13. a) Kdo snášel „posměch a mrskání“? b) Kdo zakoušel „pouta a věznění“?

¹³ Máme-li víru, budeme schopni vytrvat v pronásledování. (Čti Hebrejcům 11:36–38.)

14. a) Kdo patřil k těm, kteří byli „kamenováni“? b) Kdo byl možná ‚rozťat‘?

¹⁴ „Byli kamenováni,“ řekl Pavel. Jeden takový muž víry byl Zecharjáš, syn kněze Jehojady. Zahalen Božím duchem mluvil proti odpadlíkům z Judy. K čemu to vedlo? Na příkaz krále Jehoaše ho spiklenci na nádvoří Jehovova domu ukamenovali k smrti. (2. Par. 24:20–22; Mat. 23:33–35) Pavel dodal: „Byli zkoušeni, byli roztínáni.“ Myslel snad na proroka Michajáše jako na jednoho z těch, kteří byli „zkoušeni“, a nepotvrzená židovská tradice říká, že Izajáš byl za vlády krále Manaseho rozťat. — 1. Král. 22:24–28.

15. Kdo trpěl ‚špatným zacházením‘ a ‚putoval po pouštích‘?

¹⁵ I jiní „umírali pobiti mečem“, jako například Boží proroci, kteří byli současníky Elijášovými a za dnů zlého krále Achaba byli ‚zabiti mečem‘. (1. Král. 19:9, 10) Elijáš a Eliša patřili k mužům víry, kteří „chodili v ovčích kůžích, v kozích kůžích, když byli v nouzi, v souženích a špatně se s nimi zacházelo“. (1. Král. 19:5–8, 19; 2. Král. 1:8; 2:13; srovnej s Jeremjášem 38:6.) K těm, kteří „putovali po pouštích a horách a brlozích a jeskyních země“, když byli pronásledováni, patřil určitě nejen Elijáš a Eliša, ale také těch 100 proroků, které Obadjáš ukryl po 50 v jeskyni a zásobil je tam chlebem a vodou, když začala modlářská královna Izebel ‚odřezávat Jehovovy proroky‘. (1. Král. 18:4, 13; 2. Král. 2:13; 6:13, 30, 31) Opravdu vynikajícím způsobem zachovávali ryzost. Není divu, že Pavel napsal: „Svět [nespravedlivá lidská společnost] jich nebyl hoden.“