5. Jak víme, že Abraham Boží království skutečně očekával?

⁵ Jak Abraham ukázal, že toto město neboli Království opravdu očekává? Za prvé, Abraham se nepřidal k žádnému lidskému království. Stěhoval se z místa na místo, nikde se trvale neusadil a nepodporoval žádného lidského krále. A za druhé, nesnažil se založit vlastní království. Poslouchal Jehovu a čekal, až splní svůj slib. Dal tím najevo mimořádnou víru v Jehovu. Zamysleme se teď nad tím, jaké překážky musel překonávat a co se od něj můžeme naučit.

7. Proč musel Abraham důvěřovat tomu, že Jehova jejich rodinu ochrání?

⁷ Abraham musel důvěřovat tomu, že Jehova celou jejich rodinu ochrání. Proč? Už jsme si řekli, co Abraham se Sárou udělali. Pohodlí a bezpečí svého domu v Uru vyměnili za život ve stanech v otevřené krajině Kanaánu. Už je nechránily silné hradby ani hluboké vodní příkopy. Byli teď zranitelní a nepřátelé je mohli snadno napadnout.

8. Jakou situaci musel Abraham jednou řešit?

⁸ I když Abraham dělal to, co si Jehova přál, jednou musel řešit situaci, kdy jeho rodině docházelo jídlo. V zemi, kam ho Jehova poslal, vypukl krutý hladomor. Abraham proto rozhodl, že se načas přestěhují do Egypta. Tam ale došlo k tomu, že faraon nechal Sáru odvést do svého paláce. Představ si, jaký strach musel Abraham mít, než Jehova přesvědčil faraona, aby mu Sáru vrátil. (1. Mojž. 12:10–19)

9. Jaké problémy Abraham zažíval ve své rodině?

⁹ Ani v Abrahamově rodině to nebylo vždycky ideální. Jeho milovaná manželka Sára nemohla mít děti. Trápili se tím desítky let. Sára se pak rozhodla dát Abrahamovi za manželku svoji služku Hagar, aby jim dítě porodila ona. Když ale Hagar otěhotněla a čekala Išmaela, začala Sárou pohrdat. Situace se tak vyhrotila, že Sára vyhnala Hagar z domu. (1. Mojž. 16:1–6)

10. Které situace prověřily Abrahamovu důvěru v Jehovu?

¹⁰ Sára nakonec otěhotněla a porodila Abrahamovi syna, kterého pojmenoval Izák. Abraham miloval oba svoje syny – Išmaela i Izáka. Išmael ale Izákovi ubližoval, a tak Abrahamovi nezbylo nic jiného než poslat Išmaela a Hagar pryč. (1. Mojž. 21:9–14) Později Jehova Abrahama požádal, aby mu Izáka obětoval. (1. Mojž. 22:1, 2; Hebr. 11:17–19) V obou situacích musel Abraham důvěřovat Jehovovi, že se postará o to, aby to s jeho syny dopadlo dobře.

11. Proč musel Abraham trpělivě čekat na Jehovu?

¹¹ Po celou tu dobu musel Abraham trpělivě čekat na Jehovu. Když s rodinou odešel z Uru, bylo mu nejspíš přes 70. (1. Mojž. 11:31–12:4) Dalších asi 100 let žil ve stanech a stěhoval se z místa na místo po celém Kanaánu. Ve 175 letech pak Abraham zemřel. (1. Mojž. 25:7) Nedožil se splnění Jehovova slibu, že země, ve které žil, bude patřit jeho potomkům. A už vůbec se nedožil doby, kdy bylo založeno město, které očekával, tedy Boží království. Přesto o něm Bible říká, že zemřel „starý a spokojený“. (1. Mojž. 25:8) I když se Abraham musel vyrovnávat se spoustou problémů, udržel si pevnou víru a byl ochotný čekat na Jehovu. Díky čemu to zvládl? Díky tomu, že ho Jehova celý život chránil a jednal s ním jako s přítelem. (1. Mojž. 15:1; Iz. 41:8; Jak. 2:22, 23)