Za tři měsíce už římský místodržitel Sýrie Cestius Gallus pochoduje na jih s 30 000 vojáky, aby židovskou vzpouru potlačil. Jeho vojska přicházejí k Jeruzalému během Svátku chýší a rychle pronikají do okrajových částí města. Zélóti, kteří čelí ohromné přesile, hledají útočiště v chrámové pevnosti. Římští vojáci brzy začínají podkopávat chrámovou zeď. Židé jsou zděšeni. Vždyť pohanští vojáci nyní znesvěcují to nejposvátnější středisko judaismu! Křesťané v Jeruzalémě si však připomínají Ježíšova slova: ‚Až zahlédnete ohavnost, jak stojí na svatém místě, potom ať ti, kdo jsou v Judeji, začnou prchat k horám.‘ (Matouš 24:15, 16) Projeví víru v Ježíšova prorocká slova a pohne je to k činům? Jak vyplývá z dalšího vývoje událostí, závisel na tom tehdy jejich život. Jak ale uprchnout?

Náhle bez zjevného důvodu Cestius Gallus stahuje svá vojska a ustupuje k pobřeží, zatímco zélóti jsou jim těsně v patách. Soužení, které ve městě vypuklo, bylo k překvapení Židů zkráceno. Křesťané však dávají najevo svou víru v Ježíšovo prorocké varování a prchají z Jeruzaléma do Pelly, neutrálního horského města ležícího za řekou Jordán. Utíkají právě včas. Zélóti se totiž zakrátko vracejí a nutí zbylé obyvatele Jeruzaléma, aby se k nim ve vzpouře přidali.a Křesťané jsou nyní v bezpečí v Pelle a čekají, jak se bude situace dál vyvíjet.