Jak jsi milosrdný?

1. Proč dnešní generace nemá žádnou omluvu za to, že je tak rozšířený nedostatek milosrdenství?

V DNEŠNÍ době, kdy převládá nesnášenlivost a sobectví, je skutečně osvěžujícím požehnáním ten, kdo jedná milosrdně. O pravém Bohu je řečeno: „Jehova je milostivý a milosrdný, pomalý k hněvu a velký v milující laskavosti. Jehova je dobrý ke všem a jeho milosrdenství je nad všemi jeho díly.“ (Žalm 145:8, 9) A Ježíš nás nabádá: „Stále buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.“ (Luk. 6:36) Jakou obžalobou nynější generace jsou proto nesnesitelné okolnosti, jež vyplývají z nespočetného podezřívání, soupeření a nepřátelství, která panují mezi lidmi a národy!

2. Komu Bůh prokazuje milosrdenství a proč?

² V Příslovích 28:27 je řečeno: „Kdo dává tomu, jenž má málo prostředků, nebude mít nouzi, ale kdo skrývá své oči, toho budou hodně proklínat.“ Z toho je zřejmé, že Bůh neprokáže milosrdenství těm, ‚kteří skrývají své oči‘. Bůh není sentimentální. Milosrdenství projevuje vždy v souladu se svými ostatními vlastnostmi a se spravedlivými měřítky, včetně svého práva a svatosti. (Ozeáš 2:19) K trpkému zklamání je odsouzen každý, kdo si o Božím milosrdenství myslí příliš mnoho a domnívá se, že mu bude milosrdenství prokazováno i nadále bez ohledu na to, co dělá. Kdo svými skutky a svým způsobem života svévolně znevažuje Boží spravedlivé cesty, hřeší proti Bohu a pravý Bůh mu právem ‚v hněvu zastaví své projevy milosrdenství‘. — Žalm 77:9 (77:10, KB); Řím. 2:4–11.

3. Které otázky nám mohou dopomoci posoudit, jak jsme milosrdní?

³ Ježíšův nevlastní bratr Jakub dal dobře odůvodněnou výstrahu a zároveň také ujištění, když napsal: „Neboť ten, kdo neprokazuje milosrdenství, bude souzen bez milosrdenství. Milosrdenství vítězně jásá nad soudem.“ (Jak. 2:13) Jak jsi milosrdný? Je pro tebe snadné přehlédnout přestupky, kterých se snad proti tobě někdo dopustil, nebo je ti zatěžko něco takového zapomenout? Uvědomuješ si, co potřebují lidé, kteří jsou kolem tebe, a děláš pro ně něco, nebo na to musíš být neustále upozorňován? Máš sklon podezřívat pohnutky druhých, nebo dokážeš uznat a věřit, že druzí jsou upřímní a bezelstní? Máš sklon starat se více o lidi, kteří mají nějaké vynikající postavení či mají v nějakém ohledu zvláštní nadání, nebo umíš najít pravou radost v čistě duchovních zájmech? Kdyby ses zkoumal ve světle těchto otázek, zjistil bys, že ti něco chybí, pokud jde o milosrdenství? Odpověď na tyto otázky je důležitá, protože bez ohledu na to, zda o tom uvažujeme nebo ne, přijde na nás jako na jednotlivce Jehovův soud, jak to Jehova ukázal prostřednictvím Jakuba. A pouze tomu, kdo byl milosrdný, bude prokázáno milosrdenství, až bude souzen.

4. Podle čeho je možné poznat milosrdného člověka?

⁴ Milosrdný člověk nechová žádnou zášť; je ochoten zdržet se odsuzování a trestání, kdykoli to okolnosti dovolí; je velkomyslný jak v hmotném, tak i v duchovním ohledu; pamatuje na ty, kteří jsou v nouzi, a aktivně o ně pečuje; není stranický ani pyšný ani žárlivý; koná skutky lásky k bližnímu a své dary milosrdenství rozděluje upřímně a pokorně, bez vychloubání; spolupracuje-li s někým, nebude všechno organizovat až do každé podrobnosti, takže by se pro něj ostatní stali pouhou součástí nějaké „organizační soustavy“. Kdo velkomyslně dává něco sám ze sebe, nejen ze svého majetku, ten jistě nezůstane bez odměny — jistě ne bez odměny od Jehovy. Boží slovo říká: „Kdo prokazuje přízeň poníženému, půjčuje Jehovovi, a On mu oplatí jeho zacházení.“ A Ježíš k tomuto přísloví připojil: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude prokázáno milosrdenství.“ — Přísl. 19:17; Mat. 5:7.

KDO SE ZASTÁVÁ PRAVÝCH ZÁSAD, DOSÁHNE PŘÍZNĚ

5. Kdo byl Josef a proč jej jeho otec obzvláště miloval?

⁵ Vynikajícím příkladem člověka, který napodoboval Jehovovo milosrdenství, byl Josef, pravnuk Abrahamův a syn Jákoba neboli Izraele. Josef se narodil v Sýrii. Byl prvním ze dvou synů, které měl Jákob se svou milovanou ženou Ráchel. (1. Mojž. 30:22–24; 35:24) Při Josefově narození bylo Jákobovi jedenadevadesát let a Josef byl tedy synem jeho stáří a Jákob jej miloval více než jeho starší bratry. Když bylo Josefovi asi šest let, opustil Jákob Paddan–Aram — kam přišel, aby si našel manželku mezi svým vlastním lidem — a vrátil se s celou rodinou do Kanaánu. (1. Mojž. 31:17, 18, 41) Dlouho bydlel v Sochot, Sichem a v Bethel. Později, na cestě z Bethel do Betléma, zemřela Josefova matka Ráchel při porodu svého druhého syna Benjamína. Benjamín byl tedy Josefův jediný vlastní bratr, zatímco ostatní Jákobovi synové byli jeho nevlastní bratři, byli to Jákobovi synové, které měl s Ráchelinou sestrou Líou a se Zelfou a Bálou, což byly služebnice Líy a Ráchel. — 1. Mojž. 33:17–19; 35:1, 5, 6, 16–19.

6. a) Jakou zprávu přinesl Josef svému otci o svých nevlastních bratrech a proč v této věci nejednal nemilosrdně? b) Jak Simeon a Lévi při jedné dřívější příležitosti dokázali, že nejsou milosrdní?

⁶ Deset Josefových nevlastních bratrů se nezastávalo pravých zásad tak, jak to činil Josef již od raného mládí. Když bylo Josefovi sedmnáct let, pásl ovce spolu se syny Bály a Zelfy. Ačkoliv byl Josef mladší než jeho bratři, projevoval větší horlivost pro zájmy svého otce, než tito jeho nevlastní bratři. Svědomitě přinesl svému otci špatnou zprávu. (1. Mojž. 37:2) To nebyl projev nedostatku milosrdenství, neboť tito bratři jednali nesprávně a Jákob měl právo, aby se o tom dověděl. Josef se zastával pravých zásad a to mohl být jeden z důvodů, proč Jákob Josefa tak miloval. Josefovi bratři si však nevzali k srdci Josefův dobrý příklad, ale byli žárliví a projevili mu stejně drsného ducha, jaký je také přiměl k tomu, že pod vedením Simeona a Léviho pobili muže ze Sichem, kteří se pokoušeli o přátelské vztahy k nim a kteří byli v té době zcela bezbranní. Ačkoli Simeon a Lévi, vůdcové tohoto útoku, tvrdili, že pobili Sichemské právem, Jákob jim řekl: „Připravili jste mi veřejné odsouzení, neboť jste mne učinili zápachem obyvatelům země.“ O mnoho let později proklel Jákob hněv Simeona a Léviho, „protože je krutý, a jejich zuřivost, protože jedná tvrdě“. (1. Mojž. 34:1–31; 49:7) Když viděli, že jejich otec miloval Josefa více než všechny jeho bratry a že mu dal udělat dlouhé pruhované roucho, podobající se košili (jaké snad nosily vážené osoby), „nebyli schopni mluvit s ním pokojně“, protože byli nemilosrdní. — 1. Mojž. 37:3, 4.

7. Jaké sny měl Josef a jak na to reagoval jeho otec a jeho nevlastní bratři?

⁷ Během doby měl Josef sen, který vyprávěl svým bratrům. Ve snu viděl, jak všichni bratři vázali na poli snopy, když se náhle jeho snop vzpřímil a snopy jeho nevlastních bratrů se postavily kolem něho a klaněly se před jeho snopem. Nato mu bratři řekli: „Snad budeš dokonce nad námi králem?“ A našli nový důvod, proč jej nenávidět. Zpráva dále říká: „Potom měl ještě jiný sen a vyprávěl jej svým bratrům a řekl: ‚Ještě jednou jsem měl sen a v něm se mi klanělo slunce, měsíc a jedenáct hvězd.‘ Pak to vyprávěl svému otci i svým bratrům a jeho otec jej začal kárat a říkat mu: ‚Co znamená ten sen, který se ti zdál? Snad dokonce já a také tvá matka a tvoji bratři nepřijdeme a nebudeme se ti klanět až k zemi?‘ A jeho bratři na něho začali žárlit, ale jeho otec uchoval to, co bylo řečeno.“ Jákob zřejmě uznal, že tyto sny mohly mít nějaký význam. Ačkoliv se mohlo zdát, že Josef projevoval vůči svým bratrům jakousi nadřazenost, ve skutečnosti vyprávěl pouze to, co mu zjevil Jehova — okolnost, pro kterou měli jeho bratři další příležitost projevit svůj stav srdce. — 1. Mojž. 37:5–11.

ŽÁRLIVOST VEDE K VRAŽEDNÉ NENÁVISTI

8. Jak se stalo, že Josef odešel z domu ke svým nevlastním bratrům, a co si o tom jeho bratři mysleli?

⁸ Později jeho nevlastní bratři pásli stádo svého otce blízko Sichem, zatímco Jákob bydlel v Hebronu. Jákob měl starost o jejich blaho, snad proto, že pamatoval na nepřátelství, které si jeho synové přivodili v tomto území, když přišli ze Sýrie. Josef neváhal na Jákobův příkaz jít a podívat se, zda jsou v bezpečí a zdraví a zda se dobře daří stádu, i když to jistě pro něj byl nepříjemný úkol vzhledem k tomu, že mu bratři projevovali nepřátelský postoj. Našel je nakonec blízko Dotan, ale oni jej z dálky zahlédli dříve, než se k nim přiblížil, a začali si vymýšlet plán, jak jej usmrtit. — 1. Mojž. 37:12–20.

9. Co měl v úmyslu Ruben, ale co nakonec udělali s Josefem jeho bratři?

⁹ Ruben, Jákobův prvorozený syn, se snažil jej vysvobodit z jejich rukou a přivést jej zpět k jeho otci, protože jako prvorozený musel nést za Josefa odpovědnost. (1. Mojž. 37:22–30) Ruben zřejmě nebyl při tom, když kolem putovala karavana Izmaelitů, která byla na cestě z Galádu do Egypta. Juda navrhl, aby jim Josefa prodali, místo aby jej zabili a zakryli jeho krev. Bratři souhlasili, a ačkoli Josef úpěnlivě prosil o milosrdenství, prodali jej Izmaelitům za dvacet kousků stříbra. Potom vzali Josefovo dlouhé roucho, které mu odňali, zabili kozla a postříkali dlouhé roucho krví. Když bylo později ukázáno Jákobovi, byl přesvědčen, že jeho syna sežrala nějaká divoká šelma, a jeho zármutek byl tak velký, že nechtěl být utěšován. Kupci nakonec přivedli Josefa do Egypta a tam byl prodán Putifarovi, veliteli faraonovy tělesné stráže. — 1. Mojž. 37:21–36.

10. V jakém smyslu je to dnes pro nás příkladem a jaký užitek měl mít nakonec Josef ze svého utrpení?

¹⁰ Vražedná nenávist, kterou tak násilným způsobem projevili Josefovi nevlastní bratři, a jejich necitelnost a bezstarostnost vůči jejich otci — to vše je varovným příkladem pro každého, kdo by snad dnes pěstoval nepřátelské city vůči svým duchovním bratrům v křesťanském sboru. Ježíš řekl: ‚Kdo setrvává v hněvu na svého bratra, bude odpovědný soudu.‘ (Mat. 5:22) Josef však byl připravován na to, aby se stal pro svůj lid velkým požehnáním, a utrpení, které zakoušel, mělo jej vytříbit pro tuto velkou odpovědnost.

JOSEF ZŮSTÁVÁ NAŽIVU DÍKY JEHOVOVU MILOSRDENSTVÍ

11. Jak Josef reagoval na své bolestné zážitky, ale jaké zkoušky jej ještě čekaly?

¹¹ Josef nikdy nepřipustil, aby v něm tyto trpké zkušenosti vyvolaly hořkost, a nikdy se neodvrátil od pravého Boha. Naopak, tím více spoléhal na to, že Jehova jej může zachránit a zachovat, a proto měl požehnání ve všem, co dělal. Za svou horlivost ve službě Putifarovi byl časem povýšen na dozorce v Putifarově domě. Putifarova žena se opětovně, ale bezúspěšně snažila Josefa svést, ale ten zůstal pevný ve svém rozhodnutí, že nezhřeší proti Bohu. Když viděla, že její snahy jsou marné, vznesla proti Josefovi falešné obvinění, že se snažil ji znásilnit, a protože Putifar věřil její smýšlence, dal Josefa uvrhnout do vězení. — 1. Mojž. 39:1–20.

12. a) Jak bylo s Josefem zacházeno ve vězení, jaký měl zážitek se dvěma faraonovými služebníky a jak jej to povzbudilo? b) Co vedlo k tomu, že byl Josef propuštěn z vězení?

¹² Nějaký čas s Josefem ve vězení zacházeli tvrdě. (Žalm 105:17, 18) Byl však horlivý a spoléhal se na Jehovu, a proto byl odměněn další odpovědností; jeho příkladné chování za nepříznivých okolností vedlo k tomu, že mu bylo svěřeno postavení, v němž se těšil důvěře jako dozorce nad ostatními vězni. Jednoho dne k nim patřili také dva faraonovi služebníci, vrchní číšník a vrchní pekař. Později měl každý z nich sen a příštího jitra byli sklíčeni, protože jim nikdo nemohl sny vysvětlit. Josef projevil pochopení pro jejich situaci, a když vzdal čest Jehovovi Bohu, vysvětlil jim jejich sny a splnilo se všechno, co jim řekl. Vrchní číšník po třech dnech opět získal faraonovu přízeň, vrchní pekař naproti tomu byl v téže době oběšen. Josef bezpochyby cítil povzbuzení, když mu Jehova prokázal svou přízeň a objasnil mu význam těch snů, a byl jistě posílen ve svém přesvědčení, že jeho vlastní sny také byly božského původu. Proto usilovně prosil vrchního číšníka, aby se za něho přimluvil u faraona, a číšník mu to slíbil. Jakmile se však číšník dostal z vězení, zapomněl na to a vzpomněl si teprve za dva roky, když sám faraon měl sny, kterým nerozuměl. Když egyptští kněží, kteří pěstovali magii, nemohli faraonovi vysvětlit jeho sny, číšník si vzpomněl na svou zkušenost s Josefem a vyprávěl o tom faraonovi. Josef byl ihned vyveden z vězení, aby faraonovi vysvětlil jeho sny. — 1. Mojž. 39:21 až 41:14.

13. Jaký byl význam faraonových snů a jak Jehova odměnil Josefa za trpělivost, kterou projevoval po dobu svých zkoušek?

¹³ Nyní měla být odměněna velká trpělivost, kterou Josef projevoval, a také jeho milosrdný postoj, který si zachoval ve svých zkouškách. Opět vzdal čest Jehovovi, vylíčil faraonovi dva jeho sny a vysvětlil, že po sedmi letech nadbytku přijde sedm let hladu. Josef také faraonovi řekl, že Jehova mu dal pokojnou odpověď, a popsal podrobně, jak se faraon může v letech nadbytku připravit na léta hladu. Faraon uznal, že Josef sám je schopen stát se správcem nad potravinami, jehož bude zapotřebí, a proto jej dosadil na druhé nejvyšší místo v království a dal mu veškerou autoritu k organizování práce, aby byly uloženy zásoby obilí na léta hladu. Byly uloženy tak velké zásoby, že je nakonec přestali počítat. Josef také dostal za ženu Asenat, dceru Putifera, kněze z On, a ta mu porodila dva syny, Efraima a Manassese. — 1. Mojž. 41:15–52.

PRAVÉ POKÁNÍ UMOŽŇUJE MILOSRDENSTVÍ

14. Jaká příležitost se naskytla Josefovi v jeho vysokém postavení a jak bylo jeho milosrdenství postaveno do nejtěžší zkoušky?

¹⁴ Josef byl nyní skutečně v záviděníhodném postavení. V jeho rukou byl život Egypťanů i život Putifara a jeho manželky. Těm však nehrozilo žádné nebezpečí. Josef se již prokázal jako člověk, který odpouští a je milosrdný; nebyl pomstychtivý a neodplácel. Jeho milosrdenství však mělo být vystaveno nejtěžší zkoušce. K tomu došlo v době, kdy se hlad rozšířil po celé zemi a lidé z celé země přicházeli do Egypta kupovat obilí. Když Josef jednoho dne plnil své povinnosti a dal milosrdně rozdělovat potraviny hladovějícím národům i Egypťanům, předstoupilo před něj deset jeho nevlastních bratrů a sklonilo se před ním obličejem k zemi. Josef si ihned vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály, a ačkoli poznal své bratry, nedal se poznat jim a mluvil k nim pouze prostřednictvím tlumočníka. Jak s nimi bude zacházet? Po více než dvaceti letech přišel čas soudu. Jednali bez milosrdenství, a proto si zasloužili, aby byli souzeni bez milosrdenství; a protože Josef působil jako Jehovův zástupce, nemohl porušit Jehovovu spravedlnost. Josef však netoužil po odplatě a věděl, že bude muset skládat účty Bohu za to, jak s nimi bude jednat. Proto se dal vést moudrostí shora a vyzkoušel je. — 1. Mojž. 41:53 až 42:8.

15. a) Jak Josef jednal se svými nevlastními bratry a co měl přitom v úmyslu? b) Jak jeho nevlastní bratři reagovali na takový obrat událostí?

¹⁵ Mluvil s nimi drsně a obvinil je, že jsou špiony, a když jej ujišťovali o své nevině a vyprávěli mu, že všichni jsou synové jediného muže a že další bratr je ještě doma, dal před jejich očima svázat Simeona a řekl jim, že bude rukojmím tak dlouho, dokud se oni nevrátí se svým dalším bratrem. Na jeho bratry to hluboce zapůsobilo a projevili naprosté pokání; přijali toto neštěstí jako spravedlivou odplatu od Boha a řekli si: „Protože jsme viděli tíseň jeho [Josefovy] duše, když nás úpěnlivě prosil o soucit, ale nenaslouchali jsme.“ Josef, který to slyšel, aniž o tom věděli, byl hluboce dojat, odvrátil se od nich a plakal. Jejich zkouška však ještě neskončila. Neměly zůstat žádné pochybnosti o tom, že jejich pokání je upřímné. Když byly jejich pytle naplněny obilím, dal Josef tajně vložit do pytlů peníze, které zaplatili, a poslal své bratry domů; pouze Simeona nechal ve vazbě. — 1. Mojž. 42:9–28.

16. a) Jak se nakonec Benjamín dostal do Egypta a jak se choval Josef, když jej spatřil? b) Jak Josef nakonec vyzkoušel své nevlastní bratry a s jakým výsledkem?

¹⁶ Konečně byly jejich zásoby obilí spotřebovány a museli se opět vrátit do Egypta. Bylo jim však řečeno, že nebudou smět opět vidět obličej egyptského správce potravin, nevezmou-li s sebou svého bratra. Jákob, který se bál, že by mohl ztratit svého jediného zbývajícího syna z milované ženy Ráchel, jako již ztratil Josefa, dlouho jej nechtěl pustit na cestu, až nakonec nebylo jiné východisko. Juda se zaručil za jeho bezpečí. Když se objevili před Josefem a Josef viděl, že je s nimi jeho vlastní bratr Benjamín, nemohl již zůstat zdrženlivý. Byl pohnut hlubokými city vůči svému bratru, a proto odešel do vnitřní komnaty a ponechal volný průchod svým slzám. Potom postavil své nevlastní bratry před poslední zkoušku. Lstí zařídil, aby bylo vzbuzeno zdání, že Benjamín ukradl cenný stříbrný pohár, a žádal, aby byl Benjamín zanechán u něho jako otrok, zatímco ostatní se směli vrátit domů k otci. Ti byli naprosto zlomeni a zarmouceni, protože věděli, že ztráta milovaného syna Benjamína přivede šediny jejich otce do hrobu; proto úpěnlivě prosili Josefa, aby jim Benjamína vrátil kvůli jejich otci, a když se nakonec Juda sám nabídl, že půjde do otroctví místo Benjamína, nemohl se Josef již déle ovládat. Propukl v pláč a dal se poznat svým bratrům. Řekl: „Já jsem váš bratr Josef, kterého jste prodali do Egypta. Nyní se však nermuťte a nehněvejte se na sebe za to, že jste mne sem prodali; Bůh mne totiž poslal před vámi pro zachování života.“ Na faraonovo pozvání pak Josef učinil opatření, aby Jákob mohl přijít do Egypta s celou svou domácností, a byla jim dána nejlepší země v Egyptě. — 1. Mojž. 42:29 až 47:31.

PROJEVUJEME-LI MILOSRDENSTVÍ, OBSTOJÍME V SOUDU

17. a) Z čeho je zvláště patrný rozsah a způsob Josefova milosrdenství a proč je rozumné s jistotou usuzovat, že milosrdenství bylo Josefovou charakteristickou vlastností? b) Jak můžeme mít osobně užitek z příkladu, který nám dal Josef, Ježíš a Štěpán?

¹⁷ Rozsah a způsob Josefova milosrdenství zvláště vyniká ve světle okolností, za nichž bylo projeveno. Ačkoli s ním jeho nevlastní bratři jednali tvrdě, dokonce vražedně, ačkoli jej Putifarova manželka podlým způsobem falešně obvinila, ačkoli jej Putifar neprávem uvrhl do vězení a vrchní číšník, kterého tak soucitně potěšil, jednal tak bezmyšlenkovitě a nevděčně a zapomenul na něj, Josef nemyslel na to, aby se pomstil, když dostal moc. Naopak, s láskou a s hlubokým a upřímným ohledem se staral o všechny jejich potřeby a věnoval svůj soucitný zájem celé domácnosti svého otce a celému egyptskému národu. Josef jistě nezískal tuto vlastnost milosrdenství teprve v době, kdy dosáhl uznání a moci. Milosrdenství, které mu Jehova projevoval při všech jeho zkouškách, kdy jej zachovával, podporoval a posiloval, je spíše svědectvím o tom, že Josef po celou tuto dobu odpouštěl a byl milosrdný. To se zdá naprosto jisté, uplatníme-li pravidlo, které vyjádřil Ježíš: „Šťastní jsou milosrdní, protože jim bude prokázáno milosrdenství.“ (Mat. 5:7) Velmi podobný postoj projevil Ježíš krátce před svou smrtí, když visel na mučednickém kůlu; řekl: „Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí.“ Takový postoj měl i Štěpán, který, když byl kamenován k smrti, zvolal: „Jehovo, nepočítej jim tento hřích!“ (Luk. 23:34; Skut. 7:60) V obou těchto případech Jehova odměnil milosrdný postoj.

18. Proč je pro nás obzvláště důležité, abychom byli milosrdní?

¹⁸ Nevyplývá z toho tedy jasně, jaký bychom měli mít zájem o to, abychom byli milosrdní? Pavel nás ujišťuje, že „každý z nás bude skládat účty Bohu sám za sebe“. (Řím. 14:12) Jak uklidňující je pro nás vědomí, že „milosrdenství vítězně jásá nad soudem“! Jak se nám bude dařit, až budeme před Bohem a před jeho jmenovaným soudcem, Ježíšem Kristem, skládat za sebe účty — bez ohledu na to, zda to bude v některé kritické době v přítomnosti, nebo v rychle se blížícím dnu soudu (2. Petra 3:7), to bude mezi jiným záviset na tom, zda budou existovat důkazy, že jsme v minulosti byli milosrdní. Zachováváme-li stále Ježíšův příkaz a projevujeme za všech okolností lásku, pomůže nám to plnit tento požadavek a budeme zároveň přispívat k Jehovově chvále a k pokoji ve sboru.