Svědkové proti falešným bohům
„ ‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil‘.“ (IZAJÁŠ 43:10)
1. Kdo je pravý Bůh a v jakých ohledech převyšuje ty mnohé bohy, kteří jsou dnes uctíváni?
KDO je pravý Bůh? Dnes před touto nanejvýš důležitou otázkou stojí celé lidstvo. Lidé sice uctívají velké množství bohů, ale je pouze jediný Bůh, který nám může dát život a nabídnout šťastnou budoucnost. Jen o jediném Bohu lze říci: „Od něho máme život, pohybujeme se a existujeme.“ (Skutky 17:28) Vskutku, pouze jediný Bůh má právo být uctíván. Jak říká nebeský sbor pěvců v knize Zjevení: „Hoden jsi, Jehovo, ano náš Bože, přijmout slávu a čest a moc, protože jsi stvořil všechny věci a z tvé vůle existovaly a byly stvořeny.“ (Zjevení 4:11)
2., 3. a) Jak Satan lživě napadl právo Jehovy být uctíván? b) Co Eva přivodila svým hříchem sobě a svým dětem, a jaké následky měl hřích pro Satana?
2 V edenské zahradě Satan lhal a napadl právo Jehovy být uctíván. Zneužil hada k tomu, aby řekl Evě, že kdyby se vzbouřila proti Jehovovu zákonu a jedla ze stromu, z něhož Jehova jíst zakázal, byla by sama jako Bůh. Doslova řekl: „Bůh . . . ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, se vám zcela jistě otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a budete znát dobré a špatné.“ (1. Mojžíšova 3:5) Eva hadovi uvěřila a jedla zakázané ovoce.
3 Satan samozřejmě lhal. (Jan 8:44) Jediné, v čem se Eva stala „jako Bůh“, když zhřešila, bylo, že na sebe vzala zodpovědnost rozhodovat o tom, co je správné a co špatné — což bylo právo, které mělo být ponecháno Jehovovi. Nakonec, a to bylo v rozporu se Satanovým lživým tvrzením, zemřela. Tedy jediný, kdo měl skutečně prospěch z Evina hříchu, byl Satan. Vskutku, když Satan sváděl Evu k hříchu, jeho nevysloveným cílem bylo stát se bohem. Když Eva zhřešila, stala se jeho prvním lidským následovníkem — a brzy se k ní připojil Adam. Jejich děti byly nejen zrozeny „v hříchu“, ale většina se také dostala pod Satanův vliv, a v krátké době začal existovat svět, který byl celý odcizený pravému Bohu. (1. Mojžíšova 6:5; Žalm 51:5)
4. a) Kdo je bohem tohoto světa? b) Čeho je naléhavě zapotřebí?
4 Tento svět byl zničen v potopě. (2. Petra 3:6) Po potopě se zformoval další svět, který existuje dosud, a je také odcizený Jehovovi. O tomto světě Bible říká: „Celý svět leží v moci toho ničemného.“ (1. Jana 5:19) Tento svět jedná v rozporu s duchem a literou Jehovova zákona a tak slouží Satanovým cílům. Bohem tohoto světa je Satan. (2. Korinťanům 4:4) Satan je však v podstatě nemohoucím bohem. Nemůže učinit lidi šťastnými, ani jim nemůže dát život — to může udělat pouze Jehova. Proto lidé, kteří chtějí žít smysluplným životem a rádi by viděli lepší svět, musí nejdříve poznat, že Jehova je pravý Bůh, a pak se musí naučit plnit jeho vůli. (Žalm 37:18, 27, 28; Kazatel 12:13) Je tedy naléhavě zapotřebí, aby muži a ženy víry svědčili o Jehovovi neboli oznamovali lidem pravdu o něm.
5. O jakém ‚oblaku svědků‘ se Pavel zmínil? Jmenuj některé z lidí, které Pavel uvedl.
5 Takoví věrní jednotlivci se na scéně světových dějin objevovali od samotného počátku. Apoštol Pavel v 11. kapitole Hebrejcům uvádí dlouhý seznam těchto lidí a nazývá je ‚tak velkým oblakem svědků‘. (Hebrejcům 12:1) Na začátku Pavlova seznamu je Abel, druhý syn Adama a Evy. Z doby před potopou se Pavel zmiňuje také o Enochovi a Noemovi. (Hebrejcům 11:4, 5, 7) Významným jménem na tomto seznamu je jméno Abrahama, praotce židovské rasy. Abraham, který je nazýván „Jehovovým přítelem“, se stal předkem Ježíše, ‚věrného a pravého svědka‘. (Jakub 2:23; Zjevení 3:14)
Abrahamovo svědectví o pravdě
6., 7. Z čeho vidíme, že Abrahamův život a jeho skutky byly svědectvím o tom, že Jehova je pravý Bůh?
6 Jak Abraham sloužil jako svědek? Tak, že projevoval svou pevnou víru a věrně oddanou poslušnost Jehovovi. Když byl vyzván, aby opustil město Ur a po zbytek života žil v daleké zemi, poslechl. (1. Mojžíšova 15:7; Skutky 7:2–4) Příslušníci kočovných kmenů často opouštějí svůj potulný způsob života a volí si bezpečnější život ve městě. Když tedy Abraham opustil město a začal žít ve stanech, poskytl lidem pádný doklad o své důvěře v Jehovu Boha. Pro ty, kdo mohli sledovat jeho jednání, byla Abrahamova poslušnost svědectvím. Jehova Abrahamovi za jeho víru hojně požehnal. Přestože Abraham bydlel ve stanech, dařilo se mu po hmotné stránce dobře. Když byl Lot i s rodinou zajat a odvlečen, Jehova se postaral, aby měl Abraham úspěch v pronásledování nepřátel a dokázal Lota i jeho rodinu vysvobodit. Abrahamova manželka ve svém stáří porodila syna, a tím byl potvrzen Jehovův slib, že Abraham bude otcem semene. Lidé díky Abrahamovi viděli, že Jehova je živý Bůh, který plní své sliby. (1. Mojžíšova 12:1–3; 14:14–16; 21:1–7)
7 Když Abraham vysvobodil Lota a vracel se, setkal se s ním Melchizedek, král Salemu (později nazývaného Jeruzalém), který ho přivítal slovy: „Požehnaný buď Abram od Nejvyššího Boha“. Také se s ním setkal sodomský král a chtěl mu dát dary. Abraham to odmítl. Proč? Nechtěl, aby byly jakékoli pochybnosti o tom, kdo je Zdrojem jeho požehnání. Řekl: „Já pozvedám ruku v přísaze k Nejvyššímu Bohu Jehovovi, Původci nebe a země, že nevezmu nic z čehokoli, co je tvoje, od příze po řemínek sandálu, abys nemohl říci: ‚To já jsem učinil Abrama bohatým!‘ “ (1. Mojžíšova 14:17–24) Abraham byl vskutku znamenitým svědkem.
Národ svědků
8. Jak Mojžíš projevil velkou víru v Jehovu?
8 V Pavlově seznamu svědků je uveden také Mojžíš, Abrahamův potomek. Mojžíš se vzdal bohatství v Egyptě a později se neohroženě postavil před panovníka té mohutné světové velmoci, aby vyvedl děti Izraele na svobodu. Kde vzal takovou odvahu? Měl ji díky své víře. Pavel říká: „[Mojžíš] zůstal stálý, jako by viděl Toho, kdo je neviditelný.“ (Hebrejcům 11:27) Bohové Egypta byli viditelní, hmatatelní. Jejich sochy působí i dnes silným dojmem. Avšak Jehova, ačkoli je neviditelný, byl pro Mojžíše daleko skutečnější než všichni ti falešní bohové. Mojžíš vůbec nepochyboval, že Jehova existuje a že své ctitele odmění. (Hebrejcům 11:6) Mojžíš se stal vynikajícím svědkem.
9. Jak měl izraelský národ sloužit Jehovovi?
9 Potom, co vyvedl Izraelity na svobodu, se Mojžíš stal prostředníkem smlouvy mezi Jehovou a potomky Abrahama skrze Jákoba. V důsledku toho se izraelský národ stal Jehovovým zvláštním vlastnictvím. (2. Mojžíšova 19:5, 6) Vůbec poprvé mělo být svědectví vydáno prostřednictvím národa. Od počátku existence tohoto národa v zásadě platila Jehovova slova, která asi o osm set let později pronesl Izajáš: „ ‚Jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano můj sluha, kterého jsem vyvolil, abyste poznali a věřili ve mne a abyste rozuměli, že jsem Týž.‘ “ (Izajáš 43:10) Jak měli příslušníci tohoto nového národa sloužit jako Jehovovi svědkové? Tak, že projevovali svou víru a poslušnost, a také tím, co Jehova dělal v jejich prospěch.
10. Jak bylo prostřednictvím mocných skutků, které Jehova vykonal ve prospěch Izraele, vydáno svědectví, a k čemu to vedlo?
10 Asi čtyřicet let po svém vzniku se Izrael chystal vzít do vlastnictví Zaslíbenou zemi. Zvědové šli na průzkum města Jericha, a Raab, jedna z obyvatelek Jericha, je ochránila. Proč? Řekla: „Slyšeli jsme totiž, jak Jehova před vámi vysušil vody Rudého moře, když jste vyšli z Egypta, a co jste udělali dvěma králům Amorejců, kteří byli na druhé straně Jordánu, totiž Sichonovi a Ogovi, které jste oddali zničení. Když jsme to uslyšeli, pak naše srdce začalo tát, a v nikom se už kvůli vám nepozvedl duch, neboť Jehova, váš Bůh, je Bohem nahoře v nebesích a dole na zemi.“ (Jozue 2:10, 11) Zpráva o Jehovových mocných skutcích podnítila Raab i její rodinu k tomu, aby opustili Jericho a jeho falešné bohy a uctívali s Izraelem Jehovu. Je zjevné, že prostřednictvím Izraele Jehova vydal mocné svědectví. (Jozue 6:25)
11. Co bylo odpovědností izraelských rodičů vzhledem k vydávání svědectví?
11 Zatímco Izraelité byli ještě v Egyptě, poslal Jehova Mojžíše k faraónovi a řekl: „Vejdi k faraónovi, protože já — já jsem nechal, aby se jeho srdce a srdce jeho sluhů stalo nepřístupným, abych postavil tato svá znamení přímo před něho, a abys oznamoval do uší svého syna a syna svého syna, jak krutě jsem jednal s Egyptem, a má znamení, která jsem mezi nimi ustanovil; a jistě poznáte, že já jsem Jehova.“ (2. Mojžíšova 10:1, 2) Poslušní Izraelité měli vyprávět svým dětem o Jehovových mocných skutcích. Jejich děti o tom měly vyprávět svým dětem, a tak to mělo být po generaci za generací. Tak Jehovovy mocné skutky byly uchovány v paměti lidu. I dnes je odpovědností rodičů svědčit svým dětem. (5. Mojžíšova 6:4–7; Přísloví 22:6)
12. Jaké svědectví bylo vydáno tím, že Jehova žehnal Šalomounovi a Izraeli?
12 Když byl Izrael věrný, sloužilo jako svědectví pro okolní národy hojné požehnání, které měl od Jehovy. Potom, co podrobně popsal, jaké požehnání Jehova slíbil, Mojžíš řekl: „Všechny národy země budou muset vidět, že je nad tebou vzýváno Jehovovo jméno, a vskutku se tě budou bát.“ (5. Mojžíšova 28:10) Šalomoun dostal díky své víře moudrost a bohatství. Za jeho panování národ vzkvétal a těšil se z dlouhého období míru. O té době čteme: „Ze všech národů stále přicházeli, aby slyšeli Šalomounovu moudrost, dokonce ode všech králů země, kteří slyšeli o jeho moudrosti.“ (1. Královská 4:25, 29, 30, 34) Významným návštěvníkem u Šalomouna byla královna ze Šeby. Když na vlastní oči viděla, jak Jehova žehná národu a jeho králi, řekla: „Kéž je požehnaný Jehova, tvůj Bůh, který v tobě nalezl potěšení, takže tě dosadil na svůj trůn jako krále pro Jehovu, tvého Boha, protože tvůj Bůh miloval Izrael.“ (2. Paralipomenon 9:8)
13. Co bylo zřejmě nejúčinnějším svědectvím, které Izrael vydal, a jak z toho máme dodnes užitek?
13 Apoštol Pavel se zmínil o tom, co bylo zřejmě tím nejúčinnějším svědectvím, které Izrael vydal. Když s křesťanským sborem v Římě probíral věci týkající se doslovného Izraele, řekl: „Byla [mu] svěřena Boží posvátná prohlášení.“ (Římanům 3:1, 2) Počínaje Mojžíšem byli určití věrní Izraelité inspirováni, aby písemně zaznamenali Jehovovo jednání s Izraelem a také Jehovovy rady, zákony a proroctví. Tito starověcí písaři vydali svými spisy všem nadcházejícím generacím — včetně té dnešní — svědectví o tom, že je pouze jeden Bůh a že jeho jméno je Jehova. (Daniel 12:9; 1. Petra 1:10–12)
14. Proč byli někteří z těch, kdo svědčili o Jehovovi, pronásledováni?
14 Žel, Izrael často opomíjel projevovat víru, a Jehova pak musel posílat svědky ke svému vlastnímu národu. Mnozí z nich byli pronásledováni. Pavel řekl, že někteří „byli zkoušeni posměchem a mrskáním, vskutku ještě více, pouty a vězeními“. (Hebrejcům 11:36) To byli opravdu věrní svědkové! Jak smutné je, že byli často pronásledováni lidmi, kteří byli stejně jako oni příslušníky Jehovova vyvoleného národa! (Matouš 23:31, 37) Hřích tohoto národa byl tak velký, že Jehova v roce 607 př. n. l. přivedl do země Babylóňany, aby zničili Jeruzalém i s jeho chrámem a aby většinu přežijících Izraelitů odvedli do vyhnanství. (Jeremjáš 20:4; 21:10) Skončilo tím vydávání svědectví o Jehovově jménu prostřednictvím národa? Ne.
Bohové před soudem
15. Jak bylo vydáno svědectví dokonce v babylónském vyhnanství?
15 Ani v babylónském vyhnanství se věrní příslušníci izraelského národa nezdráhali vydávat svědectví o Jehovově božství a moci. Například Daniel odvážně vyložil Nebukadnecarovy sny, Belšacarovi vysvětlil písmo na stěně a před Dareiem odmítl dopustit se kompromisu ve věci modlitby. A Nebukadnecarovi vydali vynikající svědectví také tři Hebrejci, kteří odmítli poklonit se modle. (Daniel 3:13–18; 5:13–29; 6:4–27)
16. Jak Jehova předpověděl návrat Izraelitů do jejich země a jaký to mělo mít účel?
16 Jehovovým záměrem však bylo, aby prostřednictvím izraelského národa bylo opět vydáváno svědectví na půdě Izraele. Ezekiel, který prorokoval mezi Židy žijícími ve vyhnanství v Babylóně, napsal, co Jehova hodlá udělat se zpustošenou izraelskou zemí: „Chci na vás rozmnožit lidský rod, celý izraelský dům, celičký, a města budou obývána a zpustošená místa budou znovu vystavěna.“ (Ezekiel 36:10) Proč to Jehova hodlal udělat? Především proto, aby tím bylo vydáno svědectví o jeho vlastním jménu. Prostřednictvím Ezekiela řekl: „Ne kvůli vám to činím, izraelský dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy.“ (Ezekiel 36:22; Jeremjáš 50:28)
17. Jaký byl kontext slov z Izajáše 43:10?
17 Když prorokoval o návratu Izraele z babylónského vyhnanství, byl prorok Izajáš inspirován, aby zapsal slova, která jsou v jeho knize ve 43. kapitole a 10. verši, že Izrael je Jehovovým svědkem, jeho sluhou. Ve 43. a 44. kapitole Izajáše je Jehova popsán jako Izraelův Stvořitel, Tvůrce, Bůh, Svatý, Zachránce, Výplatce, Král a Původce. (Izajáš 43:3, 14, 15; 44:2) Jelikož izraelský národ opakovaně opomíjel Boha oslavovat jako toho, jemuž patří tyto tituly, Bůh připustil, aby byl Izrael odveden do vyhnanství. Nadále však tento národ zůstával jeho lidem. Jehova mu řekl: „Neboj se, vždyť jsem tě vyplatil. Zavolal jsem tě tvým jménem. Jsi můj.“ (Izajáš 43:1) Vyhnanství Izraele v Babylóně mělo jednou skončit.
18. Jak bylo vysvobozením Izraele z Babylóna dokázáno, že Jehova je jediný pravý Bůh?
18 Z vysvobození Izraele z Babylóna Jehova udělal soud nad bohy. Falešné bohy národů vyzval, aby přivedli své svědky, a svým svědkem ustanovil Izrael. (Izajáš 43:9, 12) Když Izraeli přetrhl pouta a vysvobodil jej z vyhnanství, dokázal, že bohové Babylóna nejsou vlastně vůbec žádnými bohy a že jediným pravým Bohem je on. (Izajáš 43:14, 15) Další důkaz svého božství poskytl, když asi dvě stě let předem jmenovitě uvedl Cyra Perského jakožto člověka, který bude při vysvobození Židů jednat jako jeho sluha. (Izajáš 44:28) Izrael měl být vysvobozen. Proč? Jehova vysvětluje: „Aby [Izrael] líčil mou chválu.“ (Izajáš 43:21) Mělo to být další příležitostí k vydání svědectví.
19. Jaké svědectví bylo vydáno tím, že Cyrus nabídl Izraelitům možnost návratu do Jeruzaléma, a tím, jak věrní Izraelité po svém návratu jednali?
19 Když se naplnil čas, Cyrus Perský porazil Babylón, právě jak to bylo prorokováno. Cyrus — ačkoli byl pohan — veřejně uznal Jehovovo božství, když Židům v Babylóně adresoval prohlášení: „Kdokoli je mezi vámi ze všeho jeho lidu, kéž jeho Bůh prokáže, že je s ním. Ať tedy vyjde do Jeruzaléma, který je v Judě, a znovu staví dům Jehovy, Boha Izraele — on je pravý Bůh —, dům, který byl v Jeruzalémě.“ (Ezra 1:3) Mnoho Židů reagovalo kladně. Putovali zpět do Zaslíbené země a na starobylém místě, kde stával chrám, vybudovali oltář. Navzdory sklíčenosti a prudkému odporu se jim nakonec podařilo chrám a město Jeruzalém znovu postavit. To vše se stalo, jak sám Jehova řekl, „ne vojenskou silou ani mocí, ale [jeho] duchem“. (Zecharjáš 4:6) Tato zdárně dokončená díla byla dalším dokladem toho, že Jehova je pravý Bůh.
20. Co lze říci o tom, jak Izraelité ve starověkém světě vydávali svědectví o Jehovově jménu navzdory svým slabostem?
20 Jehova tedy Izrael nadále používal jako svého svědka, přestože to byl národ nedokonalých a někdy i vzpurných lidí. Tento národ se svým chrámem a kněžstvem představoval v předkřesťanském světě středisko pravého uctívání. Kdokoli čte v Hebrejských písmech o tom, jaké skutky Jehova vykonal vzhledem k Izraeli, nemusí vůbec pochybovat o tom, že existuje pouze jeden pravý Bůh a že jeho jméno je Jehova. (5. Mojžíšova 6:4; Zecharjáš 14:9) Avšak daleko větší svědectví o Jehovově jménu ještě mělo být vydáno. O tom pojednává následující článek.
Vzpomínáš si?
◻ Jak vydal Abraham svědectví o tom, že Jehova je pravý Bůh?
◻ Jaká vynikající vlastnost Mojžíšovi umožnila, aby byl věrným svědkem?
◻ Jakými způsoby bylo prostřednictvím izraelského národa vydáno svědectví o Jehovovi?
◻ Jak se vysvobozením Izraele z Babylóna prokázalo, že Jehova je jediný pravý Bůh?
[Obrázek na straně 10]
Abraham svou vírou a poslušností vydal vynikající svědectví o Jehovově božství