7. a) Kdo ‚porážel vírou království ve střetnutí‘? b) Kdo ‚konal vírou spravedlnost‘?

⁷ Vírou můžeme úspěšně obstát v každé zkoušce ryzosti a splnit všechno, co je v souladu s Boží vůlí. (Čti Hebrejcům 11:33, 34.) Když Pavel dále uváděl další skutky víry, měl zřejmě na mysli hebrejské soudce, krále a proroky, protože právě předtím se o takových mužích zmiňoval jmenovitě. Soudcové jako Gedeon a Jefta „vírou poráželi království ve střetnutí“. Totéž činil král David, který podmanil Filištíny, Moabity, Syřany, Edomity a jiné. ( 2. Sam. 8:1–14) Skrze víru také bezúhonní soudcové „konali spravedlnost“ a spravedlivá rada Samuelova i jiných proroků přiměla alespoň některé k tomu, aby se vyvarovali chyb nebo aby se jich přestali dopouštět. — 1. Sam. 12:20–25; Iz. 1:10–20.

10. Kdo ‚zastavoval sílu ohně‘ vírou? K jakým skutkům nám pomůže podobná víra?

¹⁰ Danielovi hebrejští druhové Šadrach, Mešach a Abednego, kteří rovněž zachovávali ryzost, ve skutečnosti „zastavovali sílu ohně“. Když jim bylo vyhrožováno smrtí v mimořádně rozpálené peci, řekli králi Nebukadnecarovi, že nebudou sloužit bohům babylónského monarchy a nebudou uctívat obraz, který postavil, ať již je jejich Bůh zachrání nebo ne. Jehova neuhasil oheň v té peci, ale způsobil, že oheň těmto třem Hebrejcům neuškodil. (Dan. 3:1–30) Podobná víra nám umožní zachovat ryzost Bohu případně až do smrti z rukou nepřátel. — Zjev. 2:10.

11. a) Kdo unikal vírou ‚ostří meče‘? b) Kdo se vírou ‚stal silným‘? c) Kdo se ‚stal statečným ve válce‘ a ‚rozháněl vojska cizinců‘?

¹¹ David ‚unikl ostří meče‘ mužů krále Saula. (1. Sam. 19:9–17) Proroci Elijáš a Eliša také unikli smrti mečem. (1. Král. 19:1–3; 2. Král. 6:11–23) Kdo však se stal ‚ze stavu slabosti. . . silným‘? Gedeon považoval sám sebe a své muže za příliš slabé, než aby mohli zachránit Izrael před Midianity. Bůh jej však učinil „silným“, neboť mu dal vítězství — a to s pouhými 300 muži. (Soud. 6:14–16; 7:2–7, 22) Když byly Samsonovi ostříhány vlasy, učinil jej Jehova „ze stavu slabosti“ ‚silným‘, a Samson tak způsobil smrt mnoha Filištínů. (Soud. 16:19–21, 28–30; srovnej Soudců 15:13–19.) Pavel snad také myslel na krále Ezechjáše, který byl ze stavu slabého vojensky i tělesně učiněn ‚silným‘. (Iz. 37:1–38:22) K Božím služebníkům, kteří se „stali. . . statečnými ve válce“, patřil soudce Jefta a král David (Soud. 11:32, 33; 2. Sam. 22:1, 2, 30–38) a k těm, kteří „rozháněli vojska cizinců“, patřil soudce Barák. (Soud. 4:14–16) Všechny tyto velké činy by nás měly přesvědčit, že vírou můžeme úspěšně obstát v každé zkoušce ryzosti a můžeme vykonat všechno, co odpovídá Jehovově vůli.