Zprávy a jejich hlubší význam
Klauni pro Krista?
„Klauni evangelia na cestě“, tak zněl titulek, který vyšel v listu „The Church Times“, který vydává anglikánská církev. Byla v něm oznámena každoroční návštěva pouličního divadla náboženské organizace Church Army do vybraných přímořských letovisek v Anglii a Walesu. Organizace Church Army byla založena před více než sto lety jako odnož anglikánské církve a má „rozšiřovat evangelium mezi vyděděnci a zločinci ve westminsterské chudinské čtvrti“.
Dnes se vedoucí osoby organizace Church Army stále ještě zajímají o to, aby „evangelizace dostala své oprávněné místo“. Jejich pouliční divadlo se snaží předkládat evangelium „humorně lidem, kteří nemají z dřívější doby mnoho zkušeností s Bohem a které by ani nenapadlo, že by šli na nějaký program do kostela nebo do církevního sálu“. „Klauni evangelia“, kteří vystupují v kostýmech v pouličním divadle, doufají, že „jejich oddané šaškování alespoň přinutí chodce, aby se zastavili a chvíli naslouchali,“ poznamenává list „The Church Times“.
Jejich klaunovské oblečení, vtipkaření a nafukovací balónky zdarma sice přilákaly mnoho dětí, ale dospělí se jen divili, co má tento přístup společného s evangelizační činností, kterou zahájil Ježíš Kristus.
Je pravda, že apoštol Pavel napsal: „Stali [jsme se] divadelní podívanou světu. . . Jsme pošetilci pro Krista.“ (1. Kor. 4:9, 10) Co tím však chtěl říci? Měl na mysli počínání klaunů nebo „šaškování“, kterým má být upoutána pozornost kolemjdoucích? Ne. Pavel znázorňoval, že svět považuje křesťany za pošetilce „vystavené veřejnému posměchu a hanbě“, jak to vyjadřuje „Nový mezinárodní slovník novozákonní teologie“ (angl.), a to kvůli jejich víře a naukám.
Na rozdíl od „klaunů evangelia“, které má organizace Church Army, učil Ježíš zástupy „jako osoba, která má autoritu, a ne jako jejich znalci Písma“. K čemu to vedlo? „Mnozí v něj uvěřili.“ — Mat. 7:29; Jan 8:28, 30.
„Zatížené svědomí“
Článek byl uveřejněn v oficiálním vydání Strážné věže.
Viz w89 5/1 7.
Známka, která „vyvolává pohoršení“
Článek byl uveřejněn v oficiálním vydání Strážné věže.
Viz w89 5/1 7.