„Otrok“, který je věrný i rozvážný

„Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí?“ (MATOUŠ 24:45)

1, 2. Proč je v dnešní době životně důležité, abychom pravidelně dostávali duchovní pokrm?

ROKU 33 n. l., v úterý 11. nisanu odpoledne vznesli Ježíšovi učedníci otázku, která má hluboký význam i pro nás dnes. Zeptali se Ježíše: „Co bude znamením tvé přítomnosti a závěru systému věcí?“ Ježíš odpověděl pozoruhodným proroctvím. Mluvil o bouřlivém období, které se bude vyznačovat válkami, hladomory, zemětřeseními a nemocemi. A to měl být pouze „počátek tísnivých bolestivých křečí“. Měly přijít ještě horší věci. Tato vyhlídka byla opravdu děsivá. (Matouš 24:3, 7, 8, 15–22; Lukáš 21:10, 11)

² Většina z toho, co Ježíš předpověděl, se už splnila, a to po roce 1914. ‚Tísnivé bolestivé křeče‘ na lidstvo doléhají v plném rozsahu. Praví křesťané se však nemusí bát. Ježíš slíbil, že je bude posilovat výživnou duchovní potravou. Nyní je však Ježíš v nebesích. Jak se tedy postaral o to, abychom my zde na zemi byli zásobováni duchovním pokrmem?

3. Jak se Ježíš postaral o to, abychom dostávali „pokrm v pravý čas“?

³ Odpověď na tuto otázku vyplývá z toho, co řekl sám Ježíš. Když pronášel své rozsáhlé proroctví, zeptal se: „Kdo je skutečně ten věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával jejich pokrm v pravý čas?“ Pak řekl: „Šťastný je tento otrok, jestliže ho jeho pán při svém příchodu najde, že tak činí! Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:45–47) Ano, Ježíš předpověděl, že zde bude „otrok“, jehož úkolem bude poskytovat duchovní pokrm, — „otrok“, který bude jak věrný, tak i rozvážný. Měl to být nějaký konkrétní jednotlivec, nebo řada po sobě jdoucích jednotlivců, anebo ještě něco jiného? Vzhledem k tomu, že tento věrný otrok poskytuje životně důležitou duchovní potravu, je v našem vlastním zájmu, abychom zjistili, jak to je.

Jednotlivec, anebo třída?

4. Jak víme, že ‚věrným a rozvážným otrokem‘ nemůže být jedna osoba?

⁴ Jedna osoba ‚věrným a rozvážným otrokem‘ být nemůže. Proč ne? Protože otrok začal duchovní potravu předkládat už v prvním století a podle Ježíšových slov to měl dělat ještě v době Pánova příchodu, tedy v roce 1914. Pro jednoho člověka by to znamenalo 1 900 let věrné služby. Tak dlouho nežil ani Metuzalém! (1. Mojžíšova 5:27)

5. Vysvětli, proč se označení „věrný a rozvážný otrok“ nevztahuje na každého jednotlivého křesťana.

⁵ Mohl by se v tom případě výraz „věrný a rozvážný otrok“ vztahovat v podstatě na každého jednotlivého křesťana? Je pravda, že všichni křesťané musí být věrní a rozvážní, avšak když Ježíš mluvil o ‚věrném a rozvážném otroku‘, měl zjevně na mysli něco víc. Jak to víme? Řekl totiž, že „pán při svém příchodu“ otroka ustanoví „nade vším svým majetkem“. Jak by mohl být každý jednotlivý křesťan ustanoven nade „vším“ Pánovým majetkem? To není možné.

6. Jak měl izraelský národ působit jako Boží „sluha“ neboli „otrok“?

⁶ Jediný rozumný závěr tedy je, že Ježíš označení „věrný a rozvážný otrok“ použil na určitou skupinu křesťanů. Může být něco takového jako kolektivní otrok? Ano. Sedm set let před Kristem Jehova mluvil o celém izraelském národu jako o ‚svých svědcích‘ a o ‚svém sluhovi, kterého vyvolil‘. (Izajáš 43:10) Každý příslušník izraelského národa byl částí této třídy sluhy, a to od roku 1513 př. n. l., kdy byl dán mojžíšský Zákon, až do Letnic roku 33 n. l. Většina Izraelitů se přímo nepodílela na správě národních záležitostí ani na organizování programu duchovního sycení. Jehova k těmto úkolům používal krále, soudce, proroky, kněze a Levity. Přesto měl být Izrael jako národ představitelem Jehovovy svrchovanosti a měl Jehovu chválit mezi národy. Každý Izraelita měl být Jehovovým svědkem. (5. Mojžíšova 26:19; Izajáš 43:21; Malachiáš 2:7; Římanům 3:1, 2)

„Sluha“ je propuštěn

7. Proč starověký Izrael ztratil výsadu být Božím ‚sluhou‘?

⁷ Jestliže byl Izrael před staletími Božím ‚sluhou‘, byl také oním otrokem, o němž mluvil Ježíš? Ne, protože starověký Izrael se žel neprokázal ani jako věrný, ani jako rozvážný. Pavel tuto situaci shrnuje tak, že cituje Jehovova slova určená Izraelitům: „Kvůli vám se Božímu jménu rouhají mezi národy.“ (Římanům 2:24) Ano, izraelský národ dovršil dlouhé dějiny své vzpoury tím, že zavrhl Ježíše, a Jehova proto zavrhl jej. (Matouš 21:42, 43)

8. Kdy a za jakých okolností byl jmenován „sluha“, který měl nahradit Izrael?

⁸ Tato nevěrnost ‚sluhy‘, totiž Izraele, neznamenala, že věrní ctitelé budou navždy odříznuti od přísunu duchovní potravy. Padesát dní po Ježíšově vzkříšení, o Letnicích roku 33 n. l., byl v jedné horní místnosti v Jeruzalémě asi na 120 učedníků vylit svatý duch. V tomto okamžiku se zrodil nový národ. Bylo vhodné, že jeho zrození bylo uvedeno ve známost, když členové tohoto národa začali obyvatelům Jeruzaléma odvážně vyprávět o „velkolepých Božích věcech“. (Skutky 2:11) Tento nový, duchovní národ se takto stal oním ‚sluhou‘, který bude národům oznamovat Jehovovu slávu a dávat jim pokrm v pravý čas. (1. Petra 2:9) Byl proto výstižně označen jako ‚Boží Izrael‘. (Galaťanům 6:16)

9. (a) Z koho se skládá „věrný a rozvážný otrok“? (b) Kdo tvoří ‚čeleď‘?

⁹ Každý z členů ‚Božího Izraele‘ je zasvěcený a pokřtěný křesťan, který je pomazaný svatým duchem a má nebeskou naději. Výraz „věrný a rozvážný otrok“ se vztahuje na všechny členy tohoto pomazaného duchovního národa, kteří jsou na zemi kdykoli od roku 33 n. l. až dosud, a to jako na skupinu — stejně jako byl každý Izraelita, který žil kdykoli mezi rokem 1513 př. n. l. a Letnicemi roku 33 n. l., členem třídy předkřesťanského sluhy. Kdo však je ‚čeleď‘, která od otroka dostává duchovní výživu? V prvním století n. l. měl každý křesťan nebeskou naději. I čeleď tedy tvořili pomazaní křesťané, avšak v tomto případě jako jednotlivci. Všichni — včetně těch, kdo měli ve sborech odpovědné postavení — potřebovali duchovní pokrm od otroka. (1. Korinťanům 12:12, 19–27; Hebrejcům 5:11–13; 2. Petra 3:15, 16)

„Každému jeho práci“

10, 11. Jak víme, že všichni členové třídy otroka nemají stejné pracovní pověření?

¹⁰ ‚Boží Izrael‘ je tedy třída věrného a rozvážného otroka a jako taková má své pracovní pověření. Kromě toho má však každý příslušník této třídy své osobní úkoly. Objasňují to Ježíšova slova u Marka 13:34: „Je to podobné člověku, který cestoval do ciziny, opustil svůj dům a svým otrokům dal autoritu, každému jeho práci, a vrátnému přikázal, aby zůstal bdělý.“ Každý člen třídy otroka tedy dostal za úkol, aby zvětšoval Kristův pozemský majetek. Tento úkol vykonává podle svých schopností a možností. (Matouš 25:14, 15)

¹¹ Také apoštol Petr pomazaným křesťanům ve své době řekl: „Úměrně k tomu, jak každý z vás obdržel dar, používejte jej tak, že jeden druhému sloužíte jako znamenití správci Boží nezasloužené laskavosti vyjádřené různými způsoby.“ (1. Petra 4:10) Odpovědností pomazaných křesťanů tudíž je, aby si navzájem sloužili. Přitom mají používat dary, které jim dal Bůh. Z Petrových slov kromě toho vyplývá, že všichni křesťané nebudou mít stejné schopnosti, úkoly nebo výsady. Každý člen třídy otroka však mohl nějakým způsobem přispět k tomu, aby tento duchovní národ rostl. Jak to mohli dělat?

12. Jak všichni členové třídy otroka, muži i ženy, přispívali k tomu, že tato třída rostla?

¹² V první řadě měl každý z nich odpovědnost být Jehovovým svědkem a kázat dobrou zprávu o Království. (Izajáš 43:10–12; Matouš 24:14) Těsně před tím, než vystoupil do nebe, přikázal Ježíš všem svým věrným učedníkům, mužům i ženám, aby byli učiteli. Řekl jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal. A pohleďte, já jsem s vámi po všechny dny až do závěru systému věcí.“ (Matouš 28:19, 20)

13. Jakou výsadu měli všichni pomazaní?

¹³ Když křesťané nalezli nové učedníky, měli je pečlivě vyučovat, aby zachovávali všechno, co Kristus svým následovníkům přikázal. Ti, kdo na toto poučování příznivě reagovali, se po čase stali způsobilými vyučovat druhé. Budoucí členové třídy otroka z mnoha národů dostávali výživnou duchovní potravu. Úkol činit učedníky plnili všichni pomazaní křesťané, muži i ženy. (Skutky 2:17, 18) Toto dílo mělo probíhat od první chvíle, kdy otrok započal svou práci, až do závěru tohoto systému věcí.

14. Pouze kdo měl výsadu vyučovat ve sboru a jak tuto skutečnost přijímaly věrné pomazané křesťanky?

¹⁴ Ti, kdo byli pokřtěni a pomazáni, se stali členy třídy otroka. Bez ohledu na to, kdo je zpočátku vyučoval, dostávali další poučování od členů sboru, kteří splňovali biblické požadavky, aby mohli sloužit jako starší. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:6–9) A tak měli tito jmenovaní muži výsadu zvláštním způsobem přispívat k růstu tohoto národa. Věrným pomazaným křesťankám nevadilo, že vyučování ve sboru bylo svěřeno pouze křesťanským mužům. (1. Korinťanům 14:34, 35) Byly naopak rády, že z tvrdé práce mužů ve sboru mohou mít užitek, a byly vděčné za výsady, které ženám byly dostupné. Mezi tyto výsady patřilo i to, že mohly druhým lidem přinášet dobrou zprávu. Horlivé pomazané sestry v dnešní době projevují tentýž pokorný postoj, bez ohledu na to, zda jmenovaní starší ve sboru jsou pomazaní nebo ne.

15. Co bylo jedním z hlavních zdrojů duchovního pokrmu v prvním století a kdo poskytoval vedení v jeho předkládání?

¹⁵ Nejdůležitějším duchovním pokrmem, který byl v prvním století předkládán, byly dopisy apoštolů a jiných učedníků, kteří poskytovali vedení. Tyto dopisy — zejména ty, které patří mezi dvacet sedm inspirovaných knih Křesťanských řeckých písem — kolovaly mezi sbory a byly nepochybně základem pro vyučování místních starších. Představitelé třídy otroka takto věrně předkládali výživnou duchovní potravu upřímným křesťanům. Třída otroka v prvním století věrně splnila své pověření.

„Otrok“ o devatenáct století později

16, 17. Jak třída otroka prokázala, že věrně plní svůj úkol, před rokem 1914?

¹⁶ A jak je tomu dnes? Nalezl Ježíš nějakou skupinu pomazaných křesťanů, kteří v roce 1914, kdy začala jeho přítomnost, věrně rozdělovali pokrm v pravý čas? Jistě ano. Tuto skupinu bylo možné jasně rozpoznat podle znamenitého ovoce, které přinášela. (Matouš 7:20) Vývoj událostí od té doby ukázal, že její totožnost byla rozpoznána správně.

¹⁷ Při Ježíšově příchodu asi 5 000 členů čeledi pilně šířilo biblickou pravdu. Dělníků bylo málo, ale k rozšiřování dobré zprávy otrok důvtipně používal různé metody. (Matouš 9:38) Bratři například zařídili, aby téměř 2 000 novin uveřejňovalo biblická kázání. Tímto způsobem se pravda z Božího slova dostávala k desetitisícům čtenářů najednou. Navíc byl připraven osmihodinový program, který využíval kombinaci filmu a barevných diapozitivů. Díky tomuto novátorskému způsobu prezentace mohlo biblickou zprávu o době od počátku stvoření až do konce tisícileté Kristovy vlády shlédnout více než devět milionů lidí na třech kontinentech. Dalším prostředkem k šíření dobré zprávy byly publikace. Například tento časopis vycházel v roce 1914 v nákladu asi 50 000 výtisků.

18. Kdy Ježíš ustanovil otroka nade vším svým majetkem a proč?

¹⁸ Ano, když Pán přišel, nalezl svého věrného otroka, jak svědomitě sytí čeleď a káže dobrou zprávu. Tohoto otroka pak čekaly větší úkoly. Ježíš řekl: „Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ (Matouš 24:47) Ježíš to udělal v roce 1919, poté, co otrok obstál v období zkoušení. Proč však „věrný a rozvážný otrok“ dostal větší úkoly? Protože se Pánův majetek rozšířil. Ježíš v roce 1914 obdržel královskou moc.

19. Vysvětlete, jak je postaráno o duchovní potřeby ‚velkého zástupu‘.

¹⁹ Co je tím majetkem, nad nímž nově korunovaný Pán ustanovil svého věrného otroka? Jsou to všechny duchovní věci, které Pánovi patří zde na zemi. Například dvě desetiletí po tom, co byl v roce 1914 Kristus dosazen na trůn, byla rozpoznána totožnost ‚velkého zástupu‘ ‚jiných ovcí‘. (Zjevení 7:9; Jan 10:16) Nebyli to pomazaní členové ‚Božího Izraele‘, ale upřímní muži a ženy s pozemskou nadějí, kteří milovali Jehovu a chtěli mu sloužit, stejně jako to dělali pomazaní. Vlastně ‚věrnému a rozvážnému otrokovi‘ řekli: „Půjdeme s vámi, neboť jsme slyšeli, že je s vámi Bůh.“ (Zecharjáš 8:23) Tito nově pokřtění křesťané přijímali stejný výživný duchovní pokrm jako pomazaní členové čeledi a obě třídy se od té doby stále sytí u téhož duchovního stolu. Pro členy ‚velkého zástupu‘ je to úžasné požehnání.

20. Jakou úlohu má „velký zástup“ při zvětšování Pánova majetku?

²⁰ Členové ‚velkého zástupu‘ se k třídě pomazaného otroka s radostí připojili v kázání dobré zprávy. Díky jejich kázání Pánův pozemský majetek vzrůstal, čímž se úkoly ‚věrného a rozvážného otroka‘ zvětšovaly. Lidí, kteří hledali pravdu, přibývalo, a proto bylo nutné rozšiřovat tiskárenské prostory, aby se udržel krok s poptávkou po biblické literatuře. V jedné zemi za druhou byly zřizovány odbočky svědků Jehovových. Misionáři byli vysíláni „do nejvzdálenější části země“. (Skutky 1:8) Řady Božích ctitelů se rozrostly z přibližně pěti tisíc pomazaných křesťanů v roce 1914 až na dnešních více než šest milionů, z nichž většina patří k ‚velkému zástupu‘. Ano, Králův majetek se od té doby, co byl Ježíš v roce 1914 korunován, opravdu zmnohonásobil!

21. Jakými dvěma podobenstvími se budeme zabývat při našem příštím studiu?

²¹ Všechny tyto skutečnosti ukazují, že otrok byl jak „věrný“, tak i „rozvážný“. Hned poté, co Ježíš mluvil o ‚věrném a rozvážném otroku‘, uvedl dvě podobenství, která tyto vlastnosti zdůrazňují: podobenství o rozvážných a pošetilých pannách a podobenství o talentech. (Matouš 25:1–30) To nás velmi zajímá. Jaký význam tato podobenství mají pro nás dnes? Touto otázkou se budeme zabývat v následujícím článku.

‚Věrný otrok‘ si úspěšně počíná ve zkoušce

„Je . . . ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu.“ (1. PETRA 4:17)

1. Co Ježíš zjistil, když ‚otroka‘ prozkoumal?

O LETNICÍCH roku 33 n. l. Ježíš ustanovil ‚otroka‘, který měl v pravý čas dávat pokrm jeho ‚čeledi‘. V roce 1914 Ježíš dostal královskou moc a brzy na to přišel čas, aby tohoto ‚otroka‘ prozkoumal. Zjistil, že z větší části se „otrok“ prokázal jako „věrný a rozvážný“. Ustanovil ho tedy „nade vším svým majetkem“. (Matouš 24:45–47) Byl zde však také zlý otrok, který nebyl ani věrný, ani rozvážný.

„Onen zlý otrok“

2, 3. Z čeho vznikl „onen zlý otrok“ a jak k tomu došlo?

² O zlém otroku se Ježíš zmínil hned poté, co popsal ‚věrného a rozvážného otroka‘. Prohlásil: „Kdyby si snad někdy onen zlý otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán otálí‘ a začal by bít své spoluotroky a jedl a pil by s nenapravitelnými opilci, pán onoho otroka přijde v den, kdy to neočekává, a v hodinu, kterou nezná, a s největší přísností ho potrestá a určí mu díl s pokrytci. Tam bude jeho pláč a skřípání jeho zubů.“ (Matouš 24:48–51) Výraz „onen zlý otrok“ obrací naši pozornost na Ježíšova předcházející slova o otroku věrném a rozvážném. Ano, „zlý otrok“ povstal z řad členů věrného otroka.a Jak?

³ Před rokem 1914 mnoho členů třídy věrného otroka toužebně očekávalo, že se toho roku v nebi setkají s Ženichem, ale jejich naděje se nesplnily. To bylo jedním z důvodů, proč mnozí pociťovali zklamání a několik jich zahořklo. Někteří takoví jednotlivci začali slovně „bít“ své bývalé bratry a stýkat se s „nenapravitelnými opilci“, s náboženskými skupinami křesťanstva. (Izajáš 28:1–3; 32:6)

4. Jak Ježíš naložil se ‚zlým otrokem‘ a se všemi, kdo projevili stejného ducha?

⁴ Nakonec se ukázalo, že tito bývalí křesťané jsou oním ‚zlým otrokem‘, a Ježíš je s „největší přísností“ potrestal. Jak? Zavrhl je a oni ztratili nebeskou naději. Nebyli však zničeni okamžitě. Nejprve museli nějakou dobu plakat a skřípat zuby ve ‚tmě venku‘, mimo křesťanský sbor. (Matouš 8:12) Od těch raných dnů projevilo podobného špatného ducha i několik dalších pomazaných a tak se zařadili do třídy ‚zlého otroka‘. Některé z ‚jiných ovcí‘ jejich nevěrnost napodobily. (Jan 10:16) Všichni takoví Kristovi nepřátelé končí v téže duchovní ‚tmě venku‘.

5. Jak — na rozdíl od ‚onoho zlého otroka‘ — reagoval věrný a rozvážný otrok?

⁵ Členové ‚věrného a rozvážného otroka‘ nicméně prošli týmiž zkouškami jako „onen zlý otrok“. Oni však nezahořkli, ale nechali se usměrnit. (2. Korinťanům 13:11) Jejich láska k Jehovovi a k jejich bratrům se posílila. Vedlo to k tomu, že v těchto bouřlivých „posledních dnech“ jsou ‚sloupem a oporou pravdy‘. (1. Timoteovi 3:15; 2. Timoteovi 3:1)

Rozvážné a pošetilé panny

6. (a) Jak Ježíš znázornil rozvážnost třídy věrného otroka? (b) Jaké poselství oznamovali pomazaní křesťané před rokem 1914?

⁶ Poté, co Ježíš mluvil o ‚onom zlém otroku‘, uvedl dvě podobenství. Ukázal v nich, proč se někteří pomazaní křesťané projeví jako věrní a rozvážní, zatímco jiní ne.b Rozvážnost znázornil takto: „Nebeské království [se] stane podobným deseti pannám, které vzaly své lampy a vyšly vstříc ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět bylo rozvážných. Ty pošetilé si totiž vzaly lampy, ale nevzaly si olej, kdežto ty rozvážné si vzaly s lampami olej v nádobkách.“ (Matouš 25:1–4) Deset panen nám připomíná pomazané křesťany před rokem 1914. Ti počítali s tím, že ženich, Ježíš Kristus, se může objevit každou chvíli. ‚Vyšli‘ mu tedy naproti a odvážně kázali, že v roce 1914 skončí „ustanovené časy národů“. (Lukáš 21:24)

7. Kdy a proč pomazaní křesťané jakoby ‚usnuli‘?

⁷ Měli pravdu. Ustanovené časy národů skutečně skončily v roce 1914 a začalo panovat Boží Království v čele s Kristem Ježíšem. To se však stalo v neviditelných nebesích. Pro lidstvo na zemi začala předpověděná „běda“. (Zjevení 12:10, 12) Následovalo období zkoušek. Pomazaní křesťané tomu přesně nerozuměli a mysleli si, že „se ženich pozdržel“. Protože byli zmateni a ze strany světa zažívali projevy nepřátelství, celkově polevili a prakticky přestali s organizovanou veřejnou kazatelskou činností. Stejně jako panny v podobenství, i oni si v duchovním smyslu ‚zdřímli a usnuli‘. Podobně kdysi jednali nevěrní údajní křesťané po smrti Ježíšových apoštolů. (Matouš 25:5; Zjevení 11:7, 8; 12:17)

8. Co vedlo k tomu, že zaznělo zvolání: „Ženich je zde!“, a co tehdy měli pomazaní křesťané dělat?

⁸ V roce 1919 se stalo něco neočekávaného. Čteme: „Přímo uprostřed noci nastal křik: ‚Ženich je zde! Vyjděte mu vstříc.‘ Tehdy všechny ty panny vstaly a daly si do pořádku lampy.“ (Matouš 25:6, 7) Právě když věci vypadaly nejchmurněji, zazněla výzva k činnosti. Ježíš, „posel smlouvy“, přišel v roce 1918 k Jehovovu duchovnímu chrámu, aby prozkoumal a očistil Boží sbor. (Malachiáš 3:1) Nyní bylo třeba, aby pomazaní křesťané vyšli Ježíšovi naproti na pozemská nádvoří tohoto chrámu. Nastal čas, aby ‚rozlévali světlo‘. (Izajáš 60:1; Filipanům 2:14, 15)

9, 10. Proč lze říci, že v roce 1919 byli někteří křesťané ‚rozvážní‘ a někteří ‚pošetilí‘?

⁹ Ale pozor! V podobenství měly některé mladé ženy problém. Ježíš pokračoval: „Ty pošetilé řekly rozvážným: ‚Dejte nám trochu svého oleje, protože naše lampy dohasínají.‘“ (Matouš 25:8) Bez oleje by lampy nesvítily. Olej ke svícení nám tudíž připomíná Boží slovo pravdy a Božího svatého ducha, z nichž praví ctitelé čerpají sílu nést světlo. (Žalm 119:130; Daniel 5:14) Přes to, že rozvážní pomazaní křesťané byli dočasně zesláblí, usilovně se před rokem 1919 snažili zjistit, jaká je Boží vůle vzhledem k nim. Když tedy zazněla výzva, aby rozlévali světlo, byli připraveni. (2. Timoteovi 4:2; Hebrejcům 10:24, 25)

¹⁰ Někteří pomazaní však sice upřímně toužili být s ženichem, ale nebyli připraveni přinášet oběti anebo se osobně namáhat. Proto nebyli připraveni aktivně se ujmout kázání dobré zprávy, když k tomu nastal čas. (Matouš 24:14) Dokonce se pokoušeli své horlivé společníky přibrzdit — vlastně od nich jakoby chtěli část jejich zásoby oleje. Jak v Ježíšově podobenství reagovaly rozvážné panny? Řekly: „Snad by pro nás i pro vás nebylo dost. Jděte místo toho k těm, kdo jej prodávají, a kupte si.“ (Matouš 25:9) Podobně věrní pomazaní křesťané v roce 1919 odmítli udělat cokoli, co by oslabilo jejich schopnost přinášet světlo. Ve zkoušce tedy obstáli.

11. Co se stalo pošetilým pannám?

¹¹ Ježíš uzavírá podobenství těmito slovy: „Zatímco si [pošetilé panny] odešly nakoupit, přišel ženich, a panny, které byly přichystané, vešly s ním na svatební hostinu; a dveře se zavřely. Potom přišly také ostatní panny a řekly: ‚Pane, pane, otevři nám!‘ Odpověděl a řekl jim: ‚Povím vám pravdu, neznám vás.‘“ (Matouš 25:10–12) Ano, někteří nebyli na příchod ženicha připraveni. Proto při prohlídce neobstáli a přišli o příležitost zúčastnit se nebeské svatební hostiny. To bylo opravdu smutné.

Podobenství o talentech

12. (a) Jak Ježíš znázornil věrnost? (b) Koho představuje muž, který „odejel do ciziny“?

¹² Poté, co Ježíš znázornil rozvážnost, uvedl podobenství o věrnosti. Řekl: „Je to..., právě jako když člověk, který se chystal odcestovat do ciziny, povolal své otroky a svěřil jim svůj majetek. A jednomu dal pět talentů, jinému dva, ještě jinému jeden, každému podle jeho vlastní schopnosti, a odejel do ciziny.“ (Matouš 25:14, 15) Muž v podobenství představuje samotného Ježíše, který „odejel do ciziny“, když v roce 33 n. l. vystoupil do nebe. Ježíš však předtím svěřil věrným učedníkům „svůj majetek“. Jak?

13. Jak Ježíš připravil velké pole činnosti a pověřil své „otroky“, aby obchodovali?

¹³ Během své pozemské služby kázal Ježíš dobrou zprávu o Království po celém Izraeli a tím připravoval velké pole činnosti. (Matouš 9:35–38) Předtím než „odejel do ciziny“, svěřil toto pole svým věrným učedníkům. Řekl totiž: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby zachovávali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Matouš 28:18–20) Těmito slovy Ježíš pověřil své „otroky“ — ‚každého podle jeho vlastní schopnosti‘ —, aby obchodovali, než se on vrátí.

14. Proč se od všech neočekávalo, že se budou na ‚obchodování‘ podílet stejnou měrou?

¹⁴ Výraz „každému podle jeho vlastní schopnosti“ ukazuje, že ne všichni křesťané v prvním století měli stejné okolnosti nebo možnosti. Někteří se, podobně jako Pavel a Timoteus, mohli na kazatelském a vyučovacím díle podílet v maximálním rozsahu. Jiní však měli okolnosti, které jejich činnost velmi omezovaly. Někteří křesťané například byli otroky a jiní byli nemocní, staří nebo měli rodinné povinnosti. Určité výsady ve sboru pochopitelně nebyly dostupné všem učedníkům. Pomazané ženy a někteří pomazaní muži nevyučovali ve sboru. (1. Korinťanům 14:34; 1. Timoteovi 3:1; Jakub 3:1) Ať už však byla jejich osobní situace jakákoli, všichni Kristovi pomazaní učedníci, muži i ženy, měli za úkol věnovat se ‚obchodování‘, tedy dobře své příležitosti a okolnosti využívat v křesťanské službě. Novodobí Kristovi učedníci dělají totéž.

Zkoumání začíná

15, 16. (a) Kdy nastal čas účtovat? (b) Jaké nové příležitosti k ‚obchodování‘ byly poskytnuty věrným?

¹⁵ Podobenství pokračuje: „Po dlouhé době pán těch otroků přišel a účtoval s nimi.“ (Matouš 25:19) V roce 1914, tedy jistě po dlouhé době od roku 33 n. l., začala Kristova královská přítomnost. O tři a půl roku později, v roce 1918, přišel Kristus Ježíš k Božímu duchovnímu chrámu, čímž se splnila Petrova slova: „Je . . . ustanovený čas, aby soud začal od Božího domu.“ (1. Petra 4:17; Malachiáš 3:1) Nastal čas účtovat.

¹⁶ Co udělali otroci, Ježíšovi pomazaní bratři, s Královými ‚talenty‘? Od roku 33 n. l. mnozí nadále, tedy i v době krátce před rokem 1914, pilně ‚obchodovali‘ pro Ježíšovy zájmy. (Matouš 25:16) Dokonce i v průběhu první světové války projevili silnou touhu sloužit svému Pánovi. Nyní bylo vhodné, aby tito věrní dostali nové příležitosti k ‚obchodování‘. Přišel čas konce tohoto systému věcí. Dobrá zpráva musela být kázána na celém světě. „Úroda země“ musela být sklizena. (Zjevení 14:6, 7, 14–16) Museli být nalezeni poslední členové třídy pšenice a musel být shromážděn „velký zástup“ jiných ovcí. (Zjevení 7:9; Matouš 13:24–30)

17. Jak věrní pomazaní křesťané ‚vstoupili do radosti svého pána‘?

¹⁷ Čas žně je radostná doba. (Žalm 126:6) Je proto vhodné, že když Ježíš v roce 1919 pověřil své věrné pomazané bratry odpovědnějšími úkoly, řekl: „Byl jsi věrný nad málem. Ustanovím tě nad mnohým. Vstup do radosti svého pána.“ (Matouš 25:21, 23) Radost, jakou Pán měl, když byl dosazen na trůn Božího Království, si ani nedokážeme představit. (Žalm 45:1, 2, 6, 7) Třída věrného otroka se s ním na jeho radosti podílí tak, že Krále zastupuje a zvětšuje jeho majetek na zemi. (2. Korinťanům 5:20) Jejich radost je patrná z prorockých slov Izajáše 61:10: „Zcela jistě budu jásat v Jehovovi. Má duše bude mít radost v mém Bohu. Vždyť mi oblékl oděvy záchrany.“

18. Proč někteří neobstáli při zkoumání a k čemu to vedlo?

¹⁸ Žel, někteří při zkoumání neobstáli. Čteme: „Předstoupil ten, který dostal jeden talent, a řekl: ‚Pane, věděl jsem, že jsi náročný člověk, že sklízíš, kde jsi nezasel, a shromažďuješ, kde jsi neprovíval. Proto mě zachvátil strach a odešel jsem a schoval jsem tvůj talent v zemi. Zde máš, co je tvoje.‘“ (Matouš 25:24, 25) Podobně se ‚obchodování‘ nevěnovali také někteří pomazaní křesťané. Už před rokem 1914 se měli o svou naději nadšeně dělit s druhými lidmi, ale nedělali to a nechtěli s tím začít ani v roce 1919. Jak Ježíš reagoval na jejich netečnost? Zbavil je všech výsad. Byli ‚vyhozeni do tmy venku, a tam byl jejich pláč a skřípání zubů‘. (Matouš 25:28, 30)

Zkoumání pokračuje

19. Jak zkoumání dál pokračuje a k čemu jsou všichni pomazaní křesťané odhodláni?

¹⁹ Když Ježíš v roce 1918 zahájil zkoumání, většina těch, kdo se měli během času konce stát jeho pomazanými otroky, ještě Jehovovi nesloužila. To však rozhodně neznamená, že prozkoumáni nebyli. V letech 1918 a 1919, kdy věrný a rozvážný otrok jako třída ve zkoušce obstál, zkoumání teprve začalo. Jednotliví pomazaní křesťané jsou však zkoumáni dál, až do té doby, kdy budou zapečetěni natrvalo. (Zjevení 7:1–3) Kristovi pomazaní bratři si to uvědomují a jsou odhodláni dál věrně ‚obchodovat‘. Jsou rozhodnuti být rozvážní a uchovat si dostatečnou zásobu oleje, aby jejich světlo jasně zářilo. Každý z nich ví, že když dokončí svůj životní běh ve věrnosti, Ježíš ho přijme do nebeského příbytku. (Matouš 24:13; Jan 14:2–4; 1. Korinťanům 15:50, 51)

20. (a) K jaké činnosti jsou dnes odhodlány jiné ovce? (b) Co si uvědomují pomazaní křesťané?

²⁰ Velký zástup jiných ovcí své pomazané bratry napodobuje. Jiné ovce si jsou vědomy toho, že poznání Božího záměru s sebou přináší velkou odpovědnost. (Ezekiel 3:17–21) Proto si také tito křesťané s pomocí Jehovova slova a svatého ducha udržují hojnou zásobu oleje, a to studiem a tím, že se scházejí s jinými křesťany. Své světlo nechávají svítit tím, že se podílejí na kazatelském a vyučovacím díle a tak ‚obchodují‘ po boku svých pomazaných bratrů. Ale pomazaní křesťané si jasně uvědomují, že talenty byly svěřeny do jejich rukou. Oni odpovídají za to, jak je spravován Pánův majetek na zemi. I když je jich málo, nemohou se této odpovědnosti zříci a přenést ji na velký zástup. Věrný a rozvážný otrok to ví a dále poskytuje vedení v péči o Královy zájmy, přičemž je za podporu ze strany oddaných členů velkého zástupu vděčný. Ti si uvědomují odpovědnost svých pomazaných bratrů a považují za výsadu, že mohou pracovat pod jejich dohledem.

21. Jaká vybídka se vztahuje na všechny křesťany od doby před rokem 1919 až dodnes?

²¹ Ačkoli tato dvě podobenství pomáhají porozumět událostem v době kolem roku 1919, v zásadě platí na všechny pravé křesťany v období posledních dnů. Vybídka, kterou dal Ježíš v závěru podobenství o deseti pannách, se sice vztahuje v první řadě na pomazané křesťany před rokem 1919, v podstatě však stále platí na každého křesťana. Kéž si tedy všichni vezmeme k srdci Ježíšova slova: „Zůstaňte proto bdělí, protože neznáte den ani hodinu.“ (Matouš 25:13)

[Poznámky pod čarou]