Poučme se z minulých chyb

MRAVNÍ zákony našeho Stvořitele jsou věčné a neměnné. Proto i dnes platí zásada, kterou nacházíme v Galaťanům 6:7: „Cokoli člověk rozsévá, to také sklidí.“ Je pravda, že některý člověk může svou odpovědnost před Bohem popírat, ale božské pravidlo zůstává beze změny. Následkům svého jednání se nakonec žádný člověk nemůže vyhnout.

V jaké situaci je člověk, který v životě jedná vzpurně, a pak se změní a stane se Božím služebníkem? Následky svého dřívějšího způsobu života bude možná pociťovat dál. To ovšem neznamená, že mu Bůh neodpustil. Cizoložný vztah k Bat-šebě vnesl do života krále Davida mnoho neštěstí. Tomu David nemohl uniknout. Činil však pokání, a Bůh mu odpustil. (2. Samuelova 12:13–19; 13:1–31)

Pociťovali jste někdy sklíčenost, když jste museli nést následky chyb, kterých jste se dopustili? Jestliže se na věc díváme ze správného hlediska, lítost nám může sloužit jako připomínka, že se máme ‚střežit, abychom se neobrátili k tomu, co ubližuje‘. (Job 36:21) Ano, pocit lítosti nám může pomoci, abychom určité nesprávné jednání neopakovali. David udělal něco ještě lepšího — ze zkušenosti, kterou získal, když se dopustil hříchu, vytěžil prospěch nejen sám pro sebe, ale také pro jiné lidi. Řekl: „Budu vyučovat přestupníky tvým cestám, aby se i hříšníci rovnou obrátili zpět k tobě.“ (Žalm 51:13)

[Obrázky na straně 7]

David se ze svého hříchu s Bat-šebou poučil