Bible to předpovídá. Ve Zjevení 18:4, 5 je proto dán Božímu lidu ve vyhnanství, křesťanskému sboru, tento příkaz: „Vyjděte z něho, můj lide, nechcete-li se s ním podílet na jeho hříších a nechcete-li dostat část z jeho pohrom. Jeho hříchy se totiž nahromadily až do nebe a Bůh si vzpomněl na jeho skutky nespravedlnosti.“ Zjevení 17:6 vypisuje část jeho hříchů a popisuje tuto záletnou náboženskou říši jako opilou „krví svatých a krví Ježíšových svědků“. Zavinila prolévání krve Jehovova oddaného lidu za první světové války (1914–1918) a mnoho z nich zajala, aby zastavila jejich kázání o Božím království.

14. Jak se chovaly symbolické „dobré fíky“ v poslušnosti Božího příkazu a kdo se k nim připojil v jejich duchovním stavu?

¹⁴ Tito utlačovaní zajatci Velikého Babylóna byli jako „dobré fíky“ Jeremiášova vidění. Když skončila první světová válka, zlomil Jehova moc Velikého Babylóna a v roce 1919 jim otevřel cestu, aby jednali podle jeho příkazu: „Vyjděte z něho, můj lide!“ Duchovní izraelité, kteří reagovali tím, že se osvobodili od jakéhokoli společenství s Velikým Babylónem (včetně křesťanstva), byli obnoveni v Jehovově přízni a byli použiti, aby pracovali ve službě jeho Království. Pohotově začali na celém světě kázat „toto dobré poselství o království“, jak Ježíš předpověděl u Matouše 24:14 a Marka 13:10. Jehova až dodnes nepovažoval za dobré, aby je dal vykořenit z jejich rajského duchovního stavu, do něhož je uvedl. Naopak, více než 2 000 000 lidí, kteří nejsou duchovními izraelity, se ujalo kázání a zvolilo si spojit se s Jehovovým obnoveným lidem v jeho duchovním stavu. Začali tak žít ve více než 200 zemích pod symbolickým fíkovníkem s jeho dobrou úrodou a sladkými plody.

„ŠPATNÉ FÍKY“

15, 16. a) Kdo byl v Jeremiášově době počítán k symbolickým „dobrým fíkům“? b) Jakým druhem „fíku“ se stal král Sedechiáš a co Jehova předpověděl o „špatných fících“?

¹⁵ Mezi těmi, kteří byli v Jeremiášově době počítáni do třídy „dobrých fíků“, byl i judský král Joachin (neboli Jekoniáš). Ježíš Kristus se stal jeho adoptivním potomkem skrze jeho významného potomka Zorobábela, který byl jako „dobrý fík“. (1. Par. 3:17–19; Mat. 1:12; Luk. 3:23–27) V roce 617 př. n. l. , když král Joachin vydal Jeruzalém babylónskému králi, učinil Nabuchodonozor novým judským králem Joachinova strýce, Sedechiáše, a to pod přísahou před Jehovou, že bude věrným vazalem Babylóna. Ale král Sedechiáš se stal jakoby „špatným fíkem“. A tak jej Jehova Bůh, při němž přísahal, přirovnal k nejedlému fíku, když řekl:

¹⁶ „A jako špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst, tak Jehova ve skutečnosti řekl: ‚Vydám tedy Sedechiáše, judského krále, a jeho knížata a zbytek Jeruzaléma, který zůstává v této zemi [po Joachinově odchodu do vyhnanství], a ty, kteří bydlí v egyptské zemi [kam Židé uprchli ze strachu před Babylóňany] — vydám je také chvění, neštěstí ve všech královstvích země, potupě a příslovečnému rčení, výsměchu a zlořečení na všech místech, kam je rozeženu. A pošlu proti nim meč, hlad a mor, dokud nedojdou ke svému konci mimo půdu, kterou jsem dal jim a jejich předkům.‘ “ — Jer. 24:8–10.

17. Jak se stal Sedechiáš „špatným fíkem“ a k čemu to vedlo?

¹⁷ Jehova jistě neměl radost ze symbolických „špatných fíků“, o nichž rozhodl, že je dovede k tak nešťastnému konci s mezinárodní potupou a opovržením. Jak špatným se stal král Sedechiáš! Porušil svou přísahu, vzbouřil se proti Babylónu a pod tlakem svých knížat dal Jeremiáše do vazby jako nepřítele národa. Kromě „meče“ babylónských vítězů a moru mezi poraženými Židy začal po 18 měsících obléhání krutý hlad nahlodávat odolnost jeruzalémských obránců. Vítězný král usmrtil význačné politické a kněžské osoby. Zajatý Sedechiáš viděl, jak zabíjejí jeho vlastní syny, pak byl oslepen a odvlečen do vězení v Babylóně, kde zemřel v necti.

18. Co bychom nyní měli vzhledem k takovému varovnému příkladu dělat, abychom přežili přicházející „velké soužení“?

¹⁸ Děsíme se dnes hrozného konce symbolických „špatných fíků“? Mělo by nám to být varovným příkladem, abychom nenapodobovali jejich špatné jednání. Jestliže dnešní duchovní izraelité nežijí podle nové smlouvy, jestliže se nezastávají Jehovovy univerzální svrchovanosti, jestliže nepodporují mesiášské království jeho Syna Ježíše Krista, skončí v přicházejícím „velkém soužení“ stejně jako starověké „špatné fíky“. (Mat. 24:21, 22) Také náboženští příslušníci křesťanstva, kteří předstírají, že jsou duchovními izraelity, dojdou jako „špatné fíky“ k nešťastnému konci. Je tedy nyní skutečně vhodné, abychom se podobali Jeremiášovi, jeho tajemníku Baruchovi a jeho několika oddaným přátelům, lidem věrným Jehovovi, kteří přežili zničení Jeruzaléma. — 1. Kor. 10:11.

„Pohár“, který musí pít z Boží ruky všechny národy

1. Jaké otázky si můžeme klást o nápoji, který je podáván lidstvu k pití, vzhledem k předem oznámené budoucnosti?

SVĚTOVÉ události v naší generaci se podobají tomu, co bylo předem oznámeno. Podle toho, co říkají informovaní lidé o vývoji světových událostí, nejsou úvahy o tak zvaném „osudu národů“ nijak příjemným rozjímáním. Je to opravdu hořký nápoj, který má lidstvo vypít. Kvůli neustálým zklamáním nad zoufalými lidskými snahami zastavit světovou katastrofu cítíme potřebu zeptat se: Spolupůsobí tu nějaká vyšší inteligence, snad dokonce Bůh?

2. Co nám dnes ukazuje Žalm 75:7, 8; a Žalm 75:nadpis tak důležitého?

² Přicházejí nám přitom na mysl významná slova jedné staré písně. Podle záhlaví písně měla být zpívána na melodii „Nezahlazuj“. („KB“) Izraelský národ, k němuž náležel skladatel písně, nebyl nadobro zničen spolu se sousedními národy, ale pod božskou prozřetelností se opět pozvedl. Je zde tedy píseň, která se dobře hodí pro naši dobu. Nás bude zajímat zejména sedmý a osmý verš, protože ty říkají: „Vždyť Bůh je soudce. Toho ponižuje a onoho povyšuje. Pohár je totiž v Jehovově ruce, a víno šumí, je plný namíchaného nápoje. A jistě z něj bude vylit jeho kal; všichni zlí země jej budou vysávat, a budou jej pít.“ — Žalm 75:7, 8; Žalm 75:nadpis.

3. Jak posuzuje Jehova národy podle nápoje, který jsou nuceny pít? Jak můžeme uniknout, abychom nepili společně s nimi?

³ „Pohár“, z něhož budou v budoucnosti pít všechny národy, obsahuje nejhořčejší nápoj, jaký kdy pily. Poučení, které si můžeme vzít ze staré i nové historie, to naznačuje. Skutečnost, že všechny národy budou nuceny pít takový trpký nápoj, nás utvrzuje v tom, že Bůh, „Král národů“, je odsoudil jako „špatné“. (Žalm 75:8; 75:9, „KB“;