Zprávy a jejich hlubší význam
Klesající morálka
Sexuální nemravnost a zkaženost dosahují stále větších rozměrů. Někteří „sexuologové“ nyní říkají, že by i velmi malým dětem měly být dovoleny sexuální styky, včetně styků s dospělými. Jeden ze zastánců těchto názorů prohlašuje: „Měly by mít právo sexuálně se projevit, což znamená, že mohou nebo také nemusí mít styky s lidmi staršími, než jsou samy.“ Jiný říká: „Myslím si, že by děti měly začít se sexem již při narození. Nepěstovat krvesmilství přináší mnoho problémů.“
Novinářka Nancy Walkerová prohlašuje, že by tito „sexuologové“ měli „alespoň říci, oč jim vlastně jde: že si přejí mít [sexuální styky] s dětmi“. V časopisu „Time“ bylo řečeno: „Takové názory vyznívají téměř jako manifest hnutí za ‚stejná práva pro ty, kteří obtěžují děti‘.“
Jedním důvodem, proč prakticky každá civilizovaná společnost má zákony proti sexuálním stykům s dětmi, je fyzické a psychologické poškození, k nimž u dětí při takovém zacházení dochází. Dětský psychiatr Leon Eisenberg říká: „Předčasný sexuální život mezi dětmi v dnešní společnosti vede téměř vždy k psychologickým těžkostem, protože jde o jednání, k němuž dítě není rozumově ani citově připraveno.“ Psychoterapeut Sam Janus říká, že lidé, kteří byli svedeni ve velmi mladém věku, „procházejí svými životními údobími zdánlivě normálně, ale jsou poškozeni. Vídám tyto lidi při léčení rok po roce.“ A psychiatr Edward Ritvo dochází k závěru: „Sexuální život v dětství je jako hra s nabitou pistolí.“
Stvořitel člověka považuje všechny sexuální vztahy mimo manželství za porušování svých zákonů. Jeho Slovo jasně říká: „Nedejte se svést. Ani smilníci. . . ani cizoložníci ani muži vydržovaní pro nepřirozené účely ani muži, kteří leží s muži. . . nezdědí Boží království.“ (1. Kor. 6:9, 10) O morálně zkažených lidech Bible říká: „Ti, kteří provádějí takové věci, zasluhují smrt.“ — Řím. 1:32.
Odškodnění pro oběť
Názor, že lidé, kteří se dopustili zločinů, mají poskytnout svým obětem náhradu, místo aby si odpykali trest ve vězení, dochází v některých zemích stále větší podpory. Například v Ontariu v Kanadě probíhá v několika střediscích projekt „Victim Offender Reconciliation“ (Smíření mezi obětí a provinilcem). Již 5 000 provinilců mělo svým obětem zaplatit 4 milióny dolarů, kromě jiných druhů náhrad, jež jim byly soudně nařízeny. V některých případech došlo mezi obětí a provinilcem k úmluvě o náhradě v podobě práce, která má pomoci odstranit způsobenou škodu.
V Božím zákoně, který byl před několika tisíciletími zaveden u izraelského národa, nebylo učiněno žádné opatření ohledně vězení. Provinilci museli poskytnout své oběti odškodné někdy čtyřnásobné nebo pětinásobné, podle druhu vzniklé škody. (2. Mojž. 22:1–15) Za těžké zločiny, jako je vražda, byl trest smrti. (2. Mojž. 21:12–17) Pokud se Izraelité drželi těchto zákonů od Boha, dobře se jim dařilo. Jakmile je však odvrhli, celý národ trpěl, protože přibývalo zločinů a násilí.
Činní navzdory zákazu
V některých afrických zemích je sice zakázána činnost lékařů-kouzelníků, ale velmi mnoho lidí se k nim přesto obrací se svými nemocemi a přejí si jejich léčení spíše než léčení praktickými lékaři. V jedné z takových zemí jsou lékaři-kouzelníci úplně přetíženi. Například fotbalisté nechtějí nastoupit ke hře, dokud kouzelník nevysloví kletbu nad mužstvem, proti němuž hrají. Dva němečtí lékaři nedávno navštívili tuto zemi a nafilmovali tam mozkovou operaci, kterou lékař-kouzelník provedl bez anesteze.
Jeden chlapec dostal ránu do hlavy a měl pak velké bolesti následkem vzrůstajícího tlaku na mozek. Pět mužů jej pevně drželo a lékař-kouzelník mu ostrým nástrojem pět hodin vrtal otvor do hlavy. Potom na ránu nalil olej a chlapci hlavu zavázal. Ke všeobecnému údivu chlapec vstal a šel domů.
Odkud však mají lékaři-kouzelníci a spiritistická média svou moc? Bible jasně ukazuje, že jejich moc pochází od démonů, od zlých duchů. Proto každý, „kdo se dotazuje“ takových lidí, je pro Boha „něčím odporným“. — 5. Mojžíšova 18:9–12.
Sedm tisíc urážek
K modernímu anglickému překladu Bible „New International Version“ („NIV“) vyšla konkordance („The NIV Complete Concordance“). V předmluvě je poukázáno na to, že „NIV“ stejně jako mnohé jiné překlady „přetlumočil vlastní Boží jméno ‚Jahve‘ výrazem ‚PÁN‘“, tedy velkými písmeny, zatímco hebrejské slovo pro „Pán“ je také tlumočeno výrazem „Pán“, ale malými písmeny. Místa, kde se vyskytují obě tato slova, jsou v konkordanci uvedena odděleně.
Zajímavé je, že pod heslem „Pán“ (Adonai) je méně než 1 000 záznamů, zatímco pod heslem „PÁN“ (Jahve) je záznamů více než 6 800. Připouští-li se, že „Jahve“ je „Boží vlastní jméno“, pak je jistě ohromné rouhání, „urážka Boha“ („Webster’s New Collegiate Dictionary“), jestliže se v jeho vlastní knize dosazuje za toto jméno téměř 7 000krát neosobní slovo „PÁN“. Nepovažoval by to člověk za urážku, kdyby jej většina jeho údajných přátel neoslovovala jménem, ale jen označením „muž“ „žena“, „chlapec“ nebo „děvče“? — Žalm 83:16–18; 83:17–19, „KB“.