„Mé jho je příjemné a můj náklad je lehký“
„Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne.“ (MATOUŠ 11:29)
1., 2. a) Co tebe osobně v tvém životě občerstvuje? b) Co musí člověk udělat, aby získal občerstvení, které slíbil Ježíš?
CHLADIVÁ sprcha na konci horkého, parného dne, nebo klidný spánek po dlouhé, únavné cestě — jak je to osvěžující! Pocit osvěžení má i člověk, z něhož bylo sňato těžké břemeno, nebo člověk, jemuž byly odpuštěny jeho hříchy a přestupky. (Přísloví 25:25; Skutky 3:19) Osvěžení, které přichází s takovým příjemným zážitkem, nám vrací sílu a chuť do další práce.
2 Všichni, kdo se cítí obtíženi a unaveni, mohou přijít k Ježíšovi, protože jim slibuje, že je občerství. Máme-li však nalézt občerstvení, po kterém tak toužíme, musíme být ochotni něco pro to udělat. „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne,“ řekl Ježíš, „a naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29) Co je tímto jhem? Jak může člověka občerstvit?
Příjemné jho
3. a) Jaká jha byla používána v biblických dobách? b) Jaký má jho symbolický význam?
3 Ježíš žil v zemědělském prostředí, a jeho posluchači dobře věděli, jak vypadá jho. Jho neboli jařmo je v podstatě břevno, které je vespod na dvou místech vytvarované tak, aby přiléhalo na šíje dvou tažných zvířat, obvykle volů, a kterým byla zvířata připřažena například k pluhu, k vozu nebo k jinému nákladu. (1. Samuelova 6:7) Používala se i jha pro lidi. Byly to jednoduché tyče nebo břevna, na jejichž obou koncích byl zavěšený náklad, který lidé nosili na ramenou. S pomocí jha mohli dělníci nosit těžký náklad. (Jeremjáš 27:2; 28:10, 13) Jho souviselo s břemeny a těžkou prací, proto je v Bibli často používáno v obrazném smyslu jako symbol nadvlády a moci. (5. Mojžíšova 28:48; 1. Královská 12:4; Skutky 15:10)
4. Co je symbolizováno jhem, jež nabízí Ježíš lidem, kteří k němu přicházejí?
4 Co je tedy tím jhem, které Ježíš nabídl lidem přicházejícím k němu pro občerstvení? Vzpomeň si, že Ježíš řekl: „Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne.“ (Matouš 11:29) Kdo se učí, je učedník. Vzít na sebe Ježíšovo jho tedy jednoduše znamená stát se Ježíšovým učedníkem. (Filipanům 4:3) To však neznamená pouze uznávat Ježíšovo učení. Vyžaduje to v souladu s tímto učením také jednat — dělat to, co dělal Ježíš, a žít tak, jak žil on. (1. Korinťanům 11:1; 1. Petra 2:21) Vyžaduje to ochotně se podřizovat Ježíšově autoritě a lidem, které Ježíš autoritou pověřil. (Efezanům 5:21; Hebrejcům 13:17) Znamená to stát se zasvěcenými, pokřtěnými křesťany, kteří přijímají všechny výsady a odpovědné úkoly související s takovým zasvěcením. To je tím jhem, které Ježíš nabízí každému, kdo k němu přichází pro útěchu a občerstvení. Jsi ochoten je přijmout? (Jan 8:31, 32)
5. Proč to není nic sužujícího, když člověk přijme Ježíšovo jho?
5 Vzít na sebe jho a nalézt občerstvení — cožpak si to neprotiřečí? Ne, protože Ježíš řekl, že jeho jho je „příjemné“. Slovo, které je zde přeloženo jako „příjemné“, znamená také jemné, potěšující, pohodlné. (Matouš 11:30; Lukáš 5:39; Římanům 2:4; 1. Petra 2:3) Ježíš byl povoláním tesař a je velmi pravděpodobné, že také vyráběl pluhy a jha. Jistě věděl, jak by se mělo jho vytvarovat, aby dobře padlo a aby se jeho prostřednictvím co nejpohodlněji vykonalo co nejvíce práce. Možná, že Ježíš jha opatřoval tkaninovým nebo koženým polstrováním. Mnohá jha jsou takovýmto způsobem vypodložena, aby příliš nedřela a aby po šíji neklouzala. I obrazné jho, které nám Ježíš nabízí, je „příjemné“. Je sice pravda, že být Ježíšovým učedníkem znamená mít jisté povinnosti a úkoly, ale to není nic sužujícího nebo deprimujícího. Je to naopak občerstvující. A tíživá nejsou ani přikázání jeho nebeského Otce, Jehovy. (5. Mojžíšova 30:11; 1. Jana 5:3)
6. Co mohl mít Ježíš na mysli, když řekl: „Vezměte na sebe mé jho“?
6 Ježíšovo jho je „příjemné“ neboli lehce snesitelné ještě z jiného důvodu. Když Ježíš řekl „vezměte na sebe mé jho“, mohl mít na mysli jednu ze dvou věcí. Pokud měl na mysli dvojité jho, do něhož se zapřahají k nákladu dvě tažná zvířata, pak nás zve, abychom se nechali zapřáhnout do jednoho jha spolu s ním. Je jistě velikým požehnáním mít po boku Ježíše, který s námi táhne tentýž náklad. Pokud měl ale na mysli jho, které používali nosiči, pak nám nabízí prostředek, díky němuž se nám jakýkoli náklad ponese snáz a bude lépe ovladatelný. V každém případě je Ježíšovo jho zdrojem opravdového občerstvení, protože Ježíš nás ujišťuje: „Jsem mírné povahy a ponížený v srdci.“
7., 8. Jakou chybu dělají někteří lidé, když zažívají stres?
7 Co bychom tedy měli dělat, když máme dojem, že ten náklad životních problémů, který neseme, začíná být nesnesitelný, a že se pod jeho tíhou začínáme hroutit? Někdo by mohl mít mylný dojem, že jho učedníka Ježíše Krista je příliš tvrdé, že nosit je znamená klást na člověka přemrštěné nároky — ačkoli to, co na něho doléhá, není Ježíšovo jho, ale všední starosti. Někteří lidé se v takové situaci přestanou účastnit křesťanských shromáždění nebo kazatelské služby v domnění, že si tím trochu uleví. Dělají však vážnou chybu.
8 Uvědomujeme si, že jho, které Ježíš nabízí, je „příjemné“. Pokud si je na sebe nasadíme nesprávně, mohlo by nás dřít. V tom případě by to jho, které neseme na ramenou, bylo dobré zblízka prohlédnout. Možná je z nějakého důvodu neudržováno nebo nesprávně nasazeno. Pak se pod ním musíme více namáhat a působí nám bolest. Jinými slovy, pokud se nám zdá, že se pro nás teokratická činnost stává břemenem, musíme prozkoumat, zda ji vykonáváme tím správným způsobem. Co je naší pohnutkou pro to, co děláme? Jsme dostatečně připraveni, když jdeme na shromáždění? Připravuješ se předem na kazatelskou službu, abys během ní byl po tělesné i duševní stránce ve správném rozpoložení? Těšíme se z úzkých a zdravých vztahů s ostatními členy sboru? A především, jaký je náš osobní vztah k Jehovovi Bohu a jeho Synu, Ježíši Kristu?
9. Proč by křesťanské jho nikdy nemělo být nesnesitelným břemenem?
9 Když z celého srdce přijmeme to jho, které nám Ježíš nabízí, a když se je naučíme správně nosit, není důvod, aby nám začalo připadat jako nesnesitelné břemeno. Stačí si to jen představit — jsme pod jedním jhem s Ježíšem, a proto není těžké chápat, kdo skutečně nese větší váhu našeho břemene. Vlastně je to podobné tomu, když se batole opírá o svůj kočárek a myslí si, že jej před sebou tlačí, zatímco jej samozřejmě tlačí rodič. Jehova Bůh jako láskyplný Otec si je dobře vědom toho, že jsme slabí a máme jen omezené schopnosti, a uspokojuje naše potřeby prostřednictvím Ježíše Krista. „Bůh . . . plně uspokojí všechny vaše potřeby tou měrou, jak je bohatý ve slávě prostřednictvím Krista Ježíše,“ řekl Pavel. (Filipanům 4:19; srovnej Izajáše 65:24.)
10. Co prožila jedna křesťanka, která brala vážně svou úlohu učedníka?
10 Mnoho zasvěcených křesťanů to poznalo z vlastní zkušenosti. Patří k nim například Jenny, která slouží každý měsíc jako pomocná průkopnice a zároveň pracuje na plný úvazek ve velmi náročném světském zaměstnání. Bývá ve velikém stresu. Cítí však, že ji průkopnická služba pomáhá zachovat si vyrovnanost. Jenny pomáhá lidem poznat biblickou pravdu, vidí, jak zájemci mění svůj život, aby získali Boží schválení — a to jí v jejím rušném životě působí tu největší radost. Z celého srdce souhlasí se slovy přísloví, které říká: „Jehovovo požehnání — to obohacuje, a on k němu nepřidává žádnou bolest.“ (Přísloví 10:22)
Lehký náklad
11., 12. Co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Můj náklad je lehký“?
11 Ježíš nám nejen slibuje „příjemné“ jho, ale také nás ujišťuje: „Můj náklad je lehký.“ „Příjemné“ jho samo o sobě usnadňuje práci, ale když je navíc i náklad odlehčen, práce se stává skutečným potěšením. Co tím ale měl Ježíš na mysli?
12 Uvažuj o tom, co by asi udělal zemědělec, který by chtěl svá tažná zvířata přepřáhnout například z pluhu k vozu. Nejdříve by samozřejmě odpřáhl pluh a teprve potom by zvíře zapřáhl do vozu. Bylo by absurdní zapřáhnout za sebe pluh i vůz. A podobně postupuje Ježíš: neříká, že by si lidé měli jeho náklad naložit na ten, který již nesou. Svým učedníkům řekl: „Žádný domácí sluha nemůže být otrokem dvou pánů.“ (Lukáš 16:13) Ježíš tedy dává lidem na vybranou. Ponesou dále svůj těžký náklad, anebo jej raději složí a přijmou ten náklad, který jim nabízí Ježíš? Ježíš lidi láskyplně povzbuzuje: „Můj náklad je lehký.“
13. Jaký náklad nesli lidé za Ježíšových dnů, a k čemu to vedlo?
13 Za Ježíšových dnů lidé živořili pod těžkým nákladem, který na ně vložili tyranští římští panovníci a puntičkářští, pokrytečtí náboženští vůdci. (Matouš 23:23) Někteří lidé se snažili zbavit se římské nadvlády a vzít věci do vlastních rukou. Zapojili se do politických bojů, které nakonec skončily katastrofálně. (Skutky 5:36, 37) Jiní se snažili zlepšit svou situaci tím, že si opatřili majetek, ale při tom zabředli do hmotařského způsobu života. (Matouš 19:21, 22; Lukáš 14:18–20) Ježíš jim ukázal, jak dosáhnout úlevy — nabídl jim, aby se stali jeho učedníky. Ale ne všichni byli ochotni tuto nabídku přijmout. Přestože jejich náklad byl těžký, váhali jej složit a vzít na sebe náklad Ježíšův. (Lukáš 9:59–62) Byla to však tragická chyba.
14. Jak nás mohou úzkostné životní starosti a touha po hmotných věcech zatížit?
14 Nedáme-li si pozor, můžeme se dnes dopustit téže chyby. Když se staneme Ježíšovými učedníky, budeme osvobozeni od snahy dosáhnout těch cílů a hodnot, kterých se snaží dosáhnout světští lidé. Musíme sice stále tvrdě pracovat, abychom získali věci potřebné k životu, ale tyto věci pro nás již nejsou hlavním životním cílem. Můžeme se však ocitnout v okovech úzkostných životních starostí a lákadel v podobě hmotného pohodlí. Pokud takovým touhám necháme volné pole působnosti, mohlo by se stát, že nám v srdci udusí pravdu, kterou jsme s takovým nadšením přijali. (Matouš 13:22) Uspokojování těchto tužeb by nás mohlo natolik zaměstnávat, že by se naše křesťanské úkoly pro nás staly únavnými povinnostmi, které bychom chtěli mít co nejrychleji za sebou. Jestliže Bohu sloužíme s takovými pohnutkami, jistě nemůžeme očekávat, že nás služba občerství.
15. Jaké varování dal Ježíš v souvislosti s touhou po hmotných věcech?
15 Ježíš poukázal na to, že spokojenost v životě nevyplyne ze snahy uspokojit všechny touhy, ale z toho, že se člověk ujistí o důležitějších věcech. „Přestaňte být úzkostliví o své duše, pokud jde o to, co budete jíst nebo co budete pít, nebo o své tělo, pokud jde o to, co si budete oblékat,“ radil Ježíš. „Což neznamená duše víc než pokrm a tělo víc než oblečení?“ Potom upozornil na nebeské ptáky a řekl: „Ti nesejí semeno ani nežnou ani neshromažďují do zásobáren; a přesto je váš nebeský Otec živí.“ Pak se ještě zmínil o polních liliích: „Nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Matouš 6:25–29)
16. O čem se můžeme běžně přesvědčit v souvislosti s tím, jaký vliv mají na člověka hmotařské cíle?
16 Můžeme si z těchto jednoduchých, ale názorných příkladů vzít nějaké poučení? Běžně se můžeme přesvědčit o tom, že čím více se člověk snaží zlepšit své ekonomické postavení, tím více se zaplétá do světského způsobu života a břemeno, které nese na ramenou, je o to těžší. Svět je plný podnikatelů, kteří za své obchodní úspěchy zaplatili rozpadem rodiny, zničeným manželstvím, podlomeným zdravím a jinými problémy. (Lukáš 9:25; 1. Timoteovi 6:9, 10) Laureát Nobelovy ceny Albert Einstein jednou řekl: „Majetek, vzhled, úspěch, zájem veřejnosti, přepych — to pro mě nikdy nemělo žádný smysl. Domnívám se, že jednoduchý a nenáročný způsob života je nejlepší pro každého.“ V tomto výroku je obsažena stejná myšlenka, jaká je v jednoduché radě apoštola Pavla: „Je to prostředek k velkému zisku, ta zbožná oddanost spolu se soběstačností.“ (1. Timoteovi 6:6)
17. Jaký způsob života nám doporučuje Bible?
17 Jednu důležitou věc bychom neměli přehlédnout. „Jednoduchý a nenáročný způsob života“ má sice řadu výhod, ale sám o sobě nevede ke spokojenosti. Mnoho lidí žije v důsledku okolností jednoduchým životem, a přesto nejsou zdaleka spokojeni ani šťastni. Bible nás nenutí, abychom zavrhli veškeré potěšení z hmotných věcí a žili jako poustevníci. Zdůrazňuje zbožnou oddanost, ne soběstačnost. Teprve tehdy, když tyto dvě věci uvedeme do souladu, budeme mít „prostředek k velkému zisku“. Co je tím ziskem? O něco dále v témže dopise Pavel poukazuje na to, že ti, kdo ‚nezakládají svou naději na nejistém bohatství, ale na Bohu‘, budou ‚jako poklad bezpečně chovat znamenitý základ pro budoucnost, aby se pevně chopili skutečného života‘. (1. Timoteovi 6:17–19)
18. a) Jak může člověk najít skutečné občerstvení? b) Jak bychom měli pohlížet na změny, které snad budeme muset udělat?
18 Jestliže se naučíme, jak můžeme složit svůj těžký osobní náklad a vzít na sebe lehký náklad, jejž nám nabízí Ježíš, budeme občerstveni. Mnozí křesťané, kteří si reorganizovali život tak, aby se mohli více podílet na službě pro Království, zjistili, kudy vede cesta ke štěstí a spokojenosti. K tomu, aby člověk takový krok podnikl, je samozřejmě zapotřebí víry a odvahy — v cestě mu totiž mohou stát určité překážky. Bible nám však připomíná: „Kdo dává pozor na vítr, nebude zasévat semeno; a kdo se dívá na oblaka, nebude sklízet.“ (Kazatel 11:4) Mnohé věci není tak těžké udělat, stačí se k tomu jen pevně rozhodnout. Zdá se však, že to je ze všeho nejtěžší. Když s určitou myšlenkou budeme zápasit a bránit se jí, mohli bychom se vyčerpat. Ale když napneme své síly a postavíme se problému tváří v tvář, budeme možná překvapeni, s jakým požehnáním se setkáme. Žalmista nás nabádá: „Ochutnejte a vizte, že Jehova je dobrý.“ (Žalm 34:8; 1. Petra 1:13)
„Občerstvení pro své duše“
19. a) Co můžeme očekávat v souvislosti se zhoršujícími se poměry ve světě? b) Čím si můžeme být jisti, když jsme pod jedním jhem s Ježíšem?
19 Apoštol Pavel připomenul křesťanům z prvního století: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“ (Skutky 14:22) To platí dodnes. Ve světě se budou se zhoršujícími se poměry stupňovat i tlaky, jimž jsou vystaveni všichni lidé, kteří jsou rozhodnuti žít ve spravedlnosti a zbožné oddanosti. (2. Timoteovi 3:12; Zjevení 13:16, 17) Máme však stejné pocity, jaké měl Pavel, když řekl: „Jsme všemožně tlačeni, ale ne stísněni tak, že se nemůžeme hnout; jsme na rozpacích, ale ne naprosto bez východiska; jsme pronásledováni, ale nejsme ponecháni na holičkách; jsme sráženi, ale ne zničeni.“ Můžeme se totiž spolehnout na to, že nám Ježíš Kristus dá sílu, která je nad to, co je normální. (2. Korinťanům 4:7–9) Když z celého srdce přijmeme Ježíšovo jho jakožto jeho učedníci, budeme se těšit ze splnění Ježíšova slibu: „Naleznete občerstvení pro své duše.“ (Matouš 11:29)
Můžeš to vysvětlit?
◻ Co je tím příjemným jhem, které Ježíš nabízí?
◻ Co bychom měli dělat, když máme pocit, že se nám naše jho stává břemenem?
◻ Co měl Ježíš na mysli, když řekl: „Můj náklad je lehký“?
◻ Jak můžeme zajistit, aby náš náklad zůstal lehký i nadále?