Poučení z římských dějin

„JESTLIŽE jsem jako lidé bojoval s divokými zvířaty v Efezu.“ Někteří znalci se domnívají, že podle těchto slov zaznamenaných v 1. Korinťanům 15:32 byl apoštol Pavel odsouzen k tomu, aby zápasil v římské aréně. Ať tomu bylo jakkoli, zápasy, při nichž se v aréně bojovalo na život a na smrt, byly tehdy pořádány často. Co se o představeních pořádaných v aréně dozvídáme z dějin?

Možná vás bude zajímat, kdo vlastně gladiátoři byli. Mohli to být otroci, zločinci odsouzení k smrti, váleční zajatci, ale i svobodní občané, které lákalo vzrušení nebo vidina slávy a bohatství. Všichni dostali výcvik ve školách, jež se podobaly vězení. V knize Giochi e spettacoli (Hry a představení) se uvádí, že při výcviku byli gladiátoři „stále pod dohledem stráží a museli se podrobit tvrdé kázni, těm nejpřísnějším pravidlům a mimořádně tvrdým trestům. . . Takové zacházení často vedlo k sebevraždě, odboji nebo vzpouře.“ V největší římské gladiátorské škole bylo v celách ubytováno nejméně tisíc osob. Každý muž měl určitou specializaci. Jedni bojovali ve zbroji, se štítem a mečem, druzí se sítí a s trojzubcem. Další byli vycvičeni tak, aby vystupovali v jiném populárním představení, totiž v lovu, a byli tedy schopni postavit se tváří v tvář šelmám. Je možné, že se apoštol Pavel odvolával právě na něco takového?

Ráno bylo vždy věnováno lovu. Do arény mohly být vehnány nejrůznější šelmy. Divákům se velmi líbil zápas býka a medvěda. Tato dvě zvířata byla často spolu svázána, aby proti sobě bojovala, dokud jedno z nich nepodlehne. To, které přežilo, potom dobil lovec. Při jiných oblíbených zápasech byli stavěni lvi proti tygrům nebo sloni proti medvědům. Lovci se honosili svou obratností, když zabíjeli exotická zvířata, která byla bez ohledu na náklady dovážena ze všech částí říše — levharty, nosorožce, hrochy, žirafy, hyeny, velbloudy, vlky, kance a antilopy.

Díky divadelním efektům se lov stal nezapomenutelnou podívanou. Scéna se podobala skutečnému lesu — byly tam kameny, rybníky a stromy. V některých arénách se zvířata objevila jakoby kouzlem, pomocí podzemních výtahů a padacích dveří. Zvířata se chovala nepředvídatelně, čímž představení nabývala na zajímavosti, ale to, co diváky přihlížející lovu fascinovalo nejvíce, byla patrně krutost.