10. Co mnoha Božím služebníkům pomáhalo být odvážní a zůstat Bohu věrní?

¹⁰ Apoštol Pavel psal v 11. kapitole Hebrejcům o zkouškách, které museli snášet mnozí Boží věrní služebníci, jejichž jména ani neznáme. Například se zmínil o ženách, kterým zemřeli synové, ale později byli vzkříšeni. Připomněl i další, kdo se „odmítli . . . zachránit, protože chtěli dosáhnout něčeho lepšího, totiž vzkříšení“. (Hebr. 11:35, Český ekumenický překlad) I když si úplně nejsme jistí, koho měl Pavel na mysli, mohli k takovým lidem patřit třeba Nabot a Zecharjáš, kteří byli ukamenováni za to, že poslouchali Boha a konali jeho vůli. (1. Král. 21:3, 15; 2. Par. 24:20, 21) Daniel a jeho přátelé se zase „odmítli . . . zachránit“ tím, že by uctívali falešné bohy. Díky pevné víře pak obrazně řečeno „zacpávali tlamy lvů“ a „zastavovali sílu ohně“. (Hebr. 11:33, 34; Dan. 3:16–18, 20, 28; 6:13, 16, 21–23)

12. Kdo je tím nejlepším příkladem víry a co mu pomohlo vytrvat?

¹² Potom co se Pavel zmínil o různých mužích a ženách, kteří měli pevnou víru, vyzdvihl ten nejlepší příklad ze všech, našeho Pána Ježíše Krista. V Hebrejcům 12:2 se píše: „Pro radost, jež mu byla předložena, snesl mučednický kůl, pohrdl hanbou a posadil se po pravici Božího trůnu.“ Měli bychom tedy přemýšlet o tom, jak Ježíš projevil víru i v těch nejtěžších zkouškách. (Přečti Hebrejcům 12:3.) Tak jako on i mnozí křesťané v prvním století zemřeli, protože byli rozhodnutí zůstat Jehovovi věrní. Jedním z nich byl Antipas. (Zjev. 2:13) Na rozdíl od Božích služebníků, kteří žili před nimi a těšili se na život na zemi, už tito křesťané svoji odměnu dostali. (Hebr. 11:35) Někdy po tom, co se Ježíš v roce 1914 stal králem, byli všichni věrní pomazaní křesťané, kteří už zemřeli, vzkříšeni do nebe, aby s Ježíšem vládli nad lidstvem. (Zjev. 20:4)