Otázky čtenářů

Znamená Matouš 28:17, že někteří apoštolové stále pochybovali ještě dlouho poté, co se jim zjevil vzkříšený Ježíš?

Ne, z Matouše 28:16, 17 takový závěr odvodit nemusíme. Tento text zní: „Jedenáct učedníků však šlo do Galileje k hoře, kterou si s nimi Ježíš smluvil, a když ho viděli, vzdali mu poctu, ale někteří pochybovali.“

Ježíš se již dlouho předtím snažil pomoci svým učedníkům, aby si uvědomili, že on „musí jít do Jeruzaléma a vytrpět mnoho od starších mužů a předních kněží a znalců Zákona a být zabit a třetí den vzbuzen“. (Matouš 16:21) Přesto zůstali učedníci zklamaní a zmatení, když byl Ježíš zatčen a popraven. Zdá se, že jeho vzkříšení je překvapilo. A když se ukázal v lidské podobě, někteří nejprve „ze samé radosti stále nevěřili“. (Lukáš 24:36–41) To, že se po svém vzkříšení objevoval, pomohlo jeho blízkým následovníkům přijmout skutečnost, že byl vzkříšen; dokonce i apoštol Tomáš se přesvědčil, že Ježíš byl vzbuzen. — Jan 20:24–29.

Jedenáct věrných apoštolů šlo potom „do Galileje“. (Matouš 28:16; Jan 21:1) Zatímco tam byli, Ježíš „se objevil více než pěti stům bratrů najednou“. (1. Korinťanům 15:6) A právě v tomto rámci se Matouš 28:17 zmiňuje, že „někteří pochybovali“. Tudíž ti, kteří ještě měli nějaké pochybnosti, mohli být docela dobře z těchto 500 následovníků.

Povšimni si, jak zajímavě to komentoval první prezident Společnosti Strážná věž, C. T. Russell:

„Nemůžeme logicky předpokládat, že ti, kteří pochybovali, byli někteří z jedenácti apoštolů, protože ti byli plně ujištěni, naprosto přesvědčeni, a již dříve se tak vyjádřili. Myslíme si, že ti, kteří pochybovali, museli být z oněch ‚pěti set bratří‘, kteří byli přítomni na této domluvené schůzce a od jeho vzkříšení s ním ještě nepřišli do styku, a z nichž někteří, jak lze logicky předpokládat, byli mnohem slabší ve víře než apoštolové a blízcí přátelé, s nimiž již hovořil. Výrok, že ‚někteří pochybovali‘, je dokladem upřímnosti pisatele tohoto evangelia. Také nám ukazuje, že Pánovi následovníci nebyli nadmíru důvěřiví, ale spíše měli sklon předkládaná svědectví prověřovat a zvažovat. Následná horlivost, síla a duch obětavosti těch, kteří věřili, nám poskytují bohatý doklad upřímnosti jejich přesvědčení o vzkříšení našeho Pána, které je jimi i námi považováno za základní kámen naší víry v něj. Jestliže Kristus nebyl vzbuzen, je naše víra zbytečná a my jsme ještě ve svých hříších. — 1. Kor. 15:17.“ — Siónská Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti z 1. května 1901, strana 152, angl.

Můžeme si mimochodem všimnout, že Matouš se zmiňuje o tomto bodu způsobem, který nám poskytuje doklad o spolehlivosti a poctivosti Bible. Kdyby nějaký člověk záznam padělal, měl by snahu dodat podrobnosti, aby jeho vymyšlený příběh vypadal důvěryhodně; pravděpodobně by cítil, že vynechané detaily nebo zdánlivé mezery by jeho padělek mohly vystavit pochybnostem. Co ale Matouš?

Necítil potřebu poskytnout podrobné vysvětlení své poznámky, že „někteří pochybovali“. Zprávy Marka, Lukáše a Jana o tom nic neříkají, takže když budeme uvažovat pouze o samotné Matoušově poznámce, může se zdát, že hovoří o jedenácti apoštolech, z nichž jedním byl i on. Nicméně Matouš tuto stručnou poznámku udělal, aniž ji nějak objasnil. Asi o čtrnáct let později napsal apoštol Pavel knihu První Korinťanům. Ve světle zmínky, kterou učinil v 1. Korinťanům 15:6, můžeme dojít k pravděpodobnému závěru, že těmi, kteří pochybovali, nebyli apoštolové, ale učedníci v Galileji, kterým se Ježíš ještě nezjevil. Matoušova poznámka, že „někteří pochybovali“, tedy zní pravdivě; právem navozuje představu poctivého pisatele, který předkládá pravdivou zprávu, aniž se snaží vysvětlit vše do nejmenších podrobností.