„Jestliže se někomu zdá, že zachovává vnější způsob uctívání [„jest nábožný“, KB], a přece nedrží svůj jazyk na uzdě, ale dále klame své vlastní srdce, jeho způsob uctívání [„náboženství“, KB] je nicotný.

Jakub 1:26

Jakub ukazuje, že někdo by si mohl připadat opravdu nábožný, a přitom by jeho způsob uctívání mohl být nicotný. Řecké slovo překládané zde jako „nicotný“ znamená také „planý, prázdný, neplodný, zbytečný, neschopný, nemající pravdu“. Mohlo by to tak být, kdyby někdo tvrdil, že je křesťanem, a přitom by nedržel svůj jazyk na uzdě a nepoužíval jej ke chvále Boha a k budování svých spolukřesťanů. ‚Klamal by své vlastní srdce‘