Důraz na evangelizační činnost

Od 16. do 25. července se v Lausanne (Švýcarsko) konal mezinárodní kongres pro světovou evangelizační činnost. Bylo pozváno dva tisíce sedm set protestantských evangelistů ze 150 zemí. Také římskokatoličtí biskupové diskutují o námětu „evangelizační činnost v moderním světě“.

Evangelizační činnost (odvozeno od řeckého slova, jež znamená „dobré poselství“) znamená oznamování evangelia neboli dobrého poselství a znamená dnes také činit učedníky z těch, kteří přijímají dobré poselství.

Je pozoruhodné, že církve v poslední době zdůrazňují evangelizační činnost. Proč? Protože jí v minulosti věnovaly málo pozornosti. Když například zemský předseda dr. Clinton Marsh mluvil o tom, že počet členů v presbyteriánské církvi poklesl v uplynulých čtyřech letech o 100 000, poukázal na to, že tento pokles nesouvisí s tím, že církev se silně exponuje ve snahách o sociální reformy. Řekl: „Problém musíme hledat u členů. Příliš málo se věnují evangelizační činnosti.“

Podobné stanovisko zastávají katoličtí biskupové ve Spojených státech. Zdůraznili, že se „všeobecně připouští, že v moderní církvi nelze najít ve větší míře než dříve nadšení, horlivost a ducha obětavosti k rozšiřování evangelia“.

Skutečností je, že náboženští vůdcové sami projevují jen malou měrou nadšení, horlivost a ducha obětavosti pro evangelizační činnost. Křesťané prvního století považovali rozšiřování dobrého poselství o Božím království za součást svého každodenního života. U Jehovových křesťanských svědků je tomu tak dodnes, což dobře vědí lidé ve více než 208 zemích a na ostrovech. Skutečnost, že církve křesťanstva v poslední době zdůrazňují evangelizační činnost, můžeme však posoudit pouze vyjádřením: „Příliš málo a příliš pozdě.“