„Před slávou je pokora“
JEDEN mladý muž jménem Josef byl uvržen na základě falešného obvinění do egyptského vězení. Vytrpěl mnoho pokořování a zdálo se, že nemá naději dostat se na svobodu. Tu mu nařídili, aby se objevil před faraónem. Vězenští dozorci ho rychle vyvedli. Oholil se, převlékl si své přehozy a předstoupil před monarchu.
Tam Josefa čekalo překvapení. S Jehovovou pomocí správně vyložil dva faraónovy sny. Farao řekl: „Pohleď, já tě stavím nad celou egyptskou zemi.“ (1. Mojž. 41:41) Neuvěřitelný zážitek — v jednom dnu z vězení do paláce! Josefova zkušenost by mohla ilustrovat slova, k nimž byl později inspirován Šalomoun: „Vyšel totiž z vězení, aby se stal králem.“ Šalomoun dvakrát výstižně napsal: „Před slávou je pokora.“ — Kaz. 4:14; Přísl. 15:33; 18:12.
Chceš-li mít užitek z této božské pravdy, zeptej se sám sebe: Co podporovalo Josefa během jeho pokořující zkušenosti? Jak se tento Jehovův věrný služebník vyrovnal s falešným obviněním, které ho přivedlo do vězení? Jakou slávu zamýšlel Jehova pro Josefa? Jaký druh slávy očekává ty, kteří během staletí věrně a odvážně snášeli pronásledování a pokořování? A především: co nám pomáhá zachovat si rovnováhu, když jsme pokořováni?
Josef musel často rozjímat o dvou dřívějších prorockých snech, které naznačily, že se mu budou ‚klanět‘ jeho bratři, a dokonce jeho rodiče. Vždyť jeho bratři, když slyšeli o prvním snu, řekli: „Hodláš být nad námi . . . králem?“ — 1. Mojž. 37:8–10.
Žárliví bratři Josefa málem zavraždili, ale Jehovovým řízením byl sedmnáctiletý mladík prodán cestujícím kupcům a ti ho zas prodali Potifarovi, veliteli faraónovy tělesné stráže.
Časem se stal Josef správcem Potifarovy domácnosti a Potifarova manželka se pokusila hezkého mladého muže svést. Josef však byl věrně oddaný Jehovovi a unikl. Lstivá manželka Josefa lživě obvinila z pokusu znásilnit ji a Potifar jí uvěřil, takže se Josef dostal do vězení.
Zůstal však věrně oddaný Jehovovi, který se, jak již byla zmínka, postaral, aby byl Josef přiveden k faraónovi a vyložil mu sny. Nato dal farao Josefovi slavnou přednost organizovat zásobení Egypta potravinami. Když se do Kanaánu rozšířil hladomor, Josefovi bratři se před ním opravdu klaněli, aby získali potravu pro rodinu.
Jiní, kteří šli od ‚pokory k slávě‘
Jiný věrný Boží služebník, jehož život prokazuje božskou pravdu, že „před slávou je pokora“, byl Mojžíš. Byl vychován na bohatém faraónově dvoře, takže měl před sebou obdivuhodnou budoucnost. Pak jako by se věci obrátily k horšímu. Mojžíš jednal z víry v Jehovu a z láskyplné péče o svůj lid, a musel proto prchat o život před rozhněvaným faraónem. Docela sám putoval do Midianska. Čtyřicet let projevoval pokoru tím, že vedl prostý pastýřský život a sloužil svému tchánu Jetrovi. Jak povzbudivé muselo být pro Mojžíše během čtyřiceti let, kdy se utvářela jeho osobnost, uvažovat nad tím, jak ho Jehova pokořil, a co jej možná ještě čeká!
Pak přišla sláva. Jehova ustanovil Mojžíše jako svého posla k faraónovi, aby vyvedl jeho lid z Egypta. Jak slavné přednosti měl Mojžíš, když měl přímo co činit s deseti ranami a vedl Izrael přes Rudé moře! Později obdržel Mojžíš od Jehovy Zákon na hoře Sinaj. Když sestoupil, lidé se „nemohli upřeně dívat na Mojžíšův obličej pro slávu jeho obličeje“. — 2. Kor. 3:7.
Uvažuj také o Jobovi, největším ze všech Orientálců. Byl to „muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od špatného“. (Job 1:2, 3, 8) Pak najednou ztratil svých deset dětí a všechny své tisíce ovcí, velbloudů, skotu a oslic.
To nebylo vše. Celé Jobovo tělo pokryly zhoubné boláky, takže byl fyzicky odpudivý. Vlastní manželka se mu posmívala: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ (Job 2:9) Job byl tvrdě zkoušen a pokořován, ale nic netušil o nebeském střetnutí mezi Jehovou a hlavním buřičem, satanem. Situaci nijak nezlepšila dlouhá rozprava s jeho třemi „přáteli“. Job však svou ryzost zachoval. Přijal dokonce pokorně radu od Elihua — mnohem mladšího muže. — Job 32:4.
Byl Job odměněn? Ano. Jehova ho obnovil, zdvojnásobil jeho stáda a dal mu sedm synů a tři dcery — nejhezčí v celé zemi. Jak slavný výsledek měla Jobova pokora! Jak pravdivé se prokázalo, že „před slávou je pokora“! — Job 42:12–15.
Různé druhy slávy
Existuje očividně mnoho různých druhů slávy — od slávy ženských vlasů po slávu Mojžíšova obličeje, když sestupoval s hory Sinaj. (1. Kor. 11:15; 2. Kor. 3:7) Okázalé západy slunce mají skvělou slávu a jinou slávu mají hvězdy. — 1. Kor. 15:41.
Různé formy slova „sláva“ se používají v Bibli mnohosetkrát. Když zkoumáme tyto odkazy a jejich souvislosti, je jasné, že zdrojem vší slávy je Jehova. Jeho věrní služebníci a jeho mistrovská stvořitelská díla mohou jen mnoha způsoby a v různém stupni zrcadlit tuto slávu.
V našem 20. století máme mnoho svědectví o pokořování, jímž trpěli ti, kteří mají slavnou naději na nebeský život. Během 1. světové války byli vedoucí členové Společnosti Strážná věž v Brooklynu (New York) odsouzeni k dvaceti letům žaláře na základě falešného obvinění. Přibližně v tutéž dobu propuklo pronásledování na mnoha místech. Například J. B. Siebenlist byl tři dny vězněn bez zatykače a bez jídla kromě tří kousků ztuchlého kukuřičného chleba. Byl vyvlečen ze žaláře davem, svlečen, namazán horkým dehtem a zbičován povoznickým bičem s drátem na konci. Při jednom přelíčení řekl žalobce: „Do pekla s tou vaší Biblí; měl byste být v pekle s přeraženým hřbetem; měl byste viset.“
Během 2. světové války někteří Jehovovi věrní služebníci neuvěřitelně trpěli v nacistických koncentračních táborech. Jedním z nich byl Martin Poetzinger, pomazaný svědek, který přežil a stal se členem vedoucího sboru svědků Jehovových. Popsal Dachau jako „blázinec démonů“. V táboře Mauthausenu „vyzkoušelo gestapo každou metodu, jak by nás přimělo porušit víru v Jehovu. Hladová dieta, falešné přátelství, surovosti — nutili nás stát celé dny, věšeli nás za zápěstí zkroucená na zádech na třímetrový kůl, bičovali nás — zkoušeli . . . toto i jiné věci.“
Co podporovalo tyto věrné křesťany?
V takových žalostných a ponižujících podmínkách jim pomáhala vytrvat víra v konečný výsledek, jenž zahrnuje vyhlídku na slavnou budoucnost těch, kteří zachovají ryzost. Pro „malé stádo“ pomazaných svědků je to nebeské dědictví. (Luk. 12:32) Pro jiné věrné lidi je vyhrazena sláva zvláštního druhu na zemi. Někteří, jako Josef a Mojžíš, jsou jmenováni v 11. kapitole dopisu Hebrejcům. Přečti si prosím verše 32 až 40 a zamysli se nad pokořováním, jež snášeli někteří z těchto věrných. Navíc dnes na zemi slouží Jehovovi „velký zástup“. (Zjev. 7:9, 15) Jaká je jeho budoucnost?
Očekává jej bohatá budoucnost. Nebeské panství pod Ježíšem Kristem bude mít pozemské představitele, kteří budou uplatňovat pokyny zapsané ve svitcích, o nichž se mluví ve Zjevení 20:12. Ti budou mít slavné přednosti ne jako králové, ale jako „knížata po celé zemi“ a s nimi dosáhnou věčného života na slavné rajské zemi nespočetní pokorní, věrní lidé včetně vzkříšených. — Žalm 45:16; 45:17, „KB“.
Dnes existují milióny těch, kteří dokázali svou pokoru tím, že opustili falešné náboženství a rádi se podílejí na kazatelském díle svědků Jehovových. Mnohým se posmívali členové rodiny i přátelé, ale oni se přidrželi pravého uctívání. Pokorně přijali kárání a ukázňování, aby sloužili pravému Bohu, Jehovovi. Doufají, že budou žít v obnoveném ráji, až „země bude naplněna poznáním Jehovovy slávy, jako vody pokrývají moře“. — Hab. 2:14.
Nyní jsou dny zkoušek pro Jehovův lid. Je to téměř, jako bychom byli cizinci v cizí zemi. Propast mezi pravým a falešným uctíváním se stále prohlubuje a rozšiřuje. Všichni do jisté míry trpíme pokořováním. Ale jako Ježíše utěšovala a posilovala radost, která mu byla předložena, i my můžeme překonat zkoušky tím, že pamatujeme na konečný výsledek.
Bible nám radí: „Pokořte se v Jehovových očích a on vás povýší.“ (Jak. 4:10) Kdykoli jsi tvrdě zkoušen, mysli na tato slova: „Před slávou je pokora.“ Pamatuj také, že Jehova nemůže zklamat!