Otázky čtenářů

● Můj nevěřící manžel se mi přiznal, že má jinou ženu. Je toto jeho doznání dostatečným důvodem pro biblický rozvod?

Jestliže nevěřící manželský druh křesťana dozná, že se dopouští nemravnosti, může to být v některých případech biblickým základem pro rozvod, který činí nevinného křesťana volným, aby uzavřel nový sňatek, pokud si to přeje.

Zákon, který Jehova Bůh dal starověkému izraelskému národu, umožňoval rozvod z různých důvodů. (5. Mojž. 24:1, 2) Cizoložství, homosexualita a sodomie byly podkladem pro ukončení manželství; ten, kdo se provinil, měl být popraven. (5. Mojž. 22:22–24; 3. Mojž. 18:22, 23) Zákon však obsahoval důležitý požadavek: „Z úst dvou nebo tří svědků má být usmrcen ten, který musí zemřít. Nebude usmrcen z úst jednoho svědka.“ (5. Mojž. 17:6; 19:15; 4. Mojž. 35:30) Jehova „je milovníkem spravedlnosti a práva“, a proto vyžadoval, aby takové věci byly rozhodnuty na základě důkazu, na základě svědectví, a ne pouhého podezření. (Žalm 33:5) To ovšem platilo tehdy, jestliže se jednalo o trest smrti, a ne v případě provedení rozvodu.

Jiná situace, o níž pojednával Zákon, také ukazuje, jak důležitý je důkaz. Co měl dělat muž, jestliže podezříval, že se jeho manželka dopustila cizoložství, ale ona to popírala a nebyl zde žádný svědek? Boží zákon určil, jaký krok měl být učiněn, ale byl to drastický krok, který mohl mít trvalé následky pro manželku, jestliže se provinila, nebo pro manžela, jestliže byla nevinná. Mohla být předvedena před kněze a měla se podrobit určité předepsané proceduře, k níž patřilo pití určité vody. Jestliže byla vinna, měla pocítit božský trest tím, že by jí ‚zesláblo stehno‘, což zřejmě znamená, že by zeslábly její pohlavní orgány a ztratila by schopnost početí. (4. Mojž. 5:12–31) V takových případech, kdy cizoložná žena popírala svou vinu a nebyli zde potřební dva svědkové, dostala sice od Boha takový zvláštní trest, ale zřejmě nebyla popravena.

Jak je to dnes v křesťanském sboru? Je možné získat nějakou podstatnou výpověď o důvodech pro biblický rozvod?

Ježíš sám prohlásil, že pro jeho následovníky jediným důvodem k rozvodu, který by člověka uvolnil k novému sňatku, je pornéia, závážná sexuální nemravnost, které by se dopustil jeden z manželských druhů. (Mat. 19:9) Byl by to dostatečný důvod pro rozvod, kdyby křesťanská manželka pouze podezřívala, že se manžel provinil cizoložstvím? Nikoli, protože Křesťanská řecká písma určují zásadu, že záležitost je potvrzena dvěma nebo třemi svědky, jak to vyžaduje vyrovnaný smysl pro spravedlnost. (Jan 8:17, 18; 1. Tim. 5:19; Žid. 10:28) Kdyby tedy manželka pouze podezřívala svého manžela z cizoložství, ale on by to popíral a nebyli by svědkové, kteří by to potvrdili, neměla by dostatečný podklad, jímž by křesťanskému sboru potvrdila, že má právo rozvést se s ním a tak být volná pro nový sňatek.

V některých případech však nevěřící manželský druh dozná, že se dopustil nemravnosti. Manžel by se tím dokonce mohl před svou manželkou chlubit, aby se jí tak vysmíval a zraňoval ji. Ona se může rozhodnout, že bude jeho vrtošivost přehlížet. Co však, jestliže cítí, že to nemůže nebo nemá přehlížet? Je jeho doznání dostatečným důkazem?

To je jiná situace, než kdyby prohlašoval, že je nevinný, nebo by tvrdošíjně popíral, že se provinil cizoložstvím. Naopak, přiznává se jí, i kdyby v zájmu své dobré pověsti nebyl ochoten připustit to před soudem nebo před jinými osobami. Co může manželka dělat?

Protože manželka je částí čistého křesťanského sboru, měla by si uvědomovat, že je nutné v této záležitosti jednat správně, aby v případě, že by se rozvedla a později chtěla vstoupit do nového manželství, nebylo pochybností o tom, že zachovala „manželské lože. . . neposkvrněné“. (Žid. 13:4) Proto by mohla předat starším, kteří zastupují sbor, dopis, v němž by vylíčila svou situaci a prohlásila, že jí její nevěřící manžel přiznal, že se dopustil nemravnosti. A mohla by vyjádřit, že si v souladu se slovy u Matouše 19:9 přeje, aby se rozešli, a že chce získat legální rozvod a tak biblicky i podle zákona manželství ukončit.

Starší uváží, zda existuje nějaký známý důvod k jinému závěru, než že se nevěřící manžel dopustil nemravnosti. Jestliže zde takový důvod není, mohou přijmout její podepsané prohlášení.

Někdo však může říci: „Nemohlo by se stát, že by předložila klamné, nepravdivé prohlášení o tom, že jí manžel přiznal svou nemravnost, zatímco ve skutečnosti nic takového neřekl?“ Kdyby se někdo pokusil o něco takového, byl by to skutečně hrubý podvod. David jednou řekl: „Zkoušel jsi mé srdce, v noci jsi provedl prohlídku, přečistil jsi mne, zjistíš, že jsem nečinil úklady.“ (Žalm 17:3) V opačném případě Jehova také dobře ví, jestliže někdo činil úklady, a On se postará, aby takový člověk neměl trvale úspěch. Jestliže tedy křesťanská žena přináší otevřeně prohlášení, že se její manžel dopustil nemravnosti, Jehova zná skutečnosti. Bible o tom říká: „,Není stvoření, které by nebylo zjevné jeho zraku, ale všechny věci jsou obnažené a otevřeně odhalené očím toho, jemuž máme skládat účty.“ — Žid. 4:13; Přísl. 5:21; Jer. 16:17.

Jestliže tedy není důvod k pochybnostem o prohlášení manželky, starší sboru mohou ponechat záležitost mezi ní a Jehovou. V tom případě ponese manželka před Bohem odpovědnost vzhledem k tomu, zda se její manžel skutečně dopustil nemravnosti, což by byl biblický důvod pro ukončení manželství, i kdyby zákonného rozvodu bylo dosaženo na nějakém jiném základě.