladý muž přiznal: „Vidíš v sobě jen živočicha se zvířeckými žádostmi, a to tě citově pustoší.“ Takové chování vede ke zrušeným zasnoubenímb a často k problémům pro ty, kdo se později vzali. „Dělali jsme téměř všechno, vyjma smilstvo, a málem jsme se ho dopustili, než jsme se vzali,“ doznala jedna mladá dvojice. „Sice nám pomohli starší, ale už nikdy to nebylo jako předtím. Těžce jsme zpět vydobývali vzájemnou úctu, kterou jsme k sobě kdysi cítili.“

10. Proč je „nečistota“ pro svobodné dvojice škodlivá?

¹⁰ Začne-li svobodná osoba pěstovat některé ‚opojné‘ pohlavní zvyklosti vyhražené pro manželské lože, může se jí stát, že pošetile uzavře manželství s někým, kdo nemá potřebné vlastnosti pro dobrého manžela nebo manželku. Sex může zakrýt vážné rozpory, které opět vyvstanou po svatbě a způsobí problémy. Nepřekvapují proto výsledky jednoho průzkumu, podle nichž z 265 manželství, při jejichž uzavření byla nevěsta těhotná, žilo spolu po pěti letech už jen patnáct dvojic! Jiné průzkumy ukazují, že osoba, která pěstuje předmanželský sex, se s dvojnásobnou pravděpodobností dopustí cizoložství. Nedejte se tedy, mladí bratři a mladé sestry, zaslepit „prázdnými slovy“ osob, které říkají, že pohlavní vztahy před manželstvím vedou k štastnějšímu manželství. (Ef. 5:6) Někteří dokonce tvrdí, že onemocníte, nebudete-li po dosažení puberty pohlavně žít. To je lež. Lékaři ještě nikdy nespojili nějakou nemoc s cudností! Žel, některé osoby, které se rozhodly raději pro chtíč než pro lásku, toho po celý zbytek života litují!

11, 12. a) Jak trestá Jehova za pohlavní nemravnost? b) Co říká Job o těch, kteří projevují tvrdošíjnost vůči Bohu? c) Jaké otázce teď budeme věnovat pozornost?

¹¹ Nikdy nezapomeň, že „Jehova za to vše [smilstvo a nečistotu] trestá“. (1. Tess. 4:6) Trestem může být špatné svědomí, ukázňování od sborových starších nebo sklizeň toho, co se zasilo. Pokud se kajeme, odpouští Jehova samozřejmě velkoryse a zcela přikrývá naše hříchy. Ale někteří jsou tvrdošíjní a odmítají dbát na Boží zákony. „Kdo může být před ním tvrdošíjný a vyváznout nezraněn?“ (Job 9:4) Nikdo! Jehovu bolí, když vidí takovou „tvrdošíjnost“. Bolí to i starostlivé starší, kteří pozorují, jak mnoho mladých osob trpí všemi těmito problémy. Tito dozorci si uvědomují, že nikdo nemůže porušovat Boží zákony a vyváznout „nezraněn“. Jak to pěkně řekla svým sborovým starším jedna mladá křesťanka, která se kála z nemravnosti: „Kdybych tak mohla říci každému mladému v pravdě: ‚Nedělej to!‘ Jehova ti snad tvé omyly odpouští, ale ty sám sobě nikdy. Špatné vzpomínky tě budou stále pronásledovat. Nestojí to za to.“ Starší se připojují k Jehovovi v prosbě: „Kdybys jen skutečně dával pozor na má přikázání!“ — Iz. 48:18.

¹² Jak se však může mladý křesťan řídit Jehovovými přikázáními a vyhnout se mnoha nástrahám a nenápadným léčkám sexuální nemravnosti?

DEJ SRDCE SVÝM RODIČŮM

13. Jak mohou mladé osoby, které mají zbožné rodiče, uplatnit Přísloví 23:26? S jakými výsledky?

¹³ „Můj synu, dej mi přece své srdce, a ať mají tvé oči rozkoš z mých vlastních cest.“ (Přísl. 23:26) Tato prosba vyžaduje něco víc než jen pouhou mechanickou poslušnost. Mladý člověk musí důvěřovat svým rodičům a svěřovat se jim. Jako mladý můžeš ovšem cítit, že tvůj křesťanský tatínek nebo tvá maminka prostě nechápou tvé city. Tak to cítila jedna křesťanská dívka, která měla problém s masturbací a potřebovala pomoc. Měla strach promluvit si s matkou. Jak by na to asi reagovala? Pochopí ji? „Když jsem s ní pak o tom mluvila, vyslechla mě a nic mi nevyčítala,“ říká dospívající dívka. „Objala mě, řekla mi, že mě má ráda a že mi pomůže problém překonat. Mluvily jsme o tom otevřeně, a když jsme skončily, podržela mě v náruči a společně jsme se pomodlily. Od té doby s ní mohu mluvit o všem.“

14. Jak by měli křesťanští mladí hledět na zákony svých zbožných rodičů?

¹⁴ Ano, mladí najdou pohotovou pomoc, jestliže se svěří svým křesťanským rodičům. Naučí se ‚mít rozkoš‘ z cest svých zbožných rodičů a pohlížejí na jejich pokyny a ukázňování spíše jako na drahocenný „náhrdelník“ než na nepohodlný ‚řetěz‘, který jim nedovolí, aby ‚se poměli‘. (Přísl. 1:8, 9) Jsi skutečně poctivý ke svým rodičům? Nebo jsi jako jeden mladík, který přiznal: „Když jsem u rodičů, jsem takový, jakého mě chtějí, ale když jsem jinde, jsem takový, jaký chci být sám“? Jestliže se přiblížíte ke svým bohabojným rodičům, pomůže vám to vyhnout se mnoha zbytečným obtížím. Ti, kdo snad nemají křesťanské rodiče, mohou přijít za zralými křesťany — za muži i ženami — nebo za staršími ve sboru. Vyhledejte jejich ochotnou pomoc. — Tit. 2:3, 4; Jak. 5:14, 15.

VÉST TĚLO JAKO OTROKA

15. Jak popisuje apoštol Pavel své chování v 1. Korintským 9:27? Jak může mladý jednat podobně?

¹⁵ Apoštol Pavel řekl: „Buším [‚dělám modřiny‘c] do svého těla a vedu je jak otroka [ne: ‚ono mě vede jako otroka‘], abych potom, co jsem kázal jiným, sám nebyl nějak neschválen.“ (1. Kor. 9:27) Pavel byl na sebe ‚tvrdý‘. Tak i vy, spíše předvídejte situace, které by vás pohlavně vzrušily, a vědomě se jim vyhýbejte, než abyste se nechali opanovat tělesnými žádostmi. Víte dobře, co se stane s vašimi tělesnými žádostmi, když čtete knihy nebo sledujete televizní programy, které oslavují sex. Vyhýbejte se jim tedy jako moru! Schůzky (tam, kde jsou společensky přijatelné), pokud ještě nejste zralí pro manželství, jisté druhy tance, večírky bez cudného vedení, kde se dvojice mohou oddělovat, to vše jitří „pohlavní choutky“. Vyhýbejte se jim a „umrtvujte proto své tělesné údy. . . , pokud jde o smilstvo, nečistotu, pohlavní choutky“. — Kol. 3:5.

16. Jaká opatření při svých schůzkách by měla učinit křesťanská dvojice, která se připravuje na manželství?

¹⁶ Zejména když spolu mladá dvojice chodí a připravuje se na manželství, je třeba, aby dávala pozor na okolnosti. Být sami v autě, v bytě (jeden z nich možná žije sám, ne u rodičů) nebo na odloučeném místě venku, to může dvojici svést k přílišným důvěrnostem. Jeden sedmnáctiletý otevřeně řekl: „Každý může říci: ‚Víme, kdy přestat.‘ Ano, člověk může vědět kdy, ale kolik mladých to dokáže? Lepší je vyhnout se takové situaci. Mějte vždy někoho s sebou.“ Ano, doprovod vám může dodat síly, abyste plně ovládli své pohlavní žádosti, když jste spolu. Stanovte si také „hranici“, kam až mohou jít vaše projevy něžnosti. A držte se jich.

17. Je důležité dbát na to, s kým se stýkáš? Proč?

¹⁷ Když tělo touží po společnosti těch, kteří mají uvolněnou morálku, „veďte“ je pryč od takové společnosti. „Zachovávej svou cestu daleko od ní [od nemravné ženy] a nepřibližuj se ke vchodu do jejího domu,“ doporučuje Bible. (Přísl. 5:8) Ve škole jsou ovšem mladí vrženi do společnosti mnoha nemravných osob. Stýkáš se však s nimi také společensky? Jedna osmnáctiletá dívka jistě mluvila za mnoho mladých, když prohlásila: „Společnost, v níž se pohybuješ, má veliký vliv na tvou mravnost. Když vyposlechneš rozmluvy o sexu, začneš být zvědavý. Uvažuješ, jaký asi je pohlavní styk doopravdy. Je opravdu tak pěkný, jak říkají? Vím, že to tak chodí, protože právě já samotná z toho důvodu dnes vychovávám dítě.“ — Přísl. 13:20.

18. Když se mladému křesťanu vysmívají pro jeho cudnost, jaké otázky by měl zvážit?

¹⁸ Písmo naznačuje, že některé nemravné osoby proniknou do křesťanského sboru. Buď proto na stráži. Zjistíš-li, že někdo by mohl být tohoto druhu, pošli ho za staršími, u nichž může hledat duchovní pomoc. Tak mu projevíš opravdovou lásku a zároveň snad ochráníš i jiné ve sboru. Pravda, někteří nemravní světští jedinci se ti mohou pro tvůj cudný postoj posmívat. Ale jen uvažuj! Měl bys dovolit osobám, které jsou „otroky zkaženosti“ — ano, otroky vlastních vášní — aby tě přivedly do rozpaků? (2. Petra 2:19) Kdo má větší sílu: žena (nebo muž) volných mravů, která se ‚honí za svými vášnivými milenci‘, anebo cudná panna, která může říci o své mravní síle: „Jsem hradba“? (Píseň 8:10; srovnej Ozeáše 2:7.) Který z vás spíše ztratí sebeúctu a ‚dá svou důstojnost druhým‘? — Přísl. 5:9; Juda 4, 8–13.

19. a) Kdo ‚vedl tělo jako otroka‘ dvojice popsaná v Písni Šalomounově, nebo Amnon? b) K čemu to vedlo?

¹⁹ Budeš-li ovládat své tělo a panovat nad ním, budeš se moci ohlížet do minulosti bez lítosti. Pomysli na radost mladé Sulamitky a jejího milého pastýře, když byli konečně spojeni v manželství. S pomocí druhých i svým vlastním úsilím přemohli tělesné žádosti a zůstali cudní. Mluvili k sobě něžná slova, ale nepodlehli před sňatkem nemravnosti, čímž by zmenšili rozkoš, z níž se měli těšit, až se budou navzájem přizpůsobovat v manželství. Jak se lišili od vášnivého Amnona, který nedovedl čekat a jehož tělo ho ‚vedlo jako otroka‘ do nemravnosti! — Píseň 2:16; 4:16; 5:1; 2. Sam. 13:1, 2, 10–16.

BUDUJ SVŮJ VZTAH K BOHU

20. a) Co se může stát, když někdo nemá osobní vztah k Bohu? b) Co scházelo nemravným osobám, které Pavel popsal v první kapitole Římanům?

²⁰ „Nikdy jsem si nevybudovala osobní vztah k Jehovovi,“ přiznala dvaadvacetiletá žena, vychovávaná od dětství v křesťanském domově. „Bůh pro mne nebyl skutečnou osobou. Soudím, že právě proto mě opravdu nevadilo, když jsem se dopustila nemravnosti.“ Její situace byla podobná situaci nemravných osob popsaných Pavlem. Ti „znali Boha“, ‚byli si plně vědomi Božího spravedlivého nařízení‘, ale chybělo jim „přesné poznání“.d (Řím. 1:21, 28, 32) Toto „hlubší a důvěrnější poznání a znalost“e, osobní poznání, které se mělo vyvinout, scházelo. Máš jako mladý člověk toto osobní „přesné poznání“? Je třeba, abys soukromě a pravidelně studoval Boží slovo; potom náležitě oceníš všechny Boží vlastnosti. Vzpomeň si, jak takové „přesné poznání“ posilovalo rané křesťany. (Viz strany 4 a 5.) Ale je třeba více než jen knižní znalost.

21, 22. Co vybuduje silný osobní vztah k Bohu?

²¹ Procítěné modlitby tě přibližují k Bohu. Jedna mladá křesťanská dívka, která upadla do léčky nemravnosti, ale později se vzpamatovala, řekla:

„Jediná cesta, jak si tento osobní vztah uchovat, je modlitba; ne zběžná, ale taková, která plyne přímo ze srdce. Když prostě říkám Jehovovi, co uvnitř cítím, a mám tak s ním stálé spojení, uvědomuji si, že je skutečnou osobou a že se zajímá o můj život. Můj vztah k němu je to nejdůležitější na světě.“

²² Jsou tvé modlitby také tak vřelé? Jednáš v souladu s nimi? Jestliže se staneš ‚Božím spolupracovníkem‘ a budeš se podílet na kazatelském díle, budou tvé zájmy a cíle shodné s Božími. To vše tě přirozeně přiblíží k Jehovovi. Pamatuj, pouze ty sám můžeš vybudovat tento osobní vztah k Bohu. — 1. Kor. 3:9.

23. a) Bude zápas s nemravností trvat navždy? b) Proč bys měl být ochoten vynakládat úsilí, aby ses líbil Jehovovi?

²³ Jistě, na mladé dnes doléhá tlak. Denně se musí bojovat o věrnost. Avšak až přejde „květ mládí“, boj bude možná snažší. Brzy bude zničen satan, hlavní podněcovatel mohutné vlny nemravnosti. V Božím novém pořádku, který je tak blízko, bude vytvořeno spravedlivé prostředí, které náš život velice usnadní. Přemýšlej o požehnáních nového pořádku. Jistě souhlasíš s pocity jedné mladé ženy, která řekla: „Myslím na všechno, co pro mne Jehova udělal a co mi zaslíbil. Nezřekl se mne. Požehnal mi mnoha způsoby. Vím, že chce pro mne jen to nejlepší, a já se mu chci líbit. Věčný život stojí za každou námahu pro Jehovu.“ — Řím. 16:20; 2. Petra 3:13.

[Poznámky pod čarou]

Jsi schopen odpovědět ještě na tyto otázky?

◆ Jaká je Boží vůle pro křesťany, pokud jde o sexuální mravnost?

◆ Proč je pohlavní nečistota škodlivá pro svobodné dvojice?

◆ Jak by měli křesťanští mladí pohlížet na biblickou pomoc, kterou jim nabízejí zbožní rodiče?

◆ Jaká opatření by měla učinit křesťanská dvojice, když se připravuje na manželství?

◆ Jak je možné vypěstovat silný osobní vztah k Jehovovi?

Rodiče, mluvte k srdci svého dítěte

„Můj synu, jestliže tvé srdce zmoudřelo, mé srdce, ano mé srdce se bude veselit.“ — Přísloví 23:15.

1, 2. a) Co je tužbou křesťanských rodičů, ale jakou obavu měl jeden otec? b) Čeho je třeba dosáhnout při výchově dítěte a proč?

KŘESŤANŠTÍ rodiče chtějí ochránit své děti před ničivými mravními nástrahami. Jako rodiče bezpochyby sdílíte tutéž obavu, jakou měl křesťanský otec čtyř dospívajících dětí, který napsal: „Morálka, které musejí naši mladí čelit, se stále zhoršuje a někdy je těžké vyrovnat se s každým novým postupem světa. Ustavičně se modlím, abych dokázal pomáhat jim. Mám je tak rád.“

² Proč se přesto někdy stane, že se dítě, které chodí na náboženská shromáždění a je vyučováno biblické morálce, zaplete do sexuální nemravnosti? Vědomosti jsou sice nutné, ale zejména v otázce mravnosti hraje životně důležitou úlohu srdce. Jak mohou rodiče mluvit k srdci svého dítěte, aby zmoudřelo? — Přísl. 4:23; 23:15.

ČERPEJ RADU ZE SRDCE

3. Co znamená Přísloví 20:5 a jaké jednání to vyžaduje od rodičů?

³ Než budeš moci dosáhnout srdce, musíš zjistit do určité míry, co v něm je. „Rada [něčí skutečné předsevzetí či hluboce zakořeněné úmyslya] v srdci muže je jako hluboké vody, ale muž s rozlišovací schopností, ten ji načerpá.“ (Přísl. 20:5) Skutečné city v srdci dítěte jsou jako vody na dně hluboké studny. V biblických dobách byly jámy některých studní přes 30 metrů hluboké a lidé museli sestupovat po schodech, aby načerpali vodu. Byl to těžký úkol. „Načerpat“ úmysly vlastního dítěte může být stejně obtížné. Vyžaduje to schopnost vžít se do myšlení dítěte a bystré pozorování. Bude snad třeba dovedných otázek, trpělivosti a někdy ochoty rozmlouvat s dítětem celé hodiny, než vyjdou na povrch jeho skutečné city. Připomenete-li dítěti, že jste prošli stejným obdobím a že jste také nedokonalí, a vytvoříte-li příležitosti, aby s vámi dítě mohlo být občas samo, usnadníte mu, aby bylo sdílné. — Job 33:5–7.

4. Jaký druh řeči může podle Přísloví 12:18 poškodit výměnu myšlenek?

⁴ ‚Bezmyšlenkovité‘ slovo nebo prohlášení však může být zhoubné. Někteří mluví bezmyšlenkovitě, „jako by bodal mečem“. Jejich slova ubližují a působí odcizení. Snažte se tedy mít „chladného ducha“, když opravdu nasloucháte. Snad si ještě vzpomínáte, když s vámi někdo mluvil svrchu nebo se smál vašim citům. Možná, že řekl: ‚To nemyslíš vážně!‘ Toužili jste se ještě někdy svěřit takové osobě? — Přísl. 12:18; 17:27.

5. a) Jaký druh poučení potřebuje dospívající? b) Poskytuje většina rodičů takové poučení?

⁵ Když dítě dorůstá, velmi zesílí jeho pohlavní žádosti. Mládenec potřebuje promluvit s někým, kdo mu vysvětlí, co se děje s jeho tělem, a dovede mu odpovědět na nekonečnou řadu velmi delikátních a osobních otázek. Přesto při průzkumu l 400 rodičů dospívajících dětí vyšlo najevo, že 92 procent z nich nikdy nemluvilo se svými dětmi o sexuálních otázkách. Původ rodičů, zvyklosti země nebo přesvědčení, že takový rozhovor není nutný, někdy brání dokonce i křesťanským rodičům, aby projevili takovou bdělou péči. Proč jsou vlastně důležité takové rozhovory?

6, 7. Proč je důležité, aby se rodiče společně se svými dětmi zabývali sexuálními otázkami?

⁶ Když se jeden křesťanský starší vyptal řady rodin, dospěl k závěru: „Je zajímavé, jak ve většině případů platilo: Rodiče, kteří se záhy vypořádali se sexuálními otázkami a tvrdě pracovali, aby si udrželi s dětmi těsnou výměnu myšlenek, měli výsledky dobré. Ale ti, kteří z jakéhokoli důvodu problém včas neřešili, měli výsledky obvykle špatné.“

⁷ Prospěch z takových rozhovorů je rozmanitý. Za prvé může ochránit mysl dítěte před falešnými, nečistými informacemi, které později uslyší. Za druhé může vybudovat úctu a důvěru k rodičům a vytvořit společnou půdu pro výměnu myšlenek, která se přenese do puberty. A za třetí to může vašemu dítěti usnadnit, aby s vámi mluvilo o těch nejdůvěrnějších věcech. Mnozí rodiče by ovšem rádi věděli, jak se pustit do tohoto poněkud ožehavého námětu.

POUČUJ SRDCE

8. Jak brzy by měly začít rozhovory o sexuálních otázkách?

⁸ Nelze dostatečně zdůraznit, jakou hodnotu má, začneme-li dítě poučovat už v raném věku. Řada desetiletých a jedenáctiletých už otěhotněla. Někteří badatelé naléhají, aby výměna myšlenek o sexuálních otázkách začala už před šestým rokem věku dítěte. Jinak jí možná nikdy nebude dosaženo. Často stačí upřímně, beze studu odpovědět na otázky malého dítěte.b Dospívající však potřebuje poučení, jak ovládat pohlavní žádosti. Aby poučování dosáhlo srdce, musí znít jako přátelská pomoc, a ne jako obvinění.

9. Co by měli rodiče vložit dítěti do srdce a proč?

⁹ Ježíš řekl: „Dobrý člověk vynáší dobré z pokladu svého srdce.“ (Luk. 6:45) Abys dosáhl srdce svého dítěte, je tedy třeba, abys do tohoto mladého srdce vložil drahocenné věci, na které bude srdce reagovat citově a jež bude opatrovat. Proč? Aby potom z tohoto srdce vycházelo „dobré“. — Mat. 12:34, 35.

10, 11. Jak se lze z příkladů v knize Přísloví poučit o tom, jak dosáhnout srdce dítěte při rozhovoru o sexuální mravnosti?

¹⁰ Poučení, které o tomto námětu poskytují Přísloví, je pro rodiče dobrým příkladem. Pojednávají o pohlavních otázkách otevřeně, a přece důstojně. Všimni si vyrovnaného přístupu v páté kapitole. Učitel nebo rodič realisticky rozebírá požitek z pohlavních styků, a zejména nutnost vyhnout se pohlavní nemravnosti. Rty prostitutky zdánlivě ‚kanou jako med‘, když se snaží přilákat muže. Ale to, co po sobě zanechává, je „hořké jako pelyněk“ a „ostré jako dvousečný meč“! (Verše 3, 4) Pak se biblický učitel dotýká citlivého místa tím, že mladému muži ukazuje, jak může takovým chováním ztratit svou „důstojnost“. (Verš 9) Nikde se však neříká, že každý pohlavní styk je hříšný. Jak krásný obraz pohlavních vztahů v manželství potom tato kapitola vykresluje! — Verše 15–19.

¹¹ Rodič mladého muže nenapomíná ani nehubuje. V sedmé kapitole Přísloví vypráví zkušenosti druhých a užívá přímočarých pojmů. (Přísl. 7:6, 7, 13, 17, 18) Učitel používá živých znázornění — vášnivý muž, který je přilákán prostitutkou, je připodobněn k býku, který jde na porážku, „dokud mu šíp nerozetne játra“. (Přísl. 7:22, 23) Jak by mohl mladík někdy zapomenout na takové obrazy! Takový varovný příklad uložený v srdci pomůže mladíku, aby se vyrovnal s pokušením. Rodič neřekl jen, že pohlavní nemravnost je nesprávná, ale řekl, proč to tak je, vysvětlil následky a ukázal, jak snadno se do ní může mladý člověk zaplést.

12, 13. a) Jmenuj některé příležitosti, kdy mohou rodiče mluvit o sexuálních otázkách se svým dítětem. b) Nalezl jsi jiné příhodné chvíle? c) Stačí vložit do srdce dítěte dobré poučení, aby bylo mravné?

¹² Mnozí křesťanští rodiče vedli podobné rozhovory. Mluvili při četných příležitostech, kdy bylo možno přiblížit se k tomuto námětu přirozeným, neformálním způsobem. Někdy k tomu byla příležitost na dlouhých procházkách, když se mluvilo o nějaké příhodě dokreslující hodnotu dobré morálky, po pojednání o takovém námětu na sborovém shromáždění nebo při duchovním rozhovoru doma v rodině. Mnozí použili jako pomůcku knihu „Využij co nejlépe své mládí“.c Takový rozhovor nebyl vždy snadný, ale opravdová láska k dítěti rodičům pomohla. Jak přiznala jedna matka pěti dětí: „Nutila jsem se o tom mluvit, až mi to nakonec nebylo nepohodlné a dítěti také ne.“ Nenech své dítě vskrytu a mlčky trpět, protože mu schází „dobré poučení“ v této nejcitlivější oblasti. — Přísl. 4:2.

¹³ Ale navzdory všemu dobrému poučení, které lze dítěti vložit do srdce, je tam hluboce zakořeněna i pošetilost způsobená dědičnou hříšností. — Žalm 51:5; 51:7, „KB“.

UKÁZŇOVÁNÍ OČIŠŤUJE SRDCE

14. Co je ukázňování a proč je tak důležité?

¹⁴ Co může vyhnat pošetilost z mladého srdce? „Prut kázně,“ říká Přísloví 22:15. Ukázňování je výchova, která formuje nebo napravuje. Je to pevnost spojená s porozuměním; proto dítě nedusí ani ‚nedráždí‘ nerozumnými omezeními. (Ef. 6:4) Ukázňování je životně důležité, když se v dítěti probouzí zájem o opačné pohlaví. Dovolit dvojici, aby se scházela, když jsou ještě oba příliš mladí pro manželství, znamená přivolávat neštěstí.

15. a) Jaká situace zaskočí mnoho rodičů? b) Co udělali bratři sulamitské dívky, když chtěla být o samotě se svým chlapcem?

¹⁵ Mnozí rodiče se však ptají: ‚Co můžeme dělat, když chtějí být spolu?‘ Když bratři sulamitské dívky zjistili, že chlapec–pastýř chce vzít jejich sestru na procházku do opuštěných hor, zřejmě pod vedením nebo se souhlasem rodičů tomu zabránili! Dali jí práci, která by jí vyplnila čas, a drželi dvojici od sebe oddělenou. Důvěřovali jí sice, ale znali sílu pokušení. Zničilo to děvčeti život? Naopak, pomohlo to oběma, aby zůstali cudní, dokud se později nevzali. — Píseň 1:6; 2:8–15.

16. Co udělali někteří rodiče, aby ochránili srdce svých dětí?

¹⁶ I dnes je potřebná podobná pevnost a zároveň činnost, která by zaujala mysl dítěte. V tomto ohledu musí rodiče opravdu používat rozlišovací schopnost a božskou moudrost. (Přísl. 24:3) Je nesmírně těžké, aby rodiče ovládli city dítěte, když už se citově zapletlo. Než křesťanští rodiče dovolí svému dítěti chodit na schůzky (tam, kde je to společensky přijatelné), musí zvážit věk dítěte, stupeň citové zralosti a duchovní vyspělost, dále to, s kým se chce dítě scházet a co budou společně dělat. Jedné matky, jejíž devatenáctiletá dcera byla vyloučena pro nemravnost, se zeptali, v čem cítí, že by při výchově svého dítěte jednala jinak. Odvětila: „Nikdy bych jí nedovolila zaplést se do milostného vztahu v raném dospívání. Už bych nepředpokládala, že je tak silná, aby se vyrovnala se svým problémem.“

17, 18. a) Měla by se dvojice, která se připravuje na manželství, urážet, když jí rodiče nebo někdo jimi pověřený dělá doprovod? b) Jak se jeden mladý muž tvrdým způsobem poučil?

¹⁷ Někteří rodiče si s mladou dvojicí sedli a oběma vysvětlili, proč nemohou souhlasit s jejich schůzkami. Další podporu je možno získat, když se celá záležitost probere s rodiči druhého dítěte. Jeden křesťanský otec čtyř dětí řekl: „Řada rodičů si myslí, že vztahy mladých chlapců a dívek jsou ‚roztomilé‘, a povzbuzují k nim. Jiní nechávají mladistvé chodit ve skupině ven bez dohledu dospělých. Co potom vidíme, je ‚párování‘, nemravnost a časná manželství. My své děti povzbuzujeme, aby pěstovaly koníčky a tělesné činnosti jako bruslení a jízdu na kole, které mohou provozovat samy nebo s druhými stejného pohlaví.“

¹⁸ I když je dvojice dost stará, aby spolu chodili, pomozte jim a opatřete jim doprovod. Zasnoubená křesťanská dvojice, která se měla brzy brát, odložila svou ostražitost a oddala se „nečistotě“. (Gal. 5:19) Mladý muž později přiznal: „Většinou jsme mívali doprovod. Ale těch pár příležitostí bez něho nás poškodilo.“ Jiní mladí později děkovali svým rodičům za to, že byli přísní a bedlivě dohlíželi na jejich zábavy, protože tak zůstali cudní a vstoupili do manželství bez lítosti a bez špatných vzpomínek. Jsou-li úmysly vašeho dítěte počestné, nemělo by se urážet pro vaše zbožné ukázňování, protože to je „cestou života“. — Přísl. 6:23.

POMOZ DÍTĚTI, ABY SI VYTVOŘILO VZTAH K BOHU

19. a) Co je pro vaše dítě největší ochranou proti nemravnosti? Co mu pomůže vytvořit tuto ochranu? b) Jaké otázky si mohou rodiče klást o svém vlastním příkladu?

¹⁹ Největší ochranou proti nemravnosti je, aby si vaše dítě vypěstovalo důvěrný osobní vztah k Jehovovi. Ačkoli to musí udělat dítě samo, rodiče mu mohou pomoci. Především váš vlastní příklad oddanosti mu poskytne živoucí vzor k napodobení. Ti, kteří se stali křesťany v prvním století v Tessalonice, viděli, ‚jakým člověkem‘ je Pavel a jeho společníci, a ‚stali se napodobiteli‘, vypěstovali si podobné „pevné přesvědčení“. (1. Tess. 1:4–6) ‚Jakého člověka‘ ve vás vidí vaše děti? Vidí vaše „pevné přesvědčení“, všímají si, že celý svůj život stavíte na oddanosti Bohu a přinášíte oběti jeho uctívání? Vidí váš silný odpor k nemravnosti v tom, že se nenecháte bavit ničím mravně zkaženým? Vidí příklad lásky v tom, jak zacházíte se svým manželským druhem a jak jednáte s ostatními? Slyší vás mluvit o Jehovovi způsobem, který jasně ukazuje že Bůh je pro vás skutečností? Takový příklad bude dítěti pobídkou, aby umělo něco obětovat při dodržování Jehovova zákona. Vaše dítě pozná, že je to důležité.

20. Co může zničit účinky vaší dobré výchovy?

²⁰ Své snahy podpořte i tím, že budete bedlivě sledovat, s kým se vaše dítě stýká, a budete mu vybírat společníky, kteří projevují duchovní „pevné přesvědčení“. Nic nemůže zničit vaši práci rychleji než špatní společníci — také se najdou i v křesťanském sboru. Takoví špatní společníci mohou vaše dítě duchovně zkazit a přispět k vytvoření generační propasti. — Přísl. 13:20; Juda 3, 4, 12, 16, 19.

21. a) Co dává podle 1. Jana 2:14 duchovní sílu a jakou odpovědnost to ukládá rodičům? b) Jak by podle tvého návrhu mohlo být takové studium pravidelné a zajímavé?

²¹ Jako rodič musíš být přesvědčen o moci Božího slova, Bible. Apoštol Jan řekl, že duchovně silní „mladí muži“ ve sboru, jemuž psal, „zvítězili nad tím zlým“, protože ‚Boží slovo v nich zůstává‘. (1. Jana 2:14) Kromě toho, že zbožní rodiče podporují svorného rodinného ducha a dávají dobrý příklad, by měli zařídit, aby se v rodině pravidelně studovalo Boží slovo a aby tak jeho poselství proniklo hluboko do srdce dětí. Jedni manželé s bolestí sledovali, jak se jejich tři děti v dospívání obracejí k špatnosti. Otec, který je od útlého dětství vychovával v křesťanském domově, připustil: „Kdybych měl možnost dělat to znovu, pravidelně bychom v rodině studovali Bibli. Naše studium bylo vždycky ‚ano a ne‘. Vím, že pravidelné studium by nás k sobě víc připoutalo jako rodinu a bylo by děti mnohem víc duchovně posílilo.“ Budou-li se rodiče dobře připravovat, vyhýbat se mechanickému, zkostnatělému, příliš formálnímu postupu a budou-li studium ‚šít dětem na tělo‘, všichni se na rozhovory budou těšit a rodina se tím duchovně sblíží. Při všech nárocích na čas rodičů to jistě není snadné, ale důležitější než délka takových rozhovorů je kvalita společně stráveného času. Navíc je třeba, aby se děti samy naučily dobrým studijním návykům. — 5. Mojž. 6:4–9.

22. Jak můžete naučit své dítě, aby jeho modlitby měly smysl?

²² Jak je možno poznat ze zkušenosti na straně 11, upravuje důvěrná, procítěná modlitba úzký vztah k Bohu. Pomozte svému dítěti poznat potřebu modlitby a způsob, jak má ‚vylévat své srdce před Jehovou‘. (Žalm 62:8; 62:9, „KB“) Ať dítě slyší vaše procítěné modlitby. Mluvte s ním o tom, co vše může být zahrnuto v jeho modlitbách. Budete-li mu vyprávět, jak Jehova odpověděl na vaše modlitby, a povzbudíte-li je, aby samo hledalo odpovědi na své vlastní modlitby, uvědomí si dítě, že modlitba má moc.

23, 24. a) Proč by se dítě mělo naučit bázni před Jehovou? b) S kým by měli rodiče v kazatelské službě pravidelně pracovat a proč?

²³ „Důvěrný vztah k Jehovovi patří těm, kteří se ho bojí,“ napsal král David. (Žalm 25:14) Aby si vaše dítě opravdu vypěstovalo důvěrný vztah k Bohu, musí mít zdravou bázeň z vážných následků toho, kdyby se znelíbilo „živému Bohu“. (Žid. 10:31; Přísl. 8:13) Ano, dítě musí Jehovu milovat a hluboce oceňovat jeho milující laskavost, ale musí mít také vážnou úctu k Jehovově schopnosti trestat nebo nechat člověka, aby ‚sklidil to, co zasel‘. (Gal. 6:7) Je-li dítěti tato zdravá bázeň vštěpována od raného věku, vypěstuje si dobré svědomí. Místo aby uvažovalo: ‚Dokud mě nikdo nepřistihne, je to dobré‘, bude jednat jako Josef, který odolal svodům k nemravnosti a prohlásil: „Jak bych se tedy mohl dopustit té velké špatnosti a skutečně hřešit proti Bohu?“ — 1. Mojž. 39:7–9.

²⁴ Budete-li spolupracovat v křesťanské službě, pomůžete svému dítěti, aby si vypěstovalo stejný něžný zájem o lidi, jaký má Jehova. Jak v dítěti poroste ocenění, jeho srdce pozná, jak může ‚mnohé obohatit‘ tím, že je poučuje o „dobrém poselství“, a to může způsobit blahodárné změny v jejich životech. Tato služba je také znamenitou pomocí při pěstování úzkého vztahu k Bohu. — 2. Kor. 6:10.

POTŘEBA POMOCI, KTERÁ PŘEVYŠUJE TO, CO JE OBVYKLÉ

25, 26. a) Proč rodiče potřebují pomoc, „která převyšuje to, co je obvyklé“? b) Odkud přichází taková pomoc? c) Co udělal jeden otec, když myslil, že ‚ztrácí‘ své dítě, a co si později uvědomil?

²⁵ „Není snadné být rodičem dospívajících dětí,“ prohlásil jeden křesťanský otec, který se zmínil o své bezradnosti vzhledem ke své uzavřené šestnáctileté dceři, která byla vystavena silnému nátlaku svých spolužáků. „Modlím se často sám i s ní — ale pořád mám starost.“ Viděl potřebu božské pomoci, jež by dala jemu i dceři „sílu, která převyšuje to, co je obvyklé“. — 2. Kor. 4:7.

²⁶ Rodiče se někdy cítí bezmocní, když se zdá, že všechny jejich snahy nemají úspěch. Ale nevzdávejte se! Pro scestné sklony svého syna přiznal jeden křesťanský otec, že jej v určitou dobu pokládal za „ztraceného“, i když ho od nejútlejšího věku vychovával v křesťanském učení. „Poklekl jsem a modlil se, až mi po tváři tekly slzy, a prosil jsem Jehovu, aby mi pomohl. Jehova mé modlitby vyslyšel a chlapec se začal postupně měnit k lepšímu. Když jsem viděl, že Jehovova ruka působí v mé rodině, velmi jsem se k němu přiblížil.“ Ano, vyhlížej pomoc od Jehovy; spolehni se na něho. Modli se se svými dětmi i za ně. — 1. Tess. 5:17.

27. a) Kdo musí vepsat Boží zákon dítěti do srdce? b) Jak se, rodiče, cítíte, když vaše dítě ukazuje, že jeho srdce „zmoudřelo“?

²⁷ Uvědomte si, že dítě si nakonec musí samo vepsat Jehovovy zákony do srdce. (Srovnej Přísloví 3:1–4.) Udělejte však všechno, co můžete, abyste jako rodiče mluvili k srdci svého dítěte. Jakou odměnou vám to bude, když uvidíte, že vaše dítě zůstává věrné pravdě! Jak mocný to bude důvod, aby se ‚vaše srdce veselilo‘, ukazují-li vaše děti, že jejich srdce „zmoudřelo“! (Přísl. 23:15) Budete jako apoštol Jan, který o svých duchovních dětech mohl říci: „Nemám větší důvod k vděčnosti než to, když slyším, že moje děti nadále chodí v pravdě“. — 3. Jana 4.