ŠEKEM
[rameno [země]].
1. Syn chivijského náčelníka Chamora. (1Mo 33:19; Joz 24:32) Když se Jákob usadil poblíž města Šekem (viz č. 4), jeho dcera Dina se začala družit se ženami z tohoto města. Muž Šekem, popisovaný jako „nejctihodnější v celém domě svého otce“, Dinu uviděl a „lehl si s ní a znásilnil ji“. Pak se do Diny zamiloval a chtěl si ji vzít. Ale Jákobovi synové byli tou událostí rozzuřeni a „klamně“ řekli, že jejich dívky mohou manželské svazky uzavírat jen s obřezanými muži. To bylo pro Šekema a jeho otce Chamora přijatelné, a tak šekemské muže přesvědčili, aby se také dali obřezat. Avšak než se mohli šekemští muži z obřízky zotavit, Jákobovi synové Simeon a Levi zaútočili na město, a Chamora, Šekema a všechny ostatní muže pobili. (1Mo 34:1–31)
2. Syn Gileada z kmene Manasse. Šekem se stal hlavou rodiny Šekemovců. Ty nelze zaměňovat s kananejskými obyvateli Šekemu. (4Mo 26:28, 30, 31; Joz 17:2)
3. Syn Šemidův z kmene Manasse. (1Pa 7:19)
4. Starověké město spojované s městem Nablus nebo přesněji s blízkým místem Tell Balata. (Ža 60:6; 108:7; VYOBRAZENÍ, sv. 1, s. 530) Tell Balata leží na vých. konci úzkého údolí mezi horou Gerizim a horou Ebal, asi 48 km na S od Jeruzaléma. Je zde dostatek vody a směrem na V je úrodná pláň. Ve starověku měl Šekem pod kontrolou v.-z. a s.-j. cesty, které protínaly centrální Palestinu. (Srovnej Sd 21:19.) Město nemělo tu vojenskou výhodu, že by bylo vystavěno na kopci, a tak jeho bezpečnost závisela na jeho opevnění. (Sd 9:35)
Když Abram (Abraham) poprvé vstoupil do Zaslíbené země, cestoval až „ke stanovišti Šekem“ a utábořil se blízko velkých stromů More, kde potom postavil oltář. (1Mo 12:6–9) Téměř o dvě století později si před Šekemem postavil tábor Jákob, když se vrátil z Paddan-aramu, a koupil si u Šekemu nějakou půdu. Jákobovi synové Simeon a Levi odplatou za to, že Šekem, syn Chamorův, znásilnil jejich sestru Dinu, vybili muže toho města. (1Mo 33:18–34:31) Na Boží pokyn Jákob odešel ze Šekemu, ale ještě předtím vzal všechny cizozemské bohy a náušnice, které byly ve vlastnictví jeho domácnosti, a zakopal je pod velkým stromem u Šekemu. (1Mo 35:1–4) Později Jákobovi synové pásli svá stáda poblíž města a byli při tom v bezpečí. Bezpochyby proto, že „zděšení od Boha“, které okolnímu lidu bránilo pronásledovat Jákoba, stále ještě nějakou měrou působilo. (1Mo 35:5; 37:12–17)
Když Jákobovi potomci, Izraelité, po více než 200 letech strávených v Egyptě vešli do Zaslíbené země, pochovali Josefovy kosti „v Šekemu na kusu pole, jež Jákob získal od synů Chamora“. (Joz 24:32) Avšak Štěpán ve své obhajobě před Židy řekl, že Josef byl pochován „do hrobky, kterou Abraham koupil . . . od synů Chamora v Šekemu“. (Sk 7:16) Možná, že Štěpánovo vyjádření bylo stručné. Pokud by bylo rozvedeno, možná by znělo: ‚Jákob šel do Egypta. A skonal; a rovněž naši praotcové a byli přeneseni do Šekemu a položeni do hrobky, kterou Abraham koupil stříbrnými penězi za cenu [do té, která byla zakoupena] od synů Chamora v Šekemu.‘ (Sk 7:15, 16) Je také možné, že koupě byla připsána Abrahamovi jako patriarchální hlavě, protože Jákob byl Abrahamův vnuk. Tak by bylo použito jméno praotce na jeho potomky — stejně jako se později používala jména Izrael (Jákob) a další. (Srovnej Oz 11:1, 3, 12; Mt 2:15–18.)
Zdá se, že když byla Zaslíbená země rozdělována mezi kmeny, připadl Šekem do území kmene Manasse. Byl asi 3 km na SZ od hraničního města Mikmetat. (Joz 17:7) O Šekemu je psáno, že byl „v hornatém kraji Efrajima“, je tedy možné, že byl efrajimským enklávovým městem na území kmene Manasse. (Joz 16:9; 1Pa 6:67) Město bylo potom s dalšími efrajimskými městy přiděleno Levitům a dostalo posvátný statut útočištného města. (Joz 21:20, 21) Těsně před svou smrtí Jozue shromáždil všechny izraelské kmeny v Šekemu a nabádal je, aby sloužily Jehovovi. (Joz 24:1–29)
Izraelité sice uzavřeli v Šekemu smlouvu, že se budou držet pravého uctívání, ale obyvatelé toho města začali uctívat Baal-berita. (Sd 8:33; 9:4) Také podporovali úsilí Abimeleka (syna soudce Gideona a jeho šekemské konkubíny), který se chtěl stát králem. Ale časem se proti králi Abimelekovi vzbouřili. Při potlačení vzpoury Abimelek město zbořil a posypal je solí. Možná to bylo symbolem toho, že si přeje jeho věčné zničení. (Sd 8:31–33; 9:1–49; srovnej Ža 107:33, 34; viz hesla ABIMELEK č. 4; BAAL-BERIT.)
Později byl Šekem znovu vystavěn. Ze skutečnosti, že tam byl Rechoboam ustanoven králem, vyplývá, že Šekem se stal důležitým městem. (1Kr 12:1) Když došlo k rozdělení království, první král severního království, Jeroboam, v Šekemu stavěl a podle všeho odtud nějaký čas vládl. (1Kr 12:25) O staletí později, v roce 607 př. n. l., po zničení Jeruzaléma Babylóňany, přišli muži z Šekemu uctívat do Jeruzaléma. (Jer 41:5)