O KRÁLOVSTVÍ SE MÁ KÁZAT V NAŠÍ DOBĚ

7. Co řekl Ježíš o kazatelském díle, jež se má konat v „závěru systému věcí“?

⁷ Ve svém proroctví o tom, co se má dít v „závěru systému věcí“, řekl Ježíš: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:3, 14) Nebo jak je řečeno u Marka 13:10: „Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ — Viz také Zjevení 14:6, 7.

8. a) Co obsahovalo dobré poselství v době apoštolů? b) Co obsahuje dobré poselství dnes?

⁸ V „posledních dnech“ obsahuje dobré poselství o království více, než když byl Ježíš na zemi. Ježíš kázal, že se království přiblížilo; upozorňoval totiž, že on je mezi lidmi jako Mesiáš a král. (2. Tim. 3:1; Mat. 4:17; Luk. 17:21) K dobrému poselství kázanému ranými křesťany patřila zpráva o Ježíšově vzkříšení a nanebevstoupení, a povzbuzení mírných, aby věřili v přicházející království. (Sk. 2:22–24, 32; 3:19–21; 17:2, 3; 26:23; 28:23, 31) Nyní, když jsme dospěli do „závěru systému věcí“, ke kázání dobrého poselství o království patří překvapující sdělení, že království je již zřízeno v nebi. — Zjev. 11:15–18; 12:10.

KDO BUDE KÁZAT DOBRÉ POSELSTVÍ?

9. a) Jak někteří dokazují, že kázání dobrého poselství dnes není závazné pro všechny křesťany? b) Koho používal Jehova v minulosti ke kázání svého slova a co to znamená pro nás dnes?

⁹ Kdo by se měl dnes podílet na kazatelském díle? Křesťanstvo se očividně domnívá, že to není závazkem každého, a je pravda, že Ježíš jmenovitě neřekl, kdo bude konat toto dílo, když řekl, že se bude kázat dobré poselství. Ale koho jiného by Jehova pro takové dílo použil, když ne ty, kteří uvěřili v jeho Slovo a začali je uplatňovat ve svém životě? Když se Jehova v Noemových dnech rozhodl varovat ničemný svět lidstva, že přichází zničení, použil muže, který „chodil s pravým Bohem“. (1. Mojž. 6:9, 13, 14; 2. Petra 2:5) Když chtěl předat Izraeli prorocká poselství, posílal ‚své sluhy, proroky‘. (Jer. 7:25; Amos 3:7, 8) Oddaný izraelský národ byl národem jeho svědků. (2. Mojž. 19:5, 6; Iz. 43:10–12) Jehova tedy používá své oddané služebníky jako své svědky.

10. Jak lze vidět ze slov u Matouše 28:19, 20, že příkaz činit učedníky platil všem křesťanům?

¹⁰ Někteří říkali a říkají, že příkaz činit učedníky daný u Matouše 28:19, 20, byl dán pouze apoštolům, a proto se nevztahuje na křesťany všeobecně. Všimni si ale, co řekl Ježíš: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů. . . a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ Ježíšovi následovníci měli učit nové učedníky, aby zachovávali všechno, co Ježíš přikázal. A jedna z věcí, které přikázal, byla, aby ‚šli a činili učedníky‘. Všichni noví učedníci museli být tudíž učeni, aby se řídili i tímto příkazem.

11. a) Jaký závazek spočíval na křesťanském sboru v prvním století? b) Co je nutné, aby byl někdo zachráněn, a co to zahrnuje?

¹¹ Křesťanský sbor v prvním století se nazýval ‚Boží lid pro zvláštní vlastnictví, aby oznamovali znamenitosti toho, který je povolal ze tmy do svého podivuhodného světla‘. (1. Petra 2:9) Jeho členové horlivě svědčili o Božím království. (Sk. 8:4, 12) Všichni „svatí“, pomazaní křesťané, v Římě se dozvěděli, že „ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně“ a že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. (Řím. 1:7; 10:9, 10, 13) K tomuto veřejnému prohlášení k záchraně, učiněném při křtu, patří také veřejné kázání dobrého poselství o Jehovově království.

12, 13. a) Co zahrnuje ‚veřejné prohlašování své naděje‘ v Hebrejcům 10:23? b) Jak ukazuje Žalm 96, že je třeba hlásat mimo sbor, a jak to podporuje Zjevení 7:9, 10?

¹² Apoštol Pavel napsal hebrejským křesťanům: „Držme se bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, který dal zaslíbení.“ (Hebr. 10:23) Toto veřejné prohlašování se neomezuje na sborová shromáždění. (Žalm 40:9, 10; 40:10, 11, „KB“) V Žalmu 96:2, 3, 10 jasně vidíme prorocký příkaz ‚kázat mimo sbor‘ národům: „Den co den vyprávějte dobrou zprávu o záchraně od něho. Oznamujte mezi národy jeho slávu, mezi všemi lidmi jeho podivuhodná díla. Říkejte mezi národy: ‚Sám Jehova se stal králem.‘ “ Vskutku, u Matouše 28:19, 20 a ve Skutcích 1:8 Ježíš přikázal křesťanům, aby kázali národům.

¹³ O tomto veřejném kázání hovoří Pavel v dalších slovech pomazaným hebrejským křesťanům: „Skrze něj vždy předkládejme Bohu oběť chvály, to jest ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu.“ (Hebr. 13:15) V knize Zjevení je vidět „velký zástup“ shromážděný ze všech národů, jak volá silným hlasem: „Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.“ (Zjev. 7:9, 10) A tak v tomto čase závěru systému věcí jsou to oddaní svědkové Jehovovi, ostatek Kristových duchovních bratrů a jejich společníci podobní ovcím a tvořící „velký zástup“, kdo káže dobré poselství. Ale jak by to vlastně měli dělat?

‚VEŘEJNĚ A DŮM OD DOMU‘

14. Kde kázal Ježíš a jaké zásadě se z toho můžeme naučit?

¹⁴ Ježíš kázal přímo lidem. Čteme například, že kázal v synagogách. Proč? Protože se tam lidé o sabatu scházeli a naslouchali čtení a rozboru Písma. (Mat. 4:23; Luk. 4:15–21) Ježíš také kázal lidem při cestě, u moře, na horském úbočí, u studny za městem a v domácnostech. Kdekoli byli lidé, tam jim Ježíš kázal. — Mat. 5:1, 2; Mar. 1:29–34; 2:1–4, 13; 3:19; 4:1, 2; Luk. 5:1–3; 9:57–60; Jan 4:4–26.

15. a) Jaké pokyny dal Ježíš svým učedníkům, když je vyslal kázat? b) Jak to vysvětlují někteří komentátoři Bible?

¹⁵ Když vyslal Ježíš své učedníky, aby kázali, také je poslal přímo k lidem. To vysvítá z jeho pokynů zaznamenaných u Matouše 10:1–15, 40–42. Podle 11. verše řekl: „Ať vejdete do kteréhokoli města nebo vesnice, pátrejte, kdo si to v něm zaslouží, a tam zůstaňte, dokud neodejdete.“ „Jeruzalémská bible“ tento verš překládá: „Ptejte se po někom důvěryhodném“, jako by se učedníci měli obrátit na nějakou význačnou nebo znalou osobu v obci a zjistit, kdo má dobrou pověst, a proto si zaslouží poselství. (Viz také „Weymoutha“ a „Překlad krále Jakuba“) Tak vysvětlují 11. verš někteří bibličtí komentátoři.

16. Co naznačuje objektivnější úvaha o Ježíšových slovech u Matouše 10:11 o tom, jak měli apoštolové hledat ty, kteří jsou toho hodni?

¹⁶ Měli bychom však mít na paměti, že většina teologů křesťanstva nechodí dům od domu, a mnozí komentátoři Bible mají sklon vykládat Písmo v souvislosti s vlastní zkušeností. Objektivnější úvaha o Ježíšově pokynu naznačuje, že mluvil o tom, že jeho učedníci mají jednotlivě vyhledávat lidi, buď dům od domu nebo veřejně, a předkládat jim poselství o království. (Mat. 10:7) Podle odezvy se pozná, zda si to kdo zaslouží, nebo ne. — Mat. 10:12–15.

17. Co dokazuje, že Ježíšovi učedníci nechodili k lidem, kteří toho byli hodni, jen na základě doporučení nebo úmluvy?

¹⁷ To vysvítá z Ježíšových slov u Matouše 10:14: „Kdekoli vás někdo nepřijme ani nevyslechne vaše slova, setřeste prach ze svých nohou, až budete vycházet z toho domu nebo z toho města.“ Ježíš zde mluvil o návštěvách, které budou konat jeho učedníci u lidí, aby k nim kázali, i když od nich nebyli předtím pozváni. Pravda, v některé domácnosti, která zareaguje na poselství, přijmou také nocleh, ale hlavní bude kazatelské dílo. (Mat. 10:11) U Lukáše 9:6 je řečeno: „Potom vyšli a procházeli území od vesnice k vesnici, oznamovali dobré poselství a všude léčili.“ (Viz také Lukáš 10:8, 9.) Ti, kteří si to zasloužili, protože přijmou učedníky u sebe doma jako proroky, snad jim dají „pohár studené vody“, nebo je dokonce ubytují, neztratí svou odměnu. Uslyší poselství o království. — Mat. 10:40–42.

18, 19. a) Jak konali své kazatelské dílo podle Skutků 5:42 raní křesťané? b) Jak ukazují slova ve Skutcích 20:20,21, že zde Pavel mluvil o službě nevěřícím, ne o sborové pastýřské práci?

¹⁸ Po založení křesťanského sboru čteme o apoštolech: „A každý den bez přestání dále vyučovali v chrámu a dům od domu a oznamovali dobré poselství o Kristu, Ježíšovi.“ ( Sk. 5:42; viz poznámku p. č. v „Bibli s odkazy“.) Řecký výraz překládaný „dům od domu“ je kat oikon. Kata má zde smysl distributivní. Dalo by se tedy říci, že učedníci jakoby rozdělovali své kázání dům od domu. Nekonali pouhé předem dohodnuté společenské návštěvy. Podobně je kata použito u Lukáše 8:1 ve výrazu „od města k městu a od vesnice k vesnici“.

¹⁹ Stejný výraz v množném čísle kat oikous užívá Pavel ve Skutcích 20:20: „Přitom jsem se nezdržel, abych vás neučil veřejně a dům od domu.“ Výraz „dům od domu“ je v některých verzích přeložen „ve vašich domovech“. Proto někteří bibličtí komentátoři z křesťanstva říkají, že Pavel se tu zmiňuje o pastýřských návštěvách v domovech věřících. Ale Pavlova další slova ukazují, že mluvil o službě nevěřícím, protože znějí: „Ale důkladně jsem svědčil Židům i Řekům o pokání před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše.“ — Sk. 20:21.

20. a) V jakém rozsahu káží svědkové Jehovovi dobré poselství o království v naší době? b) Jak snad někteří pohlížejí na to, že kázání pokračuje?

²⁰ Tato metoda vyhledávání lidí by se tedy měla používat i v naší době, kdy musí být „dobré poselství o království kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům“. (Mat. 24:14) Již více než 65 let horlivě káží svědkové Jehovovi dobré poselství o Božím zřízeném království veřejně a dům od domu — nyní ve 210 zemích. Jak velkolepé svědectví je vydáváno, a to navzdory tomu, že většina lidí dnes poselství vyslechne „bez odezvy“, někteří dokonce popuzeně. (Mat. 13:15)

Dál kažte království

„Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — MATOUŠ 24:14.

1, 2. a) Co je nejdůležitější dílo v tomto století a v jakém rozsahu se koná? b) Co svědčí o tom, že Jehova tomuto dílu žehná?

KÁZÁNÍ dobrého poselství o Božím království je to nejdůležitější dílo v tomto století. Právě to chce mít všemohoucí Bůh nyní vykonáno, a koná se ve splnění jeho prorockého Slova. Tvá odezva na ně ovlivní tvůj věčný úděl. — 1. Kor. 9:16, 23.

² Je vzrušující sledovat, jak počet těch, kteří se na tomto kazatelském díle podílejí, stále roste. Nyní se ho účastní již přes tři milióny. Stále větší počet osob nastupuje službu plným časem. A mnozí další zájemci přijímají nabídku biblického studia a vynakládají úsilí, aby se naučili konat Boží vůli.

3. Co snad někteří říkají o tom, zda je třeba pokračovat v kázání dobrého poselství?

³ Někteří se však časem ‚vzdají‘, přestanou dělat „to, co je znamenité,“ a ‚unaví se‘, pokud jde o kazatelské dílo. (Gal. 6:9; Hebr. 12:3) Říkají možná, že na jejich území se již dobré poselství kázalo velmi rozsáhle a lidé zaujali postoj a popouzí je nyní, když je navštěvujeme doma. Ti, kteří v takových územích konají kazatelské dílo, mají velmi malé, ne-li žádné výsledky. Domnívají se tudíž, že je dílo v zásadě vykonáno a že není třeba pokračovat. Co je na takovém smýšlení nesprávného?

PROČ VYTRVÁVAT?

4. Co by nás mělo pohnout, abychom dál kázali i na území, kde je špatná odezva?

⁴ Za prvé by naše věrné a vytrvalé kázání nemělo záviset na tom, zda nám lidé naslouchají, nebo ne. Jeremjáš kázal v Jeruzalémě čtyřicet let, přestože mu velmi málo lidí naslouchalo a mnozí mu prudce odporovali. Proč vytrvával? Protože konal práci, kterou nařídil Jehova, a protože jeho prorocké poznání, co se stane s Jeruzalémem, ho nutilo, aby dále mluvil. (Jer. 1:17–19) Řekl: „Prokázalo se to v mém srdci jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nemohl jsem to snášet.“ (Jer. 20:7–10) Naše situace je podobná. Příkaz, aby se „dobré poselství“ kázalo po celé obydlené zemi, dal Jehova prostřednictvím Ježíše Krista. (Mat. 24:14) Když lidé odmítají naslouchat, dává nám to příležitost ukázat hloubku naší lásky a oddanosti Jehovovi tím, že vytrvale činíme to, co je správné. (1. Jana 5:3) A když se zamyslíme nad tím, co čeká lidstvo v blízké budoucnosti, jak bychom se mohli zdržet a nevarovat své bližní? — 2. Tim. 4:2.

5. a) Proč ještě bychom měli vytrvávat v kazatelském díle? b) Jak je kazatelské dílo základem pro soud?

⁵ A navíc, Jeremjášovo kázání bylo ve skutečnosti dílem soudu. Nikdo z těch, koho v roce 607 př. n. l. postihla smrt nebo zotročení, když padl Jeruzalém, nemohl tvrdit, že neví, proč se mu to děje. Již čtyřicet let je varoval Jeremjáš, že právě tak to dopadne, jestliže se budou dál bouřit proti Jehovovi. (Srovnej Ezekiela 2:5.) Podobně je kázání dobrého poselství „na svědectví všem národům“ i dnes základem pro soud. Apoštol Pavel to jasně ukazuje, když říká, že Kristus Ježíš uvede pomstu „na ty, kteří neznají Boha, a na ty, kteří neposlouchají dobré poselství o našem Pánu Ježíšovi“. (2. Tes. 1:8, 9) Lidé budou souzeni podle své reakce na dobré poselství. Proto musí kazatelské dílo pokračovat hlasitě a jasně až do konce. (Zjev. 14:6, 7) Nic by nemělo zabránit tomu, aby toto životně důležité poselství bylo přinášeno lidem co nejčastěji. To ukládá velkou odpovědnost všem Jehovovým oddaným služebníkům.

6. Proč je třeba dál kázat, třebaže je snad naše poselství široko daleko známé?

⁶ Snad jsme již na svém území kázali dobré poselství dost rozsáhle. Ale ve světě se děje tolik věcí, že i když mnozí lidé už mohli slyšet naše poselství, brzy by na ně zapomněli, kdybychom přestali kázat. Pomysli na všechny revoluce, teroristické činy, stávky, skandály a jiné události, kterým se dává velká publicita. Dále je tu mnoho druhů populární zábavy a jiných rozptýlení. Musíme kázat, abychom udrželi poselství ve vědomí lidí navzdory všemu ostatnímu, co se dožaduje jejich pozornosti.

7. Jak se dnes reakce mnohých podobá reakci Izraelitů na Izajášovo prorokování, ale proč by nás to nemělo odradit od kázání?

⁷ Když se nás mnozí snaží nebrat na vědomí, měli bychom si vzpomenout, jakým lidem musel kázat prorok Izajáš. Jehova mu řekl: „Vždyť je to vzpurný lid, ne pravdomluvní synové, synové, kteří nebyli ochotni slyšet Jehovův zákon; kteří říkali těm, kdo viděli: ‚Neuvidíte‘, a těm, kteří měli vidění: ‚Neuvidíte pro nás ve vidění nic přímočarého. Mluvte k nám hladké věci; vizte ve vidění podvodné věci. Odbočte z cesty, odchylte se ze stezky. Způsobte, aby Svatý Izraele přestal jen kvůli nám.‘ “ Přesto Izajáš věrně řekl lidu: „Jehova je Bůh soudu. Šťastní jsou všichni, kteří jsou stále v očekávání na něho.“ (Iz. 30:9–11, 18) Měli bychom jednat také tak. Dokud vytrváváme, naše poselství do jisté míry proniká. Někteří mu věnují pozornost, jiní ne. Ale všichni mají příležitost slyšet.

‚JAK USLYŠÍ?‘

8. Jaké činitele by mohly změnit smýšlení i těch lidí, kteří zaujali postoj proti pravdě?

⁸ Snad se domníváme, že lidé na jistém území zaujali konečný postoj a jsou rozhodnuti odmítat naše poselství, nebo mu dokonce odporovat. Ale pamatuj, že se situace v lidských životech stále mění. Zítra, příští týden nebo za měsíc se mohou mnozí ocitnout před problémy, které je učiní přístupnými pravdě. Uslyší třeba o zneklidňujících událostech ve světě nebo snad utrpí hospodářské ztráty, nemoc nebo smrt v rodině. Něco takového je může probudit a oni se budou chtít dozvědět důvod svých potíží. Budeme-li dál kázat, budou vědět, kam se mají obrátit.

9. Jak je možné přirovnat naše kazatelské dílo k práci vyprošťovacích čet na místě katastrofy?

⁹ Naše situace se dá přirovnat k práci vyprošťovacích čet na místě katastrofy, třeba po zemětřesení. Někdo může pracovat v oblasti, kde se najde méně přežijících, ale to, že jich jeho kolegové nacházejí v jiné oblasti víc, nepůsobí, že by polevil a nechal práce. Naopak, všichni vyprošťovatelé neúnavně pokračují, i když se domnívají, že v jejich přidělené oblasti už asi nikdo nepřežil. A i pak někdy ještě najdou přežijícího. Hledání je odvoláno, teprve když čas zjeví, že už není naděje. Ale naše hledání zatím odvoláno nebylo a stále ještě nalézáme tisíce a tisíce lidí, kteří chtějí být vyproštěni z tohoto světa a chtějí přežít „velké soužení“. (Zjev. 7:9, 14) I v oblastech, které byly důkladně propracovány a kde většina lidí nereaguje, jsou stále ještě nějaké výsledky. Ale jsou další důvody, proč máme kázat dál.

10. Jak podle Římanům 10:13, 14 jedině lidé poznají, kam se obrátit, jestliže chtějí hledat pravdu?

¹⁰ Lidem je třeba neustále připomínat, že „každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude zachráněn“. Pavel ve svém dopise pokračuje: „Jak ale budou vzývat toho, v něhož neuvěřili? A jak potom uvěří v toho, o němž neslyšeli? A jak potom uslyší, nebude-li někdo kázat?“ (Řím. 10:13, 14) Tato slova by nám všem měla důrazně připomenout, že je třeba vytrvale kázat dobré poselství o Božím království.

11. Jakou odpovědnost máme vůči mladým, kteří dorůstají k dospělosti?

¹¹ Čas konce pokračuje, děti se rodí a dorůstají k dospělosti neboli k odpovědnému věku. Tito mladí lidé často nevěnovali pravdě žádnou pozornost. Jejich rodiče snad poselství odmítali, a dokonce mluvili proti němu. Ale nyní jsou mladí dost staří, aby se zamýšleli nad světovými poměry, nad budoucností a nad smyslem svého života. I oni potřebují vzývat Jehovovo jméno, jestliže chtějí být zachráněni. Ale „jak. . . uvěří v toho, o němž neslyšeli“? (Řím. 10:14) V mnoha případech jsou tito dospívající a mladí dospělí vnímaví vůči pravdě, a tak je třeba po nich pátrat a kázat jim.

12. Jak je to, že pokračujeme v kazatelském díle, projevem Jehovova milosrdenství?

¹² To, že má kázání dosud otevřenou cestu, je projevem Božího milosrdenství. Apoštol Petr píše: „Jehova není pomalý vzhledem ke svému zaslíbení, jak to někteří pokládají za pomalost, ale je k vám trpělivý, protože si nepřeje, aby byl někdo zničen, ale přeje si, aby všichni dospěli k pokání. Dále považujte trpělivost našeho Pána za záchranu.“ (2. Petra 3:9, 15) Jehovovo přání, aby byli lidé všeho druhu zachráněni, se projevuje nejen tím, že Bůh trpělivě dopřává čas před vykonáním soudu, ale také tím, že neustále domlouvá lidem, aby se k němu obrátili a zachránili se. (1. Tim. 2:4) Když dále kážeme dobré poselství, vrháme světlo na Boží milosrdenství, a tak Jehovu chválíme.

VYHNOUT SE VINĚ KRVE

13, 14. a) Jak je možné srovnat naše kazatelské dílo s prací strážného, o němž se zmiňuje Ezekielovo proroctví? b) Proč mohl Pavel říci, že je „čistý od krve všech lidí“ a kdy to dnes mohou říci svědkové Jehovovi?

¹³ Odpovědnost Jehovových oddaných svědků za varování lidí před Božím přicházejícím soudem lze srovnat s odpovědností, kterou měl ve své době Ezekiel. Byl určen jako strážný pro izraelský dům. Jeho úkolem bylo varovat Izraelity, že na ně přichází vykonání trestu, pokud se neodvrátí od svých špatných cest. Kdyby jako strážný nerozhlásil výstrahu, trest by na ničemné přesto přišel, ale jejich krev by padla na hlavu nedbalého strážného. Jehova ukazuje svůj postoj k vykonání soudu těmito slovy: „Mám potěšení ne ve smrti ničemného, ale v tom, že se ničemný odvrací od své cesty a skutečně zůstává naživu. Odvraťte se, odvraťte se od svých špatných cest, neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“ — Ezek. 33:1–11.

¹⁴ Apoštol Pavel uznával svou odpovědnost strážného, když řekl efezským starším: „Proto vás vyzývám, abyste právě v tento den dosvědčili, že jsem čistý od krve všech lidí.“ Proč to mohl říci? „Neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.“ ( Sk. 20:26, 27) Stejně tak je to dnes s třídou strážného, s ostatkem pomazaných následovníků Ježíše Krista. Ti všichni spolu s více než třemi milióny svých společníků, kteří mají naději přežít konec tohoto systému věcí a obdržet věčný život na zemi, nesmějí nikdy polevit v kázání dobrého poselství o Božím království a ve varování před přicházejícím vykonáním Božího trestu. Tak se vyhýbají vině krve.

15. Kdo byl podle 9. kapitoly Ezekiela označen a kdo označoval?

¹⁵ Dnešní kazatelské dílo je prorocky popsáno v 9. kapitole Ezekiela. Dočítáme se v něm o Jehovově rozhodnutí potrestat Jeruzalém. Před vykonáním toho soudu je řečeno muži oblečenému v plátně a s tajemnickým kalamářem u boku, aby prošel městem a označil na čele všechny, kteří vzdychají nad odpornými věcmi, které se tam dějí. Když je označování dokončeno, všichni ve městě kromě osob označených k přežití jsou usmrceni. Když muž úspěšně dokončil své dílo označování, podal zprávu: „Učinil jsem, jak jsi mi přikázal.“ (Ezek. 9:11) Věrně vykonal svěřený úkol až do konce.

16 a) Koho dnes zobrazuje muž oblečený v plátně? b) Jak nás nutí k dalšímu kázání sporná otázka ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti?

¹⁶ Muž oblečený v plátně zobrazuje pomazaný ostatek Kristových následovníků a k nim se připojuje „velký zástup“ „jiných ovcí“. Dnes stejně jako v Ezekielově době je ospravedlnění Jehovovy svrchovanosti velkou spornou otázkou. O konci tohoto přítomného ničemného systému věcí ve válce velkého dne Boha, Všemohoucího, říká Jehova: „A národy budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ (Zjev. 7:9; Jan 10:16; Ezek. 39:7) Mají-li to národy poznat, je nezbytné, aby Boží služebníci na zemi dál kázali Jehovovo jméno a předsevzetí na svědectví všem národům.

17, 18. a) Jak nám to, že dál kážeme, pomáhá zachovávat bdělost? b) Jakou zprávu bychom chtěli všichni podat Jehovovi, až on ukončí kazatelské dílo, a jak to jedině můžeme udělat?

¹⁷ Když dál kážeme dobré poselství o království, zachováváme si vlastní bdělost. Zůstáváme si vědomi důležitosti Jehovova jména a předsevzetí. Jestliže polevíme, naše naděje na království může zeslábnout a můžeme se dát strhnout ‚úzkostlivými starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto světa. . . a nic bychom nedovedli k dokonalosti‘. (Luk. 8:14) Jestliže horlivě a vytrvale oznamujeme „dobré poselství“, řídíme se věrně příkazy našeho Pána, Ježíše Krista: „Vyhlížejte, zůstaňte bdělí, protože nevíte, kdy je ustanovený čas. Co však říkám vám, říkám všem: Zůstaňte ostražití.“ — Mar. 13:10, 33, 37.

¹⁸ Vytrvale tedy všichni hledejme ‚ty, kteří vzdychají‘, dokud k tomu Jehova dopřává čas. Kéž jsme všichni, pomazaný ostatek i „jiné ovce“, věrní v plnění svěřeného úkolu kázat dobré poselství o království po celé obydlené zemi na svědectví všem národům. (Mat. 24:14) Až Jehova sám ukončí toto dílo tím, že zahájí „velké soužení“, kéž všichni budeme moci Jehovovi říci: ‚Učinili jsme, jak jsi nám přikázal.‘