Co říká Bible

Omezuje Bible svobodu myšlení?

PLAMENY stoupají k nebi; oheň polyká vzácné knihy, kterými ho živí němečtí úředníci. Výjev z nacistického Německa? Ano, ale stejně dobře by to mohl být výjev z roku 1199, kdy římskokatolický arcibiskup nařídil spálit všechny německé Bible.

K pálení knih, což je všeobecný symbol potlačování svobody myšlení a projevu, docházelo v mnoha zemích a v mnoha stoletích. Často bylo podníceno náboženskými vůdci, kteří se báli, jaký účinek by taková svoboda měla na prostého člověka.

Dnes proto mnoho lidí předpokládá, že Bible přísně zakazuje otevřené rozumové zkoumání. Takovému názoru se nemůžeme divit. Ale je to opravdu tak? Doporučuje Bible, aby byla svoboda myšlení omezována?

‚Milovat Jehovu celou svou myslí‘

Bible člověka neodrazuje od používání mysli. Ježíš přece každého z nás povzbuzoval, abychom ‚milovali Jehovu celou svou myslí‘. (Marek 12:30) Na Ježíšově službě bylo jasně vidět, že měl živý zájem o aktuální události (Lukáš 13:1–5), o biologii (Matouš 6:26, 28; Marek 7:18, 19), o zemědělství (Matouš 13:31, 32) a také o lidskou povahu (Matouš 5:28; 6:22–24). Jeho podobenství ukazují, že jasně chápal zásady obsažené v Božím slově a znal prostředí, z něhož pocházeli jeho posluchači, a jejich způsob uvažování. Důkladně přemýšlel o tom, jak svým posluchačům zprostředkovat poznání Božího slova.

Pavel všechny křesťany nabádal, aby Bohu sloužili „se svou silou rozumu“. (Římanům 12:1) Tesaloničany povzbuzoval, aby se nenechali matoucími ‚inspirovanými výroky otřást ve svém smýšlení‘. (2. Tesaloničanům 2:2) Pavel měl určitou znalost řecké a krétské poezie (Skutky 17:28; Titovi 1:12) i jisté vědomosti o vojenském vybavení a vojenských postupech (Efezanům 6:14–17; 2. Korinťanům 2:14–16). Byl také pozorovatelem místních zvyků. — Skutky 17:22, 23.

Ježíš a Pavel sice ve velké míře užívali svobody myšlení, ale nepovažovali se za jedinou autoritu, která určuje, co je správné a co nesprávné. Ježíš neprosazoval své uvažování na úkor Bible; naopak, opakovaně citoval z Písem. Když Petr Ježíše nabádal, aby uvažoval o jiné životní cestě, než byla obětní smrt, která byla v souladu s Boží vůlí, Ježíš mu odpověděl pohotově a přísně. To ukazuje, že o něčem takovém ani nepřemýšlel. (Matouš 16:22, 23) Podobně Pavel řekl Korinťanům: „Když jsem k vám přišel, nepřišel jsem s žádným řečněním nebo filozofií, ale prostě jsem vám řekl, co Bůh slíbil.“ (1. Korinťanům 2:1, The Jerusalem Bible) Pavlovo uvažování, podobně jako Ježíšovo, bylo pevně založeno na Písmech. — Skutky 17:2.

Bible nás povzbuzuje, abychom užívali svých duševních schopností naplno, ale ne úplně bez omezení. Avšak břemeno odpovědnosti za to, aby naše myšlení bylo v souladu s myšlením Jehovovým, je vloženo na křesťany jako jednotlivce, nikoli na sbor. A tak když se značný počet Efezanů veřejně zřekl svých spiritistických praktik a stali se z nich křesťané, Pavel nepovažoval za svou odpovědnost, aby spálil jejich knihy, ale „nemálo . . . těch, kteří se zabývali magií, přinesli své knihy a přede všemi je spálili“. (Skutky 19:19, Ekumenický překlad) Proč tito křesťané považovali za nezbytné spálit své vlastní knihy?

První linie obrany

Uvažujme o tomto znázornění. K úspěšné vojenské obraně často patří mít několik linií obranných valů. Žádný úspěšný generál by se nedomníval, že některý z valů není důležitý a že je možné vzdát se ho bez boje. V křesťanově boji proti hříchu je také několik obranných linií.

Jakub 1:14, 15 říká: „Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích.“ Prvním krokem k hříchu je pěstovat v mysli nesprávné žádosti. První obrannou linií tedy je zdržovat se pěstování takové žádosti — ovládat své myšlení.

Právě kvůli této souvislosti mezi myšlenkami a skutky nás Bible varuje: „Upněte svou mysl k věcem nahoře, ne k věcem na zemi.“ (Kolosanům 3:2) Když křesťané odmítnou zabývat se v mysli nemravností, spiritismem nebo odpadlictvím, rozhodli se tak ne proto, že se bojí, aby se snad neukázalo, že tyto myšlenky jsou lepší než biblické pravdy, ale proto, že si přejí vyhnout se všemu, co by je mohlo zavléci na cestu hříchu.

‚Všechno je otevřeně vystavené‘

Dalším důležitým důvodem, proč bychom měli ovládat své myšlení, je naše láska k Jehovovi a úcta k jeho schopnosti znát naše myšlenky. Představte si, že máte milovaného přítele, který je obzvlášť citlivý na špínu a prach. Přestali byste ho k sobě zvát, protože byste nebyli ochotni zvlášť kvůli němu uklízet? Cožpak by vás láska nepřiměla k tomu, abyste vynaložili zvláštní úsilí, které je potřebné, abyste udrželi domácnost v čistotě? To, že Jehova vnímá naše nejvnitřnější myšlenky, je vidět ze Žalmu 44:21: „Je si vědom tajemství srdce.“ Pavel řekl, že za tyto myšlenky neseme zodpovědnost: „Není stvoření, které není zjevné jeho zraku, ale všechno je obnažené a otevřeně vystavené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Hebrejcům 4:13; Žalm 10:4; Přísloví 6:16, 18.

I Job uznával, že člověk je za své myšlenky odpovědný Bohu. „Job . . . obětoval zápalné oběti . . .; Job totiž říkal: ‚Možná, že moji synové zhřešili a v srdci prokleli Boha.‘“ (Job 1:5) Jehova může považovat za hřích už jen svévolné uvažování o něčem nesprávném. — Srovnej 2. Mojžíšovu 20:17.

Pravá svoboda myšlení

Bible povzbuzuje každého křesťana, aby si dal za cíl přivést ‚každou myšlenku do zajetí, aby ji učinil poslušnou Krista‘. (2. Korinťanům 10:5) Toho se nedosáhne tím, že náboženští vůdci stanoví nějaká omezení, ale tím, že jednotlivec bude projevovat sebeovládání, a tím, že bude milovat a chápat Jehovu a jeho zásady. Když je tento cíl dosažen, přichází pravá svoboda myšlení, která je omezena pouze Božími normami a je obohacena radostí z poznání, že i naše myšlenky jsou Jehovovi příjemné.

[Podpisek obrázku na straně 20]

Z knihy Bildersaal deutscher Geschichte (Obrazárna německých dějin)