Umučeni pro svou víru!

STALO se to v neděli časně ráno. Tlupa asi 500 lidí obklopila jeden dům ve vesnici Pangi, v provincii Kivu v Zairu. Křesťané, kteří v tom domě pokojně spali, byli probuzeni křikem davu a silnými ranami na dveře. Co následovalo? Sedm křesťanských mužů bylo vyvlečeno, byli nemilosrdně zbiti a přinuceni pochodovat sedm kilometrů do vesnice Kilungulungu uprostřed pralesa.

Tam bylo těmto mírumilovným křesťanům podříznuto hrdlo, tělo jednoho pak bylo navíc ještě zohaveno. Jejich těla pak byla pohřbena v korytu jedné řeky, která byla předtím odvodněna pomocí přehrady postavené k tomu účelu. Později byla přehrada opět uvolněna a řeka zatopila jejich společný hrob, takže po tomto hrozném činu nezůstalo ani stopy.

Proč byli zavražděni tito nevinní lidé?

Tímto zavražděním věrných svědků Jehovových vyvrcholila vlna pronásledování, která začala v roce 1978 po celé části oblasti Kivu, která je ovládaná kmenem Rega. Proč došlo k tomuto vraždění? Protože se svědkové Jehovovi nechtěli řídit pokyny „Kimbilikiti“. Vůdcové tohoto náboženství zděděného po předcích Waregů se domnívají, že svědkové ohrožují celou jejich kmenovou strukturu a že proto musí být vyhlazeni.

V letech 1978 až 1983 vypálili fanatičtí stoupenci tohoto kultu několik sálů království svědků Jehovových. Mnoho svědků ohrožovali, vyháněli je z jejich domů a konfiskovali jejich majetek. Několikrát se snažili usmrtit svědky kouzly a zaklínáním. Tyto kroky byly neúspěšné, a proto se pronásledovatelé uchýlili k brutální hromadné vraždě. — Srovnej se 4. Mojžíšovou 23:23.

Úděsná událost

Sledujme však nyní podrobněji tragické události, k nimž došlo v neděli 14. srpna 1983. Jak výstižný byl pro ten den text a komentář v „Ročence svědků Jehovových 1983“! Den před zavražděním těch sedmi věrných křesťanů přišla z okolních vesnic většina členů malého sboru svědků Jehovových v Pangi, aby se účastnili pravidelného sobotního shromáždění. Všichni tam zůstali přes noc, aby si ušetřili cestu na shromáždění v neděli dopoledne. Sedm osob zůstalo v domě Kalumby Malumalu, kazatele plným časem a předsedajícího dozorce sboru. Celkem tam bylo jedenáct osob, včetně bratra Malumalu, jeho manželky a dvou malých dětí. Pět dalších svědků přenocovalo v domě bratra Kikuni Mutege.

Po sobotním shromáždění strávili svědkové příjemný večer kolem ohně, zpívali písně království a vyprávěli si zkušenosti. Povšimli si, že kolem nich procházely neobvykle pravidelně malé skupinky lidí a všichni se ubírali směrem k vesnici, která leží dva kilometry od Pangi. Jak mohli svědkové vědět, k čemu se tam shromažďují jejich nepřátelé?

Příští ráno asi v pět hodin byl dům předsedajícího dozorce obklíčen tlupou, kterou vedl skupinový náčelník Mulamba Musembe. Bratři Kampema Amuri a Waseka Tabu byli vyzváni, aby s nimi šli k náčelníkovi lidu (Katunda Banangozi) a vykonávali „Salongo“ (povinná obecní služba k udržování silnic, mostů a pod.). Bratr Kampema zdvořile vysvětlil, že domluvili s náčelníkem Katundou, že tu práci vykonají příští den. Skupinový náčelník však označil tuto odpověď jako neuctivou a přikázal, aby byl bratr Kampema zbit. Pak byl dán příkaz, aby byli biti i ostatní bratři.

Vtom si dav povšiml, že „pastor“ Kalumba Malumalu (předsedající dozorce) se vrátil do svého domu. Všichni se pro to obořili na dům a prorazili jednu zeď. Pak vniklo několik lidí dovnitř, aby bratra Malumalu našli. Při rvačce, která přitom vznikla, bylo hrubě zacházeno i se sestrami, ale těm se podařilo utéci a našly ochranu u místního náčelníka policie.

Také dvěma jiným bratrům, kteří přenocovali v druhém domě, se mezitím podařilo utéci. Jeden z nich (Hemedi Mwingilu) se ukryl v nedostavěném domě a byl svědkem této události. Druhý bratr (Lulima Kazalwa) utekl do pralesa.

Sedm bratrů bylo nakonec zadrženo, byli zbiti a se svázanýma rukama odvedeni. Během celého pětikilometrového pochodu do pralesa v blízkosti Kilungulungu je muži, kteří se jich zmocnili, týrali a bili. Když tam došli, byli již bratři téměř v bezvědomí, ale přece byli pevně rozhodnuti nedopustit se žádného kompromisu ve své víře — i když bylo zřejmé, že jim hrozí jistá smrt. Zemřeli statečně a důstojně jako mnozí jiní věrní křesťané ve starověku i v dnešní době. — Mat. 24:9; Zjev. 2:10.

Další bratr, Amisi Milende, byl zavražděn krátce nato při cestě do Kama. Muži, kteří tam byli posláni, ho zajali a svázaného přivedli do Binyangi (15 kilometrů od Pangi), kde měl být předveden před jiného skupinového náčelníka, Kibonge Kimpili. Když čekali na příchod náčelníka, povzbuzoval tento nadšený svědek duchovně jednoho ze svých bratranců. Svým pronásledovatelům řekl, že i kdyby musel zemřít, bude stále důvěřovat v Jehovu Boha, který je schopen jej v budoucím ráji na zemi vzkřísit. Tohoto věrného mladého muže usmrtilo několik lidí. Účastnil se toho i jeho vlastní strýc, který byl mimořádně rozhořčen, protože se dva z jeho synů stali svědky Jehovovými za pomoci bratra Milendy. Tito jeho dva synové, Malala Ramazani a Akilimali Walugaba, patřili ve skutečnosti k těm sedmi ostatním svědkům, kteří byli povražděni.

Jak se vedlo těm, kteří to přežili?

Tyto hrozné události vedly k zavraždění osmi mužů, po nichž zůstaly vdovy a sirotci. Ti, kteří přežili, a ostatní místní svědkové a zájemci se stali terčem rostoucí nenávisti. Nakonec proto uprchli do Kindu, nejbližšího velkého města, kde se o ně dobře postarali členové tří tamějších sborů svědků Jehovových. Těmto pozůstalým také pomohla odbočka Společnosti Strážná věž v Kinshase a poslala jim oblečení, pokrývky a peníze. Tato laskavá pomoc byla přijata s velkým oceněním a přispěla ke znamenitému svědectví pro nevěřící členy rodin a jiné pozorovatele. (Jan 13:34, 35; Jak. 1:27) Zasáhly také vládní úřady. Pachatelé byli zatčeni a bylo proti nim zavedeno soudní řízení.

Tyto otřesné události vyvolávají mnoho otázek. Jaké náboženství je Kimbilikiti? Jakého druhu jsou názory víry a zvyklosti, které mohou vést k takovému pronásledování? A proč se stali terčem takové nenávisti pouze svědkové Jehovovi, a ne jiná náboženství?

Tajemství Kimbilikiti odhaleno

KIMBILIKITI je náboženství, které zdědil po svých předcích kmen Rega v provincii Kivu ve východní části středního Zairu. Muži kmene Rega loví v hustých lesích, ženy chytají ryby v řekách a rodiny obdělávají půdu. Ale život všech úplně ovládá Kimbilikiti, velký kmenový duch, kterého musí absolutně poslouchat. A musí žárlivě střežit všechna tajemství spojená s jeho uctíváním. Jestliže někdo prozradí některé z nich, je okamžitě potrestán smrtí. Ve skutečnosti vede i každý protest proti smrti člena rodiny z rukou Kimbilikiti také k okamžité popravě.

Jak začalo toto mocné náboženství? Odpověď musíme hledat v minulosti.

Jak vzniklo toto náboženské tajemství

Podle kmenové legendy měl kdysi dávno jeden muž tři syny. Katima Rega, prvorozený, byl ošklivý trpaslík, tak znetvořený, že se nemohl oženit. Byl však velmi chytrý a měl mimořádnou obrazotvornost. Byl nenasytný v jídle. Aby dostal jídlo bez práce, vynalezl jednoduché bambusové hudební nástroje podobné flétně, jimiž uměl vyluzovat tajuplné zvuky. Opracoval také plochý kousek dřeva do tvaru člunku a na jeho konec upevnil provaz. Když tímto nástrojem rychle zakroužil nad hlavou, vyloudil děsivý bzukot.

Tento legendární vynálezce vyzkoušel nejdříve své vynálezy na svých dvou synovcích, které přesvědčil, že zvuky pocházejí od nějakého ducha, a tak je zastrašením donutil k tomu, že pro něj kradli jídlo a tabák od jeho dvou bratrů. Pak se rozhodl zaměřit se jinam. Schoval se proto v křoví a čekal, až ženy nachytají ryby a uloží je do košíků. Pak použil svých nástrojů a ženy v hrůze opustily svůj úlovek a utekly do vesnice.

Zprávy žen, které propadly panice, nebyly zpočátku brány vážně. Ale když se stejná situace opakovala a vesničané již neměli k jídlu žádné ryby, opatrně obklíčili „démonické zvíře“ a zjistili, že to je Katima Rega. Někteří ho chtěli na místě zabít, ale jiní usoudili, že vymyslel něco velice chytrého. Dohodli se, že uznají ten „hlas“ za svého kmenového ducha. To, co poznali, mělo být chráněno jako tajemství a pro všechny nezasvěcené to mělo být náboženské tajemství. Každý člen kmene bude muset poslouchat všechny příkazy, pokyny a nařízení pocházející od „toho hlasu“, od ducha pralesa. Ale jak se bude jmenovat? Jeden moudrý starší navrhl jméno „Kimbilikiti“ a všichni s tím souhlasili.

Tak se zrodilo náboženství kmene Rega. A z tohoto jednoduchého počátku vznikl celý systém pravidel, zvyklostí a pověr. Časem byli ke Kimbilikiti připojeni tři další neviditelní „duchové“. Kabile, která byla někdy považována za jeho sestru a někdy za jeho manželku, byla velice krásná a mimořádná žena. Všichni dospívající mladíci byli údajně zázračně obřezáni sexuálním stykem s ní! Twamba, mladší bratr Kimbilikiti, má prý takovou sílu, že může způsobit bouře, může zbořit domy a podobně. Jeho „hlas“ je prý slyšet v bzučení člunkovitého kousku dřeva. Třetím duchem je Sabikangwa nebo Mukungambulu. Je to další mladší bratr Kimbilikiti a má údajně úlohu jeho posla.

Tajné obřady zasvěcení

Ve viditelné sféře je Kimbilikiti reprezentován hierarchií velekněží (moudrých Bami). Jeden z nich, který se jmenuje Mukuli, dozírá při rituálech obřízky. Kitumpu, další velekněz, působí jako „doktor“ a ve skutečnosti provádí obřízku mladých mužů. Třetí, Kilezi, pečuje o právě obřezané chlapce. Úlohu prostředníka mezi táborem, kde se koná obřad zasvěcení, a obyčejnými vesničany, zastávají Bikundi, skupina těch, kteří již byli zasvěceni.

Rituály zasvěcení (jimž se říká Lutende) se konají hluboko v pralese, kde údajně přebývá Kimbilikiti. Tyto rituály jsou zahaleny přísným tajemstvím, a kdokoli ženského rodu (zvíře i člověk), se odváží přiblížit se k tomu místu, je okamžitě zaškrcen. V den zasvěcení se v různých vesnicích konají velké slavnosti, při nichž probíhají od rána bez přestání hry a tance. Tím má být vyzkoušena odolnost mladých mužů, kteří budou zasvěceni. Pak si vyslechnou příběh Kimbilikiti, se všemi mýty, které byly připojeny během let. Chlapce přimějí k víře, že Kimbilikiti a jeho sestra a manželka Kabile jsou skutečnými osobami. Těmto mládencům je řečeno, aby se připravili k zápasu s Kabile, po němž s ní budou mít sexuální styky a budou zázračně obřezáni. Kdo ty dvě zkoušky nevydrží, na toho si bude Kabile rozhořčeně stěžovat u Kimbilikiti, který pak provinilce zničí.

Jakmile se chlapci ocitnou v pralese, nevidí nic z toho, co jim bylo řečeno. Místo toho se jich postupně zmocní tři velekněží (Mukuli, Kitumpu a Kilezi) a vykonají na nich obřízku. To má být, jak říkají, zápas s Kabile! Jestliže u některého chlapce nedojde ke správnému zhojení do chvíle, kdy se mají vrátit do vesnice, je zaškrcen a odstraněn, protože něčím takovým by byl zničen mýtus o zázračné obřízce, k níž dochází po styku s krásnou, nadpřirozenou Kabile.

Ačkoli je Kabile chována ve velké vážnosti, jsou chlapci učeni špinavým výrazům ohledně pohlaví a mají je pak používat proti ženám, včetně svých matek a sester. Když se zasvěcenci vrátí do svých vesnic, jsou ženy přinuceny, aby před nimi chodily po kolenou a tančily téměř nahé a sloužily jim za terč právě naučených nadávek.

V období zasvěcení chodí Bikundi (ti, kteří již byli zasvěceni) od vesnici k vesnici a vymáhají jídlo a majetek. Rodiny jsou nuceny dát pro Kimbilikiti a pro ty, kteří jsou v táboře zasvěcení, cokoli se od nich žádá. Jsou dokonce i zahrazeny cesty a ti, kteří chtějí projít, jsou povinni zaplatit to, co vyžadují zasvěcenci Kimbilikiti. Tak se udržuje původní smysl „hlasu“ — dostat potravu bez práce.

Co je ve skutečnosti Kimbilikiti? Je to pustý podvod založený na několika kouscích bambusu! K jeho udržení však byl vymyšlen celý systém zastrašování, přičemž základním prostředkem nátlaku je strach ze smrti. (Žid. 2:14, 15) Dalšími nástroji jsou pověry, chamtivost a nemravnost. A to všechno udržuje hierarchie velekněží. Ale jakou to má souvislost s pronásledováním, které prožili svědkové Jehovovi?

[Obrázek na straně 6]

Svědkové v oblasti Pangi, kteří zachovávají ryzost

Pronásledováni za to, že řekli pravdu

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI nepodporují názory víry a zvyklosti Kimbilikiti, protože to vše naprosto odporuje biblickým zásadám. Svědkové byli osvobozeni pravdou, kterou našli v Božím slovu, Bibli. (Jan 8:31, 32) Proto nepřipouštějí, aby jejich synové podstupovali obřízku podle zasvěcovacích obřadů Kimbilikiti. Svědkové také odmítají dávat v období zasvěcení jídlo, peníze a zboží a jejich ženy se neúčastní povinného rybaření, které je organizováno k témuž účelu.

Zajímavé je, co řekl ve spojení s uvedeným povražděním svědků státní prokurátor ve svém odůvodnění před soudem: „Někteří příslušníci kmene Warenga, kteří se v minulosti účastnili rituálů Kimbilikiti a znají tajemství, jsou nyní spojeni se svědky Jehovovými. Odhalili tajemství, zejména to, že duch jménem Kimbilikiti neexistuje. Odhalili tím také podvod související s oběťmi, které vyžaduje údajný duch. Ten je podle svědků Jehovových jen ohromným podvodem zorganizovaným kmenovými staršími, kteří vedou obřady.“

Jednotliví členové kmene Rega přijímají pravé biblické učení, a tak jsou pověry a strach ze smrti nahrazeny pravdou a nadějí na vzkříšení. (Jan 5:28, 29) Místo urážení matek, manželek a sester vzniká patřičná úcta k ženám. — Ef. 5:21–6:4; 1. Tim. 5:1, 2.

Na rozdíl od svědků Jehovových dovolují mnohé církve a misie křesťanstva svým členům, aby pěstovali kmenové náboženství pod vnějším nátěrem takzvaného křesťanství. Mnozí kněží a velekněží Kimbilikiti jsou ve skutečnosti považováni za loajální a vážené členy různých církví. Jak se to liší od postoje apoštola Pavla! Ten napsal: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost s bezzákonností? Nebo jaký podíl má světlo s tmou?. . . A v jaké shodě je Boží chrám s modlami?“ — 2. Kor. 6:14–16.

Těžkosti svědků Jehovových vyvolali velmi často právě ti, kteří jsou pevně spjati jak s Kimbilikiti, tak i s ortodoxními církvemi. Tito odpůrci se velmi podobají výrobcům model ve starověkém Efezu. Ti viděli, že Pavel ohrozil jejich obchodování, když dokazoval, že „bohové nejsou ti, kteří jsou udělaní rukama“. (Sk. 19:23–28) Totéž platí o pravdě, že duch Kimbilikiti neexistuje.

Svědkové Jehovovi považují za svou povinnost oznamovat takové pravdy. Za to, že mluví pravdu, musí ovšem někdy trpět pronásledování. Čemu se však můžeme z jejich věrné vytrvalosti naučit?

Pravda a víra vítězí

SVĚDKOVÉ JEHOVOVI jsou rozhodnuti uctívat Boha „duchem a pravdou“. (Jan 4:23, 24) Ano, biblickým poselstvím, které oznamují, opravdu odhalují omyly a kladou stejnou otázku jako apoštol Pavel: ‚Stali jsme se tedy vašimi nepřáteli, protože vám říkáme pravdu?‘ (Gal. 4:16) Rozhodně ne! Tito křesťané milují lidi ve svém okolí a přejí si, aby se i oni mohli těšit z duchovní svobody, kterou je možno získat jen prostřednictvím pravdy. — Jan 8:32.

Svědkové jsou také rozhodnuti zachovat pevnou víru, i když jsou pronásledováni za to, že mluví pravdu. Víra pokorných křesťanů v Pangi opravdu dokazuje, že s Jehovovou pomocí mu mohou jeho služebníci zachovat ryzost až do konce. To může být buď konec tohoto zlého systému věcí nebo něčí smrt ve věrnosti, snad tváří v tvář krutému pronásledování z náboženských důvodů. — Mat. 24:13.

Činná víra

Milovníci pravdy, kteří byli povražděni v provincii Kivu, nebyli jediní, kdo projevili pevnou víru. Například jedna starší sestra, Bingimeza Bunene. Dva z jejích synů, Malala Ramazani a Akilimali Walugaba, byli mezi těmi, kteří byli zavražděni v Pangi. Kmenoví starší navíc přemluvili jejího manžela, aby se připojil k vrahům svého synovce Amisi Melende. Když byli zavražděni její dva synové a její synovec, opustila ji celá rodina, i její manžel. Ona však našla útěchu v žalmistových slovech: „A kdyby mě přece opustil vlastní otec a vlastní matka, stejně by se mě sám Jehova ujal.“ (Žalm 27:10) Ujali se jí její bratři a sestry ve víře, potěšovali ji a s láskou jí připomínali podivuhodnou naději na vzkříšení.

Manžel této sestry, Ramazani Musombwa, byl uvězněn za to, že se účastnil usmrcení svého synovce, ale byl nakonec propuštěn. Později přiznal, že na něj silně zapůsobil statečný postoj jeho manželky a láska, kterou jí a ovdovělým snachám prokazovali ostatní svědkové. Dnes toho velice lituje a doprovází svou manželku na shromáždění svědků Jehovových. Úplně se změnil a stal se terčem kritiky a posměchu, ale je rozhodnut nadále sloužit Jehovovi.

Všechny ostatní mladé vdovy byly ze strachu před smrtí z ruky Kimbilikiti svými rodinami vyhnány. Tyto mladé ženy zůstaly pevné a odmítly vzdát se své víry v Jehovu. Ujali se jich jejich spoluvěřící, a tak zažily to, co předpověděl Ježíš: „Nikdo neopustil dům, bratry nebo sestry, matku nebo otce, děti nebo pole pro mne a pro dobré poselství, aby v tomto časovém období nedostal stonásobně domů a bratrů a sester a matek a dětí a polí s pronásledováními a v přicházejícím systému věcí věčný život.“ — Mar. 10:29, 30.

Víra a pravda zvítězily

Dnes žijí svědkové v oblasti Pangi opět v normálních podmínkách. Všichni pozůstalí a zájemci, kteří předtím museli utéci do jiných vesnic a měst, se vrátili domů. Svědkové tam opět káží poselství o království s novým nadšením a odhodlaností. Přes všechno, co prodělali, se podobají ‚bratrům, kteří pociťovali důvěru pro Pavlova vězeňská pouta a tím více se odvažovali nebojácně mluvit Boží slovo‘. — Fil. 1:14.

Vzpomínky na násilnou smrt osmi věrných křesťanů ve sboru Pangi ovšem stále ještě vyvolávají smutek. Jako předsedající dozorce zde nyní slouží jiný zvěstovatel — průkopník. Jehovův lid zde v srdci Afriky důvěřuje v Boží lásku, kterou jim Bůh projevil prostřednictvím Ježíše Krista, jak to vyjádřil Pavel: „Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? Soužení nebo tíseň nebo pronásledování nebo hlad nebo nahota nebo nebezpečí nebo meč?. . . Z toho všeho naopak vycházíme naprosto vítězně prostřednictvím toho, který nás miloval.“ — Řím. 8:35–39.

Proč však Jehova připustil, aby byli zavražděni tito věrní svědkové? V dnešním násilném světě bylo mnoho případů, kdy Jehova zřejmě chránil svůj lid. Tím dává najevo, jak je může bezpečně provést ‚velkým soužením‘. (Mat. 24:21; Iz. 26:20) Ale jak řekl Ježíš u Jana 16:1–3, může být mnoho situací, kdy odpůrcům dovoluje jít až do krajnosti, takže opravdu některé jednotlivé svědky Jehovovy zabijí. Jestliže za takových okolností zachovají ryzost, jako naši věrní bratři v provincii Kivu, slouží to pak jako svědectví a důkaz, že Boží služebníci jsou rozhodnuti zachovat ryzost až do smrti. — Job 27:5; Přísl. 27:11.

Připomíná nám to velké svědectví, které bylo vydáno po smrti Štěpána, mučedníka v prvním století. (Sk. 8:1–8) Tak se může stát, že to hrozné vraždění přiměje mnohé lidi z kmene Rega i jiné v Zairu a všude jinde, aby se vážně zamysleli nad biblickými pravdami.

Pachatelé pykají za svůj zločin

KDYŽ se zprávy o vraždění dostaly do Kinshasy, podnikly vládní úřady kroky, aby byla vykonána spravedlnost. Za to si úřady zaslouží pochvalu.

Do území byly poslány nákladní vozy s vojáky. Pachatelé byli nakonec pochytáni a bylo proti nim zahájeno soudní řízení u okresního soudu v Kindu v provincii Kivu.

Soudní řízení nebylo v tomto případě snadné, protože soudci byli stále vystaveni hrozbám a nátlaku, aby nevykonali spravedlnost. Byly jim nabídnuty ohromné úplatky. Když bylo vzneseno obvinění, dostali dokonce anonymní dopis, který oznamoval, že se jim Kimbilikiti pomstí.

Je zajímavé, že obžalovaní trvali i při jednání na tom, že Kimbilikiti je duch a že je k jejich jednání podnítil. Soudce Tumba moudře zařídil, aby byly během jednání rozezvučeny nástroje Kimbilikiti tak, aby je bylo slyšet v soudní síni. Usuzoval, že pokud je Kimbilikiti duch, nebude mít zvuk nástrojů na členy kmene Rega v soudní síni žádný účinek. K čemu to vedlo? Když zazněly tajemné zvuky, nastalo v soudní síni pozdvižení. Ženy se daly v hrůze na útěk, protože se bály, že by mohly spatřit Kimbilikiti a být usmrceny. Muži zahanbeně svěsili hlavy a opustili soudní síň, v níž zůstali jen obvinění, soudní personál a někteří diváci, kteří nepatřili ke kmeni Rega. Opět se ukázalo, že Kimbilikiti je pověrečný podvod, který držel členy kmene Rega v zajetí.

Šest osob, které nesly přímou odpovědnost za vraždu, odsoudil soud v Kindu k smrti. Řada dalších byla odsouzena k trestu vězení a k pokutám. Bylo také přikázáno, že pozůstalé vdovy mají dostat určitou náhradu. (Proti rozsudkům bylo podáno odvolání k vyššímu soudu v Bukavu, Kivu.)

Odpovědný způsob jednání úřadů nám připomíná slova apoštola Pavla: „Ti, kteří vládnou, jsou. . . předmětem strachu, ne pro dobrý skutek, ale pro špatný. . . [Autorita] je totiž Boží služebnicí, mstitelkou, aby projevila zlobu nad tím, kdo dělá, co je špatné.“ (Řím. 13:1–4) Svědkové Jehovovi tedy dále pronášejí „úpěnlivé prosby, modlitby, přímluvy, díkůvzdání za lidi všeho druhu, za krále a za všechny, kteří jsou ve vysokém postavení, abychom mohli dále vést klidný a tichý život v plné zbožné oddanosti s vážností“. Pavel dodal: „To je znamenité a přijatelné v očích našeho zachránce, Boha, jehož vůlí je, aby lidé všeho druhu byli zachráněni a přišli k přesnému poznání pravdy.“ — 1. Tim. 2:1–4.

Jsme přesvědčeni o tom, že následkem těchto událostí v Pangi přijde mnoho upřímných členů kmene Rega „k přesnému poznání pravdy“, a budou tak osvobozeni z pout pověrečného podvodu. Svědkové Jehovovi budou dále hledat čestně smýšlející lidi v těchto místech i po celé zemi. Máme opravdu radost, že můžeme jednat podle své víry a dělit se o naději na království se všemi, kteří milují spravedlnost, a to i v nejodlehlejších místech Afriky.