Pastýři a ovce v teokracii

„Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král; on nás zachrání.“ — IZAJÁŠ 33:22.

1. Proč mohou být křesťané prvního století i dnešní křesťané označeni jako teokracie?

TEOKRACIE znamená Boží panství. Patří k ní to, že uznáváme Jehovovu autoritu a že ve velkých i malých rozhodnutích ve svém životě se řídíme Jehovovými vodítky a pokyny. Sbor v prvním století byl pravou teokracií. Tehdejší křesťané mohli pravdivě říci: „Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král; on nás zachrání.“ (Izajáš 33:22) Dnešní organizace Jehovy Boha má jako své jádro pomazaný ostatek, a podobně i ona je skutečnou teokracií.

V jakých směrech jsme teokratičtí v dnešní době?

2. Co je jedním ze způsobů, kterými se svědkové Jehovovi podřizují Jehovovu panství?

² Proč můžeme říci, že Jehovova pozemská organizace je teokracií? Protože ti, kdo do ní patří, se opravdu podřizují Jehovovu panování. Následují vedení Ježíše Krista, jehož Jehova dosadil na trůn jako Krále. V čase konce je například Ježíšovi předán tento přímý příkaz od velkého Teokrata: „Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá.“ (Zjevení 14:15) Ježíš poslouchá a věnuje se sklízení úrody země. Křesťané podporují v tomto velkém díle svého Krále tím, že horlivě káží dobrou zprávu a činí učedníky. (Matouš 28:19; Marek 13:10; Skutky 1:8) Jsou přitom také spolupracovníky Jehovy, velkého Teokrata. — 1. Korinťanům 3:9.

3. Jak se křesťané podřizují teokracii ve věcech morálky?

³ Také v chování se křesťané podřizují Božímu panství. Ježíš řekl: „Kdo koná, co je pravé, přichází ke světlu, aby jeho skutky byly učiněny zjevnými, protože byly vykonány v souladu s Bohem.“ (Jan 3:21) Dnes se vedou nekonečné debaty o mravních měřítkách, ale tyto rozpravy nemají mezi křesťany místo. Křesťané považují za nemravné to, co označuje jako nemravné Jehova, a nemravnosti se vyhýbají jako moru. Pečují také o své rodiny, poslouchají své rodiče a zůstávají podřízeni nadřazeným autoritám. (Efezanům 5:3–5, 22–33; 6:1–4; 1. Timoteovi 5:8; Titovi 3:1) Jednají tedy teokraticky, v souladu s Bohem.

4. Jaké nesprávné postoje projevili Adam, Eva a Saul a jak projevují křesťané odlišný postoj?

⁴ Adam a Eva přišli o možnost žít v ráji, protože chtěli sami rozhodovat o tom, co je správné a co nesprávné. Ježíš si přál pravý opak. Řekl: „Nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, kdo mě poslal.“ Křesťané se snaží o totéž. (Jan 5:30; Lukáš 22:42; Římanům 12:2; Hebrejcům 10:7) Saul, první izraelský král, sice Jehovu poslouchal, ale jen částečně. Byl proto zavržen. Samuel mu řekl: „Poslouchat je lepší než oběť, věnovat pozornost je lepší než tuk beranů.“ (1. Samuelova 15:22) Je to snad teokratické řídit se Jehovovou vůlí do jisté míry, například v pravidelné kazatelské činnosti nebo účasti na shromáždění, a pak se dopouštět kompromisů ve věcech morálky nebo v nějakém jiném směru? Jistě ne. Snažíme se ‚činit Boží vůli celou duší‘. (Efezanům 6:6; 1. Petra 4:1, 2) Na rozdíl od Saula se podřizujeme Božímu panství bezvýhradně.

Novodobá teokracie

5, 6. Jak dnes Jehova jedná s lidstvem a k čemu vede spolupráce s tímto opatřením?

⁵ V minulosti Jehova panoval a zjevoval pravdy prostřednictvím jednotlivců, například proroků, králů a apoštolů. Dnes již taková situace není; neexistují inspirovaní proroci ani apoštolové. Ježíš však řekl, že až bude přítomen jako Král, zjistí, kdo je věrným sborem jeho následovníků, ‚věrným a rozvážným otrokem‘, a tento sbor ustanoví nad veškerým svým majetkem. (Matouš 24:45–47; Izajáš 43:10) V roce 1919 byla totožnost tohoto otroka zjištěna; zjistilo se, že to je ostatek pomazaných křesťanů. Je zastoupen vedoucím sborem a od té doby je středem teokracie na zemi. Vedoucí sbor svědků Jehovových je po celém světě zastoupen výbory odboček, cestujícími dozorci a sborovými staršími.

⁶ Spolupráce s teokratickou organizací neodmyslitelně patří k podřízenosti vůči teokracii. Taková spolupráce působí po celém světě ve prospěch jednoty a pořádku v ‚celém společenství bratrů‘. (1. Petra 2:17) A to se zase líbí Jehovovi, který není „Bohem nepořádku, ale pokoje“. — 1. Korinťanům 14:33.

Starší v teokracii

7. Proč můžeme říci, že křesťanští starší jsou jmenováni teokraticky?

⁷ Všichni jmenovaní starší muži, bez ohledu na to, jakou autoritu mají ve svém postavení, splňují požadavky na úřad dozorce neboli staršího muže, jež jsou v hlavních rysech ukázány v Bibli. (1. Timoteovi 3:1–7; Titovi 1:5–9) Všem starším nadto platí slova, která řekl Pavel starším v Efezu: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce, abyste pásli Boží sbor.“ (Skutky 20:28) Ano, starší jsou jmenováni svatým duchem, který pochází od Jehovy Boha. (Jan 14:26) Jejich jmenování je teokratické. Dále, pasou Boží stádo. Toto stádo patří Jehovovi, a ne starším. Boží organizace je teokracie.

8. Jaké jsou hlavní povinnosti dnešních starších?

⁸ Apoštol Pavel v dopise Efezanům naznačil, jaké jsou hlavní povinnosti starších. Řekl: „Dal některé jako apoštoly, některé jako proroky, některé jako evangelisty, některé jako pastýře a učitele, s ohledem na usměrňování svatých, pro služební dílo, pro budování Kristova těla.“ (Efezanům 4:11, 12) Apoštolové a proroci odešli, a tak pominulo i dětství ‚Kristova těla‘. (Srovnej 1. Korinťanům 13:8.) Starší se však stále pilně věnují evangelizační činnosti, pasení a vyučování. — 2. Timoteovi 4:2; Titovi 1:9.

9. Jak by se měli starší připravovat, aby projevovali Boží vůli ve sboru?

⁹ Teokracie je Boží panství, a proto jsou schopní starší důkladně obeznámeni s Boží vůlí. Jozue dostal příkaz, aby denně četl Zákon. Také starší musí pravidelně studovat Písma a hledat v nich rady a musí být důkladně seznámeni s biblickou literaturou, kterou vydává věrný a rozvážný otrok. (2. Timoteovi 3:14, 15) K ní patří časopisy Strážná věž a Probuďte se! a jiné publikace, které ukazují, jak uplatnit biblické zásady na konkrétní situace.a Je sice důležité, aby starší znal a uplatňoval pokyny uveřejněné v literatuře Watch Tower Society, ale měl by se také důkladně seznámit s biblickými zásadami, které jsou základem těchto pokynů. Pak bude schopen uplatňovat biblické pokyny s porozuměním a soucitem. — Srovnej Micheáše 6:8.

Služme v křesťanském duchu

10. Před jakým špatným postojem by se měli starší chránit a jak?

¹⁰ Asi v roce 55 n. l. napsal apoštol Pavel svůj první dopis sboru v Korintě. Jeden z problémů, jimiž se Pavel zabýval, se týkal jistých mužů, kteří chtěli ve sboru vynikat. Pavel napsal: „Jste již nasyceni? Jste již tedy bohatí? Kralujete již bez nás? A vskutku si přeji, abyste již kralovali, abychom i my mohli kralovat s vámi.“ (1. Korinťanům 4:8) V prvním století n. l. měli všichni křesťané naději, že budou panovat jako nebeští králové a kněží s Ježíšem. (Zjevení 20:4, 6) Někteří křesťané v Korintě však zřejmě zapomněli na to, že na zemi nejsou v křesťanské teokracii žádní králové. Křesťanští pastýři nejednají jako králové tohoto světa, ale naopak pěstují pokoru, vlastnost, která se líbí Jehovovi. — Žalm 138:6; Lukáš 22:25–27.

11. a) Co patří k vynikajícím příkladům pokory? b) Jak by měli starší i všichni ostatní křesťané pohlížet sami na sebe?

¹¹ Je pokora slabostí? Rozhodně ne! Jehova sám je popsán jako pokorný. (Žalm 18:35) Izraelští králové vedli vojska do bitvy a panovali nad národem pod vládou Jehovy. Ale přesto každý z nich musel dávat pozor, „aby se jeho srdce nevyvýšilo nad jeho bratry“. (5. Mojžíšova 17:20) Vzkříšený Ježíš je nebeským Králem. Ale když byl na zemi, umyl nohy svým učedníkům. To byla pokora! A ukázal, že si přeje, aby jeho apoštolové byli podobně jako on pokorní. Řekl: „Jestliže jsem vám tedy umyl nohy, ačkoli jsem Pán a Učitel, máte také jeden druhému umývat nohy.“ (Jan 13:14; Filipanům 2:5–8) Všechna sláva a chvála by měly patřit Jehovovi, a ne nějakému člověku. (Zjevení 4:11) Ať již jsou křesťané staršími, nebo ne, všichni by měli na sebe pohlížet ve světle Ježíšových slov: „Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.“ (Lukáš 17:10) Jakýkoli jiný názor je neteokratický.

12. Proč je láska nezbytnou vlastností, kterou mají pěstovat křesťanští starší?

¹² Spolu s pokorou pěstují křesťanští starší lásku. Apoštol Jan ukázal, jak je láska důležitá, když řekl: „Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Jednotlivci, kteří neprojevují lásku, nejednají teokraticky. Neznají Jehovu. O Božím Synovi Bible říká: „Ježíš, jenž miloval své vlastní, kteří byli ve světě, miloval je až do konce.“ (Jan 13:1) Ježíš mluvil k jedenácti mužům, kteří měli patřit v křesťanském sboru ke sboru vedoucímu, a tehdy řekl: „To je mé přikázání, abyste milovali jeden druhého, právě jako jsem si já zamiloval vás.“ (Jan 15:12) Láska je charakteristickým znakem pravého křesťanství. Přitahuje lidi se zlomeným srdcem, lidi truchlící a ty, kdo jsou duchovně v zajetí a touží po svobodě. (Izajáš 61:1, 2; Jan 13:35) Starší musí být vzorem v prokazování lásky.

13. Jak může starší působit v jakékoli situaci dobrým vlivem, ačkoli snad jsou dnešní problémy obtížné?

¹³ Dnes bývají starší často žádáni o pomoc při řešení složitých problémů. Těžkosti v manželství mohou mít hluboké kořeny a mohou být dlouhodobé. Mladí lidé mívají problémy, které snad dospělí těžko chápou. Těžko pochopitelné bývají nemoci, které se projevují v emocionální oblasti. Starší, který stojí před takovými věcmi, si možná není jist, co má dělat. Může však důvěřovat, že pokud se bude oddaně spoléhat na Jehovovu moudrost, pokud bude pátrat v Bibli a v informacích uveřejněných věrným a rozvážným otrokem a pokud bude s ovcemi jednat pokorně a s láskou, bude mít dobrý vliv i v té nejobtížnější situaci.

14, 15. Například ze kterých výroků je patrné, že Jehova požehnal svému lidu tím, že mu dal mnoho znamenitých starších?

¹⁴ Jehova své organizaci bohatě požehnal, když jí dal „dary v podobě lidí“. (Efezanům 4:8) Čas od času dostává Watch Tower Society povzbuzující dopisy, jež svědčí o tom, jakou lásku projevují pokorní starší, kteří soucitně pasou Boží ovce. Jeden sborový starší například píše: „Nepamatuji, že by na mne některá návštěva krajského dozorce tak zapůsobila nebo že by se o některé stále ještě tolik mluvilo ve sboru. Tento krajský dozorce mi pomohl pochopit, proč je při jednání s bratry důležitý pozitivní postoj a proč máme klást důraz na pochvalu.“

¹⁵ Jedna sestra, která musela odcestovat na léčení na vzdálenou kliniku, píše: „Bylo skutečně povzbuzující, že jsem se mohla setkat s jedním starším ten první večer v nemocnici, kdy jsem měla takové starosti a byla jsem tak daleko od domova! On a další bratři se mnou strávili mnoho času. I světští lidé, kteří věděli, co prodělávám, měli dojem, že bych to nikdy nepřežila, kdyby nebylo útěchy, péče a modliteb těchto milujících a oddaných bratrů.“ Jiná sestra píše: „Dnes jsem naživu, protože mě rada starších trpělivě vedla, když jsem bojovala s těžkou depresí . . . Jeden bratr a jeho manželka nevěděli, co by mi měli říci . . . , ale nejvíc na mě zapůsobilo to, že i když úplně nechápali, co prodělávám, s láskou se o mě starali.“

16. Jakou vybídku dává Petr starším?

¹⁶ Ano, mnozí starší uplatňují vybídku apoštola Petra: „Paste Boží stádo, které je ve vaší péči, ne z donucení, ale ochotně; ani ne z lásky k nečestnému zisku, ale dychtivě; ani jako byste panovali nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím, ale tak, že se stanete příkladem stádu.“ (1. Petra 5:1–3) Jakým požehnáním jsou takoví teokratičtí starší!

Ovce v teokracii

17. Uveď některé vlastnosti, jež by měli pěstovat všichni členové sboru.

¹⁷ Teokracie však nesestává jen ze starších. Jestliže pastýři musí být teokratičtí, musí být teokratické i ovce. V jakých směrech? Tytéž zásady, které vedou pastýře, musí totiž vést i ovce. Všichni křesťané, nejen starší, musí být pokorní, mají-li obdržet Jehovovo požehnání. (Jakub 4:6) Všichni musí pěstovat lásku, protože bez ní se Jehovovi nelíbí oběti, které mu přinášíme. (1. Korinťanům 13:1–3) A my všichni, nejen starší, bychom měli být „naplněni přesným poznáním [Jehovovy] vůle ve vší moudrosti a duchovním pochopení“. — Kolosanům 1:9.

18. a) Proč nestačí pouhé povrchní poznání pravdy? b) Jak můžeme být všichni naplněni přesným poznáním?

¹⁸ Mladí i staří musí neustále činit obtížná rozhodnutí, když se snaží zůstat věrní, ačkoli žijí v Satanově světě. Směry, kterými se v tomto světě ubírá způsob oblékání, hudba, filmy a literatura, jsou pro některé lidi zkouškou duchovního smýšlení. Máme-li zůstat vyrovnaní, nestačí nám jen povrchní poznání pravdy. Abychom měli jistotu, že zůstaneme věrní, musíme být naplněni přesným poznáním. Potřebujeme rozlišovací schopnost a moudrost, kterou nám může poskytnout jedině Boží slovo. (Přísloví 2:1–5) To znamená pěstovat dobré studijní návyky, rozjímat o tom, čemu se učíme, a uplatňovat to v praxi. (Žalm 1:1 až 3; Zjevení 1:3) Pavel psal všem křesťanům, nejen starším, když prohlásil: „Hutný pokrm patří zralým lidem, těm, kteří používáním cvičili svou vnímavost, aby rozlišovali mezi správným a nesprávným.“ — Hebrejcům 5:14.

Pastýři a ovce pracují společně

19, 20. Jak jsou všichni povzbuzováni, aby spolupracovali se staršími, a proč?

¹⁹ Nakonec je třeba říci, že skutečně teokratického ducha projevují lidé, kteří spolupracují se staršími. Pavel napsal Timoteovi: „Ať jsou starší muži, kteří předsedají znamenitým způsobem, považováni za hodné dvojnásobné cti, zvláště ti, kteří tvrdě pracují slovem a vyučováním.“ (1. Timoteovi 5:17; 1. Petra 5:5, 6) Postavení staršího je nádherná výsada, ale většina starších má rodiny, denně chodí do zaměstnání a musí se starat o manželky a děti. Slouží s radostí, ale jejich služba je snadnější a přináší větší uspokojení, jestliže je sbor podporuje a není přespříliš kritický a náročný. — Hebrejcům 13:17.

²⁰ Apoštol Pavel řekl: „Pamatujte na ty, kteří se mezi vámi ujímají vedení, kteří k vám mluvili Boží slovo, a když pozorně sledujete, k čemu vede jejich chování, napodobujte jejich víru.“ (Hebrejcům 13:7) Pavel rozhodně nevybízel bratry, aby se stali následovníky starších. (1. Korinťanům 1:12) Následovat člověka je neteokratické. Jistě však je moudré napodobovat osvědčenou víru teokratického staršího, který je činný v evangelizační práci, který je pravidelně na shromážděních a který jedná se sborem pokorně a s láskou.

Doklad víry

21. Jak křesťané projevují pevnou víru podobnou víře, kterou měl Mojžíš?

²¹ Existence teokratické organizace v tomto nejzvrhlejším období lidských dějin je skutečně svědectvím o moci velkého Teokrata. (Izajáš 2:2–5) Je také svědectvím o víře téměř pěti miliónů křesťanských mužů, žen a dětí, kteří zápasí s problémy každodenního života, ale nikdy nezapomínají, že Jehova je jejich Panovníkem. Stejně jako věrný Mojžíš „zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný“, mají i dnešní křesťané podobně pevnou víru. (Hebrejcům 11:27) Mají výsadu, že žijí v teokracii, a denně za to Jehovovi děkují. (Žalm 100:4, 5) Poznávají Jehovovu zachraňující moc a s radostí prohlašují: „Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král; on nás zachrání.“ — Izajáš 33:22.

[Poznámka pod čarou]

Co ukazuje Bible?

◻ Jak se křesťané podřizují teokracii?

◻ Jak je dnes organizována teokracie?

◻ Jak by se měli starší připravovat, aby mohli plnit své povinnosti?

◻ Které křesťanské vlastnosti musí starší nezbytně nutně pěstovat a projevovat?

◻ Jaký vztah mezi ovcemi a pastýři by měl panovat v teokracii?

[Obrázek na straně 16]

Adam a Eva přišli o možnost žít v ráji, protože chtěli sami rozhodovat o tom, co je správné a co nesprávné

[Obrázek na straně 18]

Jedná-li starší s ovcemi pokorně a s láskou, bude vždy pRůsobit dobrým vlivem