Pokud je naše vyučování nevalné, bude to mít smutné následky. Pavel varoval: „Jestliže něčí dílo, které na něm vystavěl, zůstane, obdrží odměnu; jestliže něčí dílo shoří, utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn; a přece, jestliže ano, bude to jako skrze oheň.“c (1. Korinťanům 3:14, 15)

14. (a) Jak by mohli křesťané, kteří činí učedníky, ‚utrpět ztrátu‘, a přesto dospět k záchraně jakoby skrze oheň? (b) Jak můžeme na nejmenší míru snížit nebezpečí toho, že utrpíme ztrátu?

¹⁴ To jsou slova, jež vedou k zamyšlení! Když se totiž křesťan namáhá, aby někomu pomohl stát se učedníkem, ale pak vidí, jak tento člověk podléhá pokušení či pronásledování a nakonec opouští cestu pravdy, může to způsobit velkou bolest. Pavel to potvrzuje, když říká, že v takových případech utrpíme ztrátu. Tento zážitek může být opravdu nesmírně bolestný, protože podle Pavlových slov jsme zachráněni „jako skrze oheň“, tedy jako člověk, kterému oheň vzal všechno a který si stěží zachránil holý život. Co tedy můžeme dělat, aby nebezpečí, že utrpíme ztrátu, bylo co nejmenší? Musíme stavět z trvanlivých materiálů! Pokud své zájemce vyučujeme tak, abychom zapůsobili na jejich srdce, a pokud je podněcujeme, aby si vážili takových vzácných křesťanských vlastností, jako je moudrost, rozlišovací schopnost, bázeň před Jehovou a ryzí víra, pak stavíme z trvanlivých, ohnivzdorných materiálů. (Žalm 19:9, 10; Přísloví 3:13–15; 1. Petra 1:6, 7) Ti, kdo si tyto vlastnosti vypěstují, budou dále konat Boží vůli; mají jistou naději na to, že budou žít navždy. (1. Jana 2:17)

Kdo nese odpovědnost?

18. Proč to nemusí být nutně chyba toho, kdo se snaží vyučovat a školit budoucího učedníka, když ten nakonec odmítne zdravé učení?

¹⁸ Z tohoto pojednání vyplývá důležitá otázka. Jestliže někdo, komu se snažíme pomoci, odpadne od pravdy, znamená to, že jsme jakožto učitelé selhali — že jsme určitě stavěli z nekvalitních materiálů? Nemusí to tak být. Pavlova slova nám jistě připomínají, že podílet se na díle činění učedníků je velká odpovědnost. Chceme udělat všechno, co je v našich silách, abychom budovali dobře. Boží slovo nám však neříká, že neseme plnou odpovědnost a že by nás měl tížit pocit viny, když se ten, komu se snažíme pomoci, odvrátí od pravdy. Na to, jaké bude dílo, nemáme vliv jenom my jakožto stavitelé, ale určitou roli hrají i další činitele. Všimněte si například, co Pavel říká i o tom učiteli, který v tomto díle budování nevykonal nejlepší práci: „Utrpí ztrátu, ale sám bude zachráněn.“ (1. Korinťanům 3:15) K čemu tedy musíme dospět, jestliže tento učitel bude moci nakonec získat záchranu — i když křesťanská osobnost, kterou se snažil ve svém zájemci budovat, ve zkoušce ohněm ‚shořela‘? Je nepochybné, že k odpovědnosti za rozhodnutí, zda být nebo nebýt věrný, bude Jehova volat především zájemce.