ze smrti. (Žid. 2:14, 15) Dalšími nástroji jsou pověry, chamtivost a nemravnost. A to všechno udržuje hierarchie velekněží. Ale jakou to má souvislost s pronásledováním, které prožili svědkové Jehovovi?

Pronásledováni za to, že řekli pravdu

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI nepodporují názory víry a zvyklosti Kimbilikiti, protože to vše naprosto odporuje biblickým zásadám. Svědkové byli osvobozeni pravdou, kterou našli v Božím slovu, Bibli. (Jan 8:31, 32) Proto nepřipouštějí, aby jejich synové podstupovali obřízku podle zasvěcovacích obřadů Kimbilikiti. Svědkové také odmítají dávat v období zasvěcení jídlo, peníze a zboží a jejich ženy se neúčastní povinného rybaření, které je organizováno k témuž účelu.

Zajímavé je, co řekl ve spojení s uvedeným povražděním svědků státní prokurátor ve svém odůvodnění před soudem: „Někteří příslušníci kmene Warenga, kteří se v minulosti účastnili rituálů Kimbilikiti a znají tajemství, jsou nyní spojeni se svědky Jehovovými. Odhalili tajemství, zejména to, že duch jménem Kimbilikiti neexistuje. Odhalili tím také podvod související s oběťmi, které vyžaduje údajný duch. Ten je podle svědků Jehovových jen ohromným podvodem zorganizovaným kmenovými staršími, kteří vedou obřady.“

Jednotliví členové kmene Rega přijímají pravé biblické učení, a tak jsou pověry a strach ze smrti nahrazeny pravdou a nadějí na vzkříšení. (Jan 5:28, 29) Místo urážení matek, manželek a sester vzniká patřičná úcta k ženám. — Ef. 5:21–6:4; 1. Tim. 5:1, 2.

Na rozdíl od svědků Jehovových dovolují mnohé církve a misie křesťanstva svým členům, aby pěstovali kmenové náboženství pod vnějším nátěrem takzvaného křesťanství. Mnozí kněží a velekněží Kimbilikiti jsou ve skutečnosti považováni za loajální a vážené členy různých církví. Jak se to liší od postoje apoštola Pavla! Ten napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaký podíl má světlo s tmou?. . . A v jaké shodě je Boží chrám s modlami?“ — 2. Kor. 6:14–16.

Těžkosti svědků Jehovových vyvolali velmi často právě ti, kteří jsou pevně spjati jak s Kimbilikiti, tak i s ortodoxními církvemi. Tito odpůrci se velmi podobají výrobcům model ve starověkém Efezu. Ti viděli, že Pavel ohrozil jejich obchodování, když dokazoval, že „bohové nejsou ti, kteří jsou udělaní rukama“. (Sk. 19:23–28) Totéž platí o pravdě, že duch Kimbilikiti neexistuje.

Svědkové Jehovovi považují za svou povinnost oznamovat takové pravdy. Za to, že mluví pravdu, musí ovšem někdy trpět pronásledování. Čemu se však můžeme z jejich věrné vytrvalosti naučit?

Pravda a víra vítězí

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou rozhodnuti uctívat Boha „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Ano, biblickým poselstvím, které oznamují, opravdu odhalují omyly a kladou stejnou otázku jako apoštol Pavel: ‚Stali jsme se tedy vašimi nepřáteli, protože vám říkáme pravdu?‘ (Gal. 4:16) Rozhodně ne! Tito křesťané milují lidi ve svém okolí a přejí si, aby se i oni mohli těšit z duchovní svobody, kterou je možno získat jen prostřednictvím pravdy. — Jan 8:32.

Svědkové jsou také rozhodnuti zachovat pevnou víru, i když jsou pronásledováni za to, že mluví pravdu. Víra pokorných křesťanů v Pangi opravdu dokazuje, že s Jehovovou pomocí mu mohou jeho služebníci zachovat ryzost až do konce. To může být buď konec tohoto zlého systému věcí nebo něčí smrt ve věrnosti, snad tváří v tvář krutému pronásledování z náboženských důvodů. — Mat. 24:13.

Činná víra

Milovníci pravdy, kteří byli povražděni v provincii Kivu, nebyli jediní, kdo projevili pevnou víru. Například jedna starší sestra, Bingimeza Bunene. Dva z jejích synů, Malala Ramazani a Akilimali Walugaba, byli mezi těmi, kteří byli zavražděni v Pangi. Kmenoví starší navíc přemluvili jejího manžela, aby se připojil k vrahům svého synovce Amisi Melende. Když byli zavražděni její dva synové a její synovec, opustila ji celá rodina, i její manžel. Ona však našla útěchu v žalmistových slovech: „A kdyby mě přece opustil vlastní otec a vlastní matka, stejně by se mě sám Jehova ujal.“ (Žalm 27:10) Ujali se jí její bratři a sestry ve víře, potěšovali ji a s láskou jí připomínali podivuhodnou naději na vzkříšení.

Manžel této sestry, Ramazani Musombwa, byl uvězněn za to, že se účastnil usmrcení svého synovce, ale byl nakonec propuštěn. Později přiznal, že na něj silně zapůsobil statečný postoj jeho manželky a láska, kterou jí a ovdovělým snachám prokazovali ostatní svědkové. Dnes toho velice lituje a doprovází svou manželku na shromáždění svědků Jehovových. Úplně se změnil a stal se terčem kritiky a posměchu, ale je rozhodnut nadále sloužit Jehovovi.

Všechny ostatní mladé vdovy byly ze strachu před smrtí z ruky Kimbilikiti svými rodinami vyhnány. Tyto mladé ženy zůstaly pevné a odmítly vzdát se své víry v Jehovu. Ujali se jich jejich spoluvěřící, a tak zažily to, co předpověděl Ježíš: „Nikdo neopustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím systému věcí věčný život.“ — Mar. 10:29, 30.

Víra a pravda zvítězily

Dnes žijí svědkové v oblasti Pangi opět v normálních podmínkách. Všichni pozůstalí a zájemci, kteří předtím museli utéci do jiných vesnic a měst, se vrátili domů. Svědkové tam opět káží poselství o království s novým nadšením a odhodlaností. Přes všechno, co prodělali, se podobají ‚bratrům, kteří pociťovali důvěru pro Pavlova vězeňská pouta a tím více se odvažovali nebojácně mluvit Boží slovo‘. — Fil. 1:14.

Vzpomínky na násilnou smrt osmi věrných křesťanů ve sboru Pangi ovšem stále ještě vyvolávají smutek. Jako předsedající dozorce zde nyní slouží jiný zvěstovatel — průkopník. Jehovův lid zde v srdci Afriky důvěřuje v Boží lásku, kterou jim Bůh projevil prostřednictvím Ježíše Krista, jak to vyjádřil Pavel: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?. . . Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval.“ — Řím. 8:35–39.

Proč však Jehova připustil, aby byli zavražděni tito věrní svědkové? V dnešním násilném světě bylo mnoho případů, kdy Jehova zřejmě chránil svůj lid. Tím dává najevo, jak je může bezpečně provést ‚velkým soužením‘. (Mat. 24:21; Iz. 26:20) Ale jak řekl Ježíš u Jana 16:1–3, může být mnoho situací, kdy odpůrcům dovoluje jít až do krajnosti, takže opravdu některé jednotlivé svědky Jehovovy zabijí. Jestliže za takových okolností zachovají ryzost, jako naši věrní bratři v provincii Kivu, slouží to pak jako svědectví a důkaz, že Boží služebníci jsou rozhodnuti zachovat ryzost až do smrti. — Job 27:5; Přísl. 27:11.

Připomíná nám to velké svědectví, které bylo vydáno po smrti Štěpána, mučedníka v prvním století. (Sk. 8:1–8) Tak se může stát, že to hrozné vraždění přiměje mnohé lidi z kmene Rega i jiné v Zairu a všude jinde, aby se vážně zamysleli nad biblickými pravdami.

Pachatelé pykají za svůj zločin

KDYŽ se zprávy o vraždění dostaly do Kinshasy, podnikly vládní úřady kroky, aby byla vykonána spravedlnost. Za to si úřady zaslouží pochvalu.

Do území byly poslány nákladní vozy s vojáky. Pachatelé byli nakonec pochytáni a bylo proti nim zahájeno soudní řízení u okresního soudu v Kindu v provincii Kivu.

Soudní řízení nebylo v tomto případě snadné, protože soudci byli stále vystaveni hrozbám a nátlaku, aby nevykonali spravedlnost. Byly jim nabídnuty ohromné úplatky. Když bylo vzneseno obvinění, dostali dokonce anonymní dopis, který oznamoval, že se jim Kimbilikiti pomstí.

Je zajímavé, že obžalovaní trvali i při jednání na tom, že Kimbilikiti je duch a že je k jejich jednání podnítil. Soudce Tumba moudře zařídil, aby byly během jednání rozezvučeny nástroje Kimbilikiti tak, aby je bylo slyšet v soudní síni. Usuzoval, že pokud je Kimbilikiti duch, nebude mít zvuk nástrojů na členy kmene Rega v soudní síni žádný účinek. K čemu to vedlo? Když zazněly tajemné zvuky, nastalo v soudní síni pozdvižení. Ženy se daly v hrůze na útěk, protože se bály, že by mohly spatřit Kimbilikiti a být usmrceny. Muži zahanbeně svěsili hlavy a opustili soudní síň, v níž zůstali jen obvinění, soudní personál a někteří diváci, kteří nepatřili ke kmeni Rega. Opět se ukázalo, že Kimbilikiti je pověrečný podvod, který držel členy kmene Rega v zajetí.

Šest osob, které nesly přímou odpovědnost za vraždu, odsoudil soud v Kindu k smrti. Řada dalších byla odsouzena k trestu vězení a k pokutám. Bylo také přikázáno, že pozůstalé vdovy mají dostat určitou náhradu. (Proti rozsudkům bylo podáno odvolání k vyššímu soudu v Bukavu, Kivu.)

Odpovědný způsob jednání úřadů nám připomíná slova apoštola Pavla: „Ti, kteří vládnou, jsou. . . předmětem strachu, ne pro dobrý skutek, ale pro špatný. . . [Autorita] je totiž Boží služebnicí, mstitelkou, aby projevila zlobu nad tím, kdo dělá, co je špatné.“ (Řím. 13:1–4) Svědkové Jehovovi tedy dále pronášejí „úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení, abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností“. Pavel dodal: „To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ — 1. Tim. 2:1–4.

Jsme přesvědčeni o tom, že následkem těchto událostí v Pangi přijde mnoho upřímných členů kmene Rega „k přesnému poznání pravdy“, a budou tak osvobozeni z pout pověrečného podvodu. Svědkové Jehovovi budou dále hledat čestně smýšlející lidi v těchto místech i po celé zemi. Máme opravdu radost, že můžeme jednat podle své víry a dělit se o naději na království se všemi, kteří milují spravedlnost, a to i v nejodlehlejších místech Afriky.