Nenechte se přemoci úzkostnými starostmi

„NIKDY tedy nebuďte úzkostliví o příští den, neboť příští den bude mít své vlastní úzkostné starosti. Každý den má dost své vlastní špatnosti.“ (Matouš 6:34) Tato rada, kterou dal Ježíš Kristus, je v této rychlé, stresující době jistě praktická pro nás všechny.

Avšak, realisticky vzato, je vůbec možné, abychom kvůli svým problémům, rozhodnutím, závazkům a povinnostem nebyli úzkostliví? Vždyť miliony lidí pociťují sklíčenost, zoufalství a jsou psychicky vyčerpáni. Proto se také každoročně prodá takové množství tišících prostředků a sedativ.

Kde je hranice

Jistě je třeba, abychom plánovali a připravovali se na své závazky, úkoly, rozhodnutí a problémy, ať už jsou více či méně naléhavé. Bible nás povzbuzuje, abychom si předtím, než se pustíme do něčeho závažnějšího, ‚sedli a spočítali náklady‘. (Lukáš 14:28–30) To zahrnuje zvážit možnosti, které se nabízejí, rozebrat možné následky, a odhadnout, co nás to bude stát, pokud jde o čas, energii a peníze.

Člověk by sice měl pečlivě uvažovat o tom, co se může stát, nicméně pokoušet se přemýšlet o každé eventualitě není ani možné, ani konstruktivní. Například v zájmu bezpečnosti rodiny můžete uvažovat o tom, co udělat pro případ, že by ve vašem domě došlo k požáru. Můžete nakoupit a instalovat detektory kouře a hasicí přístroje. Můžete si nakreslit plán únikových cest z různých částí domu a čas od času si je připomenout. Kde ale končí rozumné, praktické plánování a kde začíná přehnaná, neopodstatněná úzkost? Taková úzkost přichází, když se začnete trápit nekonečným množstvím hypotetických situací, z nichž mnohé jsou možná jen výplodem bujné představivosti. Mohou vás přemoci znepokojující myšlenky, a vy jste přesvědčeni, že jste určitě něco zanedbali nebo že jste neudělali dost pro to, abyste ochránili svou rodinu. Tato úzkost, kterou si člověk ve skutečnosti působí sám, může vaši mysl tak zatížit, že vás možná připraví o spánek.

Mojžíš před faraónem

Jehova dal svému proroku Mojžíšovi náročný úkol. Mojžíš se měl nejprve objevit před Izraelity a přesvědčit je, že ho Jehova ustanovil, aby je vyvedl z Egypta. Dále se měl objevit před faraónem a požádat jej, aby nechal Izraelity odejít. A nakonec měl Mojžíš převést zástup, který se dal počítat na miliony, přes pustinu do země, v níž přebýval nepřátelský lid. (2. Mojžíšova 3:1–10) To všechno mohlo vyvolávat značné obavy. Dovolil však Mojžíš, aby tato odpovědnost naplnila jeho mysl nepatřičnou úzkostí?

Mojžíš se pochopitelně zabýval řadou otázek. Ptal se Jehovy: „Dejme tomu, že jsem nyní přišel k izraelským synům a opravdu jim říkám: ‚Poslal mě k vám Bůh vašich praotců‘, a oni mi řeknou: ‚Jak se jmenuje?‘ Co jim mám říci?“ Jehova mu odpověděl. (2. Mojžíšova 3:13, 14) Mojžíš se rovněž zabýval tím, co by se mohlo stát, kdyby mu faraón nechtěl uvěřit. Jehova prorokovi opět odpověděl. A ještě jeden problém — Mojžíš přiznal, že není „výmluvný řečník“. Co by mohlo pomoci? Jehova ustanovil Árona, aby mluvil za Mojžíše. (2. Mojžíšova 4:1–5, 10–16)

Vybavený odpověďmi, které dostal na své otázky, a s vírou v Boha přistoupil Mojžíš k tomu, aby udělal to, co mu Jehova přikázal. Spíše než aby se trápil děsivými myšlenkami, co se stane, až se postaví před faraóna, Mojžíš ‚učinil právě tak‘. (2. Mojžíšova 7:6) Kdyby dovolil, aby jej přemohly úzkostné starosti, mohlo to oslabit jeho víru a smělost, kterou potřeboval k vykonání svého úkolu.

Mojžíšův rozvážný způsob, jakým se chopil svého pověření, je příkladem toho, co apoštol Pavel nazval ‚zdravou myslí‘. (2. Timoteovi 1:7; Titovi 2:2–6) Kdyby Mojžíš neprojevoval zdravou mysl, snadno se mohlo stát, že by úkol kvůli jeho náročnosti ani nepřijal.

Ovládněte své myšlenky

Jak reagujete, když se ve svém každodenním životě setkáváte se zkouškami víry nebo těžkostmi? Stává se, že se vás zmocňuje panika už jen při pomyšlení na to, jaké překážky a náročné úkoly se před vámi rýsují? Anebo se na ně díváte vyrovnaně? Říká se přece ‚nebreč, dokud ses nespálil‘. Možná, že se nakonec o domnělý oheň vůbec nepopálíte! Tak proč se trápit něčím, co se možná nikdy nestane? Bible říká: „Úzkostlivá péče v srdci muže je to, co působí, aby se sklonilo.“ (Přísloví 12:25) Výsledkem pak častokrát bývá, že člověk otálí s rozhodnutím a odkládá ho, až už je příliš pozdě.

Mnohem vážněji však může nepřiměřená úzkost uškodit v duchovním ohledu. Ježíš Kristus ukázal, že podvodná moc bohatství a „úzkost tohoto systému věcí“ může zcela udusit ocenění pro „slovo o království“. (Matouš 13:19, 22) Stejně jako může trní zabránit sazenici, aby dorostla a přinesla plody, může i neovládaná úzkost bránit našemu duchovním pokroku a tomu, abychom přinášeli ovoce k Boží chvále. Zničující úzkost, kterou si působíme sami, působí na některé lidi dokonce tak, že stále odkládají své rozhodnutí zasvětit se Jehovovi. Dělají si starosti: ‚Co když nebudu schopen žít v souladu se svým zasvěcením?‘

Apoštol Pavel řekl, že při našem duchovním válčení vyvíjíme úsilí, abychom přivedli „každou myšlenku do zajetí, abychom ji učinili poslušnou Krista“. (2. Korinťanům 10:5) Našeho úhlavního nepřítele, Satana Ďábla, by velmi potěšilo, kdyby využil našich starostí k tomu, aby nás zbavil odvahy a fyzicky, citově i duchovně nás oslabil. Je mistrem ve schopnosti využívat pochybností k tomu, aby neopatrné chytil do léčky. Proto Pavel křesťany rovněž varoval, aby ‚nedávali místo Ďáblovi‘. (Efezanům 4:27) Jako „bůh tohoto systému věcí“ Satan úspěšně „zaslepil mysl nevěřících“. (2. Korinťanům 4:4) Kéž mu nikdy nedovolíme ovládnout naši mysl!

Pomoc je nablízku

Když se dítě setká s potížemi, může jít za milujícím otcem a dostat od něj pokyny i útěchu. Podobně i my můžeme jít se svými problémy za naším nebeským Otcem. Jehova nás dokonce vybízí, abychom na něj uvrhli svá břemena a úzkostné starosti. (Žalm 55:22) Jako dítě, které díky otci nabylo důvěry a už si dál nedělá starosti se svými problémy, i my bychom měli svá břemena na Jehovu nejen uvrhnout, ale také je u něj zanechat. (Jakub 1:6)

Jak můžeme na Jehovu uvrhnout své úzkostné starosti? Filipanům 4:6, 7 odpovídá: „O nic nebuďte úzkostliví, ale ve všem dávejte své prosebné žádosti na vědomí Bohu modlitbou a úpěnlivou prosbou spolu s díkůvzdáním, a Boží pokoj, který převyšuje všechno myšlení, bude střežit vaše srdce a vaše myšlenkové síly prostřednictvím Krista Ježíše.“ Ano, Jehova může na naše vytrvalé modlitby a úpěnlivé prosby odpovědět tím, že nám dá vnitřní klid, jenž chrání naši mysl, abychom se neznepokojovali zbytečnou úzkostí. (Jeremjáš 17:7, 8; Matouš 6:25–34)

Máme-li však jednat v souladu s našimi modlitbami, nesmíme se odlučovat, a to ani doslova, ani myšlenkově. (Přísloví 18:1) Uděláme lépe, budeme-li uvažovat o biblických zásadách a pokynech, které se týkají našeho problému, čímž se vyvarujeme toho, že bychom spoléhali na své vlastní porozumění. (Přísloví 3:5, 6) Jak mladí, tak i letití se mohou při rozhodování nebo řešení nějakého problému obracet k Bibli a k publikacím Watch Tower Society, kde najdou hojnost informací. V křesťanském sboru jsou pro nás navíc požehnáním moudří a zkušení starší a další zralí křesťané, kteří jsou vždy připraveni si s námi promluvit. (Přísloví 11:14; 15:22) Ti, kdo nejsou do našich problémů citově zapojeni a mají na věc Boží náhled, nám mohou pomoci, abychom se na své problémy dívali z jiného úhlu pohledu. A ačkoli neučiní rozhodnutí za nás, mohou být pro nás zdrojem velkého povzbuzení a podpory.

„Čekej na Boha“

Nikdo nemůže popřít, že vyrovnávat se každý den se svými skutečnými problémy je už tak dost stresující. Tak proč k nim přidávat ještě starosti s těmi domnělými? Jestliže tedy kvůli úzkosti z toho, co by se mohlo stát, cítíme obavy a neklid, potom se obracejme k Jehovovi s modlitbou a úpěnlivou prosbou. Obracejme se k jeho Slovu a  k jeho organizaci, kde najdeme správné vedení, moudrost a zdravou mysl. Zjistíme, že ať nastanou jakékoli okolnosti, je nablízku pomoc, abychom se s nimi vyrovnali.

Žalmista, když mu bylo těžko u srdce a když byl rozrušený, zpíval: „Proč si zoufáš, má duše, a proč se ve mně bouříš? Čekej na Boha, vždyť mu ještě budu chvalořečit jako velkolepé záchraně své osoby a jako svému Bohu.“ (Žalm 42:11) Kéž smýšlíme stejně.

Ano, plánujme s ohledem na to, co lze rozumně očekávat, a to nečekané nechejme na Jehovovi. ‚Uvrhněme na něj všechnu svou úzkost, protože o nás pečuje.‘ (1. Petra 5:7)

[Obrázek na straně 23]

David uvrhl svá břemena a své úzkostné starosti na Jehovu. Děláte to také tak?