3. Jaké poučení o souzení dále dává Ježíš v Kázání na hoře?

³ Jak Ježíš pokračoval ve svém Kázání na hoře, hromadily se další výroky, jimiž se musí křesťané řídit. Zde je výrok, který se zdá jednoduchý, ale odsuzuje jeden z nejobtížněji překonatelných sklonů: „Přestaňte soudit, abyste nebyli souzeni, neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni; a jakou mírou odměřujete, takovou budou odměřovat vám. Proč se tedy díváš na stéblo v oku svého bratra, ale nevšímáš si trámu ve svém vlastním oku? Nebo jak můžeš říci svému bratrovi: ‚Dovol mi, abych ti vytáhl stéblo z oka,‘ když, pohleď, v tvém oku je trám? Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo z oka svého bratra.“ — Matouš 7:1–5.

5. Proč je o tolik snadnější vidět chyby na jiných než na sobě?

⁵ Během prvního století n. l. měli farizeové dík ústnímu podání obecný sklon soudit druhé přísně. Každý z Ježíšových posluchačů, který to měl ve zvyku, s tím měl přestat. Je mnohem snadnější vidět stéblo v oku jiných než trám ve svém vlastním — a je to mnohem konejšivější pro naše já! Jak řekl jeden muž: „Moc rád kritizuji druhé, protože si pak připadám ohromně dobrý!“ Zvyk kárat druhé v nás může vyvolat pocit ctnosti, která jako by vyvažovala naše vlastní chyby, jež chceme utajit. Ale když je třeba usměrnění, mělo by se udílet v duchu mírnosti. Ten, kdo usměrňuje, by si měl stále uvědomovat vlastní nedostatky. — Galaťanům 6:1.